A potom přijdu já, pohádkový dědeček. O práci studentského faráře s Josefem Barto ****************************************************************************************** * A potom přijdu já, pohádkový dědeček. O práci studentského faráře s Josefem Bartoškem ****************************************************************************************** Bílý kolárek, přísný obličej a vážné autoritativní vystupování od Josefa Bartoška, student působícího na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, rozhodně nečekejte. Odění působí spíš jako plod květinových dětí generace 60. let nebo vyznavač nějakého východního který zavítal do budovy fakulty; je možné si představit také něco mezi potulným filozofem, kulti či členem undergroundové rockové kapely. Vyvolává pocit, že mladé lidi, kteří se ho vyhledat, nebude poučovat způsobem, který by je odrazoval. Budí přirozenou důvěru. A to je něj. Když se řekne „studentský farář,“ nevím proč, ale představím si někoho jako vojenského kap bojišti poskytuje útěchu zraněným a umírajícím vojákům. Přestože studenti také svádějí bit působení studentského faráře asi nepřichází v tak vyhrocené situaci. Co tedy dělá students popisu práce? Nejste tak daleko od pravdy, protože studentský farář patří do skupiny profesních kaplanů nebo vězeňský kaplan s tím, že on se stará o studenty. Studentský farář je pro všechno stu kteří jsou z církve, a poskytuje jim všem servis, který potřebují, to znamená, provádí je církve, kteří by jednou sami chtěli vykonávat práci faráře v církvi zároveň předvádí, jak oni pak mají možnost z toho čerpat pro svou budoucí práci. Moje vize je, že by se činnost na Evangelickou teologickou fakultu, ale že by se rozšířila po celé univerzitě, jak je to dobré, aby jeho financování převzala univerzita, nikoliv církev, protože co si budeme zast zejména těm konzervativnějším, se ten přesah líbí a byli by nejradši, kdyby studentský far je představa naprosto zcestná a vzhledem k tomu, že Evangelická teologická fakulta je souč principům univerzity. Vaše duchovní podpora je tedy otevřena všem studentům univerzity. Poskytujete ji i zahrani kteří jsou jiného vyznání třeba muslimského, buddhistického nebo hinduistického? Teď jste narazila na mou oblíbenou parketu. Letos jsem v Indii absolvoval šestitýdenní Let a k buddhizmu i hinduizmu mám velmi blízko, sám jsem se nesčetněkrát zúčastnil hinduistick tak u buddhistů, džinistů, sikhů, to všechno je mi velmi blízké, takže s buddhistou bych v společnou řeč. Náš problém v Čechách je, že my tyto věci vnímáme strašně úzkoprse, ale spe náboženství to takhle úzce nevnímají. V Indii jsem se netajil tím, že jsem evangelický far mě všude brali jako rovnocenného účastníka púdži. I o muslimech máme v Čechách velmi zkres nesmyslné představy. V Glasgow, kde jsem studoval, jich bylo hodně, chodil jsem na některé islámu a vztahu islámu k náboženství, polovina studentů byla muslimských a polovina nemusl bylo výborné, nikdo si nemohl vymýšlet nesmysly, protože ten člověk by vstal a řekl - já n nevěřím. Dokonce jsem se v Glasgow přihlásil na setkání mladých muslimů, ačkoliv jsem byl a nemuslim, a vzali mě naprosto fantasticky nehledě na to, že muslimové nemají ke křesťanů výhrady; naopak, pro muslimy je zásadní to, že křesťané jsou věřící. Pouze Ježíš pro ně ne prorok. V Indii jsem neměl problém chodit do mešit, kde se mě vždycky imám ujal, a když zj zač, prováděl mě mešitou a žádné problémy v tom neviděl. S muslimskými studenty jsem mluvi na univerzitě, ne že by chtěli nějakou útěchu, spíš jsme si povídali, a já jsem byl ten zv ptal. Jinak pokud by duchovní podporu potřeboval a obrátil se na mne, jiné náboženské vyzn překážka. S jakými problémy se na vás studenti nejčastěji obrací? Jsou to problémy osobního rázu, st nebo i pochyb ohledně samotné víry? Nejčastěji to jsou věci vztahové, dnešní svět je plný komplikovaných vztahů, takže mívají vztah se svými partnery, s rodiči, velmi často jsou na tom špatně finančně, když moc pracu na studium a tak dále. To je největší blok jejich problémů. Pochybnosti víry, které jste z tak časté, protože víra dneska není nic fatálního. Jestli člověk věří nebo nevěří, to ho n lepším ani o nic horším, to je jeho vnitřní záležitost. Ale když někdo studuje teologickou fakultu, lze předpokládat, že má k otázkám víry vztah a do stavu, kdy pochybuje. Ó, tak to je omyl, to bylo v dobách, kdy teologická fakulta byla církevní školou, ale dnes většina studentů teologických fakult nejsou věřící a jdou sem studovat ze zájmu o religion všeobecné vzdělání. Naše fakulta má velmi dobrou pověst, dostanou zde dobrý základ klasick řečtiny, latiny a hebrejštiny, na vysoké úrovni tu jsou filozofie, dějiny, etika... z toho studenti chodí rádi. Pro toho, kdo to nezná, tak Starý zákon a Nový zákon jsou věci nesmír jsou konec konců jedním ze dvou pilířů evropské civilizace, antiky a křesťanství. No a pro dvěma lety zrušili přijímací zkoušky, kdy jsme si řekli - ať mají všichni šanci a ukáže se k nám někteří, kteří se třeba jinam nedostali. A i když po roce přestoupí na filozofii, ne ztracený rok, protože u nás dostali výborný základ. To, že nemáme přijímačky, je jen zdánl se nám při Dnu otevřených dveří stalo, že tam přišel jeden uchazeč na poslední chvíli a ří škola bez přijímaček, jo? A pět stovek se platí, jo? Tak to je všechno, co jsem potřeboval se s panem děkanem po sobě podívali a pomysleli si – no, chlapče, řečtina, hebrejština, la roky je horší síto, než nějaké přijímačky. Kdo přežije tyto první dva roky, má vlastně už Kolik studentů se na vás obrací? Máte víc práce například v době zkouškového období? Nevím, jestli v době zkouškového období, ale když jsou státnice nebo nějaké kritické zkouš s nimi, pobíhám tam s čajem a sušenkami, to ano, a když přijíždějí dálkaři, vařím jim čaj poledne, aby měli pocit, že do té školy také patří, protože já jsem svou druhou vysokou šk jako dálkař a podporující společenství spolužáků mi bylo velmi příjemné. Jaký nejsložitější případ duchovní pomoci jste ve své praxi studentského faráře řešil? Součástí pastorační práce je, že se o ní nedá moc mluvit vzhledem k tomu, že se týká ještě Vesměs to jsou věci kolem vztahů. Modelovou situací obecně je například ta, že jeden partn rozejít, druhý o tom nemá ani potuchy, a ten si mezitím už někoho najde a řeší, jak to tom Jinak také chodím za studenty do nemocnice, když se jim něco přihodí a jsou tam delší dobu mluvím o těchto věcech. Když jsme tady chodili po chodbách a hledali koutek, kam si zalezeme, abychom si mohli chv jste, že pokud je to pouze geografické bloudění, není to to nejhorší bloudění. Jaké je ted podle vás? Nejhorší je, když člověk není schopen žít v míru sám se sebou, když v životě bloumá od nič ničím není spokojený - to může mít mnoho příčin. Další věc je ta, že společnost dnes je po a snaží se člověku nabulíkovat určitý žebříček hodnot, které ale pro toho konkrétního člov být nemusí. Dnes panuje obecné přesvědčení, že peníze, kariéra a tyto věci tvoří úspěšnost si myslí, že to si musí zajistit, ale ono to tak není. A to se snažím občas lidem říct - ž dobře rozvážit, které věci mají pro mě hodnotu, a těch se držet a na nich stavět, a nemusí věci kolem náboženství. Co je pro vaši práci podstatnější – být lepší psycholog nebo lepší duchovní? Já bych řekl, že ani jedno, protože nechci suplovat práci psychologů a nechci odborností s profesorů fakulty. Přicházím spíš jak člověk, který je schopen přinést do záležitosti svoj Působím v církvi už dvacet let, takže bych chtěl zprostředkovávat i něco z této oblasti. Není právě to pro studenty se sekulárním postojem k životu naopak jakousi bariérou? Nevím, ale bylo by dobré, přece jen už je tady 20 let demokracie, kdyby se sekulární svět s takovou nedůvěrou, protože pořád mám pocit, že spousta lidí má někde v zadu v hlavě zabu nesmysly - to je nějaký pámbíčkář pověrečný, nevědecký, zpátečnický – takový názor na círk společnosti úspěšně implantovali bolševici, ale takhle to vůbec není. Víra a věda jsou dvě samozřejmě, že písma, církevní dějiny a to všechno se zkoumá vědeckými metodami, používá s jako exegeze jakýchkoli jiných textů, pracuje se s historií, archeologií atd., ale víra je osobního. Můžete například věřit tomu, že jednou se vaše děti na vás nevykašlou a postaraj to je věc víry, nedá se přece říct – protože já jsem se staral o ně, tak oni se postarají se to nedá opřít o takovou argumentaci, tomu člověk buď věří, nebo nevěří, a může se to st V tom víra nic nezaručuje. Víra je krok do nejistoty, nevíte, kam došlápnete. Když budete došlápnete dobře, tak dobře došlápnete, i kdybyste šlápl do hovna, zatímco když si budete jak to dopadne, klidně si můžete zlomit nohu i na koberci. Vezmu vás za slovo – čemu věříte vy? Já věřím tomu, že všichni lidi na téhle zemi máme jeden společný úděl, věřím tomu, že jsme domluvit na nějakém modu vivendi a k němu pracovat a domluvit se i přes rozdíly kulturní, politické. A to je víra, protože je jasné, že z logiky věcí to tak být nemusí, klidně se m tady všichni znovu popereme, ale tentokrát by to už taky mohl být konec civilizace. A není účinnější spíš strach z následků než víra, co udržuje tuto křehkou rovnováhu? - to už je právě ten racionální podklad. Takhle já tomu věřit nechci. Chci se tomu otevřít rizikem, že se můžu zklamat. Ostatně skepticizmus není nic jiného, než strach, že se člově pro jistotu už počítá s horšími řešeními. Ale k tomu se dá přistoupit i z druhé strany – p počítat s tím, že to špatně dopadne? Tím si ubližuji dvakrát, jednou tím, že to špatně dop tím, že se z toho nervuji už předem. Stačí, když to špatně dopadne jen jednou. Když má student akutní problém třeba vztahový, který je ohromnou zátěží pro jeho psychiku stabilitu, jak bezprostředně reaguje na vaši podporu, cítí úlevu nebo spíš čekal něco jiné Ano, myslím, že cítí úlevu, někdy jsou dokonce i šťastní. Neměla by takovou duchovní podporu a útěchu v prvním plánu poskytovat rodina? Kdy podpora Záleží na tom, jaké vztahy v té konkrétní rodině jsou, a i když jsou dobré, může se stát, doma nechce obtěžovat nebo potřebuje slyšet někoho nezávislého. Je to složité. Jak vidíte jako přesvědčený, věřící optimista proměny současné rodiny? Její tradiční podob dramaticky. Ano, dnešní rodina se skutečně velmi proměnila, ale kam až má paměť sahá, už moje babička syna, mého otce, on kritizoval mě a tak dále, přesto každá další generace vyrostla a své d V Anglii jsem se setkal s matkou už dospělých dětí a dozvěděl jsem se, že v mládí na konce třískala židlemi, a když jsem ji viděl jako usazenou, vyrovnanou dámu, řekl jsem si - vida roztřískané židle vyrostla, dospěla, vychovala děti. Takže si myslím, že i dnešní mladá ge vychová své potomky a bude naříkat, že oni takoví nebyli. A tam se potom vyskytnu já, pohá řeknu: „Co to povídáš za blbosti? Jen si vzpomeň, jaký jsi byl ty!. Neviděl bych to tak če dá popsat tak, že se to černě jevit bude. Myslíte si, že na některé závažné otázky života může dát správnou odpověď jen mládí, a na může dát asi nejlepší odpověď pouze stáří? Asi není správné, když si stáří nárokuje patent protože stáří může být příliš skeptické, příliš zkušené, příliš nedůvěřivě, příliš pozname historií a může svým pohledem věci zkreslovat. To není tak jednoduché, protože každá generace má otázky jiné. Byl jsem teď na farářském k o generaci mladší kolega stěžoval na život dnešních puberťáků. Říkal – jaký oni v tomhle v tak dál a kdesi cosi. Ale já jsem mu řekl - takhle se nemůžeš ptát, protože oni si takovou nekladou, nejdřív musíš zjistit, jaké otázky si kladou, a pak teprve můžeš vstoupit do hov i mezi kulturami. Naše kultura si vůbec nepokládá některé otázky, které nám potom může pol jiné kultury. A o tom je vzájemná komunikace, o tom je vzájemná tolerance. Jako studentský farář na univerzitě se ve většině případů setkáváte s mladou generací vesm lety. Co podle vašich zkušeností nejvíc ohrožuje jejich vývoj? Myslím si, a to už je velmi subjektivní názor, že nejvíc je ohrožuje, že je to generace, k formativní zkušenost. Pro moji generaci byl naprosto zásadní rok 1968 a vstup ruských tank mou generaci poznamenalo na celý život. Pro další generaci to byl rok 1989, kdy se musela státní síle, kdežto teď přichází generace vyrostlá, v uvozovkách, v blahobytu a demokracii zkušenost tohoto typu. Takže velmi často a snadno se nechají marketingově zpracovat do pod mechanizmus chce mít, a to vidím jako velmi nebezpečné. Je to svým způsobem ohrožení demok na tom podepisuje přetržená přirozená kontinuita demokratického vývoje. Ve svém nejvnitřně nejsme demokratičtí, pořád máme pocit, že některé věci by měl udělat nebo něco rozhodnout říkám – a kdo jiný by to měl rozhodnout