Co vlastně vadí akademikům na Julínkově projektu univerzitních nemocnic

Ve stávajících fakultních nemocnicích mají univerzity či jejich lékařské fakulty  poměrně malou možnost přímého vlivu na rozhodování. Ke struktuře rozpočtu nemocnice či ke koncepcím jejího rozvoje mohou diskutovat, rozhodující slovo však má management nemocnice. Zásadní vliv však mají lékařské fakulty při obsazování míst přednostů klinik. Akademická kvalifikace, schopnost rozvíjet daný obor nejen odborně, ale i výukově a vědecky patří mezi základní požadavky na kandidáty na místa přednostů klinik. Všeobecně mají fakulty spíše šťastnou ruku – jedním z důkazů pro takové tvrzení je konstatování, že český klinický výzkum patří mezi několik málo segmentů české vědy, které obstojí v mezinárodním  srovnání.

Ministerstvem zdravotnictví připravovaný zákon měl předat správu nemocnice do rukou správních rad, ve kterých by měly mít univerzity 34 procent nejen majetku, ale také hlasů a vlivu. Podle představ ministerstva by měly správní rady vybírat přednosty klinik. Právě cestou přednostů klinik však fakulty prosazují svou výukovou a výzkumnou politiku. Touto cestou se tedy také rozhoduje o realizaci výukových plánů či o dominantách klinického výzkumu. Pokud fakulty a jejich univerzity ztratí tento vliv, ztratí tak možnost bezprostředně formovat výuku českých studentů medicíny i dalších zdravotnických oborů. Zcela zmizí školy založené na dominantních medicínských osobnostech a budoucí česká generace lékařů bude ovlivněna způsobem, který zatím nelze přesně odhadnout. Nejde však o strach o teplá místečka přednostů, jde o celou akademickou složku v nemocnici, o výuku, výzkum a také o celkovou atmosféru, které univerzita do fakultních nemocnic přináší.

Akademický prvek přivádí do nemocnic mediky a další studenty v oborech jakými jsou například ošetřovatelství či fyzioterapie. Současně se studenty přináší vzdělanost. K tomu, aby se někdo stal docentem či profesorem, musí pěstovat vědu, musí publikovat v mezinárodních časopisech, přednášet. Podmínkou pro zdárný rozvoj vědy jsou informace, především časopisecké. Kriticky zpracované informace, které potřebují akademici jak pro výuku, tak pro vědu, mají dopad mnohem širší, zejména pak na kvalitu lékařské péče. Z mezinárodních srovnání je dobře známo, že v univerzitních nemocnicích jsou lepší výsledky léčení takových nemocí, jakými jsou například rakovina prsu, diabetes či infarkt myokardu. Nejde tedy o teplá místečka přednostů klinik, jde o mnohem širší možnost ovlivňovat personální složení univerzitní nemocnice. Ve světě také mají lékařské fakulty v naprosté většině dominantní vliv na obsazování míst přednostů klinik a tedy také na personální struktury univerzitních klinik. V našem okolí je tomu například v Německu i Rakousku.

Akademici si dovedou představit různé vlastnické modely univerzitních nemocnic. Léta však čekali na možnost posílení svého vlivu v nich. Ostatně, to jim bylo opakovaně politiky slibováno. Proto panuje na lékařských fakultách po informacích o podobě zákona o univerzitních nemocnicích jak zklamání, tak nedůvěra. Obavy ze ztráty možnosti realizovat politiku vzdělanosti vedou učitele i studenty protestům. Budoucí vývoj fakultních nemocnic by však měl také zajímat širší veřejnost. Když už pro nic jiného, tak právě pro kvalitu péče, kterou univerzity ve fakultních nemocnicích tak významně ovlivňují.

Michal Anděl

profesor vnitřního lékařství a předchozí děkan

3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy