Zcizená reforma ****************************************************************************************** * Zcizená reforma ****************************************************************************************** Zcizená reforma aneb od dobře míněné zprávy hodnotitelů OECD po špatně založený věcný záměr zákona „Reforma, kterou připravujeme, musí být i vaší reformou, jinak očekávané výsledky sotva př  Ondřej Liška                                                                S tímto tvrzením, jímž ministr školství mládeže a tělovýchovy uzavíral v aule Právnické fa univerzity tradiční projev u příležitosti začátku akademického roku 2008/2009, lze rozhodn A když ve stejném projevu zdůraznil, že Česká konference rektorů (a snad i Rada vysokých š klíčovými partnery, bez jejichž podpory si definitivní znění zákona neumí představit („V t to znění prostě nebude definitivní“) zdálo se, že není důvod k obavám. Nikdo přece nechce provizorní – a už vůbec ne připravovat jeho formulace v poloutajeném režimu bez účasti  tě jsou jeho přímým subjektem. „Prioritní je samozřejmě komunikace s těmi, jichž se příprava bezprostředně – s vysokými školami“, říkal tehdy na počátku října ministr. Po zkušenostech s průběhem předchozí (ne)diskuse při tvorbě Bílé knihy terciárního vzděláv tenhle výrok spíše opatrné očekávání, živené mírnou nadějí, že by přece jen (v zájmu věci ve prospěch kohokoli ze zúčastněných) mohl nastat obrat k lepšímu. Zdá se, že reálná skepse byla na místě. Poněkud problematickým výsledkem proklamovaného pa Českou konferencí rektorů je únorové stanovisko jejího pléna, jež nepokládá „za dostatečně důvody a cíle připravované reformy“ a odmítá i její časový harmonogram, „který neumožňuje seriozní diskusi s akademickou komunitou“. Významnou podporou mu bylo i „Prohlášení  emeri obávajících se ohrožení nedotknutelných principů fungování vysokých škol, jako je univerzi samosprávný způsob řízení a prohlubování akademických svobod. A výše slibovaná prioritní komunikace s vysokými školami nakonec přivedla jejich jejím sty zástupce na počátku února 2009 do Hradce Králové, kde bylo formulováno tzv. Hradecké prohl vzápětí získalo širokou, souhlasnou odezvu. Vzhledem k (ne)kvalitě vypořádání připomínek k dosavadním zkušenostem z procesu její tvorby a přípravy záměru zákona Univerzita Karlova t reformní kroky odmítá, za neakceptovatelný považuje současný postup ministerstva Předsedni vysokých škol, vládní záměry, ohrožující tradiční akademické svobody, kritizoval kardinál výčtu protestujících, varujících, znepokojených a vyzývajících by bylo možné pokračovat, a jen potvrzení známého. Bílá kniha se stala promarněnou šancí formulovat ve vzájemném dialogu společná stanoviska, dohodnutá východiska a relevantní alternativy, a současná „technologie“ tvorby věcného zám tak nemá v podstatě na co navazovat, nepočítáme-li jistou skepsi, nedůvěru a neochotu (či případně neschopnost)  nastolit seriozní, věcnou a kvalifikovanou komunikaci, z níž by vze konsensus. V téhle, pro nezúčastněného pozorovatele možná mírně nepřehledné situaci, se zd projít hlavními milníky téhle cesty za reformou, připomenout si odkud, kudy, kam, jak a s prodírali k současnému stavu, který sice není důvodem k oslavám, ale ani k bezbřehé skepsi v okamžiku, kdy (bez ohledu na stávající programové harmonogramy kohokoli) zůstává smyslup naplněná reforma nadále naším společným cílem – ať již bude mít podobu zákona či novely a letošním „dvacetinám“ novodobých akademické svobod nebo třeba o něco později. Živý organismus s krátkou životností     A. Prolog Byla to standardní studijní návštěva zástupců Organizace pro hospodářskou spolupráci a roz tentokrát zaměřená i na tématické hodnocení terciárního vzdělávání v České republice. Když 2006 přijeli, nikdo netušil, co všechno jejich zpráva posléze vyvolá. Jon File (výkonný ře politiku vyššího vzdělávání, University of Twente, Nizozemsko), Artur M. Hauptman (nezávis Sabine Herlitschkaeová (ředitelka Divize pro evropské a mezinárodní programy u Rakouské vý propagační agentury), Bente Kristensenová (náměstkyně prezidenta Kodaňské obchodní školy a rady Norské rady pro