Projev spolkové kancléřky Angely Merkelové na Univerzitě Karlově dne 20. října 2008 ****************************************************************************************** * Projev spolkové kancléřky Angely Merkelové na Univerzitě Karlově dne 20. října 2008 v Pr ****************************************************************************************** Magnificence, vážený pane prof. Hample, vážený a milý pane premiére Mirku Topolánku, vážená paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, vážené senátorky a senátoři, vážení poslanci, Excelence, vážené dámy a pánové profesoři, milé studentky a studenti, dámy a pánové,   je pro mne samozřejmě velkou ctí, moci k vám dnes hovořit zde, na Univerzitě Karlově, jedn nejvyhlášenějších univerzit v Evropě. Univerzita Karlova není nic jiného než kousek naší s dějinné éry. Univerzita Karlova byla příkladem pro univerzity Svaté říše římské severně od pro všechny německé univerzity.   Připomínáme si v tomto roce samozřejmě založení Univerzity Karlovy v roce 1348 Karlem IV. Také si v tomto roce připomínáme Pražské jaro 1968. 25. července jsme si v Berl slavnostním aktu s premiérem Topolánkem a slovenským premiérem Ficem vyměnili naše vzpomín době při skutečně pohnuté akci. Chtěla bych za to vyslancům České republiky a Slovenské re jednou srdečně poděkovat. Věřím, že to pro nás všechny bylo velmi motivující.   V příštím roce budeme slavit 20. výročí pádu železné opony a zakrátko také 20. výročí  sje Na ukončení rozdělení Německa a Evropy máte vy, naši čeští sousedé, velký podíl. My v Něme nezapomeneme. Přirozeně velmi ráda vzpomínám na svou dobu vědecké pracovnice zde v Praze. Je to pro mne chvíle, že prof. Rudolf Zahradn?k se svou ženou zde dnes pobývá s námi – v den svých kulat kterým bych mu ještě jednou ráda srdečně poblahopřála. Mnoho měsíců jsem s radostí pracova pracovnice u prof. Rudolfa Zahradníka a jeho kolegů. Když se ohlédnu zpět, byla to doba, v stále znovu nabádal, abychom se i přes nepříznivé společensko-politické okolnosti nikdy ne holičkách, abychom nikdy nebyli lehkomyslní a nepřesní, nýbrž abychom se sami za těchto ok dostat se na hranici vlastní výkonnosti.   Když se dnes někdy podíváme zpět, je to možná jedna z největších zátěží, kterou si s sebou minulosti, že jsme si stěžovali na státní zřízení v socialistických zemích a přitom zapomí vlastní slabosti. Rudolf Zahradn?k mi vždycky říkával: „Je to naprosto jasné: Takové systé naše, nemohou přežít. Ale je také naprosto jasné: Musíme se přesto snažit a pro nás a pro nejlepší.“ Proto v tento den srdečné díky tobě, milý Rudolfe!   Velmi vzrušujícím okamžikem pro mne také bylo, když jsem s Mirkem Topolánkem mohla 22. prosince minulého roku oslavit jinou událost, a sice otevření schengenských hranic  v zemí mezi Polskem, Českou republikou a Německem. To byl moment, kdy jsme ještě jednou sjed zpozorovali, zažili, pocítili. Teprve tímto sjednocením Evropy mohou být Německo a Česko z budoucností.   Dnes jsme sousedy, kteří jsou na sebe zvědaví, jak například ukazuje také čilá výměna na v V minulém zimním semestru studovalo v Německu kolem 2 000 českých studentů, mnoho z nich s Německé akademické výměnné služby (DAAD). Během let se stipendijních a výměnných programů stovky českých a německých abiturientů, studentů, docentů a vědců. Věřím, že jménem všech smím říci: To naše národy sblížilo. Proto považuji za skvělý signál, že dnes je zde přítom Německé akademické výměnné služby, profesor Hormuth, a že důležitá role DAAD je tím zvlášť   Dnes jsou Německo a Česko sousedé, kteří se chtějí navštěvovat a poznávat; to ukazuje také žáků, kteří se němčinu učí jako první nebo druhý cizí jazyk.   Dnes jsme sousedé, kteří jsou schopni se usmířit. Německo-český fond budoucnosti přitom v letech dokázal mnoho dobrého. Chceme a musíme se postavit naší minulosti. Jen tak se může utvářet budoucnost na solidním základě. Ale činíme tak s vědomím, že naše budoucnost je sp jednotného evropského díla.   