Vyšla publikace o dějinách katedry české literatury Filozofické fakulty UK v Pra ****************************************************************************************** * Vyšla publikace o dějinách katedry české literatury Filozofické fakulty UK v Praze ****************************************************************************************** 15.1.2010, 22:10, pořad: Studio STOP Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tato fakulta bude rudá. Tak se jmenuje naprosto ojedinělá publikace, která právě vyšla v nakladatelství Akropolis. Jejím cílem je připomenout dějiny katedry české literatury Filozofickéfakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od jejího založení na konci čtyř dvacátého století až do let osmdesátých. Hlavní editor profesor Jiří Holý s několika spolu z řad studentů tak činí prostřednictvím rozhovorů s pamětníky, někdejšími pedagogy katedry vzpomínek, dobových materiálů, úryvků z učebních textů i beletrie založené na dokumentární Katedra byla tradičním a prestižním vědeckým i pedagogickým pracovištěm a formovaly ji výz oboru od Jana Mukařovského přes Františka Buriánka a Felixe Vodičku, až po neblaze proslul Rzounka. Minulost katedry tak do značné míry vypovídá o dějinách literárně vědné bohemisti i Filozofické fakulty Univerzity Karlovy daného období. Středečního křtu knížky se přímo n fakulty zúčastnili také četní pamětníci ne příliš veselých dob její existence v druhé polo století. Mezi nimi i profesorka Jaroslava Janáčková. Ta ve svém improvizovaném příspěvku z chudé Karlově univerzitě a potažmo i jejíFilozofické fakultě v chudých devadesátých letech již prezident České republiky Václav Klaus. Jaroslava JANÁČKOVÁ, profesorka -------------------- Kdyby univerzita byla chytrá, tak prodá svá, nebo pronajme své budovy v centru Prahy, půjd mít vystaráno finančně. Od té doby se sem tam zase blejská takovéhle nápady. Za venkovské jsem byla, prohlašuju, abyste hájili centrum města jako sídlo univerzity a její staré budo mě, která jsem přišla z městyse a pohybovala jsem se do té doby v takové přírodě, teprve v jsem chodila přes Staroměstské náměstí a kdy jsem se pohybovala v Celetné a měla jsem diva skončila přednáška a za chviličku jsem stála za pětikorunu v divadle, tak v tu chvíli jsem kultura, co je Praha a co je vůbec historie. Tak to, abyste hájili, abyste se nedali ničím já jsem naivní optimista, mockrát jsem na to doplatila, že tady na fakultě bylo víc těch s Nemyslím si, že každý čtvrtý. To nechci počítat. Protože do studentů tak úplně nevidím a d taky člověk tak nevidí. A neví taky, co je měřítko slušnosti právě v té chvíli. Ale rozhod pana profesora Hlaváčka. Jenom jsme na sebe mrkli, potkala jsem pana kolegu, nebudu ho teď protože bych ukázala stařeckou  zapomínavost. Ale šla jsem do výtahu a se mnou do výtahu v Eben. A už to, že jsme vedle sebe jeli do čtvrtého patra, pro mě znamenalo pohlazení a tak v názoru, tady jseš mezi skvělými lidmi, važ si toho a chovej se podle toho. To je veliká mezi studenty byli, nezapomínejme, a to, prosím, taky hajte na univerzitě, to dvojoborové možno, protože když jeden obor právě má rakovinu, tak ten druhý obor je v klidu a kvete a My jsme tehdy, vím, že na tom byla velice špatně rusistika. Tam pořád umírali lidi na rako hrozný, co se dělo na rusistice. Opravdu. Tam těch nemocí, těch pohrom osobních takových, příroda tu, ty lidi vybíjela. Na to nemůžu zapomenout. Naproti tomu jak bylo klidno na ang příznakový bylo, že někdo studoval češtinu - angličtinu. To už bylo po tom sedmdesátém roc to budou převážně slušný lidi. A to budou převážně nadaný lidi, protože to jdou studovat, že se to zrovna jim třeba nemusí vyplatit a zrovna se to nepodporuje. Tak to bych hrozně r protože ti studenti tím, že chodili, taky skvělý obor byla čeština s psychologií. Oni ti s svou inspiraci, kterou si našli na tom druhém oboru. Ale toho ducha a tu slušnost vnášeli kontaktu s námi češtináři. Myslím, že jsem ani nepoznala moc udavačů mezi studenty, nebo t udání tichá, která nikam, ale potkala jsem jednoho hloupého udavače. A hloupý byl šéf, kte udavače tlumočil. A na to jsem mohla velice rychle odpovědět, protože ten student si špatn a já už jsem znala jeho písmo. Jak byl v prvním ročníku, tak už jsem ho znala podle písma. jsem ho potkala ve skupince manažerů. Byl ke mně velice přátelský a nabízel mně, že kdybyc přivydělat, ať se k němu přihlásím. Ale jinak fakulta a univerzita, to jsou šťastné instit je řeka, kterou prochází pořád mládí. A sotva začnou stárnout, odcházejí většinou a přichá potom se s námi pozdravit nebo se na něco zeptat. A to je tak velikánská hodnota to mládí, jen při vší zasaženosti všemi dobovými nectnostmi pořád schopné, ochotné naslouchat nějaké slovu a navazovat kontakty se vzdělaností a s dávnou kulturou. To je taková cena pro lidsk tomu připisuju to, že ještě žiju. To, že jsem se pohybovala v téhle mladé řece, kde vždyck se člověk rozhlídl po semináři, pár živých očí se našlo a pár lidí, kterým člověk úplně vě všem. Vždycky tam bylo. Jiní mohli být neteční, ale to nese s sebou život, že taky jsem ch nebo mě právě baví nebo začíná něco jiného. Takže ať žije tato fakulta a ať žijou všecky n kontakty s tím studujícím mládím. Děkuji. Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Potlesk patřil profesorce Jaroslavě Janáčkové. To byla poslední informace, milí posluchači vám dnes mohla zprostředkovat. Děkuji za to, že jste byli s Českým rozhlasem 6. Svým koleg konkrétně Jitce Procházkové, Daně Pohnánové děkuji za technické odbavení pořadu. Mějte krá všechny se loučí Jarmila Balážová.