kvalitu vzdělávání Nokut) a Thomas Weko (analytik Divize pro vzdělává OECD). Ti všichni strávili v České republice sedm (návštěvami a konzultacemi) naplněných p podepsali se pod obsáhlou zprávu, která byla předložena v listopadu 2006. V této Zprávě, která byla součástí tematického expertního hodnocení oblasti terciárního vz provádí OECD, byla věnována pozornost např. struktuře systému, jeho řízení, finančním zdro ke vzdělání, trhu práce, výzkumu a inovacím, zvyšování kvality a mezinárodnímu kontextu. V bylo mimo jiné konstatováno, že Česká republika výborně zvládla postkomunistickou transfor školství. Dále byly akcentovány nové priority, plynoucí z posunu od elitního k masovému sy školství a přistoupení k Evropské unii a formulující nové výzvy, např. větší „otevření se systému řízení i financování), posilování konkurenceschopnosti, diverzity a relevance vlas Změny, které jsou zapotřebí Zpráva necharakterizovala jako radikální, ale v zásadě již do reflektované – ostatně v „Ekonomickém přehledu České republiky 2006“ vydaném OECD se v ref pro danou oblast objevuje požadavek „vytvořit podmínky pro to, aby vysoké školy mohly dále přijímaných uchazečů“ a „posílit a usměrnit zdroje na podporu vědy a výzkumu“. Na zveřejnění této Zprávy reagovalo vedení Univerzity Karlovy vydáním připomínek, které kr jednostranné zaměření na prioritní posílení bakalářského studia a zejména jednostranné a n interpretace této Zprávy. Následně formulovala své Stanovisko i Česká konference rektorů, artikulovala např. podporu diverzifikace českého vysokoškolského systému a nutnost kvalita tzv. „research universities“ a „teaching universities“, posílení financování terciárního v ČR a to i z veřejných zdrojů a udržení autonomie vysokých škol v případě posunů v jejich ř očekávaně vyvolal text Zprávy i další polemické hlasy a zdálo se logické, racionální i kor jakékoli budoucí reformní kroky předcházela dostatečně otevřená, demokratická a kvalifikov to slibný okamžik pro koncepční nastartování prvních programových tezí reformy, které se n kterou nikdo z utilitárních důvodů neblokoval – reformy, pod kterou bychom se všichni rádi nikdo opravdu netušil, co všechno se skrývá za výroky tehdejšího náměstka pro vědu a vysok v souvislosti s prezentací zprávy naznačil odhodlání připravit zásadní změnu vysokoškolské A našli se i tací, kteří nějakou dobu věřili, že tato diskusní platforma by se mohla odvíj připravovaným textem tzv. „Bílé knihy terciárního vzdělávání“. B. Epilog Byla to šance, která zůstala nevyužita, byť Univerzita Karlova nikdy nepřestávala usilovat navzdory zvláštní neochotě autorů „Bílé knihy“ naslouchat, nerezignovala a obracela se na se svými námitkami, připomínkami a náměty. Když byly v roce 2007 zveřejněny tzv. „Vybrané knihy terciárního vzdělávání“ varovala důrazně v připomínkách k tomuto dokumentu před výra akademické autonomie a samosprávy, zejména pak drastickým omezením role studentů. Situace na jaře roku 2008, kdy MŠMT vydalo tzv. nultou verzi „Bílé knihy“. Podrobné připomínky uni nebyly v podstatných záležitostech akceptovány, jak dokumentovala v polovině roku Minister zveřejněná první verze „Bílé knihy“.  Navzdory dosavadnímu „nezájmu“ o univerzitní připomí verze v rámci UK široce diskutována během léta 2008, a na základě této diskuse připravilo velmi podrobné, v drtivé většině kritické stanovisko, podpořené na podzim 2008 i usnesením senátu UK. Tento komplexní dokument, který konstatoval, že „předložená Bílá kniha nemá kva který se obvykle ve vyspělých zemích takto označuje, a neposkytuje dostatečné východisko a pro novelizaci zákona o vysokých školách, natož pro přípravu zákona nového“,  se stal i hl stanoviska České konference rektorů. Ta tuto „Bílou knihu“ připouštěla pouze jako dílčí in upozorňovala, že „základní koncepce zákona musí být promyšlena jako jiný celek, jednodušší reálnější a realizovatelný.“ Vzhledem k tomu, že „Bílá kniha“ byla svými autory vytrvale p „živý organismus“, který je schopen vstřebávat další podněty, jevila se ve vztahu k těmto jako organismus zapouzdřený a externím podnětům nepřístupný. Ve snaze využít všechny možnosti kompetentní a věcné komunikace vyzvalo vedení UK ministra přímé diskusi nad „Bílou knihou“ – a to jak v užší pracovní sestavě (za účasti vedení UK a Akademického senátu UK) tak k debatě s akademickou obcí UK. Na prvním  z těchto jednání (v jehož se zúčastnil ministr s náměstkem pro vysoké školy, zástupci univerzity konstatovali, pro reformu, tak jak ji artikuluje „Bílá kniha“ je nepřesvědčivá, nepřesná a nedopracovaná mlhavě lze odhadnout do jaké míry (pakliže vůbec) se týká Univerzity Karlovy a dalších klí přičemž spíše problematizuje, nežli podporuje (ale rozhodně nedokládá) tezi o nezbytnosti zákona o terciárním vzdělávání.  Navíc hrozí degradací akademických senátů, redukcí univer a studentů na její klienty, což je pro Univerzitu Karlovu nepřijatelné. Představitelé mini přislíbili, že tyto i další připomínky seriozně vyhodnotí a nebudou do přípravných materiá žádné zásadní změny, které by neprošly diskusí v širší akademické obci. Nicméně plánované akademickou obcí UK bylo vzápětí ze strany ministerstva zrušeno. Místo této diskuse Univerzita Karlova obdržela pozoruhodně neprofesionální a přezíravé sep svých připomínek k „Bílé knize“, jehož kvalita a výpovědní hodnota byly tak výmluvně nízké společnou kritickou reakci a odmítnutí celého dosavadního procesu její přípravy vedením UK senátem UK. A tak pomalu končil rok 2008, který potvrdil, že dobré úmysly někdy samy o sob obzvláště, když má jeden ze zúčastněných na zřeteli zejména ty své (a k tomu reálnou možno nich, za jistých a snad aktuálně ještě nehrozících okolností, legislativní normu). Končil pokusů o navázání systematického, věcného a partnerského dialogu těch, kteří stojí před ře problému. Rok, v jehož závěru na prosincovém zasedání České konference rektorů požádal rek Karlovy ministra školství, aby v dané podobě „Bílou knihu terciárního vzdělávání“ vládě ne …a karavana jde dál Finální podoba „Bílé knihy tak vznikala v chráněném klidu ministerských pracoven, odfiltro masivní kritiky akademické obce, která pro jistotu její konečnou variantu před zasedáním v nedostala k vyjádření. V době, kdy bylo medializováno odmítavé stanovisko Univerzity Karlo poslední chvíle před akademickou obcí utajovaná výstupní verze na tiskové konferenci minis představena. Fakt, že se v ní  jako nový prvek objevila tzv. Rada pro terciární vzdělávání nepodstatnými pravomoci v takto účelově manipulovaném procesu už nikoho ani zvlášť nepřekv Stejně jako skutečnost, že na svém zasedání dne 26. ledna 2009 vzala vláda „Bílou knihu te vzdělávání“ na vědomí a uložila ministru školství,  mládeže a tělovýchovy, aby do 30. dubn  návrh věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání. Tak „Bílá kniha“ splnila svoji pomíj její éra skončila a na pořadu dne je formulace záměru zákona. Představa, že bude vznikat v (ne)transparentní, (ne)demokratické a vzájemně se (ne)respektující diskusi všech relevantn jako byla ta předchozí nebyla příliš optimistická. Nějakou dobu se zdálo, že by platformou komunikace a stylu práce mohla být konzultační komise, ustavené náměstkem ministra pro vys kam byly původně přizváni pouze tři zástupci České konference rektorů (nakonec prošel poža zúčastnilo celé předsednictvo, jehož členem je i rektor UK) a zástupci Rady vysokých škol. prokázal byly to naděje liché, neopodstatněné a nenaplněné. Bezprostředně po zasedání vlády formulovala dne  29. ledna 2009 své stanovisko Vědecká rad s politováním konstatovala, že kabinet vzal „Bílou knihu“ na vědomí, upozornila, že realiz jejich záměrů by znamenala okleštění akademických svobod a samosprávy a poukázala i na to, materiál „nesplňuje standardní požadavky kladené na strategické dokumenty tohoto charakter V návaznosti na opakovaná kritická stanoviska vedení UK a Akademického senátu UK, a v souv přetrvávající hrozbou omezování akademické samosprávy a ignorování pozice společensko-vědn rostl proti „Bílé knize“ významný odpor zejména na humanitních fakultách. Nepřehlédnutelný bylo setkání zástupců fakult v Hradci Králové, kde byla 4. února 2009 založena koordinační   vzdělanost“ a zároveň přijato tzv. „Hradecké prohlášení“, které odmítá „způsob přípravy terciárního vzdělávání jako nedemokratický“, považuje ji za „nedostatečný a nebezpečný mat vysokého školství“ a pokládá ji „za nepřijatelné východisko pro tvorbu nové zákonné úpravy rektor UK jednoznačně přivítal a plně podpořil. Zásadní důvody k optimismu nevzbuzuje ani dosavadní průběh jednání tzv. konzultační komise sešla zatím třikrát (ze čtyř předem proponovaných jednání).  