Petr Vopěnka: Toto bylo mé století. O matematice s láskou ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Studenti, kolegové pedagogové a vědečtí pracovníci z Filozofické fakulty a Matematicko-fyz Univerzity Karlovy, Akademie věd ČR, Centra teoretických studií, Jednoty matematiků a fyzi astronomové, dle řeholního oděvu osoby „duchovního stavu,“ ale například také herec, texta Jan Vodňanský a další osobnosti vědy a kultury zcela zaplnili 17. května odpoledne Modrou UK v Celetné ulici, aby vyslechli přednášku prof. RNDr. Petra Vopěnky, DrSc., Matematika - lidských dějin. Jako „netradiční setkání naprosto různých světů a výsostně akademickou oslavu mimořádného osobnosti“ charakterizoval přednášku v Modré posluchárně PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., děka „Filozofická fakulta se zcela přirozeně ujala záštity nad touto akcí. Jednak si v sobě neu tradici artistické fakulty, která musí být základem pro všechny ostatní vědy, a jednak oso prof. Vopěnky, který tak jedinečným způsobem překračuje hranice oboru, nemáme tolik, abych nenaslouchali. V dnešním světě, kdy jsme v rámci specializací a odborností stále více zakl konkrétních oborů, jeho přemýšlení o světě je občerstvující, nezůstává zakleto v jedné met pohledu.“ „Duchovního stavu“ ale byli zřejmě všichni přítomní, protože jen bytosti s takovými dispoz s naprostou koncentrovaností a porozuměním vyslechnout strhující příběh matematiky, která „nemá vlastní předmět studia.“ Sebe a své odborné snažení a působení chápe čerstvý pětased Petr Vopěnka spíše v roli svědka: „Během těch 75 let, z nichž jsem věnoval více než 50 let matematice, jsem se z matematiky ale to není tak důležité jako to, že jsem mohl sledovat, co se v matematice všechno děje. prožil jakožto pamětník a buď jsem lidi, kteří se matematikou zabývali, znal osobně nebo z bylo mé století.“ A protože jeho touze dopátrat se kořenů svého oboru a sledovat vývoj matematického myšlení století nestačilo, obrátil se k samým počátkům evropské vzdělanosti. Svět, který matematika hledá a popisuje, je podle prof. Vopěnky svět ideální, nikoli reáln všechny obory lidského vědění – filozofie, lékařství, hudba, ekonomie, právo, psychologie je zachytit vztah mezi nimi. Od přímky, úsečky, kružnice a trojúhelníku, jak je ve své geo matematika platónská, eukleidovská a aristotelovská, postupoval napříč obory až k matemati „Eukleidovská geometrie je věda pevná, jasná, nejsou v ní žádné chyby, přiváděla pravdy k nástrojem pomocným, názor je místo, které nás spojuje s antikou. Středoevropské matematick kdysi geometrickou velmocí a je chyba, že současné evropské školství od geometrie upouští, ve výuce měla mít přednost před jinými vědami, neboť objevuje prostor, který zhmotňuje; je nutnost.“ Podstatnou část své přednášky věnoval prof. Vopěnka dalším ohniskům vývoje matematického m Indii, která nevěděla nic o antické geometrii a která v 7. st. n. l. v osobnosti matematik Brahmagupty rozvinula matematiku kalkulací, z níž se vyvinula algebra, odmocniny a rovnice arabskému Bagdádu, který četnými překlady antických spisů do arabštiny uchoval část antick myšlení. Dalším z významných ohnisek bylo arabské a posléze znovu křesťanské Toledo ve Špa po řádění radikálů pronásledujících vědu a umění arabské inteligence posléze získalo nábož rovnost všech vyznání, čímž umožnilo překlady aritmetických a algebraických traktátů z ara a tím je pro Evropu zachránilo. „Nebylo to jednoduché. To, že někdo umí dělit dvě libovoln nebyla Evropa schopna pochopit,“ řekl prof. Vopěnka, „a takový člověk byl hnán před inkviz neuměli zakreslit záporná čísla, což mělo dalekosáhlé důsledky.“ Zvrat v evropském matemat způsobili až Galileo, Descartes, Kant, Newton. Zajímavou oblastí vývoje matematiky byl podle prof. Vopěnky ještě třetí proud evropského m myšlení, „temný, nejistý, zatížený magií, proud, který jde bokem“cestou poukazu, nikoli př Toho využívala Kabala, jejímž vkladem do pokladnice matematického vědění je tvrzení, že zn totéž. „Matematika se opírá o všechno možné, i o mytologii,“ řekl s respektem prof. Vopěnk uskutečňovatelé geometrických objektů. Křesťanským uskutečňovatelem je Bůh, který je ale v pohanskými bohy. Hledáním odpovědi na otázku, jestli lze chápat všechna přirozená čísla a že bůh vidí všechno najednou, přispěli středověcí teologové k řešení problematiky nekonečn Otázky matematické se stávají otázkami teologickými.“ Samostatnou kapitolu v přednášce věnoval prof. Vopěnka matematice na Univerzitě Karlově, k 30leté války výsostné postavení a jejíž matematici a teologové pracovali na zvláštním proj aktuálního nekonečna.“ Na uvedeném příkladu bylo vidět, že i tenkrát se badatelé museli vy politickými tlaky, v té době v rouše náboženském, a pracovali na lecjakém zadání na objedn vrchnosti. Nicméně matematika na UK byla na vynikající úrovni a z tohoto podhoubí nejvyšší posléze vyloupl geniální Bolzano, který položil základy programu matematického bádání pro kterým jsou nekonečné struktury matematiky. Měli bychom se zamyslet nad fenoménem matematiky, který je unikátní,“ řekl v závěru prof. „Matematika není vědou v obvyklém smyslu, neboť nemá svůj vlastní předmět studia, není věd neživé přírodě, o zemi, o člověku, lidské společnosti jako je tomu v případě přírodních ne věd. Na druhé straně občas otevře další předmět studia spolu s vědou o něm, kterou nezřídk vhodnými nástroji a metodami zkoumání." prof. RNDr. Petr Vopěnka, DrSc. "Geometrie, aritmetika, teorie reálných i komplexních funkcí, teorie množin a další mají r navzájem značně provázané předměty studia a svým způsobem i různé metody zkoumání. Jsou to O těchto vědách se říká, že to jsou jednotlivé disciplíny vědy zvané matematika, název věd výstižnější, neboť umožňuje rozlišovat mezi matematikou a jednotlivými matematickými vědam Matematika není souhrnem těchto matematických věd, takovým výměrem bychom ji sevřeli do st poplatného určité době a připravili bychom ji tak o historií prověřenou podstatnou stránku a to o schopnost každý takový rámec kvalitativně i kvantitativně překračovat spolu s obtíž nutkáním tuto schopnost uplatňovat. Každý rámec, do kterého sevřeme matematiku, se matemat snaží prorazit.“ (Marie Kohoutová)