Reportáž: Václav Havel diskutoval se studenty ****************************************************************************************** * Reportáž: Václav Havel diskutoval se studenty ****************************************************************************************** Foto: Anna Nosková Venku vládl klid a plíživá zima se nepříjemně zařezávala do hloubi těl. Poloprázdnou Paříž jen příjemná záře pouličního osvětlení a několik turistů, na jejichž obličejích byla zřete matičky Prahy. Jen skupinky rychle pochodujících studentů naznačovaly, že se děje něco zvl čerstvých milostných dobrodružstvích a výprodejích v nedalekých buticích. „Václav Havel,“ do hloučku kamarádek studentka práv. Z jejího hlasu bylo cítit očekávání spojené nevyslove Přímo v budově už bylo plno. Několik set studentů postávalo po ochozech a čekalo, až je or skutečně všichni vejdeme, stane se z auly sardinkárna. V přednášecím sále už je vše připra dělal letecké snímky, vypadali by spíše jak dvě pohyblivé Čínské zdi. Po deseti minutách s „Posuňte se ještě více do středu auly,“ prosil do mikrofonu jeden z organizátorů, „před uč nakonec všichni vešli, je nepochybným důkazem samosmršťování lidského těla. Po chvilce ozářila vchod bouře blesků z fotoaparátů a i když Václav Havel ještě nevstoupil jednotlivců o okamžik později následovaný bouřlivými ovacemi ve stoje, když se bývalý prez Ani po čtrnácti rocích ve vrcholné politice a šedesáti zahraničních cestách nezmizela Havl nesmělým úsměvem se posadil za změť mikrofonů. Krátké uvítání, několik zdvořilostních frází a už letí první otázky. „Proč jste nezakázali rozdělení Československa,“ „chystáte knihu,“ „nechcete nás učit“, „jste pro přijetí Tureck svým typickým způsobem. Lehce filosoficky, s náznakem jemného humoru, s hluboce zakořeněný jeho projevy, zjistíte, že samozřejmě neřekl nic nového. A přesto byla diskuse pro několik signály a oni je dychtili zachytit. „Chci a mohu dát příklady mladým, aby nedělali stejné která není komunismem deformovaná.“ (svo)