Před prvním jednáním byla roz věcného záměru zákona, obsahující politizaci vedení vysokých škol, omezení jejich autonomi odstranění zákonné garance účasti studentů v akademických senátech. Jakkoli byla tato nult jako důvěrný materiál, byly její základní kontury prodiskutovány rektorem na úrovni vedení předsednictva Akademického senátu UK a děkanů fakult. Na prvním jednání pak byla zásadně p ustanovení předložené verze odmítnuta. Vzhledem k tomu, že se další utajování projednávaných textů vzbuzovalo stále větší odpor, verze věcného záměru zákona již označena ministerstvem jako důvěrný materiál, ale byla dop informací, že je určena i k širší odborné diskusi v grémiích. Pro akceleraci širší, vnitro debaty poskytl, nehledě na toto omezení,  rektor tento materiál děkanům fakult, členům Aka UK a předsedům fakultních senátů. Tato varianta se vyznačuje již některými přijatelnějšími ve vztahu k postavení a kompetenci správních rad, postavení akademického senátu školy, cel vztahu mezi veřejnou školou a státem  - a také zrušením dříve uvažované Rady terciárního v této souvislosti se nepochybně projevil i jednoznačně artikulovaný a zásadový postoj Unive prosazovaný již od projednávání nulté verze a zcela jistě zde sehrála nazastupitelnou a po již zmiňovaná hradecká iniciativa. O tom, že řada problematických míst v textu však dále přetrvává přesvědčily nejen zbývajíc pasáže (týkající se např. postavení veřejných vysokých škol v soustavě terciárního vzděláv garance postavení fakult, neupravené postavení studentů v akademických senátech či problém jmenování docentů a profesorů), ale i průběh zasedání konzultační skupiny (z 18. 3).  Na t totiž byla (v písemné podobě) předložena předem nezaslaná alternativní verze té části návr financování, která navíc  zahrnovala školné. Tento postup byl označen jako nekorektní a pr kapitoly o financování a hospodaření bylo odloženo na další zasedání. Vzhledem k tomu, že nadále nehodlá podílet na obtížně pochopitelném „utajování“ projednávaných materiálů, post vnitrouniverzitní diskusi. Špatný začátek zpravidla nevede k dobrým koncům Nejasná koncepce, neprovázanost, vnitřní rozpornost a absence jakékoli analýzy důsledků př změn – to začínají být stále zřetelnější znaky předkládaného věcného záměru zákona. Geneze pak spadá do období, kdy po zveřejnění zmiňované Country Note OECD v roce 2006 byly připra teze „Bílé knihy“ z roku 2007. Ani tehdy a žel ani v poměrně dlouhém následujícím období n tohoto projektu schopni (a vzhledem k přehlížení předkládaných podnětů a nabídek k věcné d ochotni, zformulovat základní myšlenky, nosné pilíře, na kterých by mohl nový zákon o terc spolehlivě stát. Snaha trvat na dokončení takto vratce založeného návrhu věcného záměru zákona (a to bez oh termínový kalendář) je nereálné a kontraproduktivní. Snaha prosadit ho strategickou minima a veřejné diskuse je naprosto nepřijatelné a zavrženíhodné. Neboť reforma vysokého školstv problém, který žádný z jeho aktérů nemůže řešit jen za sebe a po svém.    Zastavit práci na špatně založeném projektu není dehonestující, ale rozumný akt, který dáv to, ujasnit si, zda nepřipravujeme zákon tam, kde stačí novela – který nabízí smysluplně a naplněný čas, jenž vede ke konsensu a nikoli kompromisům. Univerzita Karlova je připravena využít a nabídnout do kvalifikované a otevřené diskuse svoji alternativní variantu případn                                                         A proto nepokračujme již v této neperspektivní práci! Nehledejme náhradní varianty tam, kd reálné a efektivní řešení! Nezacházejme stále hlouběji do slepých uliček a upusťme od samo testování toho, kudy cesta nevede! A ukončeme tedy již tuto nedůstojnou a neperspektivní e Václav Hampl (rektor UK), Michal Šobr (prorektor UK) 24. března 2009