Projev rektora Václava Hampla při příležitosti 90. výročí založení Univerzity Kome ****************************************************************************************** * Projev rektora Václava Hampla při příležitosti 90. výročí založení Univerzity Komenského ****************************************************************************************** Prof. Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy, přednesl při příležitosti zahájení oslav 90 Univerzity Komenského v Bratislavě projev, jehož plné znění přinášíme. Vaše magnificence, vážený pane prezidente Slovenské republiky, vážený pane místopředsedo v spectabiles, honorabiles, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, milí přátelé Univerzity Kome Bratislavě. Jsem velice rád, že jsem tu dnes s vámi v této slavnostní chvíli, kdy si společně připomín výročí založení Univerzity Komenského. Tento okamžik symbolizuje nejen úctyhodných devades narozeninovém dortu, ale také – a chce se mi říci především – devadesát let systematické u výuky a směřování k vědecké excelenci. V kontextu s celospolečenskými proměnami je to také netriviálních let často složité cesty k akademické nezávislosti a svobodě a také téměř cel ve kterém tato univerzita dokázala nalézt dostatek mravní síly, odvahy, sebereflexe a inte potenciálu, jimiž stvrdila svůj duchovní i praktický význam pro stát i společnost. A nepochybně platí také to, že je to cesta do značné míry společná, daná blízkostí našich klíčových univerzit (Univerzity Karlovy a Univerzity Komenského), která je nejen symbolick a faktická.  Velkou a v mnoha ohledech nejednoduchou část této cesty jsme totiž ušli spole říci, že v jistém smyslu jsme se nikdy zcela nerozešli. Za identickou zkratkou (vyjadřujíc dvou univerzit – UK)  se totiž skrývají nejn společné „genetické“ kořeny, vyrůstající již center evropského nezávislého myšlení v Bologni, Oxfordu, Paříži či Praze.  Je v nich záro i společná snaha sebevědomě vstoupit do svazku těch, kteří  touhu po svobodném vzdělání a hledání pravdy spojují s výchvou k odborné erudici,  provázené i kultivací scociální  - js společné tradice, kulturní a civilizační konstanty, geopolitická ukotvenost ve středoevrop fakt, že čelíme podobným apelům a výzvám... Jednou z nich je nutnost vyrovnat se s dusivým dědictvím totality, nastolující absenci dem devastující tradici otevřené, svobodné a pluralitní názorové výměny.  Situace, kdy státní či ideologický pragmatismus omezí nárok univerzity na duchovní nezávislost, svobodné bádán dříve nebo později (ale zákonitě vždy) vymstí takovému společenskému systému, který si ji všichni víme transformace univerzit v porevoluční eře jejich svobodné existence (jejíž výr roce připomínáme) byl úkol složitý, komplexní a neodkladný. Vždyť na kvalitní (a minulostí výchově národních elit závisí další intelektuální pokrok každého národa.  Univerzita totiž které generuje zručné řemeslníky, erudované techniky či obratné bankéře a byznysmeny. Její 21. století je také (neřkuli především) v tom, že vytváří excelentní prostředí, soustřeďuj kreativní osobnosti schopné myslet, vidět a vyjadřovat se v širších tematických i časových   Neboť k tomu zaujmout místo mezi světovou intelektuální elitou dnes již nestačí pouze na včerejší, ale především dokázat zachytit, formulovat, anticipovat  a přijmout ty, které se I toto (či spíše právě toto) zacílení k problémům, které  náš, tak snadno zranitelný a nez bezstarostně zraňovaný svět  teprve čekají, je poslání současné univerzity. I toto (či zej je jejím nezastupitelným posláním. Dostát těmto netriviálním výzvám mohou jen lidé teoreti analyticky myslící, lidé s abstraktní intuicí, kteří stojí současně pevně na této zemi a j nejen  k profesionálně věcnému řešení problémů, ale současně také k jejich komplexní, tj. sociální reflexi. Jsou to vyzrálé osobnosti, které na univerzitách působí za katedrami – a právě se formující, které se právě rodí v lavicích univerzitních poslucháren. Bez těchto pragmatickými