Červnové číslo Review of Palaeobotany and Palynology věnováno českým vědcům ****************************************************************************************** * Červnové číslo Review of Palaeobotany and Palynology věnováno českým vědcům ****************************************************************************************** Prestižní mezinárodní časopis Review of Palaeobotany and Palynology věnoval celé červnové výzkumu českých vědců, kteří se soustředili na studium karbonské vegetace a paleoekologii terestrických ekosystémů. Stalo se teprve podruhé v historii časopisu, aby vydal takto mon zaměřené číslo. Členem výzkumného týmu byl i doc. RNDr. Stanislav Opluštil, Ph.D., z ústav paleontologie Přírodovědecké fakulty UK. „Kdybych to měl významem i přesností k něčemu přirovnat, nebál bych se to přirovnat k obje o západočeském nalezišti doc. RNDr. Stanislav Opluštil, Ph.D. Čím se vlastně karbonský paleobotanik, což je vaše specializace, zabývá? Cílem karbonské paleobotaniky a také karbonské paleoekologie je popisování druhů a zkameně období. Karbon je období 310 milionů let zpátky. Je to první epocha, kdy na Zemi vznikly p by svojí rozlohou byly podobné těm dnešním. Nás zajímá, jak tehdejší vegetace vypadala, ja pestrost a jaké byly nároky na podmínky. Problém karbonské paleobotaniky je v tom, že my nemáme srovnání s recentními, tedy současn máme jen drobné nálezy, zbytky pravěkých rostlin. Původní rostliny často měřily i 30–40 me sedimentárního záznamu máme ale jen jejich úlomky. U mladších rostlin, které jsou „jen“ 10 staré, už v současnosti najdeme nějaké jim podobné, ale u karbonských rostlin je rekonstru Dokonce se může v čase měnit podle toho, jak se objevují nové nálezy. Za 150 až 200 let, c paleobotanika existuje, je výsledek řady druhů stále neznámý. Spíše existují představy, kt vyvíjejí a zdokonalují. Česká televize nedávno přinesla zprávu o velkém úspěchu českých vědců, jejichž výsledky vý prestižní časopis Review of Palaeobotany and Palynology. Samotný objev velké plavuně je al staršího data... Žádost o grant na GAČR jsme si podali v roce 2001. Grant  jsme skutečně získali a v létě 2 s výkopy na třech místech v západních Čechách. Brzy jsme měli první výsledky. V Ovčíně jsm tu inkriminovanou plavuň, která byla medializována jako největší na světě. Média ale náš n překroutila. Otisky větví stromovité plavuně Lepidodendron lycopodioides zachované ve vrstvě sopečného Jak to tedy je? Je vámi objevená plavuň tou největší? Náš objev je větev druhu Lepidodendron lycopodioides. U této stromovité plavuně je to opra ukázka, která se na světě našla. Ale kdybyste se ptala, jestli je to největší plavuň nalez napříč druhy a časovými obdobími v geologické historii, tak ne. Byly nalezeny i větší plav v Americe. Zde byla odkryta vrstva v uhelném lomu, v níž stromy porazila vichřice. Našly s dlouhé až kolem pětadvaceti metrů. Ale měly polámané větve, nebyly na nich už žádné jemné do sedimentace vstoupily ještě další procesy, takže se struktura lesa nedala tak dobře rek u nás. Našli jsme ale i další plavuň, která je dokonce ještě větší. To už medializováno ne je pro nás i zajímavější, protože se jedná o druh plavuně, od kterého jsme dosud našli jen malé kousky. My jsme našli velkou větev i se šiškami a listy. Až si s tím pohrajeme, t nám výrazně podaří zpřesnit rekonstrukci druhu. Kmen plavuně rodu Lepidophloios pohřbený sopečným popelem v místě, kde rostl Jakého významu jsou vaše západočeská naleziště ve srovnání se světem? Kdybych to měl významem i přesností k něčemu přirovnat, nebál bych se to přirovnat k objev vrstva sopečného popela zakonzervovala celé domy, takže máme dokonalou představu, co pěsto jestli měli psa nebo kočku. Výjimečnost českých nálezů spočívá v tom, že rostliny tu najde podobě, v jaké vyrůstaly. Máme tedy možnost rekonstruovat strukturu, můžeme sledovat druho určité ploše a porovnávat ji třeba s dnešními tropickými pralesy. Na jiných nalezištích se nejčastěji nacházejí úlomky různých rostlin v sedimentárním zázna přeplavené. Jsou tedy smíchané a vy nevíte, jestli tady ta větvička s tou druhou nějak sou na rostliny nebo i les napadá popel, tak dané místo zakonzervuje. Popel navíc oláme ze str spadnou jen okolo toho stromu, ke kterému patří. Na zachované části stromu si tak „přečtem ho omotávaly a jaký byl kolem podrost. Dnešní botanik si tyto věci jednoduše zjistí hned, přijde. Paleobotanik si to musí složitě zjišťovat a příležitostí s takovouto přesností urč málo. V tom jsou české lokality téměř světovým unikátem. Podobné sopečné lokality jsou ješ ve Španělsku nebo Číně, kam se na podzim chystáme, ale země, v nichž je karbonská paleobot rozvinutá, např. Severní Amerika či Velká Británie, nic takového nemají. Část kmene i s větvemi primitivní nahosemenné rostliny rodu Cordaites Jak konkrétně vypadají výzkumné práce třeba na Ovčíně? Na Ovčíně se pohybujeme na pozemku, který není náš, takže my vše musíme uvádět do původníh velikosti odkryté plochy jsme na jednom stanovišti čtrnáct dní až tři neděle, nejdelší prů měsíc. Postup je takový, že se celá vrstva odkryje, rozdělí na čtverce, což je metoda, kte přejali z archeologie, zdokumentuje a znovu zasype. Takže když tam někdo přijede, nenajde kde jsme kopali. I my si přesně značíme, kde jsme již pracovali, abychom někde nekopali po pokračovat v těsné návaznosti na předchozí práci. To se například děje letos, kdy připravu který bude navazovat na ty předcházející. Dříve jsme našli strom jedné ze stromovitých pla oblasti, kde se větví do koruny. Byl omotaný bylinnou přesličkou, což se v sedimentárním z nenachází. Strom mohl být původně vysoký asi 20 metrů, my jsme zatím odkryli asi 4 metry ú bychom rádi pokračovali v jeho odkrývání. . Jak mohl vypadat karbonský prales na Ovčíně, ztvárnil dvorní ilustrátor Jiří Svoboda Jak s takto velkými kusy zkamenělin manipulujete? Hornina bývá většinou rozpraskaná, takže se převážně vyzvedávají jen drobné úlomky. Když s blok, není možné ho jen vyzvednout a odvézt. Za prvé docela dost váží, za druhé rozpraskan nejprve zakonzervovat. Zalijeme je lepidlem a uděláme kolem dřevěný rám, aby vznikl monoli schopni vlastními silami vyzvednout, protože nemáme žádný jeřáb. Pokud jde o něco opravdu to rozřezat. Nálezy převážíme do Západočeského muzea v Plzni, kde se zkameněliny preparují tam již vystavená, na zbývajícím materiálu, kterého je velké množství, se zatím pracuje. Můžete nám přiblížit, jak vypadala fauna v epoše karbonu? Ve vzduchu tehdy byla velká koncentrace kyslíku, takže se velmi dařilo hmyzu, který dorůst třeba 50 cm. Vážku této velikosti jsme našli i během našeho výzkumu. Dále bychom v přírodě obojživelníky, pavouky, trilobity, ryby a plazy. Na závěr mi to nedá, abych se nezeptala, proč jste se zaměřil zrovna na období karbonu? Jsem Kladeňák a tam se vždycky těžilo uhlí. Na Kladensku jsem tedy našel své první karbons Vystudoval jsem ale uhelnou geologii, což je úplně něco jiného, než dělám teď. V souvislos dolů se však čím dál tím více věnuji paleobotanice. (Lucie Kettnerová)