Mají se z univerzit stát pouze hráči ekonomického rozvoje? Přednáška rektora UK Václava Hampla na Evropském fóru vědy a techniky 2010 ****************************************************************************************** * Mají se z univerzit stát pouze hráči ekonomického rozvoje? Přednáška rektora UK Václava Evropském fóru vědy a techniky 2010 ****************************************************************************************** Když jsem začal přemýšlet o tématu, o jehož rozvedení jsem byl požádán – totiž „Mají se z pouze hráči ekonomického rozvoje?“ – jedna z prvních věcí, které mne napadly, bylo, že klí tohoto hesla asi bude ono „pouze“. O tom, že univerzity jsou a vždycky byly významným moto vývoje, totiž není myslím pochyb. Jde tedy o to, jestli mají, nebo nemají být navíc ještě Než se ale podrobněji dostanu k této otázce, myslím, že je na místě přece jen trochu rozvé označil jako nepochybné, totiž roli univerzit jako hnací síly ekonomického rozvoje. Pochop staré, „kamenné“ univerzity, že – ač sám biolog – nikdy nemá pro inspiraci a poučení dalek studnici skoro sedmisetleté historie své instituce. Dokument, který akademická obec Univer vzdělaná veřejnost České republiky chová ve velké úctě, zakládací listina pražské univerzi 1348, ukazuje, že ekonomického významu univerzity si byl při jejím založení velmi dobře vě vedení a rozvoje země, jakým byl český král a později římský císař Karel IV. I když je ten jazykem vzletným, obřadným, až skoro básnickým, přesto mezi důvody pro založení univerzity o prosperitě země, když říká: „Mezi tužbami našeho srdce a tím, co naši královskou mysl sv zaneprázdňuje, její zřetel, starost a pozornost se stále obrací k tomu, aby naše české krá jehož povznesení vší možnou horlivostí se staráme a o jehož čest a blaho vším svým snažení tak, jako se řízením Božím raduje z přirozené hojnosti zemských plodin, podle příkazu naší bylo ozdobeno množstvím učených mužů.“ Vysoké učení je stavěno vedle přírodních zdrojů jak povznesení a blaha království. Karel IV. nicméně jistě neměl na mysli univerzitu jako producenta inovací, jak se její rol v posledních desetiletích – poněkud zúženě vykládá a chápe. Její mistři a studenti se tehd praktickými aspekty lepšího obdělávání polí, tkaní sukna či kování mečů. Jí vzdělaní právn učitelé, kněží a další vzdělanci ale penetrovali celou společnost a posouvali její celkovo úroveň výše, včetně důrazu na správné používání rozumu, argumentace, důkazu... Navíc unive jako magnet, který do království atrahoval další zajímavé osobnosti odjinud a intelektuáln s dalšími regiony a celou Evropou. I když se univerzity od té doby dramaticky proměnily, j posláním zůstává „prosycovat“ společnost kvalitními, vzdělanými, kultivovanými, racionální samostatnými absolventy. Stejně jako intelektuální propojování světa. S tím, jak rostla potřeba vzdělaných lidí pro chod společnosti – včetně ekonomického, síli hlavní role univerzity a dnes a do budoucna zůstává zásadní. Je to velmi dobře vidět na ry ekonomikách východní Asie. Univerzity Číny a Indie usilují o zlepšení své viditelnosti ve ve spolupráci s průmyslem, především ale cíleně a soustavně zvyšují počty absolventů, kter ekonomického života svých zemí. A jejich přítomnost na pracovním trhu je až překvapivě ryc stačí se podívat na růst podílu high-tech produktů na ekonomikách těchto zemí pár let po z masivních investic do navyšování počtu studentů na vysokých školách v tomto regionu. Nyní se tedy dostávám k otázce, zda kromě motoru ekonomického rozvoje mají univerzity být jiným. Myslím, že ano. Dobře to ilustrují politici v ČR i v EU – a s nimi zřejmě i veřejno na univerzity stále další a další očekávání. Především se od univerzit žádá, když ne přímo alespoň podstatný podíl na zajištění sociální rovnosti. Univerzitní titul je někdy chápán nárokové pojištění proti nezaměstnanosti. Univerzity mají podle některých zajistit, aby je proporce studentů z různých socioekonomických prostředí. Univerzity obecně tuto výzvu přij není vůbec jednoduché, a možná někdy ani možné, jim dostát při zachování důrazu na kvalitu univerzit. Každopádně tento příklad ukazuje širší agendu univerzit. Univerzity by měly prostřednictví absolventů i svým přímým působením nejenom podporovat ekonomický rozvoj společnosti, ale s rozvoj jako takový. Tím, že vzdělávají, kultivují a rozvíjejí lidi, kteří společnost tvoří inspirují, přispívají