imperativy nezatížených, nezávislých myslitelů, nepodléhajících m technokratickým vlnám, kteří dokáží dohlédnout za horizont každodennosti a odhadnout důsle našich) kroků, by řešení současných i budoucích problémů nebylo úplné. Bez jejich respektu hledání a nezávislému nalézání byť třeba bolavých pravd a bolestivých řešení bychom byli v méně věrohodní (možná více líbíví, rozhodně ale méně autentičtí). Potřebujeme univerzity, protože potřebujeme takové osobnosti. Potřebujeme univerzity, kter postoje a formulovat vize. Potřebujeme univerzity jako společenství zaujatých a zpřízněnýc univerzity otevřené a dynamické, pulzující tepem své doby A také univerzity, které při respektu ke své autonomii vstřícně koexistují v rámci světové vzdělávacího prostoru, jsou v latentní interakci, která je přirozeným a zároveň globálním existence. Od zhroucení zkorodované „železné opony“ již nic, než naše případná nerozhodnos nebrání  rozvoji funkční a užitečná spolupráce a to jak v rámci sjednocené Evropy (viz Bol tak v rámci celosvětovém. Troufám si říci, že bez ní bychom byli méně výmluvní, méně slyši akceschopní. Navzdory tomuto globálnímu kontextu však univerzity spojuje i komorní a důvěrně blízká spo bilaterální.  A právě spolupráce našich dvou univerzit je jejím modelovým příkladem. Konta Karlovy s Univerzitou Komenského mají dlouhou a smysluplnou tradici, zasahují do všech obl vědy, výzkumu i kulturních a společenských vztahů. A její kořeny sahají až do vskutku hist kdy profesoři Univerzity Karlovy morálně i odborně podpořili vznik Univerzity Komenského v přispěli tak nejen k rozvoji její báze pedagogické a vědecké, ale také (a to nikoli v posl etablování jejích počátečních akademických svobod a samosprávy. Navzdory desetiletím totality tato spolupráce přežila. A já jsem velice rád, že jsme tak i těmto temným peripetiím měli na co navazovat a mohli 1. ledna 1996 podepsat (a 8. prosince Dohodu o vědecké a kulturní spolupráci, která se stala novou platformou naší univerzitní v Je to dohoda, která má (vzhledem ke společně sdílené historické zkušenosti) zvláštní místo než dvěma sty mezinárodními partnerskými smlouvami Univerzity Karlovy. Dohoda, za kterou j stovky výzkumných projektů a tisíce osobních kontaktů mezi našimi profesory a studenty. Je rámci tohoto vystoupení by výčet společných projektů nemohl být úplný mi brání uvést řadu příkladů, které potvrzují tuto dělnou spolupráci v oblasti věd společenských, lékařských i Již v druhé polovině 14. a na počátku 15. století Karlovo vysoké učení prostřednictvím svý ducha“ pomáhalo zakládat nová centra vzdělanosti. Stalo se tak v Erfurtu, Heidelbergu, Kra Vídni. Jsem rád, že se tak (o řadu století později) v roce 1919 stalo i v Bratislavě. Jsem nositeli stejné sounáležitosti i stejného směřování, které Jan Áamos Komenský pregnantně c takto: „Naši učitelé nesmějí být podobní sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale sa V současném, globalizovaném světě, kde masivně roste úloha vzdělání, se hovoří  o tzv. „kn society“ – vzdělanostní společnosti, která klade na schopnosti akademických pracovníků spe sofistikované požadavky. Ale kromě nich stále platí i ty elementární a natolik samozřejmé, si je čas od času připomenout. Především je to jejich schopnost pokládat stále nové otázky ně odpovědi – vůle se ptát  a umění odpovědět. Být otevřený všem podnětům globalizovaného neexistuje nic, co by se nás netýkalo, dokázat naslouchat a hovořit tak, aby i jim bylo na pochopili, aby si porozuměli – aby se obohatili. A tak si říkám, co víc popřát Vaší univerzitě než aby jí právě toto zůstalo zachováno! Pro ni i pro nás. V duchu univerzitního „Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque, evenia dobru, štěstí, blahu a zdaru“. Děkuji za Vaši pozornost.                                                        prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. Rektor Univerzity Karlovy v Praze Univerzita Komenského v Bratislavě [ URL "http://www.uniba.sk/"]