Projev prof. Jana Jiráka při příležitosti jmenování nových profesorů ****************************************************************************************** * Projev prof. Jana Jiráka při příležitosti jmenování nových profesorů ****************************************************************************************** Vážený pane prezidente, vážený pane ministře, Vaše magnificence pane rektore, honorabiles představitelé akademických obcí, domini profesores, vážení přítomní, dámy a pánové, dostalo se mi mimořádné a nezasloužené cti přispět k dnešnímu slavnostnímu setkání krátkým Pokusím se tomuto úkolu dostát, i když předem varuji – nic originálního se ode mne čekat n jen trojí pohled na dnešní den, jak se může jevit nám, právě jmenovaným profesorům. Dnešní den lze chápat jako jisté vyvrcholení našeho odborného a profesního života. V takov ohlédnout a v pokoře a s vděčností připomenout si všechny, kteří nás na tuto cestu přivedl námi, podporovali nás, drželi nám palce, kritizovali nás a věřili nám. Mnozí tu jsou dnes tu být nemohou, někteří se dnešního dne nedočkali. Jsou mezi nimi členové rodiny, partneři učitelé, studenti, spolupracovníci, spoluautoři, kolegové z celého světa. Patří sem i prac jsme prošli a na nichž působíme, ústavy, katedry, fakulty, vysoké školy. To, co se v tuhle jako náš úspěch, je také jejich úspěchem. I když tu teď stojíme sami za sebe, jsme ve skut početným hroznem těch, kteří nás sem dovedli. Těm všem patří náš dík. Druhý pohled na dnešní den je velmi prozaický. Jakkoliv se to může v této aule a v tomto o nepravděpodobné, tam venku je den jako každý jiný. Zítra ráno – někteří možná ještě dnes – k práci, od níž jsme vstali v pátek, včera večer,  někteří možná ještě dnes v poledne. A z číst, psát, skládat, učit, měřit, počítat, posuzovat, vyplňovat formuláře a sestavovat prů závěrečné zprávy. Naše diáře se budou dál plnit. Granty, které jsme si na sebe vymysleli, nedodrženými termíny. Nakladatelé, vydavatelé, organizátoři konferencí a spoluřešitelé pro obtěžovat s tím, co všechno jsme slíbili udělat. A studenti budou dál strkat hlavy do dveř pozornosti, na níž mají větší nárok než kdokoliv jiný – snad s výjimkou našich nejbližších Myslím ale, že by bylo příliš snadné dívat se na dnešek jen jako na den díků nebo den jako Přimlouvám se za to, abychom dnešní den uchovali v paměti především jako začátek další eta otázka, jaký charakter bude naše budoucnost mít. Doba, v níž nás jmenování zastihlo, není pro vysokoškolský svět studia, vědy a umění jedno na kvalitu vědecké, umělecké a pedagogické práce narůstají a současně stoupá tlak na měřit výsledků. V prostředí vzdělávání a výzkumu se stále zřetelněji prosazují principy konkuren Ve vzduchu visí otázka, které obory a kteří odborníci jsou „konkurenceschopní“ v domácích, světovém srovnání. Už dokonce známe společnou měnu – jsou jí články, zprávy, monografie, r časopisy, impakt-faktory, patenty, poloprovozy, prostě výstupy vědecké, výzkumné a vývojov společnost musí najít racionální způsob, jak rozdělovat  prostředky vynakládané do této ob prvenství v měřitelnosti výstupů má však některé nezamýšlené nepříjemné důsledky. Vede nap celosvětové nadprodukce publikací a k tlaku na rychlost vědecké práce, někdy dokonce k rit samoúčelnosti. Nekritický příklon k scientometrii je přijatelné pro ty, jejichž obory to p přijatelné pro ostatní – tedy pro nás ostatní. Ale troufám si tvrdit, že dlouhodobě není p nikoho. Je jen institucionalizací bratrovražedného boje mezi vědními obory v zoufalém zápa se objem prostředků. Je možná nadějí na větší celosvětovou konformitu této práce, není vša kvality. Britský spisovatel Hector Hugh Munroe píšící pod pseudonymem Saki, mistr černého humoru, z ze svých povídek slovy: „Nikdy - nikdy nebuď průkopníkem. Osudem prvních křesťanů jsou nej Snad by věci prospělo, kdybychom uměli tuto mile nadsazenou tezi popřít a přece jen se sta Kdybychom nacházeli společnou odvahu nejen žádat po sobě i ostatních co nejlepší a člověku nejužitečnější vědecké a pedagogické výsledky. Kdybychom také dokázali odhalovat kupecký c argumenty o měření výkonnosti vědecké práce. A proto nám všem do budoucna přeji: nebojme se lvů, kteří nás čekají. Na nás neztloustnou. Děkuji za pozornost.