O zvířecích právech, biodiverzitě a nové metabolické teorii ****************************************************************************************** * O zvířecích právech, biodiverzitě a nové metabolické teorii ****************************************************************************************** Bioetik, poslanec španělského parlamentu Francisco Garrido navrhl ne „Great Ape“, který má zajistit lidoopům některá základní práva. Argu jsou druhově blíže k člověku než k ostatním živočichům. Mají tato op Záleží jenom na nás, komu přiřkneme jaká práva. Stejně tak dobře jak všem zvířatům. Samozřejmě máme tendenci dát je těm, co jsou k nám ne které zvíře je nakonec bude mít. Není žádné pravidlo, které by říkal tak už by měli mít lidská práva. Zvlášť ne takové, které by plynulo pravděpodobný trend, ale z ničeho neplyne. Čili ztotožňovat se s extrémy jako „člověk pánem tvorstva“ nebo naopak „žížaly s lidskými nesmyslné? Práva si určujeme my a děláme to kvůli našim potřebám. Když budeme mít potřebu je přiznat Nemyslím si, že člověk je pán tvorstva, na druhou stranu člověk si vymyslel práva, tak si komu je dá. Jste názorově proti ekologům strašícím katastrofickými scénáři. Myslíte si, že existuje ně ekoterorismus, v jehož pozadí by stál čistě politický zájem, nebo jsou tito katastrofičtí ovlivněni zkreslenými mediálními obrazy? Tady je nedorozumění v tom, kdo jsou ti katastrofičtí ekologové a kdo jsou ti tzv. ekotero že ti, co hlásají katastrofu, se ani tak nevyskytují mezi ekologickými aktivisty, kteří bo kauzy a snaží se řešit po svém nějaké konkrétní problémy. Nazývat členy těchto nevládních ekoteroristy, je čistě politická záležitost. Katastrofu ale často věští třeba i lidé z aka prostředí, kteří si přečetli nějaké varující knihy ze šedesátých let a ani moc nesledují, o přírodě ví. Neříkám, že by nebyly ekologické problémy, ale vadí mi varování před zánikem globální katastrofou. Některé trendy jsou varující, ovšem s těmi, o kterých jsme si myslel nejhorší, jako ubývání diverzity, to nevypadá tak hrozně, jak se myslelo, naproti tomu o t které jsou horší, než se myslelo, zase vůbec nevíme, kam povedou. Zvyšování množství dusík historicky úplně bezprecedentní, nicméně neumíme předpovědět, co bude mít za následky. Dus znamená, že přírodě prospívá, když ho není hodně. Teď už ho je hodně, ale nevíme pořád pře   Téma globálního oteplování je stále živé. Média nám často podsouvají rovnici: zlá průmyslo škodlivinu, ta ovlivní klima a část přírody zahyne. Lze vůbec říct, že má globální oteplov negativní vliv například na druhovou rozmanitost? Já si myslím, že ne. Globální oteplování může způsobit krátkodobé lokální katastrofy. Např Americe vymírají žáby kvůli nemocím, které byly dřív vázané jenom na nižší nadmořské výšky se šíří výš, a tam je žáby dostanou. Nicméně v dlouhodobé perspektivě by globální oteplová co víme vůbec o vlivech na diverzitu, vadit nemělo, naopak. Kde je tepleji, tam je více dr tak přispívá diverzitě víc vláhy. Tyto dva faktory obecně v historii země vždycky zvyšoval rozmanitost.       David Storch, Ph.D. (1970), se zabývá makroekologií a teoretickou ekologií v Centru pro te fakulty UK v Praze, na které zároveň přednáší. Přednášky vede také na Biologické fakultě J odborných článků a častým přispěvatelem do časopisu Vesmír. Hynek Burda v recenzi na knihu Jak se dělá evoluce, které jste spoluautorem, uvádí: „Autoř dělá evoluce měli to štěstí, že se jim dostalo klasického vzdělání v systematické biologii jejich studia v českém refugiu ještě přežívalo, zatímco v západním světě již začalo být st klasické, nemoderní, zaprášené, nepotřebné.