Představujeme nové profesory ****************************************************************************************** * Představujeme nové profesory ****************************************************************************************** ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Prof.▒MUDr.▒Miroslav▒Kuba,▒CSc.▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Proděkan▒LF▒UK▒v▒Hradci▒Králové▒pro▒studijní▒programy▒v▒angličtině▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Přednosta▒Ústavu▒patologické▒fyziologie▒LF▒UK▒v▒H.K.▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Vedoucí▒Elektrofyziologické▒laboratoře▒pro▒výzkum▒mozkové▒činnosti▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Předseda▒Společnosti▒pro▒patologickou▒a▒klinickou▒fyziologii▒České▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ lékařské▒společnosti▒J.▒E.▒Purkyně▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ 1)▒Co▒pro▒Vás▒znamená▒zisk▒profesorského▒titulu▒ve▒srovnání▒s▒konkrétními▒výsledky▒dosažen kterému se věnujete? Získání profesorského titulu je velmi prestižní záležitostí, o kterou člověk usiluje, i kd samotného titulu nijak nepřeceňuji (nejde např. o to, abych byl oslovován "pane profesore" v určité fázi profesního růstu v podstatě nezbytné) dokázat, že člověk splňuje určitá krit sám vyznává možná více i jiná, na která se ho nikdo v životě neptá. Osobně si zřejmě více jiných pracovních výsledků (viz odpověď na otázku č. 3). 2) Jak byste vyložil úplnému laikovi náplň Vaší profese? Ve své pedagogické činnosti učím studenty medicíny obor patologická fyziologie. Jeho nápln vysvětlit příčiny všech nemocí a jejich rozvoj, tzn., jak a proč selhávají normální funkce jak se organismus snaží na změněné podmínky adaptovat a poruchu jedné funkce kompenzovat posílením jiné. Učíme, že léčba musí logicky vycházet z p mechanismů nemoci, nesmí být schematická a musí být komplexní (tzn., že např. nesmí opomíj sociální a další souvislosti). Pokud je lékař schopen dodržovat tyto principy, je to dobrý eliminuje podle mého názoru nešťastné a nebezpečné tendence k rozvíjení alternativních léč Moje výzkumná činnost je zaměřena na elektrofyziologii centrálního nervového systému. Nein způsobem (elektrodami přiloženými na povrch hlavy) snímáme elektrické potenciály mozku. Bu elektroencefalogram (EEG) nebo vyvolané nějakými podněty (v naší laboratoři hlavně zrakový tzv. evokované potenciály. Počítačové vyhodnocení umožňuje diagnostikovat řadu poruch funkce mozku (v našem případě h problémů), které nejsou jiným způsobem zjistitelné. 3) Můžete uvést okamžik ve Vaší profesní kariéře, při kterém jste si říkal "ano, tak kvůli V učitelské práci nastává velký pocit uspokojení, když se daří být pro studenty odbornou a přitom současně s nimi udržet neformální blízké vztahy. Je příjemné, když s provinilým poc studenta od zkoušky" a on vás uklidňuje, že si je dobře vědom, že se nic jiného udělat nedalo. Asi největší pocit zadostiučinění z vědecké práce zažívám, když se naší laboratoři daří na fóru ukázat, že některé naše výsledky jsou prioritní. Mám přitom i vzácný pocit národní hr ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Prof.▒PhDr.▒Stanislav▒Štech,▒CSc.▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Vedoucí▒katedry▒pedagogické▒a▒školní▒psychologie▒UK▒v▒Praze▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Zabývá▒se▒vztahem▒žáků▒k▒učení▒a▒ke▒škole,▒vztahy▒rodiny▒a▒školy,▒profesí▒učitele.▒V▒posle ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ psychologického▒hlediska.▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ 1) Co pro Vás znamená zisk profesorského titulu ve srovnání s konkrétními výsledky dosažen kterému se věnujete? Profesorský titul je pro mě osobně samozřejmě poctou, symbolickým potvrzením určité kvalit Nicméně, otázka zní „ve srovnání s konkrétními výsledky v oboru“. Z tohoto pohledu je samo výzkumná zpráva, mezinárodní publikace nebo třeba sestavení kvalitního mezinárodního badat hmatatelnějším výsledkem. Profesorský titul je poněkud nespravedlivě spojován jen s mou os jeho dosažení vyžaduje dobré spolupracovníky a příznivé klima. Já ho chápu spíše jako ocen Navíc v psychologii je to událost spíše vzácná. Tím spíš je jasné, že to zdaleka nemůže bý výjimečností osobnosti nositele. 2) Jak byste vyložil úplnému laikovi náplň Vaší profese? Profese pedagogického psychologa je zvláštní v tom, že nemá svůj tabulkový ekvivalent v pr v akademickém světě). Je zdrojem výzkumných a teoretických poznatků, z něhož se inspirují školní psychologové a významně přispívá ke vzdělání učitelů, vychovatelů, speciálních peda Je to pro mě profese, která se pohybuje na průsečíku věd o výchově v těsném kontaktu zejmé vzděláváním. Vyžaduje proto respektování školy jako instituce a učitele jako profesionála. i za pomoci jiných věd dobře popsat, porozumět a teprve pak eventuálně zasahovat či dávat současná realita v oblasti školství a edukace je přesně opačná: všichni hned vědí, co děla reformováním by už byla směšná, kdyby neměla tragické důsledky), rozdávají ideologicky zab pouze vzácně se v médiích nebo v decizní sféře objeví pokus poctivě něco popsat a/nebo def hodně práce, ale zase je to výzva. 3) Můžete uvést okamžik ve Vaší profesní kariéře, při kterém jste si říkal "ano, tak kvůli Těch okamžiků je víc. Popravdě řečeno, pokaždé, když se vám povede přednáška, vidíte odezv nebo napíšete odborný text, který vzbudí ohlas, třeba i polemiku – pak asi máte ten dobrý bych ale chtěl zažít okamžik, kdy bych mohl být se svou prací zcela spokojen – a s tímhle nesouvisí. ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Prof.Ing.▒Tomáš▒Roubíček,▒DrSc.▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Matematický▒ústav▒Univerzity▒Karlovy▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ 1) Co pro Vás znamená zisk profesorského titulu ve srovnání s konkrétními výsledky dosažen kterému se věnujete? Tak to je skutečně netriviální otázka. Samozřejmě, jmenování profesorem je jisté završení vyšlapané a rozhodně ne krátké cesty, jistá satisfakce, jistá cílová páska. Současně pak a a svým způsobem startovní páska. I když nejspíše toho přede mnou je již výrazně méně než t i když nějakou dramatickou změnu neočekávám a můj vliv na universitě (beztak nevelký, neb něj moc nesnažil) spíše slábne mj. i se zavedením bakalářského studia a přesouváním akcent studia. A též to vnímám jako závazek, neboť alespoň formálně teď tak trochu patřím mezi ty pražská universita svým způsobem stojí a kteří jí posouvali a posouvají staletími. Samozře někteří méně. Přál bych si, abych to posouvání alespoň moc nebrzdil či snad dokonce, abych dozadu. Vím, že není až tak snadné to rozpoznat, natož tomu čelit. Když už padla otázka profesorského titulu, neodpustím si poznámku na toto téma. Možná bude překvapivé, že i když titul profesor doposud skutečně existuje, já jej nemám. Tedy alespoň zákona, dle kterého jsem jmenován, a žádný jiný relevantní zákon není znám ani Ministerstv Titul profesor tak pro mě symbolizuje naprostý legislativní chaos v současném "právnickém" bohužel narážím i v jiných věcech v mém partikulárním případě (se kterými ale nebudu čtená Co se ale týče toho problému titulů/netitulů, tomu jsem byl nucen se trochu věnovat v souv pozastavením vydání mého pasu cca v roce 2004. Ministerstvo vnitra se tehdy kuriózně vyjád občanskému průkazu vydanému cca v roce 2000 s “doc” před jménem ve smyslu, že "vydávající (A to jsem samozřejmě vždy vyplňoval formuláře dle pokynů zúčastněných úředníků, tedy opra orgán, nikoli já.) Realita je taková, že vědecko-pedagogický titul profesor (ve zkratce “p v závislosti na konkrétním zákonu) se udílel do roku 1990 dle zákona 39/1980 či i dřívější zákony jej nechaly v platnosti, viz §43 zák.172/1990 a §102 zák.111/1998. Dle zák.172/1990 1990 – 1998 ještě udílel titul profesor, který rovněž zůstal v platnosti. Dříve jmenovaní opravdu mají dodnes tituly profesor, paradoxně dokonce i když jej nabyli ještě před rokem "vycházet z vědeckého světové názoru" (viz §74 zák.39/1980 o vysokých školách), čímž se te právě a jenom marxismus-leninismus, či "vyhovovali morálně politickým požadavkům" (viz §25 o vysokých školách). Samozřejmě tím nechci říci, že by nevyhovovali i jiným požadavkům, al Od roku 1998 již ale platí zák.111/1998, který evidentně, a jak i dne 26. 9. 2006 potvrdil vysokých škol MŠMT, "nepoužívá žádné označení nebo titul nebo akademicko-vědecký titul pro kteří byli jmenováni docenty nebo profesory". A skutečně, na jmenovacích dekretech není o titulu ani zmínka. Tedy toto jisté "kvazi-označení" profesor (i ve zkratce prof.), které s mými kolegy jmenovanými po roce 1998 a které nyní tedy s jistými rozpaky užívám i já (i kd nepoužívat alespoň v situacích, kde se explicitně odkazuje na titul), evidentně koliduje s tituly profesor (ve zkratce prof. či Prof.). Patrně i s ohledem na to zmínil dne 20. 2. 20 "odboru 30" MŠMT otevřeně dokonce "§21 odst.1 zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích,  ve zn předpisů", s tím ale, že "zda jde o přestupek v případě užívání zkratky `prof.'  profesore posuzovat MŠMT". Přesněji zmiňoval případ docentů, na které byl tenkrát směrován můj dotaz to vše se týká titulu/netitulu docent stejně jako profesor. I přes tyto skutečnosti ale vy stát často předstírají, že někdo stále jakési tituly "profesor" uděluje. Např. moje téměř matematicko-fyzikální stále na svých webových stránkách inzeruje, za jakých že předpokladů uchazeče k udělení titulu profesor. Také jeho magnificence, náš pan rektor, ještě v minulé agendu dokonce „vědecko-pedagogických titulů”, a nakonec i pan president ve své řeči při n 16. dubna tohoto roku se několikrát o jakémsi „titulu profesor” zmínil. Nehodlám shora uve komentovat, názor si jistě laskavý čtenář udělá sám. Pokud by snad laskavého čtenáře napad špatný vtip či organizovaný podvod vůči stovkám profesorů a docentů jmenovaných po roce 19 nebude s tímto pocitem sám. Pokud by čtenář nerozuměl, je to myslím obzvlášť v pořádku – o opravdu rozumět dá jen těžko. 2) Jak byste vyložil úplnému laikovi náplň Vaší profese? To je trochu obtížné, neb jednotlivé matematické disciplíny mají tendenci si vytvářet způs terminologii, které se stávají často nepřekonatelnou bariérou i pro kolegy z vedlejších ma oborů. Snad by ale bylo dobré obecně říci, že představa zakořeněná v obecné byť i odborné vlivem stresujících zážitků ze základních či středních škol, že matematika je počítání se je v ní vše již hotovo z minulých století, je nesmírně vzdálená pravdě. Matematika je, ale jistý způsob racionálního poznání. Zejména způsob poznání reálného světa, protože pracuji matematiky, které se občas říká aplikovaná, i když spíše by bylo výstižnější jí říkat apli někdy jen motivovaná. Ono se totiž u (zpravidla autonomně se vyvíjejících) matematických t někdy předem až tak moc neodhadne, na co se v budoucnu bude co hodit. A je to způsob velmi kvalitní, exaktní, pravdivý nebo alespoň pravdu hledající, a s trvalejšími i širšími dopad těch podstatnějších myšlenek. Je snad určitým konsensem i mezi mými kolegy, že matematika k pravdivosti, pokoře a skromnosti (aniž bych si