Kde domov můj. Ema Destinnová v přednášce Letní školy slovanských studií ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Přednášku PhDr. Jiřího Hasila „Česká operní diva Ema Destinnová a její český osud“ si účas 54. Letní školy slovanských studií mohli vyslechnout dříve, než bylo původně plánováno. A kteří si přišli poslechnout Prof. Arnošta Lustiga a jeho povídání o literatuře, čekalo nep milé sluchové překvapení v podobě tak zvaného „šumáku,“ operní nahrávky s hlasem Emy Desti natočené na standardní gramofonové desky, dnes na CD. Ale ani přepsání originálu na modern kouzlo starých časů, kdy se zvuková technika sotva narodila, a už vůbec ne velkolepost hla se od té doby v operním světě nenašel. Život výjimečné operní pěvkyně Emy Destinnové (1878–1930) by vydal na víc než jeden román. kapličkou odmítnutá začínající zpěvačka, bezprostředně poté první dáma berlínské opery, ne kde ztvárnila 80 rolí, londýnské Covent Garden, jen tam zpívala ve 231 představeních, a da operních domů Evropy a zámoří; miláček publika i panovnických dvorů, nejlépe placená pěvky svéhlavá, extravagantní a nezávislá, neústupná propagátorka české operní hudby a přesvědče která se kvůli svému nadšenému češství poněkud naivně zapletla s protirakouským odbojem. V hudby tak trochu zastupuje samotnou múzu, neboť byla inspirátorkou skladatelů a literátů, komponovali své opery a psali a překládali libreta, muži v ní viděli uměleckou osobnost a kterou se ucházeli Arturo Toscanini i Enrico Causo; ona sama pomáhala růstu dalších ke hvě byla svědkem dirigentských a skladatelských začátků Gustava Mahlera, skladatelské dráhy Ri dalších, jejichž jména jsou ve světě klasické hudby stále živá. Tahle strmá cesta vzhůru jednou musela dosáhnout svého vrcholu, pak zákonitě nastal v osob i kariéře Emy Destinnové sestup, který zastavila až smrt. Internace ve svém sídle na panst nad Nežárkou, zákaz umělecké činnosti, finanční problémy, úpadek spojený s dražbou majetku cenných předmětů, obstrukce úřadů, které nepřestaly ani po intervencích ze zahraničí, a na neúspěšný pokus o umělecký come back. Doba ale už byla jiná a měla jiné zájmy – film a roz filmových herců a hereček - a také v operním světě mezitím zazářily nové pěvecké hvězdy. E v ústraní komponuje, píše básně a romány, překládá libreta; poslední pěvecký koncert se us roce 1928 v Paříži, posledním pódiem na domácí půdě bylo předměstské kino Aero. Její osud velkolepý pohřeb, zorganizovaný českými úřady s máslem na hlavě. Pochována je na Vyšehradě Destinnové, krásně zbarvený s neuvěřitelným rozsahem od altových poloh po koloraturní sopr přirozeně zvučný, jistý a muzikální je zaznamenán na 231 deskách natočených před 1. světov obstojí i dnes po 100 letech. Velké umění prostě neumírá. PhDr. Jiří Hasil Jiří Hasil se ale na životních osudech Emy Destinnové snažil zahraničním studentům rozkrýt dalšího - určitý rys české povahy, který zapříčiňuje, že čeští umělci musí před úřední moc rakouskou, prvorepublikově českou, okupačně německou i později komunisticky česko- sovětsk vysvětlovat svůj vztah k české státnosti a státní moci: Václav Talich, Bohuslav Martinů, M další. Těžko říct, jak s touto informací zahraniční studenti naloží, možná ale i oni najdo podobné příklady, o které není v žádné době, v žádném národě a v žádném státním uspořádání (Marie Kohoutová)