Vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity

4. března 2004

Vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity


4. března roku 1654 se konala v Praze okázalá podívaná. Z Karolina a Klementina vyšly dva průvody a setkaly se v týnském kostele. Tento symbolický akt zvěstoval, že Univerzita Karlova a Univerzita Ferdinandova se spojily v Univerzitu Karlo-Ferdinandovu. Jedna dlouhá kapitola dějin Karlova učení se uzavřela.

V bitvě na Bílé hoře se zpečetil osud českého protestantského stavovského státu a zdálo se, že v novém, absolutistickém režimu a nastupující rekatolizaci nastává také konec Karlovy univerzity. Nekatolické, stavovské Pražské vysoké učení bylo uzavřeno, jeho majetek spravovali královští úředníci, v roce 1621 byl na staroměstském náměstí popraven rektor Jan Jesenský a Mistr Valentin Kochan z Prachové. Univerzitním mistrům nebylo nic platné jejich mnohdy nedůstojné pokoření i zrada osobního přesvědčení, s nimiž hledali přímluvu u vítězů. Univerzita měla zaniknout.

Po dvou letech rozhodl císař Ferdinand II. o jejím předání jezuitské Ferdinandově univerzitě, budované v Praze od roku 1556 jako protirefomační katolická protiváha Karlovy univerzity. Jezuité měli svoji akademii přetvořit ve zcela novou, úplnou univerzitu, což v praxi znamenalo především doplnit ji o světské fakulty, právnickou a lékařskou. Ty bylo třeba také nově vybudovat. Jezuitské vysoké školy, z hlediska kvality výuky ceněny i ideovými odpůrci řádu, byly totiž, vzhledem k svému základnímu poslání, pouze dvoufakultní (měly fakultu filozofickou jako přípravnou a teologickou).

Nová univerzita nebyla ještě formálně panovníkem potvrzena, ale ovládnutí Karlovy univerzity i s jejími právy jezuity vyvolalo silnou nevůli pražského arcibiskupa, mladého a ambiciózního Arnošta Vojtěcha Harracha. Ale i za jiné personální konstelace se toto převzetí nutně muselo stát závažným politickým problémem. Stará univerzita totiž nebyla jen vysokoškolským zařízením. Měla mj. dohled nad všemi nižšími školami i censorskou funkci, tj. vykonávala úkoly, za něž byl pražský arcibiskup, který byl jejím kancléřem, přímo odpovědný papežské kurii .

Vznikl tak ostrý, dramatický a mnohaletý spor. Spor s jezuity byl ovšem také sporem s císařem, a aby v něm arcibiskup uspěl, obratně jej přenesl do Říma. Uzavřel s jezuity dohodu, v níž podmiňoval svůj ústup z kancléřské funkce souhlasem papežské kurie se sjednocením obou univerzit. Kurie vnímala problém nikoliv jako neshodu arcibiskupa s jezuitským řádem, ale jako konflikt mezi církevní a světskou mocí, protože panovník předal univerzitu bez souhlasu Říma.

Sebevědomý Harrach, který se stal kardinálem, se odvolal na svá kancléřská práva a zakázal roku 1624 promoce na nových fakultách v Karolinu. O dva roky později, protože jezuité zákazu nedbali, dokonce dosáhl u kurie všeobecný zákaz promocí v Praze. Univerzita působila dále, ale bez promocí až do roku 1638, kdy kurie dala za pravdu Harrachovi. Karlova univerzita musí být obnovena ve své původní podobě. Mezitím se pokusil Harrach zlomit jezuitský monopol na vzdělání založením vlastního semináře s gymnáziem, následován některými církevními řády.

Roku 1638 se Ferdinand III. rozhodl celou, ostatně již velmi rozjitřenou situaci v Praze zásadně zklidnit. Aby umožnil zrušení zákazu promocí a vytvořil si prostor pro definitivní řešení, univerzitu opět rozdělil a obnovil Karlovu univerzitu jako právnicko – lékařskou vysokou školu, přímo spravovanou královským úředníkem, protektorem.

Harrachovi se ještě podařilo dosáhnout dalšího úspěchu, papežská kurie ve stejném roce udělila arcibiskupskému semináři práva univerzity. Na krátkou dobu tak v Praze vedle sebe existovaly tři univerzity. V roce 1641 dal ale Ferdinand násilím přerušit výuku v arcibiskupském semináři a na řádových učilištích, Harrach podal u kurie žalobu na jezuity a císaře…

Situaci vyřešil až šest let po skončení třicetileté války unijní dekret z 23. února 1654, kterým Ferdinand III. rozhodl o spojení obou univerzit v  Karlo - Ferdinandovu univerzitu. V univerzitě podřízené silnému státnímu dozoru byl kancléřský úřad ponechán pražskému arcibiskupovi, ale pro odpor jezuitů až do tereziánských reforem k úplnému splynutí obou škol nedošlo.

J. Přenosil




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.