Vědu „nevraždíme“, není tu jen akademie ****************************************************************************************** * Vědu „nevraždíme“, není tu jen akademie ****************************************************************************************** 23.7.2009, rubrika: Zpravodajství, strana: 7, autor: Jan Fischer Na úterním happeningu členů a příznivců akademie věd, nazvaném Vražda české vědy, zaznělo mnoho kritiky, řada nepravdivých argumentů a také nepodložených obvinění. Nezaujatý a neinformovaný pozorovatel by z nich nabyl dojmu, že až dosud bylo všechno ohle tuzemské vědy v pořádku, a nebýt současné úřednické vlády, která se z jakýchsi záhadných d zničit tuzemskou vědu a výzkum, bylo by tomu tak i nadále. Není to pravda! Zastánci akademie věd tolik kritizovaný systém financování vědeckých institucí se neobjevi Radikální reforma systému státní podpory vědy a výzkumu byla jednou z programových priorit jako taková se tato myšlenka těšila podpoře české vědecké obce. Reforma se takříkajíc zhmotnila v návrhu novely zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Akademi jako další vědecké instituce, byla při přípravě novely tohoto zákona tzv. připomínkovým mí tudíž možnost se k návrhu zákona vyjádřit. Konkrétně připomínky akademie věd byly bud’ do zapracovány, nebo od nich bylo akademií ustoupeno, každopádně zákon byl Topolánkově vládě rozporů. Odrazem toho byl i velmi hladký průběh projednávání zákona v parlamentu. Poslanecká sněmov bez politických rozepří většinou 131 hlasů (nešlo tedy jen o tehdy „vládní“ poslance, nýbr byla napříč politickým spektrem), a Senát se zákonem dokonce ani nezabýval. Podoba, jakou reforma financování vědy a výzkumu v současnosti nabyla – a to včetně násled posílit aplikovaný výzkum na úkor výzkumu základního –, tedy není důsledkem rozhodování mé odrazem priorit a návrhů vlády předchozí. A z logiky věci pak plyne i to dnes možná nejpod jakákoli zásadní změna tohoto systému může vzejít jedině od vlády budoucí, tedy vlády s dl mandátem a standardní parlamentní podporou, nikoliv od přechodné vlády úřednické. Vláda, jejímž jsem předsedou, se pohybuje mezi dvěma mantinely: prvním je zmíněný zákon o a vývoje určující pravidla rozdělování státních peněz a druhým jsou ekonomické limity stát době ekonomické krize. Za této situace jsem stanovil, že výdaje státu na vědu a výzkum jako celek budou kráceny ( kapitolám rozpočtu) až jako poslední, respektive zůstanou na úrovni roku 2009. A předpokládám, že i nekritičtí příznivci akademie budou souhlasit, že za takovéto konstel všemi silami pečovat o to, aby omezené finanční zdroje přinášely maximální užitek. Jako čl se statistikou dobře vím, že užitek nelze chápat jednorozměrně. Nesdílím tedy názor, že po výzkum kvalitní, musí nutně přinášet v horizontu pouhých několika let kvantitativně měřite Samozřejmě vím, že existují i vědecké oblasti, které takříkajíc patří do užšího rozměru pě kultury a jež se z principu nemohou rovnocenně prosadit v mezinárodním srovnání. Stát osta nepodporuje vědu jen z přímočarých ekonomických důvodů, ale také jako nezbytnou součást vš a duchovní úrovně země. Nicméně současně musím říci i něco dalšího: není to pouze akademie věd, kdo v České republ vědu a výzkum! Přestože postavení Akademie věd ČR jako správce vlastní rozpočtové kapitoly pěti letech výrazně zesílilo, je statistickým faktem, že rozsah výzkumu a jeho výsledky v ústavy akademie rostou rychleji. V letech 2005–2009 získala Akademie věd ČR z rozpočtu celkem 18,25 mld. korun, přičemž vys ve stejném období dostaly pouze 12,7 mld. korun. A výsledky? Například článků v prestižníc časopisech publikovali vědci z akademie věd pouze 37 % z celkového počtu článků tuzemských A u ostatních druhů výsledků vědeckého zkoumání je podíl akademie věd dokonce menší než tř tedy, že zkrácení rozpočtu akademie je „vražda české vědy“, jak to volali účastníci úterní tedy nejen nevědecké, ale přímo zavádějící. Vedení Akademie věd ČR požaduje zachování svého rozpočtu, respektive tvrdí, že chystané kr institucionální části rozpočtu, tedy té části rozpočtu, kterou akademie dostává bez ohledu produkuje výsledky, je pro ni de facto likvidační. Nechám si pro sebe povzdech, že totéž s zemědělců, od železničářů, od vojáků, hasičů, lékařů a spousty dalších profesí, kde se bud příštích letech státní rozpočet také radikálně snížit nebo alespoň změnit svoji strukturu. Nejsem politik, svým vzděláním, osobnostním založením i způsobem uvažování patřím spíše me vědecké komunity, ale v tomto jejich požadavku prostě nemohu nespokojeným akademikům vyhov proto, že za vymezený čas, který zbývá do voleb, už není možné změnit platná pravidla, na se státní podpora rozděluje. To není alibismus, to je realita. Filozofie přerozdělování institucionálních prostředků podle dosažených výsledků jednotlivý vysokých škol, jak ji připravila Rada vlády pro vědu a výzkum, je nepochybně správná, ale stávající metodika vznikla v době, kdy se plánoval nárůst veřejných výdajů na vědu a výzku situaci, kdy naopak bude třeba šetřit, je tedy dvojnásobně nutné znovu se na parametry hod podívat. Osobně souhlasím i s tím, že Radu vlády pro vědu a výzkum je třeba v souladu s platným zák personálně obnovit, a to na základě průhledného veřejného výběru, a to tak, aby mezi jejím převažovaly uznávané vědecké osobnosti, doplněné neméně respektovanými osobnostmi z oblast výzkumu. Cílem však musí být naplňování záměrů reformy, tj. formulování a prosazování tvůrčího a po prostředí pro dosahování vědecké excelence, a nikoli konzervace dosavadního stavu či jen m rozdělování rozpočtových prostředků. To všechno je možné a já jsem připraven příslušné procesy nastartovat a dohlížet, aby došl pokroku. Stručně řečeno: s vládou i se mnou osobně je možné věcně jednat za jednacím stole řešení, nebo lze demonstrovat a křičet, že vláda „vraždí českou vědu“. Každopádně není mož současně. ( Osobně souhlasím, že Radu vlády pro vědu a výzkum je třeba co nejdříve personálně obnovit, průhledného veřejného výběru Foto autor| Foto PRÁVO – Lukáš Táborský O autorovi| Jan Fischer, Autor je předseda vlády ČR)