než ty sám? Jen na mě koukají a pořád si myslí, že instituce, která něco rozhoduje. Může se stát, že mladí lidé, kteří nemají takovou formativní zkušenost, o které jste mluvi výchovu, o kterou by se mohli v tom pozitivním slova smyslu opřít, se mohou dostat do stav ničemu, nevěří sobě, mají spoustu příležitostí, které předchozí generace neměly, ale neváž mohlo být spolehlivou hrází proti nihilizmu blahobytu nebo osobní nezralosti? Tohle je určité nebezpečí a vždycky říkám, že začít by se mělo tím, že každou věc, se kter styku, zkoumám kritickým rozumem; jestli opravdu, když se pro něco rozhoduji, se takhle ro proto, že to tak dělají všichni. S kritickým rozumem jste mě trochu překvapil, protože když jste hovořil o skepticismu, kte jako obranný mechanizmus, myslela jsem si, že řeknete, že pro ně oním fundamentálním prvke dobro, že by měli prostě věřit, že všechno dobře dopadne, což ale může vypadat poněkud nai Rozhodně bych víru nechtěl spojit s nějakou naivitou anebo nějakým fatálním odevzdáním. Ví aktivní a vědomá a u kritického rozumu také. Přece když se pro něco rozhodnu, vím, že to j a vím, proč jsem ho udělal. A když je z toho průšvih, vím, že je to můj průšvih a nikoli p někdo poradil a natlačil mě do toho. Řeknu si – no tak jsem to podělal, ale nemusím se kvů Čili jak říkám, chce to kritický rozum a to, aby člověk žil autenticky. Jsou přesto duchovní nauky, které tvrdí, že rozum je pro člověka jakousi zrádnou pastí, pr neposkytuje všechny odpovědi na to, na co se člověk ptá sám sebe nebo světa anebo mu posky nesprávné, zavádějící, a snaží se třeba meditačními technikami rozum ne vyřadit, ale nebra stoprocentně, protože například to, co může být tak zvaně rozumné, může být v podstatě hlo nebo dokonce nelidské. Zrovna mě nenapadá žádný systém, který by se k rozumu stavěl vyloženě odmítavě, ale když j meditaci, tak asi máte na mysli třeba buddhismus. - a určitě i jógové meditační praktiky a způsob nazření na problémy. Jógovou meditaci buddhizmus z větší části přejal, jóga je starší, Pataňdžali své jógové sú před buddhismem, ale tady si myslím, že to je způsob nazření. Rozum je dejme tomu lineární jednoho bodu k druhému, ale může být ještě kontemplativní nazírání, které mají ve svém uče východní náboženství, ale i katolíci, kde v kontemplacích se v určitém momentě člověku jak obraz; rozum ho vytečkovává, kontemplace ho objeví celý. Neviděl bych je ale v nějakém roz Dobře. Vy děláte leccos pro studenty, a tedy pro univerzitu, co by univerzita mohla udělat měla zlepšit podmínky k práci studentského faráře? Například tak, jak už jsem zmínil, kdyby pastorační činnost studentského faráře financoval nikoli církev, pak by měl farář přece jen větší rozlet. Jeden kolega z Ameriky mi nedávno jsme kdysi začínali s hrstkou protestantských studentů a teď působíme po celé univerzitě s máme bohoslužby křesťanské, židovské a buddhistické.“ Je jasné, že pokud by církev i nadál studentského faráře, tak zejména v době, kdy církve mají finanční problémy, by se asi těžk proč se vytváří prostor i pro tyto lidi, ale dnes jsou všechny teologické fakulty součástí takže by placení univerzitou bylo systémovější. Dále by bylo dobré, kdyby zde působili ale kaplani a mohli si rozdělit fakulty třeba na technické a humanitní obory, včetně práce se studenty. Rozhodně by se univerzita neměla studentského faráře bát a měla by počítat s tím co do struktury univerzity patří. Je to tak po celé Evropě a je to dobře. Děkuji za rozhovor. Taky děkuji. Hlavně to trochu zkraťte. Vždycky říkám, že za kázání, které trvá déle než 10 faráře zastřelit – a to jsem pacifista! Pokusím se, ale krátit moc nebudu, protože věřím, že se najde pár trpělivých, kteří to doč Posvátná Ganga komentář Josefa Bartoška: Když jsem se procházel po ghatech, viděl jsem v Ganze plavat mrtvé ryby, spoustu odpadků, zbytky kostí a bráhman na pohřebišti mi (za bakšiš) ochotně vyprávěl, že mrtvé děti do 13 nespalují vůbec, ale zabalí se do plátna, zatíží kameny a spustí na dno řeky. A já se tam všechna prasata světa. A tak se tam v jeden moment sešli muži i ženy, co se koupali, muž, odříkáváním manter), lidé, kteří si prali prádlo, pes, který plaval za svým pánem, hoch, k čtverečních.... (Marie Kohoutová)