Izolace je vzpomínkou na původní touhu. O Ceně sv. Lukáše s doc. ak. mal. Ivanem Š ****************************************************************************************** * Izolace je vzpomínkou na původní touhu. O Ceně sv. Lukáše s doc. ak. mal. Ivanem Špirkem ****************************************************************************************** Tykat si se svatým není jen tak, je to privilegium, které hned tak někdo nemá. Ten, koho d Ivan Špirk přátelsky nazývá Lukášem, je totiž sv. Lukáš, civilním povoláním lékař a malíř, všech malířů. A ani lékařská profese nepřijde nazmar, protože umění léčí, jak známo. Kated výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy představila výsledky 5. ročníku výtvarné "IFORUM-6935.html "] Výstava tedy byla příležitostí oslovit jednoho z jejích zakladatelů. Zdá se, že jste při zakládání soutěže a volbě jména, které ponese, následovali příkladu Ji jako on si pro název slavnostního koncertu zvolil sv. Cecílii, patronku muzikantů, vy jste Lukáše, patrona malířů a jiné havěti, jak řekl váš pan vedoucí katedry. Jaká je idea Ceny vůbec byla založena? Myslím, že úplně nejdůležitější je, že se stala příležitostí, aby se studenti potkávali. P ročníkové rozvrhy, znamená to, že se každý ročník z těch pěti vyskytuje na katedře jeden d už neudržitelné, jak se vlastně osobně neznají, jak neznají svoje práce - a to se změnilo Ale je pravda, že jsme měli štěstí na vynikající ročník, jednooborový, který byl schopen s v Mánesu, například tancovačku ve stylu mafie. A i když jsme, dá se říct, dívčí škola - a to nedělá potíž, tak se tam přece jen probudily nějaké nové síly, které do té doby jakoby dispozici. Významná část z tohoto projektu je samozřejmě i prezentace katedry jako pozoruh jiného prostoru, než jsou umělecké školy. Soutěž je jen jakási paralelní produkce, která s studenty nepochybně velký osobní význam, ale je příležitostí a cestou, jak se dobrat určit která bych shrnul do pojmu kantorské kompetence - to znamená: teoretická vybavenost, smysl porozumění kontextům a vlastní tvorba, respektive znalost řemeslných a výtvarných možností ten kadlub, ze kterého teprve může něco vzniknout. 3 ilustrace, Jiří Husák, 2008, digitální fotomontáž, z katalogu k výstavě Vy jste zmínil tuto soutěž jako místo setkávání, protože studenti byli podle vašeho názoru je to ale dobře, možná by si měli zvykat, protože umění, a tím i umělci - malíři, spisovat -, to je velmi osamělá práce, ti lidé musí být sami, musí mít tu klauzuru, odloučenost, ab vidět věci. A vzhledem k tomu, že na druhou stranu vaši studenti nemají být umělci, mají b a věnovat se žákům, tak by naopak bylo možná dobře, kdyby si samoty ještě užili, než přijd protože se asi už nikdy nepodaří dosáhnout antického ideálu jeden učitel - jeden žák a bud hordou dětí. Věřme, že trend asistentství a odborné péče ve strukturované škole bude hodně jiný a jim b tomu, jak dneska běžně vypadá. Ale přesto si myslím, že izolace je vzpomínkou na původní t o tom, že většina našich absolventů měla původně představu, že bude tvůrci, ale buď nějaké limity, nedůvěra v sebe nebo případně špatné školení mohly způsobit, že mnozí, alespoň dří se rozhodli pro peďák. S hrdostí musím říct, že dneska už to tak není, a že úplně neplatí říkal o neúspěšných umělcích. Zaprvé tato výstava vyvrací, že jsou neúspěšní, i když třeba tak soustavná práce a intenzivní výtvarná tvůrčí činnost, a zadruhé proti tomu, co je v Pr myslím, že soutěž má své místo a že to není jen nějaká epizoda, protože jejich produkty js Ale mnohem podstatnější je, že k nám přicházejí s naprosto otevřeným srdcem jako budoucí u mnozí učí velmi brzy. Naše končící magisterská studia dokonce měla absolutní privilegium, na fakultě podařilo obhájit ve 2. a 3. ročníku dvouletou praxi, kdy studenti měli každý tý po čtyři semestry praxi. To znamená, že se ocitli v roli lidí, kteří mají na vybranou, a m rozhodnout – tudy cesta nevede. A přesto u nás zůstali a katedru dodělali. Někteří se nech na umělecké školy, chvilku tam pracovali, pak přerušili studium, dodělali studia u nás, a na umělecké škole. To je potvrzení toho, že cosi takového jako kumštýřská potencialita v n zároveň toho, že naše škola má co nabídnout, něco naprosto odlišného od uměleckých škol a prostor. Geometrická kompozice I, II, Kateřina Halamová, 2008, akryl na plátně, z katalogu k výstav Pokojíček, Veronika Malá, 2008, leporelo, z katalogu k výstavě Dobře, zpátky k soutěži. Kolik se každoročně zúčastní studentů? Řekněme, že to jsou dvě čísla. Jedno je, kolik se jich přihlásí, a druhé, kolik jich pak v Těch vybraných