„UNIVERZITA KARLOVA – VÝCHODISKA A VÝZVY NA POČÁTKU 21. STOLETÍ“ ****************************************************************************************** * „UNIVERZITA KARLOVA – VÝCHODISKA A VÝZVY NA POČÁTKU 21. STOLETÍ“ ****************************************************************************************** Projev rektora Univerzity Karlovy, prof. Václava Hampla, Velká aula Karolina - 7. dubna 20 Magnificence, Spectabiles, Honorabiles, Eminence, Excelence, Cives academici, milí hosté, dámy a pánové, jsou chvíle, které nám dávají možnost alespoň na okamžik ztlumit tempo všedních dnů, odsto pohledem netradičně upřeným za horizont bezprostředního včerejška a zítřka si položit něko otázek. Jsou chvíle, kdy bychom se měli – kdy se musíme(!) – ptát, odkud jsme vyšli a kam kým, kudy a jak jsme došli právě sem, ale také, zdali jsme právě tady chtěli být. Zda toto jsme si vytkli, a meta, jíž jsme chtěli dosáhnout či jak moc jsme sešli, slevili nebo pros času „trochu“ pozapomněli na cíle, jež jsme si vytýčili, a na ideály, které nás vedou. A n podstatné, nakolik jsme si sami zašli a nakolik byli odvedeni, neboť odpovědnost za to, kd a nesejmutelná – právě ta naše! Možná by mě dnes, kdy si připomínáme 661. výročí historického aktu, jímž byla založena Uni takové myšlenky a otázky neměly napadat. Možná se nehodí k obvyklým narozeninovým rituálům je tento den spíše než důvodem k oslavám výzvou k zamyšlení. Příležitostí k reflexi a také kontextu, z něhož položené otázky plynou. Letošní narozeniny naší univerzity si totiž přip 20. výročí její znovunalezené, znovunabyté, ale také znovu obhajobu vyžadující svobody. A tak mi dovolte, dámy a pánové, abych Vás na tomto shromáždění nejen přivítal, ale také V že jste přijali toto pozvání a sdílíte s univerzitou její slavnostní den „dámy v nejlepšíc spolu s ní si v průsečíku připomínaných výročí možná pokládáte otázku, zdali jsou to i nej života. Řekl bych, že jsou to léta dobrá a plodná, ale také složitá, rozporuplná a komplik Život univerzity, stejně jako ten náš, prošel řadou proměn a zlomových událostí, které ho řečeno) posouvají napříč novodobými dějinami buď ke svobodnému rozvoji, nebo ho svírají to ať už barvy hnědé nebo rudé. Obě tyto polohy, tu živoucí i tu živořící, univerzita zažila v průběhu minulého století. A já jsem osobně velmi rád, že jsem mohl být u toho, kdy v naš před 20 lety došlo k „sametovému“ zlomu, a kdy pojmy „diktatura“ a „totalita“ nahradila sl „demokracie“. V té době, kdy přestala být barvou univerzity povinná rudá a stala se jí tra červená, nastala éra, kterou její první porevoluční rektor Prof. Palouš (jenž nekompromisn univerzitu z ideologického marasmu), lakonicky, ale výstižně charakterizoval jako „éru pře od deformovaného živoření k normálnímu akademickému životu.“ Tak (zjevně) jednoduchý a současně (skrytě) složitý, byl tehdejší návrat k původním univer založeným na akademické svobodě a samosprávě, který univerzitě umožnil zaujmout nezastupit na poli české i mezinárodní vědy, vzdělanosti a kultury. S inkorporovanými třemi teologick směřující k založení své sedmnácté, nejmladší, Fakulty humanitních studií, Univerzita Karl extenzivní rozvoj a stále více se začala soustřeďovat na kritéria kvalitativní. A stále in začala narážet a upozorňovat na limity, které přežívají dodnes. Slovy druhého polistopadov Malého: „Kvalitní věda a vysokoškolská výchova není levná a nikdy nebude. Přesto však je p národa a jeho kulturní úroveň, která podmiňuje budoucí hospodářský vzestup, nezbytná“. Tat změn zopakovat i dnes. Navíc razantní otevření občanského života, kombinované s živelným uvolněním podnikání a by než byla definována pravidla a vybudovány instituce, na kterých musí být občanská společno v sobě skrývaly i nová rizika. Zatímco etablované demokracie takováto rizika absorbovaly a eliminovaly v průběžném procesu své dlouhodobé kultivace, v našich podmínkách jsme téměř s naplněním známé pravdy, že dobré úmysly někdy samy o sobě nestačí, semknutost ve