univerzity k formování společnosti, v níž se žije lépe nejen po ekon ale i co se týče spokojenosti, bezpečnosti a naplňování sociálních, psychologických, kultu a intelektuálních potřeb jejích členů. Mimochodem, i této role si byl vědom a chtěl ji už IV., když v zakládací listině univerzity použil takové pojmy jako povznesení, čest a vzneš a jeho obyvatel. Většina z nás se asi shodne, že spokojené prožití lidského života má jakési dvě hlavní noh nich různí lidé přisuzují různou sílu. Na jedné straně je to dostatečné materiální zabezpe druhé užitečné začlenění do fungujícího lidského společenství. Univerzity významně partici obou těchto pilířů. Zvláště v poslední době sílí volání po tom, aby univerzity byly výrazně více než dosud i p aktivními subjekty. Aby výsledky svého výzkumu daleko cíleněji konvertovaly na prodatelné či služby, aby svou ne-výukovou činností přímo vydělávaly pro sebe, případně aby při tom t vydělávat jiným – typicky soukromým – subjektům. Pro některé typy institucí terciárního vz být i poměrně významná komponenta jejich mise, např. pro školy těsně spjaté s konkrétní ve s regionálně významným průmyslovým odvětvím. Obecně je ale potřeba velmi pečlivě dbát na to, aby excesivní tlak na produkci průmyslovýc nenarušil hlavní misi univerzit, tedy kultivaci a rozvoj intelektu, odborného rozhledu a h souvislostí u jejich studentů (jakkoliv je zkušenost s praktickým využitím výsledků nepoch a žádoucí). Ještě významnější je péče o to, aby přílišný důraz na „proprietarizaci“ výsled rozvoj vědy jako takové, zejména základního výzkumu, kde otevřená komunikace postupů a výs základním principem, bez něhož si ji těžko představit. V tomto kontextu těžko nezopakovat o tom, že bez kvalitního a intenzivního základního výzkumu by brzy skomíral i inovační tra hlediska pořád platí, že univerzity jsou poměrně geniálním vynálezem, který využívá to, co většinou ve velké míře dělat nemohou nebo nechtějí, totiž základní výzkum, jako vhodné pro intelektuální rozvoj další generace. Před několika dny jsem navštívil prestižní Weizmannův institut v Izraelském Rehovotu (což kromě jiného také vysoká škola). Ten podporuje pouze základní výzkum a očekává od svých pr maximální nasazení a výkony právě v základním výzkumu, přitom z jejich patentů jsou odvoze aktivity v řádu 10 miliard USD ročně. Tento příklad naznačuje význam dělby rolí mezi insti straně a jednotlivci, kteří ji tvoří, na straně druhé. Velká instituce v zásadě může sledo několik cílů (v našem případě kromě výuky a vědy též inovační transfer), i když i ona by m na paměti jedno ze základních manažerských pravidel: „Focus on core business.“ Naproti tom akademičtí pracovníci by měli mít možnost se plně koncentrovat na to, co umí nejlépe, a ne příliš mnoho zajíců. Případný inovační transfer, tam kde je možný a rozumný, by měl být př specializovaného pracoviště (jakkoliv jeho úspěšnost samozřejmě přímo závisí na pochopení, kooperaci jednotlivých vědců). S takovýmito centry technologického transferu mají poměrně dlouhou zkušenost americké univ kratší zkušenost západoevropské univerzity a u nás jsme v podstatě spíše v počátcích nebo mírně pokročilých začátcích. Na naší univerzitě běží Centrum pro přenos poznatků a technol po pilotním provozu třetím rokem a má za sebou např. úspěšnou realizaci evropského patentu off firmy. Před podpisem je komplexní smlouva s mezinárodní investiční společností special druh aktivit IP Group, vzhledem k tomu, že najít dostatečně silného kapitálového partnera není vždy možné. Dámy a pánové, učíme své studenty, že vědecká studie má na základě získaných dat v závěru konstatovat odp formulovanou v úvodu. I když tento můj příspěvek není vědeckou studií, přidržím se tohoto odpovídám: Ne, univerzity by neměly být pouze hráči ekonomického rozvoje. K ekonomickému r musí, a to v první řadě výchovou kvalitních absolventů a rozvojem vědění. V přiměřené míře zejména na institucionální úrovni – usilovat i o praktické a ekonomické zhodnocení výsledk práce. Měly by v této oblasti aktivně vyhledávat a podporovat pozitivní prvky a v adekvátn rozvíjet. Při tom ale musí trvale dbát na svoji primární odpovědnost za intelektuální rozv generace, za rozvoj vědění a za kultivaci společnosti. Tak – naposledy cituji zakladatelsk mater – aby „...prospěšný a chvalitebný záměr … zrodil důstojné plody a aby vznešenost toh byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty“.