"Když jsem viděl ostatní témata, zděsil jsem se" ****************************************************************************************** * "Když jsem viděl ostatní témata, zděsil jsem se" ****************************************************************************************** Stránky Iberoamerické ceny [ URL "http://www.premioibam.cz"] O možnosti zúčastnit se Iberoamerické ceny jsem uvažoval již před dvěma lety, přičemž jsem že případné téma mé práce by mělo co do činění s Miguelem de Unamunem, jehož dílo mě zauja zahájením studia na FF UK. Neměl jsem však sepsanou žádnou práci, kterou bych mohl s čistý soutěže přihlásit. Účast v dalším ročníku (2005) nepřipadala v úvahu, neboť jsem akademick trávil na univerzitě Complutense v Madridu v rámci programu Sokrates-Erasmus. Předsevzal jsem si, že využiji svého tamního pobytu ke studiu materiálů pro svou diplomovou práci na FF UK (jejímž tématem bude samozřejmě jeden z konkrétních aspektů Unamunova díla). První semestr jsem sice toto své předsevzetí neplnil tak, jak jsem si představoval, avšak od dubna jsem měl v Madridu k dispozici osobní auto, a i proto jsem si přednášky na Complutense naplánoval tak, abych měl od středy volno a mohl trávit poslední tři dny v týdnu v archívu Miguela Unamuna v Salamance. Od dubna jsem tedy začal pravidelně v úterý večer jezdit do Salamanky, kde jsem trávil stř pátky bádáním v archivu (a večery poznáváním nočního života tohoto nádherného města). Po n studia o tématu své diplomové práce nám bylo na přednášce španělské poezie 20. století ulo seminární práci na jednoho ze španělských básníků 20. století. Po domluvě s profesorkou mi Unamuno, byť jako básník rozhodně nepřevyšuje své dobové kolegy, jakými jsou třeba A. Mach Inclán. Profesorka Rubio Gámez uvedla mezi požadavky na tuto práci poněkud zvláštní podmín se nám to tehdy zdálo), že tato má pojednávat o nějakém přelomovém období daného básníka a v první osobě. Účelem bylo pokusit se vžít se do poetického já (yo poético) básníka a poku jeho duševní pochody během některého ze stěžejních období jeho života. Při své další cestě do Salamanky jsem tedy odsunul bádání ohledně své diplomové práce tzv. kolej“ a začal sbírat materiály týkající se Unamunova pobytu na ostrově Fuerteventura. Výb mi připadl vcelku logický, neboť již samotný akt deportace ze Španělska je jistě faktem, k psychiku člověka, jakým byl Unamuno, člověka, který svou vlast miloval nadevše, zásadní vl toto období Unamunova života pevně spjato s jeho básnickou tvorbou. Musím přiznat, že do té doby jsem se o Unamunovu poezii tolik nezajímal – uchvátila mě spí novelistická (či v případě Unamuna spíše „nivolistická“) tvorba. Začal jsem tedy souběžně archívu studovat i jeho poezii. I přes technické nedokonalosti, jež Unamunova básnická tvo jsem byl překvapen tím, jak obsahově podobná je jeho próze (mám na mysli hlavně onu unamun textu). V archívu jsem pak pročetl spoustu dobových novinových článků o Unamunově vyhoštěn korespondenci s rodinou a přáteli během jeho pobytu na Kanárských ostrovech a vůbec vešker které se týkaly této Unamunovy životní epochy. Nejtěžší částí práce však bylo vystihnout c Unamunova stylu, „okoukat“ jeho vyjadřování a postihnout osobitou slovní zásobu, pomocí ní své myšlenky. Pro autentičnost jsem do textu začlenil (avšak pečlivě opoznámkoval) některé citáty, v nichž popisoval svá citová rozpoložení během svého vyhoštění. I přesto se jednal tvůrčí, neboť nejniternější pocity samozřejmě Unamuno na papír nezachycoval a mým úkolem b spekulativně vyjádřit. Nevím, zda jste někdy zkoušeli napsat povídku, jak by ji asi napsal traktát, který by mohl být od J. A. Komenského. Věřte mi, není to lehké a vyžaduje to mít pečlivě prostudovaného. Já takovýto „sebevražedný“ pokus učinil… Nyní mi dovolte krátkou odbočku, neboť se cítím povinován zmínit se pár slovy o pracovnící de Unamuna v Salamance. Tito lidé byli totiž neuvěřitelně vstřícní a ochotní pomoci mi při pochybnostech a rozhodně při tom často překračovali mez svých povinností. Chtěl bych proto hispanistům, kteří mají zájem o osobu a dílo tohoto španělského velikána (a nejen jim), vř pokud někdy navštíví Salamanku, i návštěvu tohoto archívu. Nejen že je zároveň i muzeem M. (sídlí v jeho domě, který obýval za svého rektorování na místní Univerzitě), ale i krátká a letmé nahlédnutí do materiálů, které jsou v něm k dispozici, vám umožní nahlédnout troch z největších španělských spisovatelů, filozofů (byť Unamuno sám se tomuto označení bránil) pedagogů…(výčet by mohl pokračovat ještě pár řádků) a třeba v něm najít takové zalíbení, j nalezl já. Po dokončení práce (a po jejím pro mě tehdy překvapivě kladném hodnocení u profesorky Rubi mi již začala honit myšlenka na účast v Iberoamerické ceně. Sice jsem ještě chvíli váhal a přihlášení jiné své práce, avšak řekl jsem si, že čas investovaný do této práce byl o toli mých všech ostatních prací, že zkusím své štěstí s ní. Po uveřejnění témat ostatních soutě se zděsil, neboť se to mezi nimi hemžilo ekonomickými, sociologickými či geopolitickými té byla očividně jakýmisi zkrácenými verzemi bakalářských či diplomových prací. Pomyslel jsem svou prací, která se nedá označit ani termínem literární studie (fakticky jde o jakousi ko studie a pokusu o tvůrčí psaní literárního díla), nemám šanci na úspěch. Opak však byl pra předávání ceny zcela předčilo veškerá má očekávání. Na závěr dovolte několik rad či povzbuzení adeptům na zisk tohoto ocenění v příštích letec práce nechávají soutěžícímu značnou volnost jak ve výběru tématu, tak formy práce, což byl jednoznačně výhoda. To, že se vůbec nemusí jednat o vědeckou studii, dokumentuje můj letoš délka, která je omezena na 20 stran, není rozhodující – má práce měla bez příloh stran sed proto apelovat na všechny, kteří nad účastí v dalším ročníku ještě váhají, že rozhodně nen můžete jen získat. Kromě finanční prémie či věcných cen můžete získat i cenné kontakty a m mimo jiné dopřáno i její publikace na Fuerteventuře, která byla místem jejího děje. Mimoto přihlášených nejen že zvedá prestiž Iberoamerické ceny, ale i prestiž české hispanistiky a akademických kruzích nejen u nás, ale i za našimi hranicemi. Karel Smékal