Václav Tyrpekl: Věda je pole, na kterém si člověk s fantazií vyhraje. Bolzanova cena ****************************************************************************************** * Václav Tyrpekl: Věda je pole, na kterém si člověk s fantazií vyhraje. Bolzanova cena pop ****************************************************************************************** Jakkoli zní název práce „Vybrané nanočásticové systémy a jejich fyzikálně chemické vlastno je naopak dle autora záměrně vybrán tak, „aby v podstatě nic neříkal...“ V každém případě Václav Tyrpekl jediným laureátem Bolzanovy ceny, který otevřeně přiznává, že si „jen hrál, práce nebylo dělat „vážnou vědu,“ tou byla hra na hřišti vědy. Absolvent oboru anorganická Přírodovědecké fakultě UK získal Bolzanovu cenu v kategorii přírodních věd. Vybrané nanočásticové systémy a jejich fyzikálně chemické vlastnosti. Co si mám pod tím př Název, abych mluvil upřímně, byl vybrán tak, aby v podstatě nic neříkal, protože práce měl obecná. Měl jsem studovat různé druhy materiálů a nakonec jsem sebral výsledky, které se t magnetismu. Studoval jsem systémy nanočástic - to znamená krystalku na úrovni několika jed desítek nanometrů, to je 10 na mínus 9 metru, což je okem i optickým mikroskopem neviditel musí použít až elektronový mikroskop - a tyto nanočástice sloužily k různým příležitostem. vždycky magnetický nanokrystal a na jeho povrch se syntetickými postupy nanesla třeba vrst čistého oxidu křemičitého, to byly mikro kuličky, které v sobě obsahovaly rozptýlené malin oxidu železa a kobaltu, což byla jedna část té práce. Druhá část byly tytéž nanokrystaly p železa pokryté tenkou vrstvou oxidu křemičitého, na který se dají chemicky navázat biologi látky použitelné třeba v lékařství. A poslední část byla formovaná více do ekologie a týka škodlivých látek. Tedy zase magnetických nanokrystalů, na které byla nanesena vrstvička ox který funguje jako fotokatalyzátor, to znamená, že na slunci rozkládá organické látky. Mec jednoduše dá představit tak, že do misky se znečištěnou vodou nasypete trošku tohoto prášk slunci, které fotokatalýzou rozloží organické nečistoty, a vy si pak magnetem stáhnete prá čistou vodu. Všechny ty věci, nanomateriály, syntéza, byly víceméně hrou, člověk si vymýšl postupy a hraje si. Je to pole, na kterém si člověk s fantazií vyhraje. To byla idea. Nanomateriály nejsou dneska úplně neznámým pojmem, v čem konkrétně je ale novum vaší práce záměrnou obecnost, to znamená usiloval jste o definování a zobecnění nějaké vlastnosti nan Novum mé práce není v objevení nového nanomateriálu nebo nových syntetických postupů, ale že novým byl především ten přístup - hra se spojováním určitých vlastností fotokatalýzy a Například problém fotokatalýzy je ten, že máte prášek oxidu titaničitého s vodou, kterou c ale nemáte ten mechanizmus, jak vodu vyčistit od toho prášku. Idea navázat prášek na magne pomocí magnetizmu ten prášek pak z vody odstranit není úplně nová, takové práce už byly zv první, ale ty postupy jsou velice drahé. Nové je to, že má práce využívá postupu, který už republice i v průmyslovém měřítku využíván, takže je to levný postup, který ale ještě nikd takovou precizní syntézu, kde potřebujete mít morfologii přesně. Jaký konkrétní dopad může mít vaše práce v praxi? Když jste se zmiňoval o vodě, může se z vyvinout například nová technologie průmyslového čištění vody – čističky a podobně? Ne, to už je v provozu a běžně se používá. A přínos mé práce? Nechtěl bych dělat nějaké zá říkat, že nepřinesla úplně nic nového, ale… Máte našlápnuto k novému objevu nebo k cestě, po které byste chtěl dál jít? Hrát si je vel Inspirativní to je, ale bohužel, jak jsem skončil univerzitu, skončil jsem i s tímto témat něčemu úplně jinému. Ale jsou další studenti, kteří v tomto tématu pokračují. Řekl bych, ž hrou. Co vy víte, co jste vlastně ve skutečnosti získal... třeba to téma na vás někde vykoukne z let a své hraní na poli vědy zhodnotíte úplně jiným způsobem. Možná. Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová)