Smažená ledvina s panem Bloomem – letos po sto letech ****************************************************************************************** * Smažená ledvina s panem Bloomem – letos po sto letech ****************************************************************************************** 16. června 1954 se skupinka literátů a spřízněných duší v Dublinu rozhodla uspořádat soukr stopách hrdinů Odyssea, nejslavnějšího románu Jamese Joyce (1882-1941), a nevědomky tak za tradici. První Bloomsday U zrodu pietního happeningu tehdy stáli jiný věhlasný irský modernista, Brian O’Nolan (píš Flann O’Brien či Myles na gCopaleen) a filmový režisér John Ryan. Spolu s básníky Patricke Anthonym Croninem, akademikem Conem Leventhalem a Joycovým bratrancem Tomem – který byl po Odyssea prý nikdy nepřečetl – najali dvě staromódní, koňmi tažené drožky, rozdělili si sym kolem osmé hodiny ranní vyrazili od strážní věže v Sandymountu směrem do centra Joycova ro Putování to bylo skromné a bez reklamy, ačkoli pár humorných incidentů se dodnes traduje ( hostinský považoval do vzpomínek se nořící intelektuály za pohřební průvod a poté, co se o že zesnulý se jmenoval James Joyce, vykřikl s údivem, že snad ne ten písmomalíř ze sousedn tu pil pivo ještě minulý týden). A poutníci nakonec ani nedorazili k cíli. Přesto však jej považován za den, kdy se poprvé slavil Bloomsday. Bloomsday – tedy den pana Blooma, pojmenovaný podle jednoho ze tří protagonistů románu, kt den v životě Dublinu. Joyce prý zvolil datum 16. června 1904 proto, že ten den měl první s životní družkou (a později manželkou) Norou Barnaclovou. Anebo také proto, že na tento den žádné světové ani lokální výročí, ba ani církevní svátek. Posledně zmíněný důvod by byl v s povahou Odyssea – autor v něm stvořil monumentální epos všedního dne, který je ironickým eposu klasického, Homérova. Joycovým Télemachem se stal zahloubaný, cynický a stále hledaj Stephen Dedalus, věrnou Pénelopé pak živočišná, milující i nevěrná Molly Bloomová. Její mu Bloom, představuje nejen Odyssea, ale je také bloudícím věčným Židem v antisemitské společ Kdožkolvěkem. Čtenář sleduje osudy těchto tří postav doplňované mnohočetným sborem jejich putuje s nimi po každodenních cestičkách, sleduje jejich myšlenky (včetně těch nejintimněj během dne, kdy se vlastně nic závratného neděje. Neproniknutelný Odysseus? Odysseus bývá považován za jednu z nejsložitějších knih, která kdy byla napsána. Přečíst j představuje nadlidský výkon, a pokud se čtenář nevěnoval studiu literatury na univerzitě, o tuto knihu ani pokoušet. To je ovšem veliká mýlka. Literární vědci a kritici sice za dva které od vydání Odyssea uplynuly, sepsali plné regály více či méně fundovaných rozborů a i vyšlo i několik svazků poznámkového aparátu k románu (z nichž nejužitečnější je sedmisetst Annotated amerického badatele Dona Gifforda). Sám Joyce navíc po vydání knihy prohlásil, t velikášským i sžíravým, že Odyssea napsal tak, aby se „páni profesoři měli ještě dlouho o Ale Odysseus je zároveň – a především – jedním z nejzábavnějších a nejvtipnějších děl svět které se doširoka otevírá každému, kdo se ho bez bázně chopí. Žádných zvláštních pomůcek a třeba, stačí jen trocha času; užitečným doplňkem se může stát mapa Dublinu, na které lze s si zrovna která postava vykračuje. Pak už se jen ponoříte do proudu jazyka a vychutnáte si kdy si pan Bloom k snídani připravuje právě zakoupenou ledvinu, hraje si se svou kočkou („ hlučně kočka.“) a pak servíruje své rozespalé, milované polovičce snídani do postele. Přit její zvídavé dotazy týkající se lechtivého románku, který Molly právě hltá: „Metempsychosi námi děvčaty znamená? – Je to řecky: z řečtiny. Znamená to stěhování duší. – Třesky plesky srozumitelně.“ Bloomův následný svědomitý výklad ukončí pach pálící se ledviny. Každodenní události zobrazuje Joyce veškeré a se vším všudy. V rámci vnitřních monologů te explicitní vyjádření sexuálních tužeb (například komicky vášnivé nápady páně Blooma, který jisté služky a představuje si ji při klepání koberců, a samozřejmě snad nejslavnější eroti Bloomové, jímž se kniha uzavírá), či na motivy skatologické. Z tohoto pohledu „proslula“ z kdy si pan Bloom jde ulevit do kadibudky na své zahrádce a jako toaletní papír použije výp námezdního škrabálka. Tímto motivem Joyce – slovy irského senátora Davida Norrise – ukonči zácpy, kterými se do té doby vyznačovala anglicky psaná próza. Ještě silněji ironický rozm pasáž, kdy pan Bloom po sytém obědě stojí před výlohou knihkupectví, pročítá plamenný vlas Roberta Emmeta a přitom hlasitě bzdí. Cenzura Není divu, že Odysseus byl již od samého počátku trnem v oku puritánům veškerého ražení a materiálem pro bdělé oči cenzorů ve většině zemí, kde se objevil na pultech. Kupříkladu v Spojených státech byl román okamžitě zakázán, jeho vydavatelé i editoři časopisů, které ot úryvky z Odyssea, byli veřejně napadáni a úředně perzekvováni. Společným jmenovatelem cenz zásahů se stalo nařčení knihy i jejího autora z oplzlosti. Chtít po úzkoprsém měšťanstvu č úřednících, aby doličné pasáže chápali jako součást úplného zobrazení člověka anebo si při nejnaturalističtější detaily nejsou v Odysseovi nikdy samoúčelné, očividně znamenalo žádat V Sovětském svazu poskytl Odysseus jen další vítaný argument komunistickému tažení proti „ literatuře. Joycův román byl na sjezdu sovětských spisovatelů v roce 1934 charakterizován alegorií a mytologických ohlasů . . . hnojiště hemžící se červy, které se ocitá pod mikros kamery“. Joyce navíc soudruzi obviňovali z elitářského obskurantismu. Historie vydávání Odyssea u nás postupně odráží vnímání Joyce na Západě a poté na Východě. český překlad Ladislava Vymětala a Jarmily Fastrové vznikl již v roce 1930, avšak kvůli ob že vydavatel bude stíhán pro šíření nemravné literatury, vyšla kniha v omezeném nákladu a subskribenty starší pětadvaceti let. Situace se sice záhy změnila, neboť nakladatelé a pří ve Spojených státech v roce 1934 vyhráli soudní proces a docílili zrušení cenzorského záka kniha vyšla i v Británii, spolu s rozsáhlou dokumentací o soudním sporu v Americe, který b zásadní vítězství práva na svobodu slova. Významných obdivovatelů Joyce všude přibývalo, u kromě vlivných literátů a umělců řadil i Tomáš Garrigue Masaryk. K novému vydání románu vš nedošlo. V poúnorovém Československu nemohlo být o vydání Odyssea pochopitelně ani řeči, oficiální věrně napodobovala sovětský model. Joyce se stal typickým exponentem „imperialistické“ zka uvědomělému lidu tudíž nesměl přijít do ruky. Teprve téměř po třech desetiletích, v roce 1 podařilo publikovat nový překlad Aloyse Skoumala. Odehrálo se to pouze díky nejednoduchým manévrům a osobnímu přičinění hrstky věrných. I tak ale kniha vyšla jen v minimálním nákla nedostala do distribuce a na dalších bezmála patnáct roků byla odsouzena do pozice lahůdky bleších trzích. Jedno paradoxní pozitivum by se však našlo: vzhledem k nepřízni okolností na svém překladu pracovat přibližně dvacet let, což se bezpochyby odrazilo na jeho kvalitě Odysseus, který od počátku devadesátých let vyšel v několika reedicích, představuje jeden překladatelské tvorby vůbec. Dnešní oslavy Bloomsdaye Slavení Bloomsdaye se za posledních několik desetiletí rozrostlo do netušených rozměrů. De býval téměř kultovní záležitostí malých skupinek nadšenců; dnes můžeme směle říci, že Joyc jedním z nejuctívanějších fiktivních výročí na světě. Kromě fanoušků, kteří v tento den pu stopách postav z Odyssea, dávají si k snídani smaženou ledvinu ? la Bloom, k obědu sklenic a rokfórový sendvič v hospodě u Davyho Byrna (která stále stojí) a večer se snaží prožívat „Nighttownu“ dobrodružství podobná těm Stephenovým a Bloomovým, se kulturním i jiným radov čtenáři i nečtenáři v různých koutech světa. Bloomsday dnes drží nejen ve většině evropský Severní Americe, ale třeba také v Austrálii (zde je tradice obzvláště dlouhá), Japonsku či Většina oslav má i své webové stránky a patřičnou mediální podporu, takže svátku už se roz pouze joycovští badatelé, studenti a skalní čtenáři. Na mnoha místech ale naštěstí literární složka Bloomsdaye stále více méně převládá. V rámc často veřejně předčítají alespoň úryvky z Odyssea. O významném počinu se dá mluvit v souvi 1979, kdy v Dublinu proběhlo první veřejné čtení celého textu Joycova eposu. Trvalo celých kromě univerzitních profesorů a profesionálních herců se ho účastnili i dublinští taxíkáři hostinští. Zážitek to prý byl neopakovatelný – zvlášť neherci prý dodali postavám románu p kolorit i přízvuk. Čtení kompletního devítisetstránkového svazku v Dublinu opakovali o čty tentokráte na vlnách státního rádia RTÉ. Pořad trval nepřetržitých 30 hodin a jako takový nejdelší rozhlasová vysílání mluveného slova, která kdy kde proběhla. Většina soudobých čt tuto nahrávku pouze z vyprávění, ale letos se jim má dostat skvělého překvapení: RTÉ totiž aby u příležitosti stého výročí Bloomsdaye remasterovanou nahrávku vydala. Během června se objevit sada 32 (!) kompaktních disků v celkové ceně 100 €, a největším milovníkům Odyssea nemělo bránit, aby si památné čtení knihy pravými Dubliňany kdykoli doma zrekonstruovali. ReJoyce 2004 (*) Inscenované čtení úryvků z románu se pravidelně odehrává v New Yorku či Tokiu, v mnoha jin pořádají dokonce oslavné průvody, dramatizují se scénky ze života pana Blooma, Molly i Ste lidé jenom schází u piva a vedou zasvěcené hovory. Ani Čechy nezůstávají zcela pozadu – kr literárních akcí se Bloomsday již několikrát slavil v pražské irské restauraci James Joyce se již přes deset roků spontánně schází bývalí i současní studenti Joyce na pikniku založe anglistou Brynem Haworthem. Joycovo rodné Irsko se však rozhodlo k letošnímu kulatému výročí uspořádat celonárodní osl nebývalého rázu. Na první pohled je patrné, že kultura vždy byla a stále zůstává důležitým artiklem této malé země – Irsko se svými literárními velikány po zásluze a bez ostychu pyš se letos v Dublinu změnil v obří pětiměsíční festival, který probíhá od dubna do konce srp výbor festivalu byl zvolen irským ministrem kultury, jehož úřad oslavy spolufinancuje a of zaštiťuje. Již před půl rokem bylo vydáno propagační CD s informacemi o Jamesi Joycovi a j kalendářem festivalových akcí. Irská vláda distribuovala CD do celého světa, otevřeny byly stránky festivalu v několika světových jazycích. Co se tedy v rámci festivalu odehrává? Ústředním bodem je pochopitelně Bloomsday samotný, 2004. Tento den se na hlavní dublinské třídě, O’Connell Street, bude hromadně podávat sníd tedy již zmíněná smažená ledvina. Proběhnou rozsáhlé pouliční oslavy, budou se konat exkur Joyce i jeho postav, pouliční divadla sehrají dramatizované momenty z Odyssea, zazní popěv vztahující se k románu. Účastníci oslav budou moci navštívit řadu výstav, a prý je dokonce program pro děti. Irské rádio navíc během festivalu průběžně vysílá tématické pořady: seri odborníci nabízejí čtenářům základní literární a historické informace k jednotlivým epizod pořady, v nichž muzikologové odhalují původ hudby, která se v knize ozývá, vzpomínky pamět autora, debaty současných spisovatelů o Joycově vlivu na dnešní literaturu, či původní roz Aidana Matthewse, která neotřele líčí první schůzku mladého Joyce s Norou Barnaclovou. Třetí červnový týden se také tradičně koná seriózní mezinárodní vědecké symposium o Joycov se badatelé dle očekávání sejdou právě v Dublinu. Zastoupení bude mít tentokrát i česká li neboť na symposiu bude uvedena kniha editora Louise Armanda nazvaná JoyceMedia, jež vznikl prvního pražského joycovského kolokvia konaného v listopadu loňského roku na Karlově unive odborná konference však bude v rámci oslav zahrnovat složku zábavnou až maškarní: závěrečn být inscenován v dobových kostýmech jako pohřeb Paddyho Dignama (který je v Odysseovi jedn událostí). Byznys, radovánky a Odysseus Přehlédneme-li byť jen letmo to, co a jak se letos kolem Bloomsdaye děje, nemůže být pochy vláda nabízí výtečný příklad, jak z kulturního kapitálu učinit kapitál finanční. O Bloomsd nejen hovořit a psát v médiích po celém světě, ale do Irska se pohrnou další zástupy turis podpoří místní ekonomiku. Dublinští občané se nejen dozvědí více o svém slavném spisovatel se moci účastnit i rozličných radovánek a maškarád. Ale co Odysseus? O procentu těch, kteř radovánkám knihu poprvé přečtou, lze jistě s úspěchem pochybovat, ačkoli pár nových čtenář Na druhou stranu, neodradí okázalé celonárodní – potažmo nadnárodní – veselí od Jamese Joy jiných? Dovolím si na závěr malou historku. Nechával jsem si jednou na předměstí Dublinu opravit s bicykl. Správkař byl místní rodák, ošuntělý, hubený jak lunt a svou živnost provozoval v p garáži. Když se jal rozebírat mé kolo, dali jsme se do řeči; zjistil, že jsem z Čech a zač o Janáčkovi. A co prý tu dělám? Že studuji irskou literaturu? Tak to mám asi rád Joyce. Ch příležitosti a optal se, co je to ten „Bloomsday“, o němž jsem slyšel, ale vlastně nic nev nasadil zasmušilý výraz a vyprávěl mi o davech turistů (přeháněl, tenkrát to ještě nebylo kteří 16. června proudí Dublinem, zabírají prastaré putyky a okázale dávají najevo svou du spřízněnost se slavným spisovatelem. Tak to vám toho Odyssea pěkně pokazili, na to já s po pousmál se omšelý mužík, já si to slavím po svém – zavřu tady brzo, jdu domů a hezky v kli přečtu pár kousků. A pak jdu spát. Není třeba se bát: Odysseus zůstane Odysseem, knihou, která si vás získá na celý život, i pasáže z něj dokola předčítali do pouličních ampliónů. Ondřej Pilný Vedoucí Kabinetu irských studií FF UK (* Text byl publikován v r. 2004 v Lidových novinách)