je dvacet a mám dojem, že přihlášených nebylo o mnoho víc. Možná je to něja by ukazoval na to, že ti ostatní buď dokážou perfektně odhadnout svoje možnosti a limity, jejich nedůvěra je naprosto nesmyslná, že by bylo dobře, kdyby překonali ostych a své věci Je ale pravda, že dřív to číslo bylo až k padesáti. Čili je to méně než loni? Ano, je to méně, ale možná je to způsobené tím, že se teď láme studium. Máme třetí ročníky dvou oborové, a už nastupují druhé ročníky jednooborové, které mám na starost. Takže to je a je docela možné, že se Lukáš buď úplně ztratí nebo ho budeme muset modifikovat nebo otev Uvažujeme o tom s kolegy, že by se tam víc uplatnily vynikající věci, které vznikají v hod v seminářích nebo jako závěrečné práce. To se zatím moc nepěstuje. Práce, které naši stude soutěže, jsou jejich domácí věci a uvidíme, jak se to vyvine. Jsme teď v určitém bodě přel Cena sv. Lukáše je pětiletá. V životě lidském je pět let ve věku dítěte docela pozoruhodná mysli, v jeho vnímání a otevírání se světu se děje spousta zajímavých věcí. Jak je na tom hlediska Cena sv. Lukáše? Sbíráte už pět let zkušenosti, kam tedy soutěž sama dospěla, co ozkoušeli, kudy cesta vede, kudy nevede? Škola zřejmě v sobě přirozeně generuje jakýsi konzervativnější pohled na tvorbu, nejen pro novými médii jsme začali později než na uměleckých školách, ale taky proto, že tradičně ze vycházejí malíři, kreslíři, grafici a tak dál. A bývala tendence si jakoby podržet tu zkuš a uměleckou a pracovat s ní dál díky tomu opakování jako s takovou mírně přisušenou, vypra neviděli rádi. Vzpomínám na prvního Lukáše, kde se ještě vystavovaly diplomové práce, prot věci byly nevyrovnané a nefungovalo by to jako celek. Ve druhém ročníku možná taky, ale ta dynamicky vyzývali, aby studenti sáhli k novým přístupům, že tváře a figury se nedají opak a že dokonce mohou ohromovat vlastní tvořivou invencí. A tahle výstava jakoby ukazovala, ž docela otvírá. Sice ta tradiční, nebudu říkat konzervativní, tvář se uchovává důstojným zp zároveň se tam objevují věci nové, pěkné, dynamické. Nejsou to jen fotografie ani videa, a i to, jak se pracuje například s grafikou. Mám radost z toho, jak je třeba na této výstavě matric, že se jde za věcmi dál a že to není jen faktické rozmnožování výstupů řemeslných, více nebo méně obdivuhodné. Nalezenci, Irena Feitová, 2008, soubor grafických tisků, z katalogu k výstavě Je sama soutěž nějak omezena například věkem, použitou technikou nebo tématem? Ne v tomhle smyslu, ale musí to být student katedry výtvarné výchovy. Dokonce bychom se ne z jiných kateder, ale tam je jisté, že přijímací podmínky u těch, kteří studují třeba prim na 1. stupni, negenerují bůhví jakou výtvarnou kvalitu, kdežto studenti naší katedry jsou set lidí. Představte si, že když vybíráme ročník o třiceti pětatřiceti lidech, vybíráme ka to bychom museli být opravdu podivuhodní, nemožní šmodrchové, abychom nevybrali kvalitní r výtvarnou potencialitu už apriori mají. Jaká jsou kritéria pro dílo, které bude vybráno jako vítězné? Co se nejvíc hodnotí -koncep téma, zpracování, novátorský přistup? I tak, od všeho trochu, nedovedu si představit, že třeba jen koncept by mohl ustát vítězst bylo lepší zeptat se rovnou komisařů, ale když se teď podíváme na pět lidí, kteří byli uva možní vítězové, na třetí cenu byli nominováni tři, tak se mi zdá, že bychom viděli, jak ko byli bychom schopni jejich argumentům rozumět. Kdybychom tam byli my nebo kdokoli z diváků katedry, myslím, že by nepociťovali nějakou nevůli nebo neporozumění. Myslím si, že to nen než síla té věci ve srovnání s ostatními, že tam něco je a že to je řemeslně kvalitní. Kdy Hanuše, loňského vítěze Ceny sv. Lukáše, jeho grafiky, mimochodem teď vyhrál naprosto pres uznání na Grafice roku mezi studenty všech uměleckých škol, vidíte, že tam ta kvalita je, přináší navíc ještě něco nového, jiného. Co bude se soutěží dál? Chystáte třeba teď po pěti letech soubornou výstavu vítězných prac budete dále prezentovat? To je docela hezký nápad, to nás nenapadlo, možná bychom ji měli udělat za dalších pět let úkol popasovat se s novou situací na katedře, protože ta je skutečně nová, co si budeme na ji vítáme a přestože se nám podařilo skrz bakalářské studium dostat spoustu nových koncept možná i trochu na úkor tradičních výtvarných disciplin, tak přece jen je to situace nová a rozhodně nejsou dostatečnou oporou pro to, abychom mohli jít dál. Děkuji za rozhovor. Mlčení věcí, Kateřina Nováková, 2008, tempera na plátně, foto z výstavy Prolínání, Petr Pečenka, 2008, olej na plátně, foto z výstavy (Marie Kohoutová)