Projev prof. PhDr. Františka Šmahela, DrSc. na slavnostním koncertu ****************************************************************************************** * Projev prof. PhDr. Františka Šmahela, DrSc. ****************************************************************************************** na slavnostním koncertu při příležitosti oslav 100. výročí založení Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, který se konal dne 26. ledna 2004 ve Velké aule Karolína Vážení hosté, dámy a pánové, na koncerty se nechodí poslouchat přednášky. Není ovšem pravidla bez výjimky a tou je dneš k poctě velkého muže české historie, zakladatele České akademie věd a umění i Nadání spjat a tam zazní výčitka, umíme-li si dostatečně vážit osobností významu Josefa Hlávky. Má-li n v Řeporyjích ulici, chodíme-li často kolem jeho domů, občas i kolem jeho sochy z dílny Jos málo. Velký Hlávkův portrét od Václava Brožíka visí v zasedací síni Akademie věd, která se k svým prvopočátkům. Nikdo nespočítal, kolik dětí se narodilo v Zemské porodnici, kterou n 3500 nemajetných studentů vstoupilo do akademického života díky jeho kolejím. Hlávkova pam po českém venkově. Lužany se pyšní zámečkem, který zde Josef Hlávka vystavěl na základě st rodáka nezapomínají Přeštice. Jako malý kluk jsem netušil, že velká hrobka rodiny Nevolovy moji fantazií na hřbitově v rodné Trhové Kamenici, je vůbec prvním realizovaným dílem arch Také v cizině nalezneme po něm výrazné stopy. Ve Vídni jen Češi někdy vědí, že Hlávka real projekty Votivního chrámu Panny Marie a monumentální Dvorské opery, tu a tam ještě stojí n činžovních domů, které zde postavil. V posledním desetiletí si naopak začaly Josefa Hlávku Černovce. To ostatně není divu, rozsáhlý komplex ústředí řecko-pravoslavné církve patří k  architektonickým památkám, které nejen vystavěl, ale i projektoval. Nemylme se, ani socialistické Československo na kapitalistu Hlávku zcela nezanevřelo. Most o jeho životě a díle vycházely odborné studie, k 75. výročí jeho smrti byla v roce 1983 vy známka a uspořádáno I. sympozium, v roce 1988 vyšla zatím nejpodrobnější a opravdu přínosn Aloise Lodra. Ostatně samo přežití Hlávkova Nadání je nanejvýš pozoruhodnou kapitolou minu Vlna zvýšeného zájmu o našeho největšího mecenáše po Karlu IV. přišla, jak se dalo očekáva 1989. První příležitost poskytlo sté výročí založení České akademie věd a umění v roce 199 připomenuto vědeckou konferencí, výstavou, slavnostním matiné v Národním divadle i vydáním k poctě Josefa Hlávky. Krok za krokem také začala restituovat původní nemovitý majetek nov Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Neméně je ovšem důležité, že jeho výnos, pokud to je mo prospěch původních legátů. Postupnou rekonstrukci Hlávkou projektovaných i postavených obj přehlédnout, právě tak jako medaile, literární ceny a početná stipendia pro studenty a dok etapu rozvoje prožívá Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, ve spolupráci s Českým vysoký bylo v posledním školním roce ubytováno s podporou Nadání kolem 150 nemajetných akademiků. Málokterá osobnost novodobých českých dějin zůstává zakotvena v dějinné paměti tak jako Jo se ozývají nespokojené hlasy. Ano, studijní možnosti zdaleka nevyčerpali především histori nemálo úkolů má před sebou i Správa Nadání. Otázkou jiného druhu je širší povědomí o Hlávk se kolemjdoucích dotazovala na Josefa Hlávku, skončila, jak se dalo čekat. Tu a tam někdo most. Nejinak by to dopadlo, kdybychom se vyptávali na Josefa Jungmanna či Františka Palac Dějinná paměť, nemá smysl to zastírat, je nespravedlivá. Svou pozornost soustřeďuje