Jak vznikal sborník Jan Palach ´69 ****************************************************************************************** * Jak vznikal sborník Jan Palach ´69 ****************************************************************************************** Dva roky pracovali studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na přípravě sborníku Ja Mezi nimi také Veronika Jáchimová, dnes studentka třetího ročníku českého jazyka a literat Jak jste se vlastně v týmu pro přípravu sborníku ocitla? Nápad vydat knížku o Janu Palachovi vznikl zhruba před dvěma lety na půdě Studentské rady fakulty. Důvodů pro přípravu knížky jsme měli několik, ale především šlo o to, že reprezen na toto téma prostě chyběla. Do dnešní doby existovaly jen dva dobré texty. Prvním z nich o životě a činu českého studenta od novináře Jiřího Lederera. Jiří Lederer se snažil zachy události, popsat Palachovy přátele a vykreslit jeho osud v širším kontextu. Dělal to ovšem po činu v roce 1969. Proto v jeho textu chybí odstup, nadhled. Druhou publikací na stejné Ve jménu života Vašeho, který připravili  studenti Filozofické fakulty UK na začátku 90. l pokusili téma uchopit znovu. Naší velkou výhodou oproti předchozím autorům bylo, že dnes u archivní dokumenty. -konec průvodu před Filozofickou fakultou 20/1/69- Tedy před dvěma lety jste na Studentské radě rozvíjeli nápad zpracovat nově téma Jan Palac přihlásila do realizačního týmu? Původně se k práci na sborníku přihlásilo asi deset lidí a já jsem nepočítala s tím, že by nějak významněji. Nejsem historik, takže jsem se hlásila spíš na drobné práce a výpomoc. P tým zmenšoval, lidé přestávali mít na práci na sborníku čas, a nakonec jsme zůstali čtyři. postupně našla vlastní cestu k tomuto tématu a rozhodla se, že se do toho chci vložit víc. Jak moc vám bylo téma Jan Palach blízké před tím, než jste se do práce ponořila? Do týmu jsem se přihlásila spíš proto, že mi přišlo, že Palach k Filozofické fakultě a Stu prostě patří a měli bychom se mu věnovat. Nic moc do hloubky jsem o něm nevěděla. Věděla j v roce 1969, jednou za rok se při výročí této události pořádaly na fakultě vzpomínkové akc osobní vztahování k jeho činu chybělo. Až postupně se to pro mě stalo osobní záležitostí. Jak jste si v čtyřčlenném týmu rozdělili práci?   Já s kolegyní jsme dostaly na starost literární část sborníku. Nejprve jsme měly v úmyslu který by tuto kapitolu napsal. Měly jsme pár tipů, ale nic se nám úplně nezamlouvalo. Nako rozhodly, že téma rozpracujeme samy. Kromě toho jsme pomáhaly Patriku Eichlerovi a Jakubu jsou hlavními editory sborníku, s organizačními pracemi. A také jsme jako bohemistky dělal korektury. Jakým způsobem jste tu svou část začaly dávat dohromady? Já mám blíž k poezii, zatímco kolegyně Michala Benešová k próze, čili hned od začátku jsme rozdělily na dvě sekce – poetickou a prozaickou reakci. Poetická následovala bezprostředně činu a je velmi emotivní. Prozaická reakce je zajímavější v tom, že Palachův čin hodnotí, odstupem času a zaznamenává určité posuny, ke kterým v čase došlo. Poezie naproti tomu zac po činu. Básněmi reagovali prostí lidé i velcí básníci jako Jan Skácel nebo Josef Kainar. -maturitní foto Jana Palacha- Jak jste jednotlivá díla dohledávaly, bylo to snadné? Snadné to rozhodně nebylo. Dodneška se bojím, že jsem nějakého významného básníka opomněla úvod jsem požádala o spolupráci dva pedagogy katedry literatury, pana Holého a pana Bílka, navedli, kam se podívat. Další básničky jsem objevila díky dobovému tisku. Tam bývaly přet které anonymní pisatelé kladli na  hrob nebo na místo sebeupálení Jana Palacha. Svůj text jsem koncipovala jako prvotní uchopení tématu. Učinila jsem zásadní práci v tom, podařilo sebrat dvacet šest básní a ukázat, jak poetické oči nahlížely Palachův čin. Snaži rozebrat, jaké motivy básníci používali a k jakým hodnotám odkazovali. Byla bych ráda, kdyby se časem našel zkušenější literární vědec, který by téma dále rozvin velmi obsáhlé a slibuje množství dalších úhlů pohledu. Kolik vás osobně práce na sborníku stála času? To se velmi těžko odhaduje, ale v posledním půlroce si skoro nepamatuji večer, kdy bych  n nedělala. Padly na to celé letní prázdniny a celý podzim. Až v půlce prosince jsem si mohl pomyslnou čáru a říct si, je to za mnou. Když se na ty dva roky zpětně podíváte, co vás na té práci nejvíc bavilo nebo obohatilo? Obohatilo mě to ohromně. Člověku se nenabízí každý den, aby mohl spolupracovat na takovéhl cenné pro mě bylo i postupné pronikání do tématu, člověk si získával osobní vztah k činu J vlastně i k němu jako člověku. Pro mě pak díky tomu vyvstaly otázky, jak se vyrovnat s tak Co pro mě znamená to, že někdo je schopen obětovat dobrou perspektivu, která je před ním? aktivně ovlivňovat věci, které se dějí kolem? Věra Voňavková