Prezident Klaus besedoval se studenty ****************************************************************************************** * Prezident Klaus besedoval se studenty ****************************************************************************************** Prezident Václav Klaus zavítal na 1. lékařskou fakultu. Přijal ho zaplněný Velký sál Purky rektor UK prof. Václav Hampl a děkan fakulty prof. Tomáš Zima. Hlava státu si pro setkání akademiky zvolila formu diskuse, která, jak zdůraznil prof. Hampl v úvodním slově, „je jed poslání akademické půdy.“ Počáteční lehké rozpaky, které vždy přináší „nutnost“ první otázky, která publikum rozprou student zprostřed sálu. A měl ostře nabito. „Je známo, že i vy jste byl zvolen prezidentem komunistických poslanců, myslíte si v tomto světle, že je KSČ legitimní stranou?“ V tu chv které téma bude v chladném podvečeru převažovat. A prezident odpovídá stejně přímo jako padla otázka. „Jestliže je dnes KSČ v Parlamentu – její existenci už na počátku devadesátých let – pak je bezesporu stranou legitimní.“ A nab dvě myšlenky, kterými se řídil po pádu komunistického režimu. Že není racionální zakázat K přes noc změnila – slovy prezidenta „zamaskovala“ – ve strany „demokratické levice“. Se st i stejnou strukturou, ale už bez značky komunistů. Je podle něj lepší, když mají komunisté nálepku, k níž se nebojí přihlásit. Druhá myšlenka byla vedena hypotézou, že váha KSČ ve společnosti bude klesat a sama se pos marginalizuje. Jak prezident přiznal, ukázala se tato hypotéza mylnou. K jeho i všeobecném Zároveň ale zdůraznil, že je stále třeba připomínat podstatu minulého režimu. Jeho „rovnos neprosperitě“, ekonomickou iracionálnost a celou strukturu života především v normalizační byla podle něj daleko složitější, než jak ukazují dnešní „novinové analýzy“. Postavil se t úhlu „člena šedé zóny“ tvrdě proti trivializaci dějin komunistického režimu. „Problémy kom zjednodušovat na fronty na zboží.“ A přiznal, že mu chybí seriózní analýza podstaty komuni Jednou z definičních vlastností komunistického režimu bylo omezování osobní svobody, které hrozí i dnes. Ve jménu politické korektnosti, různých teorií o rovnosti a v neposlední řad ušlechtilých tezí, které vznikly „z mylných pocitů bezstarostnosti po pádu komunismu a i v teorií o konci civilizace.“ Krátce se zastavil i u „povinnosti říkat otevřeně své názory“, zvláště pak na akademické p médií, kterou vidí jako velký problém moderní doby a špetka času zbyla i na potenciální um vojsk na našem území“. Závěrem se dostalo i na Klausovu oblíbenou ekonomii a krátkou přednášku o smyslu vstoupení neboli přijetí EURA. Z gest i dikce bylo poznat, že právě na této půdě se prezident pohybu jak sám přiznal, i na tu akademickou vchází s potěšením.