České dějiny v kruhu ****************************************************************************************** * České dějiny v kruhu ****************************************************************************************** Vážený pane rektore, vážení členové akademické obce, vážení hosté, chtěl bych na začátku především poděkovat. Na prvním místě svým kolegům z autorského týmu, vzniku knihy, výstavy a semináře o Janu Palachovi podíleli: Michale Benešové, Petru Blažko Eichlerovi, Veronice Jáchimové a Viktoru Portelovi. Za pomoc při organizaci semináře musím Petru Píšovi. Moje druhé poděkování směřuje k vedení Filozofické fakulty UK i k vedení Univerzity Karlov připomenutí 40. výročí smrti Jana Palacha finančně i prostorově podpořili. A v případě Fil musím poděkovat také za výraznou organizační pomoc, jak jejímu vedení, tak řadě jejích zam Byl jsem zde požádán o krátký proslov, který by tématicky navázal na projev pana rektora. využiji, protože příběh Jana Palacha a zvlášť „příběh“ jeho doby, k tomu doslova vybízejí. a československých dějinách jsme často svědky toho, že některé události se jakoby opakují, vlastnosti se v různých obměnách znovu derou na povrch, jakoby by se české dějiny točily v rozestupu zažilo Československo dvě velmi podobné okupace cizími vojsky; zažili jsme také zlomy, kdy se jedna část elit snažila intenzivně zničit druhou část, většinou talentovaněj protože jí překážela v jejích mocenských ambicích. Mám na mysli druhou republiku, dobu nás a dobu normalizačních prověrek. V těchto kritických chvílích se až povážlivě často opakuje konstanta: že se jako národ snažíme spíše zazimovat a přežít než abychom s tím, co doba př bojovali. V listopadu 1989 se zdálo, že jsme konečně nakročili jiným směrem a že z toho stále stejné vystoupíme. Bohužel dnes, po dalších dvaceti letech, se zdá, že se v něm točíme stále dál. Tento návrat je nejzřetelnější v politice, ve které to vypadá jakoby normalizace dosud nes Podobně jako tehdy jsou ve vedení státu povětšinou lidé, kteří své vlastní zájmy upřednost společnosti (a v několika posledních měsících také nad zájmy Evropy); lidé, pro které je p mocenskou hrou než službou; lidé, kterým často chybí širší rozhled i slušné vychování, vys veřejnosti vulgárně a bohužel někdy i vysloveně kriminálně. Asi se divíte, proč o tom mluvím zde – na tomto slavnostním univerzitním fóru. Především p a učitelé této univerzity (a dalších českých vysokých škol) dokázali již několikrát ten st kruhový pohyb zastavit a vlastním příkladem ukázat, že není nutnou podmínkou českého život století to byli například Tomáš Garrigue Masaryk, Jan Opletal, studenti pochodující na Hra Jan Palach, Jan Patočka a celá řada dalších. Myslím, že dnes stojíme před stejným úkolem jako oni. Tedy znovu narušit onen kruh, nyní v českého politikaření a udělat všechno pro to, aby se nikdy nevrátil. Především proto, aby – za dalších dvacet let – mohla mít alespoň trochu pocit, že život v této zemi nestojí na odvíjí jako přímka, která má nějaký cíl. Děkuji za pozornost. Mgr. Jakub Jareš, 7. dubna 2009