Oceněním nepřetržité péče o rozvoj studií a všech oblastí vědeckého bádání vztahujícímu se k indickému subkontinentu a zejména důrazu, jaký česká indologie od poloviny minulého století kladla na studium moderním jazyků Indie, což byl v té době ve světě průkopnický čin, bylo rozhodnutí uspořádat v Praze na půdě Univerzity Karlovy mezinárodní konferenci „Indological Studies and Research: Languages, Literatures, History and Culture - Indological Identities.“ Dvoudenní konference začala v Císařském sále Karolína dnes v dopoledních hodinách uvítáním delegátů z Indie, ČR, Chorvatska, Polska, Litvy a Bulharska.

zleva: C. Rajendran, University of Calicut, Kerala, Siniruddha Dash, University of Madras

Konferenci spolu s Ústavem jižní a centrální Asie FF UK upořádaly Velvyslanectví Indie v ČR a Indická rada pro kulturní vztahy z Nového Dillí. Zúčastnilo se ho dvacet odborníků z Univerzity Vilnius, Univerzity Karlovy, University of Madras, Jagelonské univerzity Varšava, Orientálního ústavu AV ČR, Univerzity Záhřeb, Džaváharlál Néhrú University, University of Calicut, Kerala, Univerzity Sofie, University of Hajdarábád, Andhrapradéš, Panjab University, Chandigarh, Pondicherry University a Univerzity Varšava.

Účastníci konference se věnovali takovým odborným okruhům jako jsou „Tradice gramatiky a jazykové analýzy ve starověké Indii,“ „Část a celek – most mezi indologií a identitou v dnešní Indii,“ „Islám v historické zkušenosti jižní Asie a jeho vliv na politiku, společnost a kulturu,“ „Poznámky k jazykové, literární a historické interpretaci Kabira,“ „Význam výuky moderní indické historie v indologii,“ „Indologie v sociálních vědách pohledem střední Evropy,“ „Indologie ve virtuálním prostoru (e-Space)“ a další; významná část příspěvků konference byla věnována seznámení delegátů se současným stavem, statusem a perspektivami indologie v jednotlivých zemních střední Evropy (Chorvatsko, Polsko, Litva) a s tradicí indologických studií na jednotlivých evropských univerzitách.

Indologie může být příkladem situace, kdy vědecký obor má problémy sám se sebou – tedy s vlastní identitou – a to z mnoha příčin.

„Obor je velmi široký," říká prof. PhDr. Jaroslav Vacek, CSc., ředitel Ústavu jižní a centrální Asie FF UK, "začínal v Evropě v 19. století poté, co indický génius, tedy ta historická stránka indického génia, prozradil Evropanům, že jsou si jazykově blízcí. William Jones v Kalkatě roku 1786 přednesl slavnou přednášku o tom, že sanskrt, řečtina, latina a další evropské jazyky jsou příbuzné a to dalo podnět k velmi systematickému studiu."

„Během 19. století se obor postupně konstituoval tak, že byl velmi filologický, protože tady byla silná tradice filologického bádání, a jen postupně se během 20. století začal obracet i k jiným otázkám - tedy nejen literatura a jazyk a samozřejmě i srovnávací jazykověda, to vše bylo módní v 19. století. A jsou to otázky, které si zejména v dnešní době, kdy svět je stále menší a Indie je jedna z předních zemí co do počtu obyvatel i co do síly očekávání budoucnosti, musíme klást. Na jedné straně my ty jazyky musíme umět, musíme je učit, protože kdokoli s Indií zachází, nevystačí jen s angličtinou, to je falešná představa, na druhé straně proto, že oni pořád ještě prožívají své jakoby národní obrození, kdy emancipace a ztotožnění s jazykem v jednotlivých regionech jsou neustále velmi silné. Takže v dnešní globalizované době musí indologie najít optimální kombinaci – bez jazyka se to neobejde, a k tomu musíme znát kulturu a tradice Indie, ale zároveň by indologie měla zahrnovat politologii, sociologii a další obory,“ říká prof. Vacek.

(Marie Kohoutová)