Česko se dnes zcela samozřejmě a rovnoprávně spolupodílí na naší spolupráci v Evropě. To s projeví zvláště v tom, že Česko od 1. ledna 2009 převezme předsednictví rady EU. Můj koleg přirozeně ve svém předsednictví – podporuji to z celého srdce; dnes dopoledne jsme o tom t – povede debatu o konkurenceschopné a otevřené Evropě. Vysloveně to vítám a říkám: S Česke zvučnější hlas těch zemí v Evropské unii, které měly po mnoho desetiletí jinou minulost ne stále žít ve svobodě. Ale já se budu stále snažit o to, aby tento hlas byl stejně důležitý kteří se znají se svobodou již déle. Protože prožití nesvobody je také důležitou zkušenost utvářena svoboda pro budoucnost.   Dámy a pánové, Česko má hořké zkušenosti s komunistickým řízeným a špatným hospodářstvím. je Česko, může proto ekonomickou debatu v Evropě obohatit. Tuto debatu Evropská unie potře v posledních 20 letech zásadně změnil, takže se také naše politika musí dále vyvíjet. Již acquis communautaire, jak se tomu uvnitř Evropské unie krásně říká, tedy k stávajícím usta Evropě ještě neučiní budoucnosti schopnými.   Před námi stojí zcela neznámé úlohy. Pomyslíme-li jen na mezinárodní finanční krizi těchto zřejmé. To je největší finanční a hospodářsky politická výzva od druhé světové války. Tato nebezpečná jen ekonomicky. Posiluje také nedůvěru lidí vůči globalizaci, otevřeným trhům a To znamená, že nejdůležitější úlohou je získat zpět ztracenou důvěru. Přitom jde samozřejm o krátkodobý finančně politický krizový management. Ale vlastně jde o hospodářský a společ sociálního tržního hospodářství jako o lidské tržní hospodářství; o to, aby politika mohla neurčovala hospodářství.   Otázka zní: Jak obstojíme v této diskusi? Jsem přesvědčena, že to učiníme společně: vsadím trhy, soukromé vlastnictví a volné podnikání. Přitom je požadována solidarita a účast všec samozřejmě zavázáni k ochraně našeho díla.   Finanční krize nám přitom nabízí šanci – jako nabízí každá krize nějakou šanci –, lépe roz svoboda na jedné a řád na druhé straně nejsou protiklady. Jsou sebou podmíněny a jsou takř sociálního tržního hospodářství. Konkrétně to znamená: potřebujeme utvořit finanční trhy, zlepšit otázky likvidity, potřebujeme lepší nařízení ke zhodnocení, potřebujeme více trans Potřebujeme samozřejmě také ochotu aktérů, aby produkty, které jiným prodávají jako zvlášť také sami ve svých bilancích. Toto samotné pomůže k pochopení toho, zda ten, co něco prodá považuje za dobré. Potřebujeme také zlepšit práci ratingových agentur, kterým jsme příliš rating nebyl tak „sofistikovaný“ nebo potřebný, jak se očekávalo.   Myslím, že Evropská unie reagovala na krizi rozumně a přiměřeně. Dojdeme ještě letos k fin velkých průmyslových států a nově zprůmyslněných států, protože chápeme, že krize takového vůbec není národní, ani evropská, nýbrž je nutno ji řešit pouze celosvětově. Ale my, Evrop položit přitom celé naše závaží na misku vah, abychom naše společné představy hodnoty proj ostatními. Každá z našich zemí v Evropské unii by sama nebyla schopna vystupovat celosvěto důležitostí, jak to můžeme učinit společně. Je nás celkem 500 milionů. To není, v poměru k Číně a Indii – každá z těchto zemí má více než miliardu obyvatel – stále ještě mnoho, al hospodářskou silou a naší společenskou zkušeností nám to propůjčuje velkou váhu.   V jádru jde o toto: Jak chceme utvářet budoucnost celosvětově? K tomu si přirozeně v Evrop vyjasnit, jak chceme v Evropské unii vytvářet inovace, konkurenceschopnost a tím sílu a bl samoúčelně, nýbrž proto, že chceme lidem otevřít životní šance.   