na něk nichž promítá v jakési zjednodušené esenci příkladné zásluhy a zavrženíhodné skutky. V moh Hlávky tak zůstávají desítky a stovky větších i drobných dobrodinců a mecenášů, kteří by s rovněž zasloužili pomník kovu trvalejší. Na druhé straně v dějinném čase, který žijeme, po Hlávku a neprávem někdy přehlížíme zástupy drobných přispěvatelů na charitativní sbírky, z pomoci a v poslední době i na domácí děravé zdravotnictví. Žijeme v jiné době, v níž se up pořadí hodnot a ideálů. Ostatně teprve s delším časovým odstupem vysvitne, jak se o systém činnosti v podmínkách České republiky zasloužil její první prezident. Ano, lze slyšet hlasy, kdo má, tomu se to dává. Jiní ovšem mají mnohonásobně více a pokud prospěšné věci, pak více méně jen proto, že tím získávají výhodnou reklamu anebo odpisy da méně, abych se nedotkl jinak smýšlejících sponzorů. Sponsoring má zatím k mecenášství dale bývá větší či menší tužba po vlastním zviditelnění za života i po smrti. Jestliže marně dnes hledáme následovníky Josefa Hlávky, pak musíme vzít v potaz, že byl dí doby. Dnešní milionáři přišli k majetku většinou snadno, zpravidla spekulacemi a jsou příl aby pomýšleli na své zvěčnění chvályhodným mecenášstvím. Doba, do níž se Hlávka narodil, b českého národa. Na gymnáziích v Klatovech a v Kolíně se potýkal s němčinou, která mu ostat ve Vídni a bez níž by se ani v Čechách neuplatnil. Pohnutý revoluční rok 1848 ho zastihl v sedmnáctiletý student Stavovské reálky působil ve studentské legii. O rok později byl již Akademického řečnického a čtenářského spolku. Před zatuchlostí Prahy nastupujícího Bachova uchránil odchod na studia do Vídně, kde v roce 1854 absolvoval Akademii výtvarných umění s oceněním, s nímž bylo spojeno i úplné osvobození od vojenské služby. Jeho rané projekty vzbuzovaly respekt, sebevědomí si zvýšil poznatky z tříleté studijní ce Sicilii, Řecku, Francii, Anglii, Belgii a Německu. Po návratu zůstal ve Vídni s plnou hlav zcela bez prostředků. Stavebním podnikatelem se stal proti své vůli, aby se uživil. V této na něho pousmála vrtkavá Štěstěna, když mu přední vídeňský stavitel František Šebek, u něh stavbyvedoucí, zdarma předal zavedenou kancelář včetně veškerého stavitelského zařízení. C právě v té době procházela do té doby nevídaným stavebním rozmachem. Mladý Hlávka využil p svému talentu, získané erudici a především mimořádnému nasazení všech svých sil úspěšně re významnou stavbu za druhou. V krátké době získal nezanedbatelný majetek, množily se i poct čtyř let mu bylo uděleno čestné měšťanství Vídně, v dubnu 1868 byl vyznamenán řádem císaře krátce předtím získal jednu z druhých hlavních cen za architekturu na Pařížské světové výs z uvedených poct dokládá, že bychom v Hlávkovi neměli vidět jen stavitele a podnikatele. V ocenění, čestných funkcí i dokončených staveb v první fázi jeho podnikatelské činnosti by úspěšnou kariéru chudého českého synka v cizině. Josef Hlávka neznal odpočinku. Ve své firmě najednou realizoval několik desítek staveb, ne po staveništích v celé monarchii, zvláště náročná pak byla výstavba rezidence řecko-katoli v Černovcích. Aby stavbu v tomto zaostalém koutě monarchie uskutečnil, musel zde postavit kamenolomy, postavit vlečku a přivést z Vídně kameníky a jiné řemeslníky. Na podzim 1869 p vyčerpaný Hlávka ochrnul na obě nohy a v osmatřiceti letech byl odkázán na invalidní vozík vzdoroval, ze svého pokoje řídil veškeré práce a čelil svým nepřátelům, kritikům a závisti bijí větry, pradávný postesk filozofa Abelarda, platil i pro Josefa Hlávku. Místy ovšem mo na místě. Činžovní domy, které ve Vídni i v Praze stavěl s