Projev rektora Václava Hampla při příležitosti otevření Centra vizuální historie M ****************************************************************************************** * Projev rektora Václava Hampla při příležitosti otevření Centra vizuální historie Malach ****************************************************************************************** 29. ledna 2010 Vážené dámy, vážení pánové, francouzský filozof Charles Louis de Montesquieu řekl: „Šťastný národ, který má nudné ději citát vyvolává vzpomínku na národ, který v tomto ohledu příliš štěstí neměl – národ, který let ztratil svůj domov, rozptýlil se po celém světě, ale přesto – či právě proto – si ucho zemi v srdci. A díky tomu a díky naději, že se do ní jednou vrátí, nikdy neztratil svoji i sebe. Národ, který to neměl jednoduché po celá staletí, ale jehož nejstrašnější chvíle při – a o to hrozivěji – v době, kdy nad náboženským fanatismem a pověrami získal převahu rozu cílené zabíjení lidí v moderních dějinách, jehož byl židovský národ hlavní obětí, přežil j pronásledovaných. Přežili, aby mohli vyprávět, či spíše svědčit. Přežili, aby se nám pokus je téměř nesdělitelné a obtížně pochopitelné pro ty, kteří s nimi nesdíleli vše, čím musel s nimi neprožili onu bolestnou proměnou od člověka k číslu, od žití k čekání na smrt. Při zkoumání tohoto období našich dějin musí každého napadat řada elementárních otázek. Př se to vůbec mohlo stát? Jakým způsobem dokázala fašistická diktatura židovské občany zbavi lidských práv? Proč se oběti více nebránily? Co cítily? A jak se chovali jejich sousedé, p proč se jich nezastali? Takových otázek jistě vyvstává nespočet. Na řadu z nich odpovídají a učebnice dějepisu či literární a filmové reflexe, ale nic není tak působivé, autentické jako vyprávění přímých svědků – těch, kteří to zažili a přežili. Vždyť v každém, kdo dokáz opačnou proměnou zpět z čísla v člověka, je skryt příběh spřízněných životů – nejen toho v všech, které miloval a které znal, ale kteří již svůj příběh sami vyprávět nemohou. Jak však plyne čas, i tito autentičtí pamětníci odcházejí a nenávratně s sebou odnášejí i a prožitky, svá poselství, jejichž historická i lidská hodnota je bez nadsázky nenahradite nevyčíslitelná. Neboť jejich výpovědi by nás měly varovat před nedostatkem tolerance a pře které jsou v dnešní době vzrůstajícího extremismu velmi aktuálním problémem. Jak jinak se opakování fatálních chyb, jež mohou mít nedozírné následky, než tím, že se poučíme z omylů a tragicky špatných rozhodnutí minulosti. A právě z těchto důvodů také vzniklo Centrum vizuální historie Malach – aby i pro další ge zachováno co nejvíce  korektních informací a autentických výpovědí o této strašné etapě sv Jsem hrdý na to, že právě na půdě Univerzity Karlovy, konkrétně na Matematicko-fyzikální f zajištěn přímý přístup k digitálnímu archivu, v němž je celkem zaznamenáno vyprávění 52 ti zemí světa ve 32 jazycích. Z hlediska historických věd je tato databáze skutečně bohatým zdrojem nejrůznějších inform období, ale i době, která mu předcházela, a rovněž o té, jež na něj posléze navazovala. Široký vzorek rozmanitých osob a závažnost jejich svědectví je ovšem natolik mimořádná, že zajímavým pramenem nejen pro historiky. Naopak již teď je jasné, že Centrum budou moci vyu obory. Skvělou výzkumnou příležitost nabízí Malach například pro jazykovědu, která zde můž mluvenou formu 32 jazyků, ale – díky doprovodnému videu – třeba i neverbální projevy či vl prostředí na mluvu a jazykové dispozice pamětníků při dlouhodobém pobytu v emigraci. Další zde najdou prostor pro bádání, jsou bezesporu sociologie a antropologie, neboť pamětníci z svých rodinných vztazích a dalších mezilidských a sociálních vazbách, jež navázali. Mimořá mohou být dochované