(Ne)snesitelná lehkost filmového bytí ****************************************************************************************** * (Ne)snesitelná lehkost filmového bytí ****************************************************************************************** Můžete sem jezdit pravidelně, a přesto mít pokaždé pocit, jakoby to bylo poprvé. Můžete us krátce po osmé, trávit v něm celé dny a odcházet hluboko po půlnoci – a přesto nikdy nemůž než dvě stovky filmových příběhů, které se souběžně řítí festivalovými projekcemi. Můžete tady potkáte všechny filmové kámoše. A také si můžete lehnout na trávník před Thermalem a nebe nad vámi, téměř se dotknout  jeho hvězd a vyrazit po jejich stopách na červeném kober je na nějakých devět dnů (a plnohodnotných nocí) střed současného filmového světa. Taky to máte rádi horké a každý rok ve stejnou dobu a na stejném místě? A také vám nevadí jakéhokoli druhu? Pak už jste tady nebo se zrovna chystáte vyrazit na festivalové finále. orientaci v tom, co již proběhlo, několik  poznámek z deníku jednoho (již mírně ošoupaného diváka… Pátek třetího Filmový festival je pohyblivý svátek, odehrávající se mezi opening a closing. To prvé prob 3. července, kdy tradiční zahajovací ceremoniál ozdobil pro některé (či spíše pro mnohé) a melodramatický a sentimentem přetékající debut třiatřicetileté scenáristky a režisérky Sha Asi se mu přece jen tleskalo o něco více na Sundance. Nicméně před faktem, že si na tenhle prodavačka, servírka, učitelka a bůhvícoještě vydělávala nějakých deset let - a pak do něj Brosnana a Susan Sarandonovou - je třeba smeknout. Ten, pro koho tenhle slzopudný spektákl přece jen příliš tlačil na emocionální pilu, se mo uvolnit na prvním snímku hojně navštěvované sekce Půlnoční filmy, britském masakru Mamka a Jednoduchý děj, kdy dva ujetí úchylové psychicky, ale samozřejmě především fyzicky masakru polskou imigrantku, nebyl rozhodně aranžován jako sociální drama a naznačil, že krvavé půl i letos stát za to. Zíral jsem, když se v titulcích objevila i BBC, a přemýšlel, proč leti se tahle mučírna odehrává, ještě nepodalo na tvůrce žalobu. Zato marně jsem v publiku hled milovníka těchto makabrózních spektáklů Františka Fuku (nezklamal, dostavil se později). Povinný předkrm: Festivalová znělka s Věrou Chytilovou (opravující Křištálový glóbus) Sobota čtvrtého Začíná hlavní soutěž. Jediným titulem, který slibně nastoluje očekávání, co bude dál, je d Potlesk. Řekl bych dobrý start a světová premiéra debutujícího režiséra Martina Pietera Za úspěšné herečce, která, jak už se to některým úspěšným herečkám stává, nasává tak vydatně, rodinu, a jediné, co jí zbývá, je protialkoholická léčba, jeviště a potlesk, jenž ji drží Jenomže Thea chce víc! V tomhle boji „Virginie Wolfové“ se sebou samotnou je dominantní ro přesvědčivý výkon hlavní představitelky Papriky Steinové, které byla role psána na tělo. J začínáme, za tenhle výkon by jí slušel Křišťálový glóbus pro nejlepší herečku a Potlesk v dávám do užšího výběru. Druhou světovou premiérou tohoto dne byla Formanova Dobře placená procházka. Měl jsem z ní je lepší zůstat doma. Filmový záznam semaforské klasiky, inscenovaný pro prkna Národního d pamětníků vyvolat kopřivku a nové diváky tak nějak nemá čím oslovit. Snímky ze sekce Poklady filmových archivů, to je sázka na jistotu! A taky pohlazení po duš poctivým filmařským řemeslem i neuvěřitelně precizní profesionalitou filmových restaurátor se černobílou, osmioscarovou klasikou Odtud až na věčnost, restaurovanou z nejstaršího doc positivu, stálo to za to a bylo narváno. Dělám si poznámku, že nesmím prošvihnout ani Dívk strany. Půlnoční nářez nesl ilustrativní název Sexykiller a byl o tom, jak psychopatické jehňátko jednu univerzitu v řeznictví, protože je tak nějak pořád naštvaná. V zásadě jsem dospěl k závěru, že na té naší by se