Velikonoce jako nejvýzněmnější křesťanský svátek ****************************************************************************************** * Velikonoce jako nejvýzněmnější křesťanský svátek ****************************************************************************************** Velikonoce představují pro křesťany nejvýznamnější církevní svátky. zmrtvýchvstání Krista po jeho ukřižování. Se svátkem jeho narození, Vánocích, představují hlavní osu liturgického roku. Noc, kdy Kristu z mrtvých, se začala označovat jako Velká noc, noc největšího tajem Velikonoce. Tento křesťanský svátek navázal na významný den židovsk pesach, jenž byl památkou vysvobození Židů z egyptského zajetí. Velikonoce jsou zároveň svátky prvního jarního úplňku, navazující na dny slunovratové a ro minulosti spojené zejména se zahájením nejzákladnějších zemědělských prací: setbou a výhon pastvu.  Velikonoce reprezentují svátky jarního novoročí, tedy počátek nového vegetačního přelomovým obdobím roku souvisela celá řada obyčejů, zvyků a magických praktik, spjatých s vodou, ohněm, vejcem, ale I jinými, jejichž cílem bylo zajistit nejen dobrou úrodu, ale I a vůbec úspěch veškerého konání člověka. Velikonoce proto mají i z tohoto hlediska /zvykos mimořádný význam. Hlavnímu velikonočnímu svátku Božímu hodu velikonočnímu, slavenému první neděli po prvním předchází šest postních nedělí /1. Invocabit, 2. Reminiscere, 3. Oculi, 4. Laetare, 5. Jud Palmorum / a Pašijový (Velký, Svatý) týden, začínající Květnou nedělí a trvající až do Vzk j. Božího hodu velikonočního. Ten je slaven jako vigílie, tedy předvečer. Název Pašijový z zpráv evangelistů o utrpení Páně. V tomto týdnu jsou nejdůležitější tři dny – Velký pátek, Boží hod neboli neděle zmrtvýchvstání /tzv. posvátní třídení/. Velikonoce, jako ostatně i jiné svátky, představují synkretický jev, t. j. prolínání někol sfér duchovního života a jejich reálné vyústění do chování lidí, do různých obřadních úkon být právě Velký pátek. Na jedné straně svatá zpověď, přísný půst, účast na bohoslužbách, n předkřesťanské praktiky jitřící sílu země, vody a ohně a zvyky spjaté s těmito přírodními sobota – představuje velkou noční slavnost, protože Boží hod velikonoční je slaven jako vi modlitbách). Liturgické svěcení ohně a vody. Lidové zvyky spjaté s ohněm. Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) představuje hlavní svátek a zároveň střed církev hlavním pohyblivým svátkem (lunárním), od něhož se všechny ostatní  (pohyblivé) odvozují. ranní mši světily (světí) potraviny (chleba, mazance, nádivka, vejce, víno aj.). Velikonoční pondělí je z hlediska zvykoslovného nejvýznamnějším dnem. K tomuto dni se nevá liturgické úkony. Byl (je) spojen především s pomlázkou, v různých oblastech různě nazývan dynovačka, šmirgus aj.). Nejdůležitější součástí velikonočních dnů byla červená vajíčka, č nichž byly (a dosud jsou) Velikonoce zcela nemyslitelné a to I tam, kde ostatní zvyky už z PhDr. Jaroslava Krupková, CSc., Ústav etnologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Literatura: Frazer J. G., Zlatá ratolest, Praha 1994 Langhammerová J., Lidové zvyky, Lidové noviny, Praha  2004 Václavík A., Výroční obyčeje a lidové umění, ČSAV, Praha 1959 Vondruška V., Církevní rok a lidové obyčeje, Dona, České Budějovice 1991 Vondrušková A., České zvyky a obyčeje, Albatros, Praha  2004 Zíbrt Č., Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, Vilímek, P