Tomáš Klír: Je to jako umění, je to krásné

Kdo si netroufá na přírodní vědy a myslí si, že se jim dnes lze vyhnout v oborech, které jsou tradičně považovány za společenské, jako je třeba archeologie nebo historie, toho vyvede z omylu práce archeologa PhDr. Tomáše Klíra, PhD., odborného asistenta Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je specialistou na archeologii středověku, archeologii krajiny, dějiny osídlení a sociálně-ekonomické dějiny a z jeho prací publikovaných v odborných časopisech (např. Srovnávací studium areálů zaniklých středověkých vesnic na základě analýz fosforečnanů. Zaniklá středověká vesnice Schwarzenbach u Chebu) je zřejmé, že moderní výzkum a badatelská práce vůbec nemohou existovat bez interdisciplinární spolupráce mnoha oborů, z nichž ty přírodovědné rozhodně nehrají pouze pomocnou roli. Tomáš Klír je posledním z šestice oceněných Bolzanovou cenou.

Byla to práce archeologická nebo spíš historická či etnografická, jaké příměsi z těchto nebo i jiných oborů tam bylo víc?

Podmínkou Bolzanovy ceny je, aby byla interdisciplinární, a tahle práce byla na pomezí archeologie, historie, geografie a ekonomické antropologie, z historie se týkala nejvíc agrárních dějin. Je velmi těžké ji vymezit, protože v podstatě není ani společensko vědní, jsou v ní zastoupeny obory na pomezí společenských a přírodních věd.

Jak dlouho trval sběr dat, jejich vyhodnocení a pak následné psaní textu?

Vlastní psaní textu vždycky vyžaduje koncentraci myšlenek, člověk ho má plnou hlavu od rána do večera, každý den, a to trvalo půl roku. Sběr dat a všechno další před tím bylo dlouhé období asi tří let. Je dobré říci, že taková práce je vždycky kolektivní. Když se například dokumentují památky v krajině, člověk to nemůže nikdy dělat sám, takže za tím stojí ohromná pomoc spolužáků nebo studentů. U takových prací vůbec je vždycky důležité zázemí, jak mu pomáhá jeho rodina. Člověk může být nevím jak chytrý, ale bez nápomocného a tolerantního zázemí nemůže tvořit. Teď jsem trochu dojatý...

Co vy sám jako autor jste si na této práci nejvíc užil?

Obor, když byl ve svých počátcích, stál na kontaktu s jinými, ale jednotlivé obory se během posledního století hodně vyprofilovaly a postupně ztrácely kontakt s obory příbuznými. Myslím, že největší přínos mé práce byl, že například do archeologie byly zase vtaženy poznatky ostatních příbuzných oborů a že jevy, které archeologové znají, najednou dostaly úplně nový obrys a jiný rozměr, začaly být znovu zajímavé. Obor, jak stárne, stává se nudný, nic se neděje a jen naplňuje šuplík poznatky. Když se ale tohle podaří prorazit, pak je to jako umění, je to zase krásné.

V čem je významné zkoumat osídlení písčitých půd pro poznání naší historie?

Řada věcí, třeba ekonomické rozhodování člověka a to, jak se v určitém prostoru chová, je v běžných podmínkách těžko poznatelná. Když se ale člověk dostane pod tlak například extrémních přírodních podmínek a musí se vyrovnávat s nejistotou a rizikem, všechno vystoupí mnohem plastičtěji. Zemědělské okrajové půdy jsou tak zajímavé proto, že mají ohromný informační potenciál. Například jedna kapitola v mé práci je věnována vesnici v kerském lese. Myslím tím skutečně Hrabalovo Kersko, chata Bohumila Hrabala stojí nedaleko této vesnice. Všude kolem je les, to víme my všichni, kteří jezdíme z Prahy do Hradce, a uprostřed toho lesa je vesnice, která má náves o třetinu větší, než je Václavské náměstí. To samo o sobě a vůbec celá vesnice je jedinečná památka a je důležité si toho všímat. Jak tehdejší lidé své sídlo zanechali, když ho opustili, tak tam zůstalo a místo samo ovlivňuje už jen příroda - pozůstatky domů a jednotlivých dvorů postupně mizí, zahlazují se a dnes už není možné je vidět. Kerský les a písky byly zajímavé nejen proto, že se v něm nacházejí přímé doklady středověku, ale vesnice je mimořádná i vztahem, který v polovině 14. století měla k Praze. Takže významné je to v mnoha ohledech.

Jakou hodnotu má pro vás Bolzanova cena – převažuje ryze osobní pocit úspěchu nebo je jaksi „užitková“ v tom smyslu, že s její pomocí budete usilovat o získání dalšího grantu?

Tohle skončilo už před rokem a člověk je pořád v takovém běhu, že teď řeší už jiné věci. Pro mě byla Bolzanova cena šok a ohromná motivace pro další práci. To asi záleží na lidské povaze. Někdo potřebuje mít kontakt s okolím a je dobré, že ho cena povzbudí k dalšímu výkonu. I když cenu asi neudělují odborníci v archeologii, o to hezčí je, že práce zaujme někoho z úplně jiného oboru.

Děkuji za rozhovor.

PhDr. Tomáš Klír, PhD., Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, FF UK

další informace o Bolzanově ceně v rubrice Studenti

(Marie Kohoutová)