Josef Hlávka - 100 let od úmrtí ****************************************************************************************** * Josef Hlávka – 100 let od úmrtí ****************************************************************************************** V početné plejádě vynikajících osobností české společnosti a kulturního života 19. století ohledech Josef Hlávka, jehož život lze vyprávět jako pohádku o pracovitosti, úspěchu a vel Narodil se 15. února 1831 v Přešticích. Jeho otec byl státním úředníkem a v letech 1824–31 purkmistrem, později působil jako úředník v Klatovech, Kolíně, Roudnici, Říčanech a posléz Josefa Hlávky se již v dětství projevil mimořádný kreslířský talent. Častými náměty jeho k zámky a kostely jeho rodného kraje. I pozdější kresby, především jeho náčrtníky z cest, do mimořádnou uměleckou citlivost a zároveň až fascinující perfekcionistickou přesnost. V roce 1847 začal Josef Hlávka studovat pozemní inženýrství na pražském polytechnickém úst absolvování s vyznamenáním pokračoval ve studiu architektury na vídeňské akademii ve škole von Schmidta v létech 1851–1854. Protože mírně řečeno nebyl majetný, začal při studiu prac stavební firmě českého podnikatele Františka Šebka. Získal tak praktické zkušenosti a scho provádění staveb; tohoto umu v dalších letech bohatě využil. I ve Vídni byl Hlávka vynikaj Dne 26. ledna 1854 mu byla udělena státní cena za nejlepší práci posluchače akademie. Po u pracoval dále v Šebkově stavební kanceláři. František Šebek byl z těch vídeňských Čechů, kteří dosáhli mimořádného společenského i eko v hlavním městě říše, a zůstávali přitom uvědomělými vlastenci. Organizoval společenský ži Vídni a zajišťoval vzdělávání českých řemeslníků, živnostníků i techniků ve škole, kterou domě založil v roce 1850 a kde i Hlávka nějakou dobu učil. V letech 1854–1856 pracoval Hlá architekta Heinricha Ferstela, kterému pomáhal s vypracováním soutěžních návrhů dostavby r novostavby burzy a Votivního kostela, tří mimořádných architektur, které měly v šestém des století ve Vídni přímo slohotvorný význam. Současně mladý Hlávka vypracoval návrh do první stavbu Národního divadla v Praze, který získal třetí cenu, přičemž ta první nebyla udělena divadla bylo však započato až po druhé soutěži z roku 1866. V březnu 1856 získal nadějný architekt dvouleté státní cestovní stipendium, které mělo v R význam jako tzv. římské ceny pařížské akademie. Bylo určeno výjimečně nadaným mladým umělc 1858 bylo Hlávkovi prodlouženo ještě o jeden rok. Tisíce kreseb a studií historických arch vytvořil při cestách v Itálii, Řecku, Francii, Anglii a Německu, nás dodnes okouzlují jak suverenitou, tak dokumentárním bohatstvím. Pro Hlávku byly zdrojem poznání i inspirace a j je ochotně zapůjčoval jako studijní materiál dalším zájemcům. V listopadu 1858 se zúčastni stavbu průčelí kostela Santa Maria del Fiore ve Florencii, kde v konkurenci 93 vesměs dale architektů získal čestnou cenu. Po návratu ze studijních cest měl nastoupit do státní služby ve Vídni, avšak v roce 1860 z místo nebylo. Ministerstvo kultu a vyučování mu dává možnost ročního suplování za profesor der Nüll na architektonické škole vídeňské akademie.  