Na okraj výstavy Nahlédnutí s PhDr. Janou Skarlantovou, Pedagogická fakulta UK v P ****************************************************************************************** * Výtvarné umění je o vidění. Na okraj výstavy Nahlédnutí s PhDr. Janou Skarlantovou, Peda UK v Praze ****************************************************************************************** Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze otevřela minulý čt nazvanou Nahlédnutí. Představuje v ní práce posluchačů výtvarného oboru partnerské Pädagog Heidelberg. Výstava je pokračováním společného projektu obou univerzit „Výtvarné umění – n Bildene Kunst – unsere gemeinsame Sprache.“ K vidění je ve Studentském klubu UK v Celetné do 12. prosince. Výstava Nahlédnutí je výsledkem společného partnerského projektu dvou univerzit. Mohla bys podrobněji představit? Projekt „Výtvarné umění – naše společná řeč“ vznikl před dvěma lety. V jeho rámci proběhla univerzitě v Heidelbergu velmi úspěšná výstava nazvaná BAREVNÝ SVĚT. Představily se v ní v práce českých dětí. Vypadá to možná trochu divně, že jsme se jako katedra, na níž působí ř výtvarných umělců, prezentovali pracemi dětí. Tento výběr byl ale záměrný: představili jsm specifika české výtvarné pedagogiky i to, jak se studium výtvarné výchovy promítá do pedag našich absolventů na školách. Protože zároveň vedu soutěž Alšova země, což je celostátní s výtvarného projevu s nejdelší tradicí v Evropě, letos slaví 41. výročí svého založení, ses skutečně reprezentativní výstavu. Představila různé polohy, jak lze s dětmi výtvarně praco vzbudilo veliký ohlas, protože obě naše katedry – v Praze i v Heidelbergu - připravují své pro pedagogickou praxi. Naše výstava ukázala různé výtvarné techniky a didaktické přístupy pracích dětí od předškolního věku do dospělosti, tedy od čtyř do osmnácti let. Přesto vaši němečtí kolegové nenásledovali vašeho příkladu a představili své posluchače ja samostatné tvůrce. Proč si myslíte, že zvolili tento koncept? To je úplně v pořádku. Oni neměli šanci jako já využít obrovského výtvarného archivu, kter naší katedry a který je velkým didaktickým přínosem pro práci studentů i pedagogů. PhDr. Jana Skarlantová, Pedagogická fakulta UK v Praze Tedy to, co jste v Heidelbergu vystavovali, byly dětské práce z archivu a nikoli práce vaš dětmi například za poslední rok? Ano, to byly práce z archivu a my jsme tak prezentovali na základě zpětné vazby českou výt pedagogiku, jak funguje v praxi, což je myslím ohromě zajímavé pro první poznání, jak na n různých typů a věkových stupňů výtvarná výchova vypadá. Ale je dobré, že naši kolegové při s projektem vlastním. Předvedli to, co vytvořili studenti na pracovním soustředění - na vý italském městečku Civitella. Je to krásná a zajímavá výstava. Je opravdu „nahlédnutím“ do dílny. A my si přejeme, aby naši studenti, kteří jezdí na výtvarná soustředění do Českého do Itálie, příští rok v Heidelbergu vystavili své práce, které jsou neméně zajímavé. Co je tedy hlavním smyslem projektu - předvedení umělecké nebo pedagogické práce studentů Nebo jen prostá výměna formou výstav? Forma výstav je samozřejmě důležitá, protože výtvarné umění je o vidění. A je také velmi z různé možnosti pedagogického, ale i dětského uchopení jednoho výtvarného problému, napříkl nebo krajina. Nemyslím si ale, že zůstaneme jen u výstav. Bylo by to sice reprezentativní, jednostranné. Samozřejmě že spolupráce bude daleko hlubší a mnohostrannější. Už teď na naš dvě dívky z Heidelbergu a další výměnné pobyty pro studenty i pedagogy obou kateder jsou v ERASMUS plánované na další období. A co výstava samotných pedagogů, uvažujete o něčem takovém? To by bylo asi až v dalším sledu. Máme řadu vynikajících pedagogů z řad malířů, sochařů i dalších oborů. Mnozí z nich vystavují i v zahraničí. Bylo by hezké, kdybychom se mohli v P Heidelbergu setkat s kolegy na společné výstavě. Bylo by co vystavovat z naší i z jejich s prozatím jsme v prvních fázích projektu. Začali jsme od dětí, dalším krokem jsou studenti protože jsem spoluautorkou projektu, by třetím krokem mohlo být představit pedagogy naší k umělecké individuality a výtvarné osobnosti. Další zajímavou možností je uspořádat společn studentů a pedagogů. Možností se nabízí celá řada. Bude součástí těchto projektů i teoretická část - společné semináře, workshopy, diskusní k konference? Rádi bychom, ale projekt je teprve v začátcích a doufáme, že dojde i k výměnným teoretický to jen o výstavách. Je ale neoddiskutovatelné, že pro výtvarníka má největší cenu, když dí si teorii dodá, profesionál ví, odkud se čerpá. V úvodní řeči k výstavě jste naznačila, že na základě úspěšné prezentace na partnerské uni z Heidelbergu studovat do Prahy dvě tamní studentky. Jaký program jste jim v Praze nabídli podařilo vplout do systému studia pedagogiky výtvarné výchovy v Čechách? Myslím, že docela dobře. Mám informace přímo od studentek Johanny a Danielly a potvrdila t Schön, která je hlavní vedoucí programu Erasmus na Pädagogische Hochschule v Heidelbergu. jsou velmi spokojené. Máme systém nabídky takových programů, ve kterých si studenti mohou svůj vlastní projekt. Nabídka programů je vyvěšena v angličtině na webových stránkách faku studenti mohou po poradě se svými pedagogy v klidu a včas rozhodnout, co by je zajímalo ne se na svůj projekt připravit. Jak mnohostranný projekt bude a jak ho uchopí, záleží na nic může být například samotná Praha jako pokladnice umění, architektury, historie i vztahů če Studenti ve svém projektu představí svůj pohled – a to je zajímavé pro obě strany. Student vybrat, s kterými pedagogy budou pracovat a na jaký výtvarný obor se zaměří. Někoho láká k grafická dílna nebo malířský ateliér. Ale i teoretická práce není jen o teorii, protože i katedře dokumentovat a realizovat výtvarně. Děkuji za rozhovor. (ká)