Vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity ****************************************************************************************** * Vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity ****************************************************************************************** 4. března roku 1654 se konala v Praze okázalá podívaná. Z Karolina a Klementina vyšly dva se v týnském kostele. Tento symbolický akt zvěstoval, že Univerzita Karlova a Univerzita F spojily v Univerzitu Karlo-Ferdinandovu. Jedna dlouhá kapitola dějin Karlova učení se uzav V bitvě na Bílé hoře se zpečetil osud českého protestantského stavovského státu a zdálo se absolutistickém režimu a nastupující rekatolizaci nastává také konec Karlovy univerzity. N stavovské Pražské vysoké učení bylo uzavřeno, jeho majetek spravovali královští úředníci, na staroměstském náměstí popraven rektor Jan Jesenský a Mistr Valentin Kochan z Prachové. mistrům nebylo nic platné jejich mnohdy nedůstojné pokoření i zrada osobního přesvědčení, přímluvu u vítězů. Univerzita měla zaniknout. Po dvou letech rozhodl císař Ferdinand II. o jejím předání jezuitské Ferdinandově univerzi Praze od roku 1556 jako protirefomační katolická protiváha Karlovy univerzity. Jezuité měl přetvořit ve zcela novou, úplnou univerzitu, což v praxi znamenalo především doplnit ji o právnickou a lékařskou. Ty bylo třeba také nově vybudovat. Jezuitské vysoké školy, z hledi ceněny i ideovými odpůrci řádu, byly totiž, vzhledem k svému základnímu poslání, pouze dvo fakultu filozofickou jako přípravnou a teologickou). Nová univerzita nebyla ještě formálně panovníkem potvrzena, ale ovládnutí Karlovy univerzi právy jezuity vyvolalo silnou nevůli pražského arcibiskupa, mladého a ambiciózního Arnošta Harracha. Ale i za jiné personální konstelace se toto převzetí nutně muselo stát závažným problémem. Stará univerzita totiž nebyla jen vysokoškolským zařízením. Měla mj. dohled nad školami i censorskou funkci, tj. vykonávala úkoly, za něž byl pražský arcibiskup, který by kancléřem, přímo odpovědný papežské kurii . Vznikl tak ostrý, dramatický a mnohaletý spor. Spor s jezuity byl ovšem také sporem s císa něm arcibiskup uspěl, obratně jej přenesl do Říma. Uzavřel s jezuity dohodu, v níž podmiňo z kancléřské funkce souhlasem papežské kurie se sjednocením obou univerzit. Kurie vnímala jako neshodu arcibiskupa s jezuitským řádem, ale jako konflikt mezi církevní a světskou mo panovník předal univerzitu bez souhlasu Říma. Sebevědomý Harrach, který se stal kardinálem, se odvolal na svá kancléřská práva a zakázal promoce na nových fakultách v Karolinu. O dva roky později, protože jezuité zákazu nedbali u kurie všeobecný zákaz promocí v Praze. Univerzita působila dále, ale bez promocí až do r kurie dala za pravdu Harrachovi. Karlova univerzita musí být obnovena ve své původní podob pokusil Harrach zlomit jezuitský monopol na vzdělání založením vlastního semináře s gymnáz některými církevními řády. Roku 1638 se Ferdinand III. rozhodl celou, ostatně již velmi rozjitřenou situaci v Praze z Aby umožnil zrušení zákazu promocí a vytvořil si prostor pro definitivní řešení, univerzit a obnovil Karlovu univerzitu jako právnicko – lékařskou vysokou školu, přímo spravovanou k úředníkem, protektorem. Harrachovi se ještě podařilo dosáhnout dalšího úspěchu, papežská kurie ve stejném roce udě arcibiskupskému semináři práva univerzity. Na krátkou dobu tak v Praze vedle sebe existova univerzity. V roce 1641 dal ale Ferdinand násilím přerušit výuku v arcibiskupském semináři učilištích, Harrach podal u kurie žalobu na jezuity a císaře… Situaci vyřešil až šest let po skončení třicetileté války unijní dekret z 23. února 1654, III. rozhodl o spojení obou univerzit v  Karlo - Ferdinandovu univerzitu. V univerzitě pod státnímu dozoru byl kancléřský úřad ponechán pražskému arcibiskupovi, ale pro odpor jezuit tereziánských reforem k úplnému splynutí obou škol nedošlo. J. Přenosil