Statut UK-20.výr.-projev rektora V. Hampla ****************************************************************************************** * Statut UK zakládá principy akademického života i důvody existence univerzity - celé zněn rektora prof. Václava Hampla ****************************************************************************************** Vážený pane předsedo AS UK, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dámy a pánové, Je docela neobvyklé sejít se – slavnostním způsobem - vlastně k výročí účinnosti statutárn (jak stojí v pozvánce), a to dokonce dokumentu, který striktně vzato už dnes neplatí. Vždy z roku 1991 byl nahrazen novým statutem v návaznosti na účinnost nového vysokoškolského zá 1998. Ale o co tady doopravdy jde, je samozřejmě to, co bylo esencí statutu z roku 1991, t univerzity z politicko-mocenského jha a uvedení v život akademické samosprávy. A to jsou v jsou pro nás stále podstatné a zásadní. Statut z roku 1991 definitivně zlikvidoval zotroče komunistickým režimem. Statut vytvořený v souladu se zákonem č. 111 z roku 1998 na jeho du navázal, ale pokročil ještě dále, když Univerzitu odstátnil a přeměnil ji na veřejnou inst mám dnes to nesmírné potěšení přivítat Vás nikoliv na státní, nýbrž na univerzitní půdě. Vyslechli jsme zde velmi zajímavá a zasvěcená sdělení od těch, kteří byli tehdy před 20 le Kromě tohoto připomenutí jsme se ale jistě sešli také proto, abychom si v často nevyzpytat vlnách různých reforem, čas od času zpochybňujících smysl a funkci akademické samosprávy, právě ona je esenciální zárukou svobodného akademického života. Takového života, v němž ne rozvoj vědy i vzdělání, tedy skutečného raison d'?tre každé univerzity hodné toho označení často připomínat, že univerzitám nejde o nějakou samosprávu pro samosprávu. Klíčové je, že princip fungování akademických institucí se osvědčil jako zásadně funkční pro naplňování h institucí založených na kreativitě a invenci, jimiž univerzity, a zvláště tzv. výzkumné un Je paradoxní, že k tomuto poznání začínají v době občasných pokusů o podvázání akademické dospívat i někteří teoretici tzv. lidských zdrojů v komerčních subjektech a dokonce někter začínají přední světové firmy v zavádět praxi. O tom, že jsou na tomto principu postavené nejúspěšnější světové univerzity, snad ani nemluvě. Nedá mi, abych v tomto kontextu krátce necitovat profesora Radima Palouše, rektora UK v do dnes připomínáme, který se ze zdravotních důvodů z dnešního setkání omlouvá a všechny Vás Na konferenci „Historie, současný stav a perspektivy univerzit“ před 3 lety zde v Karolinu (univerzita) sebevědomá, tedy vědoma si sama sebe, musí si být vědoma svého bytostného urč půda je půdou svobodnou ne pro libovůli svých reprezentantů, nýbrž pro odpovědnost badatel To je přece její jedinečné poslání: není jen školou, nýbrž zároveň a neoddělitelně vědně a tvořivou!” Zachování tohoto základního principu samosprávného akademického prostředí je pro velkou vý mezinárodně vlivnou univerzitu přirozeným korektivem, eliminujícím prosazování partikulárn mocenských zájmů a v neposlední řadě i důstojnou vizitkou demokratického právního státu. D jednu citaci, tentokrát z dokumentu nazvaného Magna Charta Universitarum, podepsaného rekt evropských univerzit rovněž zhruba před dvěma dekádami: „Aby univerzita mohla vyhovět potř světa, musí být její bádání a výuka morálně a intelektuálně nezávislé na jakékoli politick moci.“ Právě Statut, který si dnes připomínáme, je vynikající ilustrací a dokladem těchto tvrzení svobodnému rozvoji našeho akademického společenství a myslím, že nebude troufalou neskromn prohlásím, že UK své svobody využila dobře. Jsem rád, že tu vidím celou řadu mladých tváří před rokem 1990 příliš nepamatují, ale připomeňme si, jak univerzita tehdy vypadala. I kdy měřit, počet mezinárodně viditelných vědeckých výstupů univerzity dosahoval úrovně pouhých Oxfordu, vezmeme-li ji jako jakýsi etalon evropské a světové kvality. Dnes je to skoro 3x 40%. Za rok jsme tehdy opublikovali tolik vědeckých výsledků, kolik dnes za dva měsíce. Do srovnatelné s mezinárodními standardy před 20 lety na UK neexistovalo, dnes tvoří tito stu studentské populace a zásadně přispívají k vědeckému výkonu a akademickému milieu univerzi jsme si kromě občasných výletů do země, kde zítra znamenalo již včera, a jejích satelitů m nejvýš tak zdát. Dnes máme skoro 200 aktivních smluv o spolupráci a studentských a akademi s často velmi prestižními univerzitami na všech kontinentech a do Evropy jsme vyslali dese studentku v rámci programu Erasmus. Že by ze zemí, které jsme považovali za civilizační vz mířili výměnní studenti, nám tehdy ani nepřišlo na mysl. Dnes jich přichází skoro stejně t studentů vyjíždí. Rankingy světových univerzit tehdy neexistovaly, ale stěží bychom se byl v nejlepší evropské stovce. Ze stavu, kdy financování univerzity záviselo stoprocentně na v situaci, že pouhá jediná čtvrtina našeho rozpočtu je příspěvek státu odvíjející se od po všechno ostatní jsou prostředky vysoutěžené, získané na základě kvalitativních kritérií ne nestátních zdrojů. A tak by se dalo pokračovat dost dlouho. Před malou chvílí schválil AS UK nový dlouhodobý záměr UK na léta 2011-2015. Je to poměrně který aspiruje na univerzitu jako na „mezinárodně ukotvenou instituci špičkové vědy a výuk atraktivní a přívětivé pro své studenty, doktorandy i pracovníky, s moderním zázemím a vyb sebevědomé a soudržné kulturní společenství“. Naplňování této vize, zvláště v globálně vel prostředí a v situaci spíše stagnující finanční podpory státu, bude velmi tvrdou prací a b velké nasazení nás všech. A bude to klást velké nároky i na práci klíčového řídícího těles Akademického senátu. Snad ještě více než dosud bude potřebovat lidi kvalifikované a ochotn senátu i jeho komisích věnovat svůj čas a energii, a to s vědomím odpovědnosti za celek un Rád bych dnes poděkoval všem, kteří byli v minulosti a jsou dnes aktivně „při tom“. Součas bývalým kolegům z akademického senátu, který je pro mě nejen vrcholným zastupitelským orgá ale především společenstvím aktivních, kreativních a zaujatých, kterým záleží na tom, jaká univerzity. Neboť Univerzita Karlova nenese pouze tvář svého osvíceného zakladatele, ale p naši. Ať je to tvář, která stojí za koukání. Quod Bonum Felix Faustum Fortunatumque eveniat!