"I po uzavření vysokých škol nacisty se dalo v omezené míře bádat" ****************************************************************************************** * "I po uzavření vysokých škol nacisty se dalo v omezené míře bádat" ****************************************************************************************** Ve středu byla představena kniha, která obsahuje rozhovory s exulanty po únoru 1948. Můžet seznámit podrobněji? Kolega Zdeněk Pousta, který se zabývá soudobými dějinami vzdělanosti a vědy, oslovuje již bývalé studenty a profesory UK, kteří měli po roce 1948 problémy s komunistickým režimem. kontaktovat buď je osobně, nebo jejich pozůstalé či spoluvězně, a navíc objevil velké množ dokumentů. Získal například zápisky profesorky Vackové nebo profesora Chytila z vězení a n tři svazky těchto unikátních pramenů. Na tuto ediční činnost navázal ve spolupráci s Pavle Petrem Hrubým. Společně zpovídali bývalé studenty českých vysokých škol, kteří emigrovali a vypracovali se na přední místa na tamějších univerzitách. Je zajímavé, že někteří z nich s tehdejším Československem udržovat kontakt, což se v 50.-80. letech příliš nedařilo, a t plnohodnotně vrátit do kontextu české kultury a vědy až po roce 1989. Když se takhle rozsáhle zabýváte tématem exilu, neplánujete třeba i ve spolupráci s Akadem ostatními ústavy nějakou rozsáhlejší publikaci nebo konferenci? Takové projekty zde byly a stále jsou. A samozřejmě nejde jen o exil. V Ústavu pro soudobé věd  pokračuje projekt, který byl zahájen ve Výzkumném centru pro dějiny vědy, což bylo sp Akademie věd a Univerzity Karlovy. Jeho výsledkem je už dnes existující corpus hotových ro jejichž činnost vrcholila v 50.-80. letech. A protože jde většinou o osobnosti institucion s Akademií věd, rádi bychom udělali paralelní rozhovory s lidmi spjatými s UK. Na základě publikovaného materiálu by se daly porovnat podmínky i překážky vědecké práce v obou insti nimi dotyční vědci dokázali vyrovnat. Myslíte, že je dnes k vědcům, jejichž činnost vrcholila za tuhého komunismu, přistupováno jejich práce není přijímána proto, že by byla nekvalitní, ale proto v jaké době vznikla…? Takhle všeobecně bych to neřekl. Našly by se příklady jak těch, kteří neprávem zapadli, ta jejichž objevy jsou dodnes uznávány. Nejznámější je případ profesora Wichterleho a jeho ko Mimochodem, nedávno pořádal Archiv Akademie věd malou konferenci nazvanou Velmožové vědy o vedení především medicínských a přírodovědných oborů dostali poměrně kvalitní až špičkoví politicky vlivných pozic.  Konference si kladla otázku, jak jejich dílo dnes hodnotit!? Je co bylo vydáváno za světové objevy - mnohdy převážně z ideologických důvodů  a díky politi autorů - jimi opravdu bylo. Tedy očistit od propagandy a objektivně zhodnotit přínos jednotlivých objevů.. Přesně tak. Očistit je od ideologických nánosů a nechat zhodnotit jak odborníkem v oboru, šlo skutečně o velký objev, tak následně historikem, který s těmito údaji může dále pracov souvislosti. Když se obrátíme obecně k výzkumu, jak jste schopní pokrývat dějiny Univerzity Karlovy? Samozřejmě s tím trochu problém je, protože nedisponujeme velkým počtem interních pracovní nás v ústavu v současné době velmi dobře rozvíjejí například dějiny 20. století nebo jezui ale ostatní už méně. Čím je to způsobeno? Může to být třeba tím, že za jezuitů byla pražská univerzita evropský intelektuálním centrem? V prvé řadě je třeba říci, že nejsme velké pracoviště, takže je to dáno tím, jací vědečtí odborní pracovníci se zde za posledních dvacet let vystřídali. Že máme velmi dobře probáda jezuitské období je například zásluhou kolegyně Čornejové. A zrovna u jezuitů jde do velké míry  o přehodnocování historie, protože dříve nebyli hodnoceni tak, jak by si zasloužili. Jestliže se daří demytizovat jezuitské období v odborné sféře, dá se totéž říci i ve vztah nejširší veřejnosti? Myslím si, že jde  částečně o  generační záležitost. Mezi starší lidi nebo lidi s nižším v nové poznatky a závěry příliš nedostanou a ani nejsou tak pružní, aby svůj názor na „dobu Na druhou stranu mladší lidé a ti, kteří se o jezuitské období zajímají hlouběji, mají dos se na jezuity dívat komplexněji. Spravujete i rozsáhlé fondy univerzitního archivu. Byly nějaké dokumenty zničeny? Třeba bě Byly. Univerzitní archiv i s nejstaršími památkami, včetně zakládací Karlovy listiny z dub bez větší újmy pět století od doby husitské až po nacistickou okupaci. Za okupace přešly a rukou pražské Německé univerzity a na jaře roku 1945 byly nejcennější části univerzitního a údajně odvezeny vlakem. Ten byl prý při náletu na Plzeň vybombardován a listiny zničeny. jestli tomu skutečně tak bylo. Zda nebyly někde po cestě vyloženy nebo ukryty, jestli se n do Německa a která armáda se jich případně zmocnila. Poslední prokazatelná stopa bohužel k 1945, kdy byly nejcennější dokumenty naloženy. Takže je to čekání na náhodu, jestli něco objeví… Nejen čekání na náhodu. Hned po válce bylo zahájeno policejní vyšetřování a pátrání s pomo úřadů, které se později několikrát opakovalo, a snažili se i investigativní žurnalisté, kt s mnohými teoriemi, kde by mohly dokumenty být, včetně třeba tzv. štěchovického archivu. S existovaly i serioznější indicie z německých odborných kruhů, které citovaly z materiálů, jako ty ztracené, ale dodnes nevíme, zda to autoři měli z nějakých starších opisů nebo ze originálů. Poslední větší naději v nás vzbudil pád komunistických režimů a sjednocení Něme začaly vracet mnohé ztracené a uloupené památky, především z Německa do Ruska a z Ruska do obecně jsme dosti skeptičtí, ačkoliv nemůžeme vyloučit, že by se něco objevit mohlo. A jaké dokumenty se vlastně před koncem války ztratily? I zakládací listina? Zakládací listina existovala ve dvou originálních exemplářích. Jeden byl uchováván na Univ ten byl odvezen, a druhý je dodnes uložen v metropolitním archivu na Pražském hradě. Dále matriky, které jsou pro dějiny UK velmi důležité, a část běžnějších, ale pro historiky nen dokumentů z 18. a 19. století. Celkově tedy značná část tehdejšího archivu. Když byly za protektorátu zavřeny české vysoké školy, jak probíhal život na UK? Je třeba si uvědomit, že pražská univerzita byla od roku 1882 rozdělena na českou a německ i za války normálně fungovala, i když byla vyňata z protektorátní správy  a převedena přím ministerstvo školství. Pokud se týká české, která byla 17. listopadu 1939 uzavřena: již v vyšel výnos říšského protektora, ve kterém stálo, že účelem uzavření českých vysokých škol znemožnění výuky, ale že není v zájmu Říše úplné ukončení vědecké činnosti. Na základě toh třeba přednostové univerzitních klinik – a to jak v Praze tak i v Brně – požádat komisaře fakulty o pokračování vědecké činnosti, která jim byla skutečně povolena. Takto to fungova roku 1943, de facto, i když v menší míře, až do konce okupace. Jak se obou univerzit dotkl odsun a holocaust? Pokud jde o německou, tak samozřejmě většina  profesorů byla po válce odsunuta. Část z nic před koncem války do Německa a mnozí z nich si tam založili velmi solidní kariéry, a to i silně exponováni za nacistického režimu. Obou univerzit se samozřejmě citelně dotkl holoca i případy, že někteří němečtí profesoři židovského původu, kterým se podařilo včas utéci, bylo jim umožněno v Československu zůstat. Nebo se výjimečně stávalo, že za války pomáhal českému kolegovi z oboru, a po válce si role vyměnili. Jestliže dnes nevíme, kam se poděly dokumenty odvezené nacisty, jak to s univerzitními pís po čtyřiceti letech komunismu? Ztratily se, byly skartovány? My doufáme, že většina materiálů úřední povahy na fakultách zůstala zachována, některé tot archivem teprve přebírány. Specifickou otázkou jsou písemnosti bývalých kádrových oddělení ovlivňovala život univerzitních zaměstnanců. V těchto případech bylo v roce 1990 bohužel r kádrové spisy budou rozdány zaměstnancům, což bylo a je proti archivnímu zákonu. Druhá věc část zachovaných a rozdaných kádrových posudků neobsahovala zásadní materiály. Samozřejmě že v písemnostech, které nebyly předány, byly skartovány nebo ztraceny, by se významnější PETR SVOBODA