Dámy a pánové, věřím, že můžeme říci: Evropská unie, také jako právní společenství, denně rovnováhu mezi svobodou a řádem. Zároveň se tím také snaží o vyrovnání mezi kompetencemi č kompetencemi Evropské unie. Není jednoduché najít správnou míru regulace v Praze, Berlíně především nesmíme zapomenout, co nás společně činí v Evropské unii silnými.   Myslím, že Evropa vděčí za svůj vysoký blahobyt zvláště své solidní, inovační průmyslové b výkonnému středu. Více než 80 procent výdajů na výzkum a vývoj pochází z průmyslu. Průmyslová centra v Evropě hrají proto klíčovou roli při přetváření Evropy na společnost. Částí této společné evropské hospodářské společnosti je česká ekonomika. Proto strany silný zájem o posílení našeho inovačního hospodářství stejně jako o posílení inovač hospodářství.   V těchto dnech zažíváme také následující: Při vší nezbytnosti a veškerém významu sektoru p služeb –  bez jeho propojení s průmyslem není blahobyt a rozumné hospodářství možné. Odděl hospodářství od průmyslové báze je vlastní problém finanční krize.   Evropské hospodaření má charakter silného středu. Malé a střední podniky představují více pracovních míst. Typické střední podniky jsou často vedeny rodinami. Sjednocují mnoho přík charakterových rysů: vlastní iniciativu, bohatství nápadů, ochotu čelit rizikům, schopnost především to, co se v dnešní době někdy ztrácí, a sice zaměření na dlouhodobou budoucnost.   Problém hospodaření spočívá v tom, že jsou učiněna aktuální zhodnocení, ale otázka dlouhod má v těchto zhodnoceních příliš malou váhu. Oproti tomu vykazuje průmyslová báze – rovněž charakteristická rodinným majetkem – stále silnější tendenci hájit dlouhodobé produkty a d Je naším společným úkolem podporovat právě tento charakteristický rys také nadcházejícími   Tomuto typu podnikání u středních podniků také není cizí společenský závazek. Jinými slovy žijí sociální a politickou zodpovědností. My jako politici máme samozřejmě velký zájem na společenské odpovědnosti hospodářstvím bylo podpořeno a odměněno. Vy jako vědci také víte: strany podnikatelů podporovány pouze sportovní výsledky, ale už ne věda, potom to pro naše nebude dlouhodobě rozumné.   To znamená, že se v Evropě musíme starat o naše poklady, jakými je kultura středu. To nezn než že musíme silněji zohlednit tyto zájmy v legislativě Evropské unie. Říkám to také s oh o ochraně klimatu. Jsem o tom silně přesvědčena a vždy jsem zdůrazňovala, že snížení emisí úlohou, při níž musí Evropa vystupovat jako předvoj, protože je to zaprvé globální výzva, s naším systémem hodnot obstát, a zadruhé proto, že tím jako stárnoucí kontinent zajistíme šance nově zprůmyslněným a vývojovým zemím. Proto je důležité, abychom zde určili pravidla    Ale současně se přirozeně nic nezíská tím, když my v Evropě pro nás samotné stanovíme prav oslabí naši vlastní průmyslovou bázi. Evropa se dnes podílí na celosvětových emisích CO2 z procenty. Již na samotném základě vývoje obyvatelstva na světě se tento podíl sníží a v po století klesne na méně než deset procent.   To znamená: podporovat efektivnost energie, vyvíjet nové technologie – to musí být evropsk omezovat stávající průmysl, to nesmí být výsledkem našich vlastních povinností ohledně kli správné cesty myslím, že s Českou republikou najdeme společnou cestu k podpoření práce kom abychom přesto naše pravidla mohli utvořit tak, aby nás neobrala o naši průmyslovou bázi.   Druhý bod: Je zásluhou předsedy komise Barrosa a místopředsedy Verheugena, že se zasadili byrokracie v evropské agendě. V minulém roce jsme říkali: Chceme náklady na byrokracii, zp evropskými zákony, do roku 2012 snížit o 25 procent. Považuji tento cíl za správný. Myslím můžeme zredukovat byrokracii, aniž bychom ohrozili jistoty pro lidi. Proto chceme také prá předsednictví pokračovat v těchto pracích. A myslím, že české předsednictví přitom také sp bude moci mnohé prosadit.   