troufal jakkoli hodnotit, jak se to odraz konkrétním případě, a aniž bych si dělal ambice, že v jiných racionálních vědách tomu tak se velice liší od většiny věcí, které vidím okolo matematiky. A posledních pár desetiletí aplikovaná matematika spolu s konstantně se zvyšující výkonností počítačů a se stále větší pracujících matematiků stává opravdu použitelnou a navíc relativně levnou „technologií”. M zejména matematicky rigorózně podložené modely, které jsou popsány racionálně zdůvodněnými rovnic (např. diferenciálních či algebraických), kde se umí dokázat existence a kvalitativ jejich řešení a konvergence numerických schémat efektivně implementovatelných na počítačíc zhruba můj obor v širším smyslu, i když já se právě spíše soustředím na tu matematiku, kte Takové modely jsou dnes doplňkovým nástrojem i v mnoha oborech pěstovaných na naší univers umožňují i nové či hlubší pohledy na zdánlivě již prozkoumané a zcela jasné věci (předchoz tituly/netituly byl jen ilustrací přístupu, i když žádná věda za tím samozřejmě nebyla:-). o rigorózně podložených počítačových simulacích umožňujících získat informace jinak obtížn nedostupné nebo dokonce optimalizaci, pokud jsou modely dotaženy až do tohoto stadia. Já s zabývám (kromě té "čistější" matematiky) aplikacemi v (termo)mechanice spojitých prostředí i tekutin, např. materiálů s tvarovou pamětí, ferromagnetik, nebo elektrolytů, optimalizac nestlačitelných tekutin či struktury kompozitních materiálů apod. Seriózní matematické mod nepostradatelné zejména pro většinu inženýrských děl. Těžko si lze dnes představit třeba l které by se napřed nepropočítaly ve všech možných statických i dynamických pracovních či h režimech. Předpovědní modely počasí jsou jistě v obecném povědomí, méně třeba model asi ne katastrofy probíhající desítky let na našem území, totiž pohyb a chemické reakce podzemní vrstevnatém prostředí kontaminované cca 1000 tun kyseliny sírové jako pozůstatek studené v těžby uranu. A jsou i státy, které se bez této matematické “technologie” neobejdou pro svo obranu. Obávám se, že takovouto adekvátní technologickou odezvu budeme v tomto století pot pro obranu Evropy před hrozbami z muslimského světa. Zatím se z toho jen vylháváme a ochot dobrovolně investovat do vědy a výzkumu je tristní, ať už jde o finance nebo “jen” o úctu. že je vše již hotovo, to je přesně naopak. Těch věcí, co je hotovo či známo, je jen konečn není, je nekonečně. Samozřejmě ale není jasné, kolik z toho nekonečna nám bude umožněno po 3) Můžete uvést okamžik ve Vaší profesní kariéře, při kterém jste si říkal "ano, tak kvůli Někdy snad trochu takové okamžiky byly a jsou, hlavně když jsem byl mladší. Nemyslím si al to tak úplně charakterizovalo pocity standardního matematika, který spíše, obrazně řečeno, dlouhou trať a někdy se již pocitově na ní ztrácí. Pro mě byla matematika do jisté míry po útěkem ze spíše neutěšeného reálného světa tzv. “reálného socialismu” (jak tenkrát soudruz i z různých soukromých zmatků. Jiná možnost útěku nebyla, kromě útěku do alternativního re světa charismatických "4tých cenových skupin" (což jsem vcelku neodmítal) či na Západ (k č a popravdě i dostatečně ultimativní motivaci nenašel). Vlastně jsem chtěl spíše dělat fyzi výsledky v celostátních kolech matematických olympiád naznačovaly, že matematika mě “uživí lépe. Navíc jsem oficiálně studoval elektronické počítače, protože jsem si již od základní různé zesilovače a osciloskopy, a tak studium na ČVUT bylo velice snadné i na tomto relati oboru. Nechávalo mně tak většinu času pro matematiku (a i tu fyziku), kterou jsem se učil Bylo to záměrné a trochu naivní, ale na druhé straně mě to později nutilo dokazovat, že js matematik svými každodenními