výhledem na vysokou rentabilitu neogotickým chrámům, k veřejným budovám či soukromým palácům. Po čtyřech letech neúspěšné léčby Hlávka v dubnu 1873 vrátil stavitelskou koncesi a předal Dále se léčil, na velkostatku v Lužanech, který v roce 1866 původně zakoupil pro svoji mat zvláště když se po letech jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že zprvu o berlích a pozděj s přáteli podnikat výlety do okolí. Sotva pookřál, začala chřadnout jeho milovaná žena Mar na věčnost v listopadu 1882. Patrně oprávněně se soudí, že to byly životní svízele a rány Hlávku přiměly k úvahám o pomíjivosti pozemského bytí o účelném vynaložení jmění ve prospě českého národa. Loajalita k císařskému domu, bytostný konservatismus a zakotvení ve staroč politice nebyly ovšem na překážku jeho službě národní ideji. Povšiml si toho již Jan Nerud a dá jen, co má, co může; a těch Hlávků, kteří jsou bohatí a přece dají, je málo“, a to na od dvou set velkostatkářů, kteří na národní věci nedají pranic. Hlávka nebyl výjimkou jen tím, že hleděl ku podpoře a k rozvoji českého ducha. Natažených a je věru neradostné číst žebravé a současně pochlebnické dopisy, které dostával i od soud Drobné prosebníky nepřehlédl, almužny jim pouštěl ze své lužanské pracovny penězovodem vla detaily mohou být výmluvné. Řídil se zásadou: přispějte, pak dám i já; těmito i jinými slo se nenechá oškubat, že nechce být, jak říkával, pouhou „fangličkou“. Hlávka i jako mecenáš měl své představy a tvrdošíjně je též prosazoval. Svému národu chtěl prospět ve více směrech, a to s podivuhodným rozmyslem. Nejprve přišla univerzita zřízená po rozdělení jednotného vysokého učení v roce 1882. Nejvíce bylo tehdy české učebnice a jiné pomůcky. Teprve mnohem později Josef Hlávka finančně zajistil kolej studenty jako zařízení, které vedle střechy nad hlavou mělo mladým mužům poskytnout jazyko výchovu včetně tělesného výcviku. Královskou učenou společnost Hlávka zprvu mínil proměnit v Národní Akademii, když se však německá část, začal se zabývat myšlenkou na založení České akademie věd a umění. Jeho nezm ohledu bylo korunováno zakládací listinou, kterou 5. prosince 1892 vydal a česky podepsal I.. Hlávka odmítl návrh, pojmenovat Akademii jeho jménem, přijal však volbu za jejího prvn V posledních dvou desetiletí 19. a na počátku 20. století nebylo v Praze a v Čechách stavb na níž by se Josef Hlávka svými radami i finančními příspěvky nepodílel. Stačí tu připomen Dienzenhoferova chrámu v jeho rodných Přešticích, rekonstrukci hradu Karlštejna, obnovu po Karlova mostu nebo novostavbu Národního muzea. „Kus života“, jak se sám vyjádřil, mu vzalo výtvarného umění a zajištění její novostavby na okraji Stromovky. Podporoval kdekoho, výtv i hudebníky, krajanské spolky i rodící se Českou filharmonii. Na sklonku života měl Josef na mysli i národohospodářskou složku českého vzestupu, a proto roku 1903 ztrojnásobil půvo na vznik jakési průmyslové akademie a dal tím podnět ke zřízení Národohospodářského ústavu roky později také došlo. Své dlouhodobé mecenášské úsilí Josef Hlávka završil založením Nadání Josefa, Marie a Zděn se po jeho smrti 11. března 1908 stalo univerzálním dědicem veškerého jeho movitého i nemo Dnes si připomínáme sté výročí vzniku statutu tohoto Nadání, které Josef Hlávka 25. ledna v Lužanech připojil ke své závěti. Josef Hlávka měl v největší oblibě kvarteta, poslouchal ovšem i Mozarta, Antonín Dvořák pa hostům v Lužanech i v pražském bytě, neméně často zde s Českým kvartetem vystupoval i Jose že by si se svou druhou ženou Zdeňkou, vynikající klavíristkou, rád dnes poslechl i mladé Pěkný zážitek.