Již existují návrhy: Bývalý bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber jako nezávislý  p unie v otázkách byrokracie požadoval například osvobození malých podniků od předpisů EU k tímto samotným se daly ušetřit náklady ve výši zhruba 5,7 miliard eur. Mohu říci pouze: Vý tuto myšlenku. V rámci „Aktu pro malé a střední podniky“ má být evropské zákonodárství sil požadavkům středu. Deviza znamená: Nejprve myslet na ty malé. Tedy: Think small first, jak evropskou řečí. Myslím, že je to správné.   Nesmíme však odbourání byrokracie zredukovat na odbourání nadbytečných informačních povinn se také dívat, kde pravidla a zisk vůči sobě nestojí ve správném poměru. Hovořili jsme dne antidiskriminace. Můžeme také hovořit o směrnici ochrany půdy. Opět existuje evropský spis o němž se domníváme, že patří spíše do národního zákonodárství, protože nemá žádné evropsk že máme naše síly lépe směrovat tak, abychom se ve skutečně relevantních otázkách dopracov evropských pozic.   To tedy znamená, že Evropa musí jednat tam, kde může využít svou váhu téměř 500 milionů li vzniká jasná přidaná hodnota: například u ochrany klimatu, u zásobení energií, u vytváření finančních trhů, u řízení světového obchodu. To všechno jsou výzvy, které, jak jsem právě zvládnout žádná země samotná, a pro které potřebujeme evropské společenství. Vyvstávají no po druhé světové válce nebyly, které však také znamenají novou definici Evropy v době glob   Evropa jako dílo míru – to je pro nás doslova samozřejmé. To musíme zachovat a udržet. Evr jeden hlas v globalizovaném světě – to musíme rozvíjet. Před naší generací stojí otázka, z našem modelu společnosti přesvědčeni – o modelu společnosti, který vychází z respektu jedn nedotknutelnosti a nedělitelnosti cti jednotlivého člověka; o Evropě, která ukazuje, že př člověka najde tržní řády, které jsou lidské. Jsme samozřejmě v konkurenci s jinými společe přičemž dnes ještě není jisté, zda nemohou být stejně efektivní jako ty naše. Proto potřeb evropský hlas, který z plného přesvědčení říká: Věříme, že náš životní model je ten, který celosvětové soutěži.   Dámy a pánové, k tomu Evropa potřebuje pravidla, právní základ. Proto hájím to, abychom  a Lisabonskou smlouvu jako náš nový právní základ. Ustanovení Evropy jsou stále více kritizo Lisabonská smlouva je jistě smlouvou, s níž se budeme moci poučit z chybného vývoje Evrops minulosti, je smlouvou, která vytváří více subsidiarity, která dává národním parlamentům v spolurozhodování, která se lépe postará o to, aby byly kompetence rozděleny tak, že se do jen to, co do Evropy skutečně patří, a to, co může být s ohledem na lidi  lépe nebo blíže místní nebo národní úrovni, zůstane tam.   Proto, dámy a pánové, doufám, že budeme moci tuto Lisabonskou smlouvu využít jako náš budo základ, abychom se mohli lépe věnovat úkolům, které jsou skutečně důležité. K tomu patří – na závěr kolegyním a kolegům na Univerzitě Karlově – jako jedna z našich budoucích úloh po také vědecká spolupráce. K tomu patří studenti, kteří dnes již zcela samozřejmě cestují ta členskými státy Evropské unie a rozdělují si své studijní úseky. K tomu patří schopnost in výkonnosti. Například „European Research Council“ je výrazem takového na výkon orientované použití evropských prostředků k výzkumu. V Evropě není vždy jednoduché prosadit princip vý jistý pocit rovnocenného posuzování vyjadřuje krátkodobou pohodlnost. Ale já myslím, že Ev jinou volbu a nesmí dále sázet na regionální proporce, nýbrž na výkon. Potom bude mít Evro své nejlepší kvality. Ukázat to zde, na Univerzitě Karlově, to pro mne není jen čest, nýbr povinnost, do té míry, do jaké je Univerzita Karlova spojena s Evropou. A Evropa to ví.   Přeji vám, kteří patříte k Univerzitě Karlově, vše dobré. A přeji si, abyste věřili této e vykonali vše, aby náš kontinent, naše tradice, naše kultura měly ve světě dobrý zvuk a vy k lidskému vývoji světa.   Vřelé díky.