aktivitami. Žádný glejt jsem totiž na to neměl a první certif v matematice byl kuriózně až „velký doktorát” v roce 1995. To už mě ale matematika dávno z 24 hodin denně (neboť věřím i na práci nevědomí ve spánku). A samozřejmě po skončení ruské 1989 mě navíc matematika svým vskutku internacionálním charakterem umožnila vcelku nadstan projet dosti velký kus severní polokoule. To přinášelo podněty i kontakty a i umožnilo eko s mladou rodinou se dvěma malými klučíky. A vůbec to byla velká radost, neboť, pominu-li o a neefektivní výměnné pobyty v partnerských ústavech v socialistických zemích cca 1–2 týdn vědeckého pracovníka za rok, tak v naší generaci jezdili ven tak nejvýš soudruzi, a ani ti moc. Samozřejmě, že potěšilo, když se občas dostavilo nějaké uznání typu, že se podařilo p tvrdším sítem. Třeba přijetí článku do prestižního časopisu či úspěch v nějakém tajném hla po roce 1989, stipendium či pozvání na dobrou zahraniční universitu, ale to už je jen tako neskromnost. Spíše jaksi oprávněnější pocit že "to je to ono" se objeví, když se podaří něco, o co člov kolegové usilují již dlouho, a není jasné, jak se do toho pustit. Jestli vůbec platí to, c či zda-li neplatí opak, nebo dokonce jak vlastně problém vůbec formulovat. A pak se najedn Je to, řeknu-li poněkud nadneseně, jako když to najednou prozáří paprsek Božího světla, ať tím představujeme cokoli. I když to možná až tak nadnesené není, a po pravdě si spíše mysl právě tak. Abych nechodil pro ilustraci daleko, zrovna před pár dny jsem poprvé navštívil Vergata“ a s ní i „věčné město”. Hned po východu z metra jsem zažil neplánované úžasné set jsem na jeden kostel, kde zrovna zkoušel docela početný orchestr, sbor, a pár sólistů jako hudbu, kterou jsem dosud neznal. Dirigoval pan farář. Jinak tam bylo jen pár náhodných kol Bylo to italsky neformální, všichni kromě pana faráře v civilu, možná u nás by je ani tak do kostela nepustili. Sólisté si odskakovali mobilovat i občerstvovat, o sboru nemluvě. By pozorovat, jak se provedení díla tvoří, některé části se zkoušely několikrát. Ten překrásn přeplněný hudbou byl neskutečně fascinující, šel z toho mráz po zádech a slzy do očí. A do přemýšlel (laskavý čtenář promine alespoň minimální ilustrující detaily), zda by se snad p formulovat řešení tzv. rychlostně nezávislých procesů v mechanice spojitých prostředí něja obecněji tak, aby je to umožnilo svázat s teplotními procesy, jež jsou ale nutně rychlostn tak udělat matematicky podloženou termodynamiku takových inelastických procesů. Dramaticky použitelnost této teorie a urgentně by se hodilo i pro mou třetí knihu, kterou chceme začí protagonistou této teorie z Berlína. O takovém termodynamickém rozšíření přemýšlí malá kom těmito procesy zabývá, již hodně dlouho, ale stále není jasné, jak to uchopit, jen se stal nutně nastávají těžkosti. A při té hudbě se mně to najednou začalo postupně rýsovat. Vlast matematický nástroj dobře znal a i před časem aktivně rozvíjel – jisté tzv. míry, které se nespojitými a i nelineárními funkcemi. Tak se to najednou vylouplo, to bylo ono prozáření. jeden takový okamžik, kdy jsem měl opravdu pocit, že to stojí za to dělat. Tyto okamžiky n až tak často – převažuje frustrující boj se standardními „technickými“ problémy a časem, n že v kanceláři se nedělá skoro nic jiného než jen administrativa. A aby to nebylo až tak j se jistě vyloučit, že při podrobnějším rozpracování se později přijde na to, že zmíněný ná hluboký, jak se zprvu zdál. Jistý úspěch bude, pokud není úplně špatně. Ale i kdyby byl šp toho dá vytěžit alespoň ta informace, že (a proč) to takto nejde. Tak to v matematice chod spíše cesta, ne až tak cíl. Nakonec to se ale možná týká i individuálních životů a i celéh