16. ledna 1969 se upálil Jan Palach ****************************************************************************************** * 16. ledna 1969 se upálil Jan Palach ****************************************************************************************** „V historii jsou určité okamžiky, kdy je zapotřebí něco udělat pomohlo. Je nás víc, budeme pokračovat, dokud vláda něco neudě ledna, kdy se mladý student Filozofické fakulty upálil, bylo p okupovanou zemi je obnovení pořádku. Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v rodině všetatského cukr žádní intelektuálové, ale zvláště otec v sobě nosil historické myšlenkovým základem mladého Jana. Zájem o historii se pokusil přetavit ve studium na Filozofické fakultě. Po počátečním neúspěchu (zkoušky udělal, ale nebyl přijat) se mu tam povedlo přejít v roce 1968 z Vysoké školy ekonomické.Jako většina národa intenzivně prožíval okupaci vojsky Varšavské smlouvy a zapojoval se do diskusí a nakonec i listopadov studentské stávky. Postupující normalizaci však už nic zabránit nedokázalo. Postupně bylo odstaveno (rozuměj zničeno) reformní křídlo KSČ a i lidé postupně ztráceli víru v „socialismus s lidskou tváří“. Snad ta narůstající letargie lidí kolem, sn bytostným nesouhlasem s ústupky, které vláda dělala sovětské moci, způsobilo, že se Palach „Vzhledem k tomu, že se naše národy octly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit s dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosov   Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení cenzury 2. zákaz rozšiřování Zpráv Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí-l Pochodeň č. 1 P.  S. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme je Stálo v dopise, který byl nalezen na místě činu. Jakkoliv se odborníci i obyčejní lidé v hodnocení Palachova činu rozcházejí, on sám se sta pohřeb 25.1.1969. Ten se stal celostátní demonstrací proti sovětské okupaci a o dvacet let „V tomto cynickém století, v němž nás často děsí druzí a my opět děsíme je, a v němž se mn z nás může učinit velké lidi: co jsem udělal já pro druhé, jaké je mé srdce, za čím jdu, č něco těžší zůstat tváří v tvář této výzvě lhostejným a stane se takřka nemožné vrátit se k (svo)