to stát nemohlo. Fuka se svojí dívkou a dvěma minipsy nechyběl nasmáli). Povinný předkrm: Festivalová znělka s Milošem Formanem (pilulky a Stříbrný glóbus) Neděle pátého Soutěž se rozjíždí. Z tandemu Dvacet (Írán) a Villa Amalia (Francie, Švýcarsko), vzbuzoval francouzský soutěžní snímek, ve které si podruhé střihla roli pianistky Isabele Hupertová. která chce odhodit minulost a začít znovu, je komorní studií s relativně optimistickým pos že přestože jsme na světě často sami, jsou na něm místa, kde nám může být v této samotě kr domě na útesu, který se stal jejím novým počátkem. Může si do něj odvézt i Křišťálový glób umělecký přínos světové kinematografii, který na festivalu převzala. Nosí naslouchátko, je omlácený životem a ringem, ale pořád je ještě tady. Wrestler je tvrd kterou mám rád. V ostře sledovaném comebacku se tu vrací namakaný bouchač Mickey Rourke (n glóbem a nominací na Oskara). Jenom přesně nevím, kam se to vlastně vrátil a kudy by tak a „Černej dynamit je hlína,“ řekla mi nejmenovaná kolegyně (a měla fakt pravdu). Tahle pocta filmů ze sedmdesátých let byla vtipná, svižná, drsná, zábavná a výchovná, protože když se lifrovat do sirotčinců, musí někdo dostat pořádně do čenichu! Původně jsem si chtěl na dob na dětskou vyvražďovačku Děti (kde si podle režiséra při natáčení likvidace svých filmovýc a chlapečci  hodně užívali), ale nakonec jsem s černošským supermanem, jeho cool hláškami rukodělnou prací s kudlami, pistolemi a nunčaky vydržel až do hiphopového finále.   Povinný předkrm: Festivalová znělka s Harvey Keitelem (a jeho zraněnou nohou) Pondělí šestého Tempo soutěže se stupňuje. Mezi třemi soutěžními tituly mám prvního favorita, i když je mi vycepovanou festivalovou porotu německý komediální příběh z filmového prostředí Whisky s v nebude mít parametry vítěze (je totiž spíše divácký nežli artový). Tenhle do retra laděný o tom, jak nespolehlivá hvězda dostane svého paralelně točícího náhradníka, je vystaven na zápletce, má atmosféru, tempo, vypilované dialogy a sympatické herecké výkony v hlavních i partech. Navíc jen lacině nežertuje, ale sem tam sděluje i cosi vážnějšího. Bylo mi s ním nimi rád na dotočnou. České filmaře letos v soutěži zastupoval pouze scenárista Jiří Křižan, podílející se na pr slovenském soutěžáku Pokoj v duši. To nejlepší, co nabízí tenhle snímek s jen zhruba nahoz a charaktery, vedlejšími motivy, vedoucími do ztracena a k rozpačité pointě, jsou výtvarné záběry Martina Štrby. Kdeže jsou časy Sekala. Po slibné expozici bych čekal víc. Soutěžní doplnil italský téměř muzikálový opus Za všechno může Jidáš, zajímavý zejména tím, že reži skutečnými vězni, kteří v lapáku nacvičují experimentální dramatické provedení velikonoční zní téměř šíleně, ale kupodivu se tomu dá věřit). Místy oslovující, místy trochu nuda, osc fiktivním příběhem a pseudodokumentární dikcí. Zdá se mi, že (dobří) dramaturgově začínají ohrožený druh. Gangsterské retro Veřejní nepřátelé hollywoodského klasika Michaela Manna další festivalov sále uzavíralo. Bankovní loupeže slavného gangu Johna Dillingera, nastupující J. Edgar Hoo přestřelky a gangsterská láska, která bývá krátká a palčivá jako hladký průstřel lebkou. T většinou dojede. Nic nového pod holywoodským sluncem, ale také nic, co by uráželo dobrý vk žánru. Měl jsem sice pocit, jako bych něco podobného už několikrát viděl, ale moc jsem se Zaplať filmový Bůh za slušné řemeslo. Povinný předkrm: Festivalová znělka s (těžce se probouzejícím) Danny DeVitem. Úterý sedmého Těžký artový den. Další tři soutěžní snímky z kategorie těch vskutku „šitých“ na zakázku p poroty (no řekněte sami). Polské Sviňky režiséra Roberta Glińskeho (který už ve Varech bod laděným sociálním projektem Ahoj, Terezko) byly drsným pohledem do cynického světa otrlých prostitutů. Anděl u moře měl podobu maniodepresivní deky s