vzpomínky a zážitky pro psychology. A z výpovědí o zdravotních postiže po návratu z nich, jež byly důsledkem strádání a těžké práce, může čerpat také lékařská vě materiál pro tvorbu audiovizuálních pořadů mohou nahrávky využít třeba i filmaři. V neposl mohou získat mnoho relevantních informací rovněž představitelé justice. Centrum vizuální historie Malach v sobě skrývá nesmírný potenciál nejen pro interdisciplin ale také pro kooperace mezi různými institucemi. Např. v oblasti lingvistiky Univerzita Ka nyní spolupracuje se Západočeskou univerzitou, Masarykovou univerzitou a Ústavem pro jazyk v rámci Centra komputační lingvistiky při Matematicko-fyzikální fakultě UK. A databáze Mal vpravdě obrovský zdroj materiálu pro zkoumání mluveného jazyka, který lingvisté nepochybně Malach bezesporu naváže těsnější spojení i s institucemi, jako jsou Terezínský památník, ž historické ústavy a další univerzity a jejich fakulty. Mnohojazyčný charakter nahrávek umo mezinárodní spolupráci na nejrůznějších projektech. Co je však neméně důležité – centrum Malach bude otevřeno široké veřejnosti. A to je, nebo pro budoucnost naší země a její demokratický charakter zásadní. Přístup do něj totiž budou stupně škol. Děti tu tak své faktografické znalosti o druhé světové válce obohatí o emocio jejž jim bezesporu setkání „tváří v tvář“ s konkrétním člověkem a jeho životním příběhem p má mnohdy mnohem trvalejší dopad na smýšlení, tvorbu hodnotových kritérií, formování osobn názoru než „pouhé“ věcné informace. Byl bych rád, kdyby návštěvu centra Malach zařadilo do osnov co nejvíce základních i středních škol. Nejen pro ty, které od cesty do Prahy odradí vzdálenost, jsou pak k dispozici také tematické výukové programy v češtině. Rád bych centru Malach a všem, kteří ho podporují a spravují, popřál, aby se naplnila všec nimiž do tohoto projektu jeho tvůrci šli. A za nás všechny doufám, že bude mít vždy i dost prostředků pro své bezproblémové fungování. Archiv nadace Shoa na Univerzitě Jižní Kalifornie je unikátní světový projekt, jehož jedin především v rozsahu zachycených vzpomínek 52 tisíc lidí, kteří byli ochotni se o ně poděli svědectví o nejtragičtějším období svého života jako varování před netolerancí, lhostejnos lidskou nenávistí, která může mít v jakékoli době jakoukoli podobu. Jako rektor univerzity, integrující nejrozmanitější oblasti lidského poznání a výzkumu – b zvlášt vyzdvihnout také jeho přínos v rovině mezioborové spolupráce, propojující často tra vědní obory. Zcela nepochybně není mnoho takových projektů, u kterých by se mohli sejít na učitelé, lékaři, psychologové, antropologové, sociologové, politologové, právníci a třeba tvůrci, a který je navíc ukotvený na Matematicko-fyzikální fakultě. Schopnost Malachu likv a překračovat hranice mezi obory, jazyky i kontinenty je vskutku symbolická a dává naději, bylo do vytvoření takto ambiciózního projektu vloženo, nebylo marné. A jestliže přinese sv tolerance a respektu, které se ve vztahu jednoho člověka k druhému stanou elementární samo bude jeho poslání v mnohém naplněno. Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří se na vzniku Centra vizuální historie Malach podíl (a věnují) mu část svého života. Prostřednictvím tohoto projektu k nám znovu naléhavě, adr promlouvají oběti nacistického režimu, na které nesmíme nikdy zapomenout – byli bychom tím Mohli bychom totiž také pozapomenout, jakých nelidských skutků je člověk schopen, a být pa sami před sebou. Ať jsou vzpomínky těch, kteří přežili, trvalým mementem a výzvou, abychom zlého v nás demagogickými uzurpátory a nenávistnými ideologiemi – a ty nepochybně zahrnují nacismus – nepodceňovali a aktivně a úspěšně mu čelili! Děkuji za Vaši pozornost. Václav Hampl rektor Univerzity Karlovy v Praze