jménu čis nezřídka bezbranných) ideálů je dočasná a navzdory nápisu na prezidentské vlajce pravda vž nenávist, a také sobectví, xenofobie, pragmatický konzumismus a neschopnost alespoň naslou porozumět a přijmout jiné zájmy a názory nežli vlastní, vstoupily na společenskou a politi navzdory tomu, že nabízejí jen krátkodobé zisky, zaplacené dlouhodobými devastačními efekt nově otevřenou společnost do lobbysticky propojených klubů nejrůznějších zájmových kast. Chtěl bych zdůraznit, že jsem si vědom, co všechno dobrého bylo od listopadu 1989 vykonáno vydobytých pozitiv, která dnes často bereme již jako samozřejmost a oceňuji poctivé úsilí v rozvíjení této nové společnosti neviděli především šanci, jak rychle zbohatnout, ale jak Současně si uvědomuji, že moje předchozí slova mohou vzbudit i jisté rozpaky, neboť eviden společného s tradičním narozeninovým projevem. Nicméně život univerzity je (a vždy byl) or osudově) propojen s životem, atmosférou a charakterem společnosti, ve které je ukotvena. A já se nemohu zbavit neodbytného pocitu, že není možné bezstarostně slavit narozeniny v d akademická půda znovu musí bojovat o svoji svobodu a nezávislost a o právo studentů podíle samosprávě, kdy musí hájit důstojnou existenci společenskovědních oborů, čelit ohrožení kl na svých lékařských fakultách a opakovaně žádat o elementární financování svých nejzákladn Je smutné (neřkuli tragické), že v roce 20. výročí naší nové svobody dokazujeme Evropě (kt jak málo s touto hodnotou ještě umíme zacházet a jak obtížně dokážeme pojem svoboda prolno odpovědnost. A je, řekl bych, téměř nepatřičné oslavovat cokoli ve chvíli, kdy média ztrác svobodu slova, a kdy si připomínáme výročí pádu režimu, jenž univerzitu degradoval, a souč reálnému riziku, že strana, která ho dodnes personifikuje, se může podílet na chystaném, č uspořádání. Nelze připustit byť jen vzdálené riziko, že by univerzitní kardinálská červená nenápadně zrudnout. Téměř přesně před rokem, 8. dubna 2008, byla na Univerzitě Karlově uspořádána konference „ současný stav a perspektivy univerzit“ s výmluvně tázavým podtitulkem „Úsvit nebo soumrak samosprávy?“. Emeritní rektor Prof. Wilhelm tam ve svém vystoupení upozornil na platnost p formuluje Magna Charta Universitatum a zdůraznil, „…že univerzitní autonomie a rozsah akad není něco, co je stanoveno jednou provždy. O tyto atributy je nutné permanentně pečovat…“. univerzitní společenství dokáže reagovat na změny okolního světa a zpětně ho ovlivňovat. V souvislosti s nekompetentním procesem vzniku tzv. „Bílé knihy terciárního vzdělávání“ a zahájenou přípravou věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání, bych na jeho výrok navá dochází-li k ohrožení těchto nezpochybnitelných atributů, je třeba o ně bojovat. Je to smu že k pokusům o jejich popírání dochází dokonce i v tomto jubilejním roce, kdy naši student kteří byli leadery revoluce v listopadu 1989, žádají politickou reprezentaci o vstřícný a „narozeninám.“ Takto si ho určitě nikdo nepředstavoval. Toto usilování, dámy a pánové, či chcete-li tuto péči o čistotu a nedotknutelnost tak elem atributů akademické půdy, jako je autonomie, svoboda a nezávislost, chápu jako první a zák budoucna. Pouze při jejím naplňování lze smysluplně formulovat výzvy další, směřující již oblastí univerzitních činností. Rád bych, na tomto místě a při této příležitosti poděkoval všem, kteří tento klíčový apel naplňovat (Akademickému senátu Univerzity Karlovy, fakultám, organizátorům tzv. „Hradecké radě Univerzity Karlovy), prostě všem členům naší akademické obce, kteří promluvili společ současně bych rád vyjádřil přání a naději, aby nám tato jednota zůstala zachována i do let byl zřetelný vzkaz všem, kteří by chtěli z těchto atributů učinit jen prázdnou proklamaci. Jak jsem již řekl, jedině budou-li naplněny tyto základní předpoklady, lze převzít plnou o za formulaci dalších výzev, které provázejí počátek nového tisíciletí. Studijní oblast stá devadesátých let před úkolem naléhavě formulovaným politickou reprezentací – totiž razantn studentů. Tento zjednodušující akcent na kvantitu, doprovázený přezíravým (v lepším případ postojem k návrhům vysokých škol, které pociťovaly potřebu řešit současně i otázky kvalita prokazatelně naplnil. Doprovázela ho pravidelná a sliby nešetřící předvolební rétorika nap stranami, která se ovšem posléze jen minimálně (pakliže vůbec) promítla do odpovídajícího vysokých škol. Jen v případě Univerzity Karlovy se počet studentů oproti roku 1989 více ne dosahuje dnes počtu přes 50 000 a tvoří zhruba jednu šestinu všech vysokoškolských student republice (pro ilustraci: je srovnatelný s počtem obyvatel Jihlavy nebo největšího českého pražského Jižního Města). Jsem velmi rád, že aktivní představitelé téhle nezastupitelné části akademické obce (která že univerzita navzdory svému úctyhodnému věku nestárne) se zejména svojí prací v akademick aktivně podílejí i na samosprávě a celkovém směřování Univerzity Karlovy, že jim není lhos na ní záleží - že jejich hlas je inspirativní a že je slyšet. To, co mě v poslední době ob a co má moji plnou podporu, je pak vzrůstající aktivita studentské spolkové činnosti, kter jednoduché - při takovémto rozsahu a rozmanitosti akademické obce - v rámci celé univerzit Věřím, že centrem této činnosti se stane i nový studentský klub v Celetné ulici. Přál bych společnou výzvou do blízké budoucnosti bylo etablování silné spolkové základny, která by n způsobem ovlivňovala univerzitní život, jeho styl a jeho integritu – a spoluvytvářela vědo patříme. Významný kvalitativní impuls nabídla univerzitě „Boloňská deklarace“ ze srpna 1999. Tehdy restrukturalizace studijních programů (jakkoli se musel vyrovnávat s řadou praktických pro již na všech fakultách v základních konturách naplněn. Zavedení kreditního systému nastoli možnost studijní prostupnosti a to jak fakultní, tak i mezifakultní. Současně univerzita z možnosti vzdělávání – např. „e-learning“ – a v souvislosti s demografickým poklesem rozšíř celoživotního vzdělávání i nabídku pro univerzitu třetího věku a další kurzy a přednášky. To, s čím jsme se museli již začít vyrovnávat, je zmíněná demografická prognóza, která pro flexibilitu i při oslovování nových skupin studentů a přípravě nových vzdělávacích program Zároveň je třeba soustředit pozornost zejména na oblast magisterského studia, otevřeného i bakalářské absolventy jiných vysokých škol, a tvořícího tak slibnou základnu doktorandskéh je a nadále bude naší „vlajkovou lodí“. V tomto segmentu univerzitního vzdělávání mají kva (současných více než sedm a půl tisíce doktorandů, což je zřetelně nejvyšší počet v České zhruba 50 % zvýšení oproti roku 2000) i svůj zřetelný rozměr kvalitativní. V neposlední řa data signalizují pevnou pozici Univerzity Karlovy jako tzv. „research univerzity“, na kter maximálnímu propojení výuky s výzkumem, a to nejen v kontextu České republiky, ale i v evr srovnání. Podpora této cesty je nepochybně jednou z dalších, perspektivních výzev univerzi jak její činnost vzdělávací, tak vědeckou. S novými úkoly a výzvami se na počátku tohoto tisíciletí musí univerzita vyrovnávat i na k nasyceném poli vědy a výzkumu. Kromě vědy jako zdroje poznání a relativně objektivní pravd světě, se stále důrazněji prosazuje (a bude tomu tak nepochybně i nadále) také pragmatické badatelských výstupů. Tento trend má svoji ekonomickou logiku. Ale navzdory tomu (či právě specifickou výzvou pro sféru vědy a výzkumu citlivé vybalancování funkční symbiózy jejích pragmatických parametrů, a vstup stále významnějšího počtu talentovaných studentských bada projektů. Ostatně výchovu mladých badatelských osobností systematicky podporuje i grantová agentura která rozděluje téměř 100 milionů Kč mezi výzkumné projekty navržené právě studenty. Jsem tato nemalá investice, stavící zejména doktorandy do pozice odpovědného řešitele vědeckého dlouhodobě vyplácí, akceleruje jejich vědecký růst a operativně generuje nové, talentované osobnosti naší vědy a výzkumu. Není sporu o tom, že výsledky dosažené v oblasti výzkumných záměrů a Center, realizovaných Karlově, snesou tvrdá mezinárodní srovnání, výrazně upevňují pozici univerzity jako vědeck přinášejí pětinu jejích celkových příjmů. Kromě trvalé snahy o růst kvantity a kvality vědeckých výstupů je jednou z klíčových výzev oblasti vědy a výzkumu rozvoj spolupráce a kooperace na společných projektech zejména se s leadery v jednotlivých oborech a partnerský kontakt s prestižními vědeckými komunitami. Vý zdaleka ne jediným nástrojem, příležitostí a výzvou je z tohoto hlediska zapojení do 7. rá EU. Celá tato role, či spíše povinnost Univerzity Karlovy, byla v totalitním předlistopado drasticky potlačena a násilně ideologicky regulována. Bilanční data z posledních let však dokládají, jak rychle se z tohoto stavu dokázala zotavit. Nárůst počtu vědeckých publikací za poslední dekádu patří k rekordním i ve srovnání s nejprestižnějšími evropskými instituc uznání patří všem, kteří k tomu přispěli a přispívají. Na druhé straně si však přiznejme, že ještě zdaleka ne ve všech oborech jsou vědecké výstu maximu svých možností. Zdaleka není samozřejmé uspět v extrémně náročných evropských soutě „Myšlenky“ (Ideas) a zdaleka ne všichni pracovníci univerzity dokáží publikovat v nejrespe vědeckých časopisech typu „Nature“ nebo vydávat své monografie v nejprestižnějších světový nakladatelstvích. Co nejvíce se přiblížit takovému stavu, spojovat naše vědecké ambice, pr jen s těmi nejlepšími na mezinárodní scéně – a tím se jimi sami stávat – to je naše velká, do dalších let. Optimistickým příslibem je, že tyto netriviální úkoly budeme naplňovat v době, kdy je přip systematická reforma financování vědy a výzkumu, která by měla finanční prostředky nasměro existují prokazatelné výsledky. To je nepochybně krok správným směrem, krok, který potřebu se Univerzita Karlova rozhodně nemusí obávat. Samozřejmě za předpokladu, že dokáže plně vy intelektuální potenciál a tuto zjevnou příležitost neprohospodaří. I to je svého druhu výz povinnost. Univerzita Karlova reaguje i na ty koncepty „Boloňské deklarace“, které se týkají usnadněn studentů, učitelů i výzkumných pracovníků, a vstoupila tak nepřehlédnutelně do mezinárodní zejména evropského vysokého školství, zvýšila svoji konkurenceschopnost a navázala řadu da mezinárodních partnerství. Dokumentuje to na 7 desítek dohod s renomovanými univerzitami, uzavřeny od roku 2000, i celkové portfolio uzavřených dohod o přímé spolupráci, které je r 46 zemí všech kontinentů. Je přitom naší ambicí, aby to nebyly jen jakési ornamentální sml smlouvy a dohody naplněné konkrétním a živým obsahem, které spojují univerzitu především s vzdělávacími a vědeckými institucemi celého světa. Trvalou výzvou (kde je rozhodně na co navazovat) je prohloubení spolupráce s našimi zahran např. v programu „Erasmus Mundus“, který zavádíme i do sféry doktorandského studia. Ostatn má na univerzitě svoji dobrou a plodnou tradici, kterou ilustruje nejen trvale stoupající korespondující) počet vyjíždějících a přijíždějících studentů, ale i hodnocení Evropské ko Univerzitu Karlovu řadí do první desítky nejaktivnějších. Rozvojové priority Univerzity Karlovy před nás, dámy a pánové, staví výzvy, které jsou do průsečíkem jejích základních činností. Je to komplex impulzů a podnětů, na které musíme ad abychom i do budoucna udrželi odpovídající (rozumějme vysokou) kvalitu našich činností. Ne nadále stávat, aby realizaci těchto strategických záměrů brzdila stále ještě příliš těžkop administrativa a byrokracie. Abychom čas od času (a někdy až příliš často) měli oprávněně že „vyúřadování“ věci je daleko důležitější než věc sama, a administrace problému je složi řešení. I toto je třeba chápat jako dílčí výzvu, směřující k modernizaci na úrovni, která banální a okrajová, ale ve skutečnosti negativně poznamenává řadu našich aktivit. Stálou výzvou je také větší otevřenost a spolupráce s praxí. Zahrnuje nejen podporu inovač probíhajícího zejména v přírodních a lékařských vědách, ale též podporu humanitních a spol Ty nemohou a nesmějí zůstat v současném stavu podfinancování, jehož řešením nejsou nedůsto jednorázové, překlenovací „zakázky“ na přežití. Jejich systematické a specifické uplatnění a nalézat např. v projektech vzdělávání státní správy, samosprávy a podpoře rozvoje občans I v podmínkách latentního (a do jisté míry logického) tlaku na zvyšování konkurenceschopno efektů, plynoucích z využití výsledků univerzitních činností, je nutné respektovat svébytn funkci humanitních věd a zajistit jejich odpovídající financování. Zcela zásadní výzvou je pak pro univerzitu koncepční budování funkční infrastruktury její V této oblasti již byla realizována řada akcí - podstatných rekonstrukcí stávajících budov chvíli stojíme před výstavbou objektů nových. Studie o potřebách humanitních fakult vedla které usilují o nápravu kritického stavu. Prvními výsledky v této oblasti bylo loňské získ objektu Krystal a zahájení nezbytných prací pro urychlenou přestavbu bývalé menzy v Tróji. Idea minikampusů začíná nabývat konkrétní obrysy v Plzni a Hradci Králové, kde děláme vše, silách, pro výstavbu nových moderních výzkumných a výukových center s maximálním využitím strukturálních fondů. Zcela jiná situace je ovšem v Praze, kde drtivou část evropských peněz nelze využít. Právě stupňuje svůj tlak na politickou reprezentaci, aby vzala na vědomí evidentní a dramatické investičního rozvoje infrastruktur pražských vysokých škol (přestože reprezentují zhruba 6 výkonu celé České republiky). A nelze bezstarostně spoléhat pouze na to, že si samy vždy n Spoléhat je možné pouze na to, že udělají všechno, co je v jejich (omezených) možnostech. Univerzita Karlova, která dokázala v posledních letech, a to výhradně z vlastních zdrojů, investici do kolejí v Hostivaři (která rozšířila ubytovací kapacitu pro studenty o více ne získat většinový podíl v objektu Krystal. Přestože univerzita propočítává modely, které by jí při využití úvěrů a vlastních prostřed hranice jejích investičních možností, je zřejmé, že tato cesta nemůže být jediným řešením, že pro realizaci významné strategické investice, jakou je např. plánovaný minikampus Alber prostředky prostě stačit nemohou. Doufám, že si politici konečně do důsledku uvědomí, že ignorování tohoto našeho apelu je k pro celou společnost. Před dvěma týdny UK hostila výroční kongres Evropské univerzitní asociace, kde se setkali 300 evropských univerzit. Zdůraznili roli univerzit právě v době ekonomické recese. Vyzval v této etapě investovaly do vysokého školství a připomenuli, jak důležitou roli sehrávají procesu ekonomického zotavování. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso vzkázal účas „Byla by chyba škrtat ve veřejných a soukromých rozpočtech v oblasti vzdělání a výzkumu, j postup by mohl mít přímý negativní dopad na budoucí růst.“ Jednou z našich současných výze usilovat o to, aby toto poselství rezonovalo i v našich podmínkách. Vážené dámy, vážení pánové, před dvaceti lety vstoupila Univerzita Karlova na cestu velkých změn. Dnes se musíme (a os vyrovnat s dalšími. Vždy však musíme mít na mysli ochranu oněch základních atributů autono nezávislosti, o nichž jsem hovořil na počátku. Možná i proto, jak kdysi řekl George Bernar znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidi bojí.“ Já doufám, - vím -, že m přece přestali bát. A tak pevně věřím, že se (i s ohlédnutím za událostmi roku 1989) nevzd svobody – ani své odpovědnosti! Poslední výzva se vlastně nabízí sama. Všichni ji známe a právě v této Velké aule Karolina často, že si možná někdy přestáváme uvědomovat, k čemu nás vybízí. Je to totiž naše univer kterou chci v závěru připomenout. Říká nám: „Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque, ev k dobru, štěstí, blahu a zdaru“. Naší univerzity, našeho vysokého školství – nás všech… Děkuji za Vaši pozornost. prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. Rektor Univerzity Karlovy v Praze 7. dubna 2009