Studentská komora Rady vysokých škol oslavila Mezinárodní den studentstva ****************************************************************************************** * Studentská komora Rady vysokých škol oslavila Mezinárodní den studentstva ****************************************************************************************** Jan Říha: Získáme zpět tento malý prostor Pozornost těch, kteří 17. listopadu přišli na oslavy Mezinárodního dne studentstva, se sou u Hlávkovy koleje, na jejíž budově je umístěna pamětní deska s prostým sdělením „Zde žil J Vzpomínka měla oficiální ráz. Pietní akci podpořili vedle univerzit svou účastí a projevy představitelé státu, politických stran, poslanci Evropského parlamentu, zástupci armády, c organizací. Kdo ale v ranním chladu vydržel maratón projevů a zúčastnil se druhé části osl setkal se se vzpomínkou skromnější. Tato malá skupinka studentů, mladých lidí, pamětníků a lidí, kteří přišli pietní slavnost podpořit, nabídla skutečný prostor pro přemýšlení o nej věcech v životě lidském. Pamětní desku věnovanou studentovi medicíny Janu Opletalovi a pekařskému učni Václavu Sedl na stěně v Žitné ulici poblíž místa, kde byli smrtelně postřeleni, nechal zhotovit Svaz pr bojovníků. Jeho členové na ně nezapomněli ani letos. Jejich angažovaná účast a citový prož vyvolávaly dojetí. Autorem výtvarného návrhu desky byl student Akademie výtvarných umění a oddělené a nespojité geometrické linie v jeho pojetí symbolizovaly roztříštěnost českoslov a jeho hlavního symbolu vlajky. „Že nás tu teď není mnoho, to vůbec nic neznamená. Důležit pořád existují lidé, kteří nezapomínají na Jana Opletala a Václava Sedláčka,“ řekla se Zuz poslankyně Evropského parlamentu a čestný host oslav Mezinárodního dne studentstva, jejich byla Studentská komora Rady vysokých škol. Osudy druhé oběti nacistického teroru přiblížil předseda Studentské komory Rady vysokých š „Pohnutý osud učně Václava Sedláčka, který je neprávem opomíjen a stojí ve stínu známějšíh dokládá i jeho hrob. V roce 1965 byl prodán jinému majiteli, protože už nežil žádný příbuz platil za pronájem místa, všichni jeho blízcí zahynuli za 2. světové války. Zvláštní, že t který se prohlašoval za obránce dělnické třídy, dělník Václav Sedláček nezajímal. Poněkud loni u této pamětní desky objevili věnec, na jehož stuze se vyjímal nápis KSČM. S tehdejší Studentské komory jsme chtěli za studentskou reprezentaci veřejně připomenout, proč byl vl 1941 v Londýně vyhlášen Mezinárodní den studentstva – že to bylo právě díky zmíněným pražs v roce 1939. 17. listopadu 2007 jsme se proto poprvé sešli na tomto místě. Bylo nás asi de již byl položen výše zmíněný věnec. Komunisté tedy nezapomněli, studující až do té chvíle si předsevzal, ze příští rok vzpomínku zorganizujeme znovu a lépe – získáme tento malý pro studentky a studenty, pro občanskou společnost.“ Motto „Svoboda není samozřejmost“ vychází ze zkušenosti několika generací studentů českých škol. Tragický listopadový den roku 1939 byl pouhým začátkem. Represe proti vysokým školám studentských práv a akademických svobod pokračovaly několik dalších desetiletí i po osvobo Československa, kdy oslavy Mezinárodního dne studentstva byly příležitostí k demonstraci m komunistického režimu. Svoboda není samozřejmost a navíc je to proměnlivá kategorie, její kvalita a její hranice nejvyšší důležitosti. Každá generace se k nim musí postavit, definovat je znovu a přidat k roste síla svobody. Kvalitu svobody se dnešní studenti českých vysokých škol pokoušejí řešit poukazováním na v tlak na změnu zastupitelského charakteru akademické samosprávy a nové pojetí autonomie vys odmítají chápat vysokou školu pouze jako nástroj dosahování hospodářského růstu a podpory „V poslední době v souvislosti s doporučeními OECD a chystanou reformou vysokého školství změny v akademické samosprávě veřejných vysokých škol. Zejména si přejí posílit pravomoci v nichž mají nově zasednout zejména zástupci a zástupkyně z politické a ekonomické sféry,“ Jan Říha. „Akademické senáty by se pak na rozhodování o obsazení vedoucích funkcí, rozpočt předpisech v lepším případě jen podílely. Studující by v nich měli zůstat, ale do jaké mír na rozhodnutí vysoké školy. Především se pak zdůrazňuje jejich role při hodnocení kvality jde o odklon od principů Boloňského procesu, se přehlíží. A to, že jde o naprosté přehodno podařilo dosáhnout našim předchůdcům v devadesátých letech minulého století, se prezentuje návrat k normálu – normalizace. Není nám to povědomé? Co vlastně chceme my studující? Váží možností, které máme díky tomu, že za ně bojovali ti před námi? Jsme ochotní je napodobit? Osobní zkušenosti se samotnou hranicí svobody v nejpodstatnějším slova smyslu jsou vystave v mnoha státech světa, kteří čelí diskriminaci, zastrašování, politickému násilí a diktátu den studentstva je jedinečnou příležitostí poukázat na skutečnost, že svoboda a respekt k skutečně nejsou samozřejmostí a oslavy jsou významnou podporou všem studentům z těchto zem „Zkusme být o něco méně letargičtí, o něco méně lhostejní. Nejen ve vztahu k naší vlastní vztahu k situaci studujících v těch zemích, kde jsou nuceni čelit zásadnímu omezování svob den studentstva je také dnem solidarity studujících se všemi studujícími. Tak také vznikl. na naše kolegy a kolegyně z Běloruska, Západní Sahary, Číny, Barmy a mnoha dalších oblastí student ani studentka nesmějí být perzekvováni pro své politické názory, svůj původ nebo v najevo, že nám není jedno, že se tak stále děje, a hledejme cesty, jak tomu oponovat. Nebu apeloval ve svém projevu předseda Studentské komory Rady vysokých škol. Podpořil dále stud které na univerzitní půdě překračuje hranice, a zároveň odmítl paušální kritiku evropských “Jistě máme mnoho výhrad proti evropské byrokracii. Ale není férové poukazovat jen na nega férové stavět analogie mezi bolševické režimy východního bloku a snahu o jednotnou Evropu. rozpor bychom my studující měli upozorňovat. Nemusíme být zrovna evropští nadšenci, ale ne anachronickou perspektivu. Nedopusťme překrucování faktů. Žijeme v jiné době než v roce 19 význam občanské angažovanosti a úcty k pravdě není o nic menší,“ uzavřel svůj projev předs komory Rady vysokých škol Jan Říha. Důstojný průběh této malé velké slavnosti zdůraznily tóny kvarteta lesních rohů. Obě hymny studentská, jejichž provedení vzpomínkovou slavnost zarámovalo, se žesťovými nástroji dobř prosadily proti dopravnímu ruchu frekventované Žitné ulice. Živost tohoto zvláštního místa obřadu prvek civilnosti a síly běžného lidského života, jehož plynutí nakonec překryje kaž událost hojivým fáčem všedního dne.