Hlávka přijímá, ale jako velmi prakt ví, že toto provizorium není žádným řešením. Skládá proto stavitelské zkoušky a v červnu 1 koncesi k provádění staveb. Současně mu jeho někdejší zaměstnavatel František Šebek, odchá odpočinek, přenechává celý svůj zavedený a prosperující stavební podnik. Třicetiletý Hlávk podnikatelskou činnost, která trvala patnáct let a přinesla mu mimořádné bohatství. Dle vlastních projektů i dle návrhů jiných architektů realizoval Hlávka přes sto staveb, z některé byly velmi rozsáhlé a umělecky náročné. Prováděl vynikající projekty svého někdejš celoživotního přítele Friedricha von Schmidta (kostel lazaristů P. Marie, gymnázium na Bee a kostel sv. Othmara na Landstrasse) i stavby Theophila Hansena na vídeňské okružní třídě komplikovanou a náročnou stavbu vídeňské Opery dle projektu Eduarda van der Nüll a Augusta Siccardsburg. Po dokončení v roce 1869 byli projektanti ostře kritizováni (van der Nüll na sebevraždou a Siccard zemřel na infarkt), zatímco technický a podnikatelský Hlávkův výkon vysoce chválen. Současně postavil Hlávka ve Vídni několik desítek činžovních domů, z nich režii. Pro tyto stavby je příznačná technická solidnost a zároveň maximální výnosnost. Za budování města Vídně byl v roce 1865 jmenován jeho čestným měšťanem; stavěl však i na rako Největší umělecký projekt realizoval Hlávka daleko od Vídně. V roce 1860 ho vyzval Alexand – další významný vídeňský Čech – k vypracování projektu rezidence řecko-pravoslavného bisk Černovicích. Hlávka se připravil studiem historické architektury v Bukovině, které shrnul historické práce publikované roku 1861. Zájmem o regionální uměleckou tradici představoval zvláštního prostředníka mezi romantickým a pozdním historismem. Projekt černovického bisku nápodobou místní středověké architektury, ale spíše variantou byzantinizující linie pozdní romantismu. Projekt biskupství a semináře se dvěma kostely, využívaný dnes černovickou uni druhou cenu na světové výstavě v Paříži v roce 1867. Areál byl budován až do roku 1882. V Hlávka za svou činnost vyznamenán řádem císaře Františka Josefa a roku 1870 oceněn zlatou a vědu. V následujících letech získal celou řadu dalších vyznamenání. Velkou stavbu Zemské porodnice v Praze, kterou Hlávka navrhl v roce 1863, prováděla staveb někdejšího žáka Čeňka Gregora. Stavba náročné výtvarné koncepce je zároveň dodnes výborně nemocničním zařízením. Jak je patrno, Hlávka pracoval až příliš. Vyčerpal svůj organismus tak, že roku 1869 náhle nohy. Několik let řídil svou firmu z pojízdného vozíku, ale protože se jeho stav nelepšil, 1873 stavitelskou koncesi a pověřil spolupracovníky likvidací projekční kanceláře. Finančně skvěle zajištěn, rozhodl se pro život bohatého soukromníka. Již dříve koupil tři rodných Přeštic panství Lužany a zámek se mu nyní stal domovem.  Pobýval i ve Vídni, v Pra lázních. Léta léčby posléze vedla k úplnému uzdravení v roce 1880. K podnikatelské praxi s nevrátil. V devátém desetiletí 19. století ještě nechal vybudovat výnosné Hlávkovy domy na pražském a přestavěl své lužanské sídlo tak, aby zde mohl pohodlně hostit své četné přátel náplní se mu však stala podpora české vědy a umění v řadě mecenášských akcí. K tomuto účel celý svůj ohromný majetek. Mecenáš, který bohatě fundoval celou řadu institucí, a odborník působil v mnoha odborných komisích a grémiích v Praze i Vídni, žil velmi střídmě až prostě o českou vzdělanost a kulturu byl na sklonku života oceněn čestnými doktoráty (Jagellonské Krakově a Českého vysokého učení technického). Rok před smrtí, 25. února 1907, byl pak jme měšťanem hlavního města Prahy a v listopadu téhož roku dekorován Velkokřížem řádu císaře F Prof. PhDr. Mojmír Horyna