“ Vnímáte to stejně? Myslím, že je to docela pravda. Shodou okolností se čím dál tím víc podobáme Západu, důraz vzdělání už není tak velký. Studenti se dnes často věnují jednomu druhu, dělají třeba něja genetické analýzy, ale nemají takový přehled o ptácích nebo druzích obecně. Já nejsem úpln systematik, mě už postihla jenom taková ta poslední vlna, přesto jsem dělal zkoušku, která znalost značné části fauny. Musel jsem umět latinsky stovky zvířat, vědět kde žijí apod. V tohle na studenty není kladeno, pokud vysloveně nestudují daný obor. Když se mají učit mod statistické nebo laboratorní, člověk po nich zase nemůže chtít všechno. Byl jste členem Santa Fe Institutu v Novém Mexiku, který pracuje na nové metabolické teori vznikla a co zkoumá? Institut byl od začátku koncipovaný pro interdisciplinární spolupráci, stejně jako Centrum studia tady v Praze. Za vznikem teorie stála náhoda. Fyzik Geoffrey West, který se zabýval elementárních částic a vysokou energií, začal přemýšlet o tom, proč třeba různé organismy žijí. Pravidelně jezdil do Sante Fe Institutu a tam mu řekli, že v Albuquerque, což je 60 pracuje Jim Brown, který zkoumal podobné záležitosti. A tak se dali dohromady. Společně zj biologické rychlosti souvisí s velikostí těla a teplotou. Mohla by tato teorie v budoucnu odpovědět na nějaké zásadní otázky? Myslím, že skoro na všechny. Záleží na tom, jak se bude vyvíjet a jak se bude propojovat s ekologickými teoriemi. Je to první teorie, která dokáže produkovat nějaké kvantitativní př souvisejí různé veličiny, například rychlost metabolismu s tělesnou velikostí, což byl jed „objevů“ Browna a Westa. On to vlastně nebyl objev, ale vysvětlení z fyzikálního hlediska. že s rychlostí metabolismu souvisí třeba natalita. Když pak vezmeme všechny organismy v ek velikosti a teplotu prostředí, tak z toho vyvodíme třeba rychlost toku látek, což je vlast třeba pro takové věci jako globální oteplování nebo koloběh dusíku. Rychlosti v ekosystéme díky metabolické teorii uchopit prostřednictvím velikosti organismu a teploty. Žádný kvant pro tyto účely jsme dříve neměli. Potence teorie je obrovská. Teď sice čelí velké kritice, myslím, že půjde dál. Dost jsem věřil, že metabolická teorie hodně řekne problému diverzit zabývám, a ona skutečně dokáže vyjádřit vztah mezi teplotou a diverzitou – dokonce kvantit lze tvrdit například zjistit, jak se zvýší druhová rozmanitost studenokrevných organismů, teplota o deset stupňů. Je to asi běh na dlouhou trať, že? Samozřejmě. Teorie má dnes mnoho kritiků, kterým se musejí autoři bránit a třeba se ukáže, slepá ulička. Často hrají mnohem důležitější roli například množství živin v půdách než ně uvažování. Ale potenciál to rozhodně má. Mohl byste uvést nějaký okamžik, zážitek (například z cest), při kterém vám proběhlo hlavo tomuhle svou práci dělám! Tyhle zážitky mě provází vlastně pořád. Úplně nejradši mám místo, kde jsem sám a kolem mě Právě proto hodně rád jezdím třeba k bažinám, například do Dunajské delty, kde se vyskytuj ptáků a kde mám pocit, že to kolem žije. Můžu pozorovat místní diverzitu, jak to vlastně c líbí se mi hlavně to, že se tam pořád něco děje. PETR DUŠEK