autobiografickými prvky (režisé na vlastní kůži), odehrávající se pod žhavým marockým sluncem. Byla tam přejeta spousta ko divný pocit (s kterým mám trochu problém), že andělé  i noční můry jsou si podobní, protož A konečně na poslední chvíli získaný (a proto ani v katalogu a programu neuvedený) ruský s Vlček, mnohými pasovaný na favorita, protože střižený jako sociální drama nemilovaného dít ruské verze magického realismu, protkaného odbočkami, metaforami a výrazně stylizovanou di hřbitova v březovém háji, kam si holčička chodí hrát s mrtvým kamarádem. Obávám se, že by (a faktu, že ho přivezl zřejmě nejslavnější ruský dramatik, dvaatřicetiletý autor dvacítky her Vasilij Sigarev) mohl skutečně vyhrát. Kdo tuhle soutěžní sérii absolvoval, musel se c skutečném festivalu – ale nutně pak potřeboval panáka. Prvním odlehčením dne byla norská melancholická road movie Na sever, přinášející návod, ja pomocí tamponu namočeného v kořalce a přilepeného k vyholené lebce. Malý, nepodbízivý a ne s velkým výmluvným potenciálem a chytlavým, smutným humorem s absurdními pointami u nás bu podzim. Půlnoční protiváha artové smršti byla ovšem hodně výživná - byl to ostrý střih jen pro otr Po Mrtvém sněhu se totiž podle hesla „vykucháme je a jdeme domů“ proháněla smečka nacistic vidláků, zahnívajících nemrtvých monster, s gustem porcujících studenty medicíny, kteří př na horskou chatu. Co k tomu dodat. Frenetické potlesky a výkřiky bravo, na kterých se podí subtilní dívky, sedící v předních řadách, hovořily za vše (šel mi z nich trochu mráz po zá Povinný předkrm: Festivalová znělka s Andy Garciou (když máte Křišťálový glóbus, dostanete baráku). Středa osmého Příjemný soutěžní festivalový den s morbidní pointou pro ty, kteří chtějí jít až na doraz nevyzkoušené. Znovu tři soutěžáky (kdo chtěl nebo musel vidět kompletní soutěž, o mnoho ví nestihl). Mexiko soutěžilo s Černou ovcí, příběhem dvou chudých kluků, kteří si to rozhodl bohatým rančerem (neurazí, ale rozhodně také nezdvihne ze sedadel).  Režisér Vinko Brešan, soutěže přivezl historicky první chorvatsko-srbskou kooprodukci Bez konce, to v Karlových zná (oceněn tu byl jeho Duch maršála Tita a Svědkové).  Reminiscence na válečný konflikt s milostným příběhem, etnickými antagonismy, vinou, odpuštěním, vykoupením a vyprávěním roms který by se nejraději miloval jen se svojí ženou. Zní to sice jako ujetý mix, ale příběh d pohromadě a nakonec jeho zraňovaným figurám, které už chtějí jen zapomenout a přežít,budet Tradičně nepřehlédnutelným reprezentantem maďarské kinematografie pak byla nízkorozpočtová na téma permanentní hra na lidské vztahy a manipulace s lidskými city Nejsem tvůj přítel. rozpočtem, vysokými ambicemi a devíti hlavními postavami, kde byste marně hledali pozitivn natočil starý dobrý karlovarský  známý Gyorgy Pálfy (který tu lehce šokoval již provokativ Má výhodu, že se v něm každý (kdo si nebude lhát do vlastní kapsy) tak trochu najde. Možná nejvíce se před festivalem hovořilo o Trierově explicitně zrůdném Antikristovi, při omdlévají, bojují s dávivými reflexy a nutkáním dívat se jinam – aby si posléze  vynadali voyerskou zvědavost. Nechutnost tu překročuje hranice, zvrácenost se stává stylovou normou Dogma je bezohledně zadupáno do země. Jestliže Lars von Trier prohlásil, že je to jeho pos třeba mu k tomuto rozhodnutí pogratulovat (jakkoli bych ho nebral příliš vážně). I tentokr že je velký režisér, jehož problémem není řemeslo a kreativita, ale boj s vlastními démony publikum se rozcházelo po půlnoci, a kdo se do Velkého sálu neprodychtil, nemusí litovat ( proto, že tahle kreace o zvráceném utrpení již samozřejmě má i svého českého distributora) Povinný předkrm: Festivalová znělka s Jiřím Menzelem (a dámským pozadím, chybí jen razítko Hubičky). Michal Šobr Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary