Srpnové události očima bývalého prorektora prof. Zdeňka Dienstbiera ****************************************************************************************** * Srpnové události očima bývalého prorektora prof. Zdeňka Dienstbiera ******************************************************************************************  Reformní hnutí šedesátých let bylo v České republice zastaveno invazí spojeneckých vojsk smlouvy. V té době jste působil ve vedení Univerzity Karlovy, která byla jedním z center h vzpomínáte na srpnové události roku 1968? Od roku 1960 jsem působil jako proděkan pro vědu a výzkum a v roce 1964 jsem se stal prore jsem na starost vědeckou práci. Přišel jsem do nového prostředí, kde v porovnání s ostatní prorektorů jsem byl nesrovnatelně mladší. Měl jsem velké štěstí, že mi pomohli orientovat agendě lidé jako profesor Pavel Levit, jeden z autorů první ústavy, který v tomto období u na platformě myšlenkového hnutí, které vyvrcholilo Pražským jarem a profesor Eduard Goldst ovšem aktivit na univerzitě účastnil podstatně méně, neboť byl činný v dalších organizacíc spisovatelů. I ostatní prorektoři - Zachoval, Seifert, Houšťek – každý podle svého resortu do nadšeného reformního dění. Dodnes si pamatuji na přijetí v roce 1964 u tehdejšího rekto Procházky, profesora dějin Komunistické strany Sovětského svazu, bývalého náčelníka generá Svobodovy armády, podíval se na mne, chvíli mlčel a pak mi udělil radu: „Víš, musíš si zvy sedět na těch estrádách a nesmíš tam usnout“. Prezident Ludvík Svoboda na Karlově univerzitě. Vlevo od něho rektor prof. Oldřích Starý, prof. Pavel Levit, prof. Jaroslav Seifert. Vpravo od prezidenta prof. Josef Houštěk a prof. Zdeněk Dienstbier. Pak ovšem přišel nový rektor, neurolog profesor Oldřich Starý a rok 1968 s obrovskou dynam univerzitního reformního hnutí stanuli prorektoři Levit a Goldstücker. Tou dobou jsem byl kariéry, podařilo se mi vybudovat Ústav biofyziky a nukleární medicíny, který se stal prac mezinárodní prestiží, přesto jsem odložil problémy pracoviště a věnoval se plně univerzitn Velmi pozitivní roli sehrál i kvestor dr. Josef Martin Polák, který obstarával vazby mezi a politickými orgány. Na univerzitě se začala vytvářet celá řada speciálních komisí, které a nocí a připravovaly se podklady pro zákon. Tehdy se říkalo, že na univerzitě zůstaly čty komunistů, kteří nebyli ochotni přijmout myšlenku autonomie univerzity, svobody bádání a s projevu.  Hlavní přípravnou práci vedle prorektorů dělali děkani. Vše probíhalo v klidu, a Čierné nad Tisou, po kterém se lidé v rámci přípravných prací začali diferencovat a začala výrazná skupina opatrných. Pak došlo k oné dramatické noci. Já jsem ji prožil na Kladenské V noci mne vzbudil kravál přistávajících letadel a ráno, když jsem šel pěšky do práce, jse smutně,  jak se po Leninově třídě valí tanky. Navštívil jsem ústav i rektorát, všude se oč Univerzita patřila k centru „kontrarevoluce“ a o jejím vedení se vědělo. Nepatřil jsem sic   univerzitním reformátorům, ale z historie jsem věděl, co umí represivní moc.  Karolinum sovětskými vojáky až do 30. srpna. První zasedání kolegia rektora se konalo hned 2. září, od kvestora dozvěděli rozsah škod. Na univerzitě se konalo pár porad, které byly víceméně je nutné vyčkat na další vývoj. Rozhodl jsem se, že odjedu na samotu ke strýci na Liblín, se tenkrát nezavíralo. Našel se ovšem dostatek přeběhlíků v řadách konzervativních členů K První reakce na upálení Jana Palacha byla hrozná, protože to bylo období, kdy pro tento či precedens. Upalovali se mniši ve Vietnamu. Byl to šok i z hlediska lékařského, protože zač jak hluboko se musel dostat do deprese, že zvolil zaprvé sebevraždu a zadruhé sebevraždu t bolestivou. Málokdo si to uvědomí, dokud neviděl popáleného člověka. Pro univerzitu vznikl jak se k tomu postavit a co dál. Všichni jsme se shodli, že je potřeba připravit důstojný pohřeb, který by měl mít všechny atributy akce, posvěcené i vedoucími místy. Univerzita zí pražské policie a prezidentské kanceláře. Byl to manifest, který začal vystavením rakve na stráží, kde se střídali prorektoři, děkani, následoval pohřeb, na kterém se sešla celá Pra Charvát, který byl později zvolen legálně rektorem univerzity, ale pak nebyl potvrzen nový Hrbkem, byl vybrán jako řečník. Pro mne ovšem pohřbem přišla nová fáze, začali jsme se obá univerzity a pracovišť, poučeni maďarskými událostmi a navíc nová, dosazená garnitura o so vědět, nutila ke kolaboraci. Jelikož se mi v roce 1969 chýlilo prorektorské období ke konc školství prof. Hrbek nevěstil nic dobrého, požádal jsem písemně o předčasné uvolnění z fun vyhověno.