Můj život není jen taková bramborová kaše ****************************************************************************************** * Můj život není jen taková bramborová kaše ****************************************************************************************** Na včerejší premieře filmu Holky z Fildy na Filozofické fakultě UK jsme položili Aleně Jež protagonistek filmu, několik otázek. Předpokládám, že shlédnutí filmu Holky z fildy, ve kterém máš do několika minut koncentrov života, v tobě vyvolalo bilanční náladu. Do jaké míry ses od roku 1989 změnila? Dvacetiletí života mezi dvacítkou a čtyřicítkou je pro každého dobou zrání, životních zkou získávání zkušeností. Schopnosti, talenty a vzdělání jsou ve dvaceti jen potenciálem, kter být využit; o mnohých svých vlastnostech člověk ani neví, protože je ještě neprověřil v ko životních situacích. Ve čtyřiceti se ale člověk už nemůže na nic vymlouvat, jednou provždy absolutně odpovědný za své skutky. Dneska, když říkám „chci“ nebo „nechci“, vím, co to obn Pokud bys mohla, který z listopadových ideálů tehdejší doby bys oživila? Co jsou to „listopadové ideály“…? Tehdy v roce 1989 v konfrontaci s vyhrocenou situací val projevila „své lepší já“ – lidi sdíleli odpor proti komunistickému režimu, společně se rad kroku, který směřoval k demokracii. Byla to emočně vyhrocená atmosféra, v níž bylo snadné projevit, protože jste v tom nebyli sami. Ale etické a morální hodnoty jsou po tisíciletí o nich dobře ví, jen je těžší je prosazovat, když je okolí nesdílí. Snažím se žít podle vl pořád a dá mi to dost práce, ale zase jsem ráda, že můj život má nějakou oporu, nějaký výv jen taková bramborová kaše.  Ve filmu vystupuje i dcera Markéta. Jak jsi jí vysvětlovala dobu, která předcházela listop Vlastně jsem své dceři nevysvětlovala skoro nic. Moderní dějiny ukazují, že každou generac závažná společenská zkušenost, která prověří, jak na tom člověk je. Taková věc musí být pr člověka zasáhnout, nejde to zprostředkovat. Vzpomínám, jak mi rodiče vyprávěli o válce, a nic jiného, než hrozné představy; poučení jsem si z toho žádné vzít neuměla. Nataša charakterizovala protagonistky filmu tím, že se snaží změnit: „svet k obrazu svojmu tato tvoje snaha do literatury pro děti, které se teď věnuješ? Myslím, že to souvisí s těmi hodnotami. V určitém momentu jsem viděla, že některé věci jso udělat a že mají pozitivní dopad – tak jsem je tedy začala dělat. Nic víc v tom není. Snad postupem času zjistila, že psaní knih mě naplňuje a že děti je rády čtou, takže je to asi jde nejlíp. Děkuji za rozhovor (P.K.)