We are doing our BEST! S Jiřím Nekvapilem o tom, že první chvíle zemětřesení mohou vyp ****************************************************************************************** * We are doing our BEST! S Jiřím Nekvapilem o tom, že první chvíle zemětřesení mohou vypad ****************************************************************************************** Ze čtrnáctidenního přednáškového turné po Japonsku se minulou středu v noci vrátil doc. Ph Jiří Nekvapil, CSc. z Ústavu lingvistiky a ugrofinistiky Filozofické fakulty UK. Přednášky sociolingvistiky a teorie jazykového managementu zahrnovaly Univerzitu Hokkaido (Sapporo), Waseda (Tokio) a Kanda University of International Studies (Chiba, asi 30 km od Tokia). Ta zemětřesení, jehož důsledky mají a zřejmě ještě budou mít značné dopady v energetice a zej jakým směrem se civilizace a její nároky na bezpečné zdroje energie vydají. Následující te rozhovorem v pravém slova smyslu, povídání nad fotografiemi univerzitního kampusu po zemět živelně samo od sebe. V každém případě vyprávění doc. Nekvapila ukazuje jinou, tu nenápadn stranu zemětřesení, kdy se plíživě vkrade deprese. Tady začínáme s evakuací. doc. PhDr. Jiří Nekvapil, C To vypadá jako předjarní procházka v parku. Ústav lingvistiky a ugrofin Přesně. To je první snímek kampusu Kanda University v Chibě asiUK0 minut po začátku zemětřesení, které začalo asi v 14. 50 (pátek, 11.3.). Právě jsem dokončil přednášku a dohodli jsme se, že si dáme pauzu asi 10 minut a pak bude diskuse, najednou se to ale začalo chvět. Jeden z návštěvníků té přednášky mi řekl – Jiří, máš tu čest zažít japonské zemětřesení; pak už jsme běželi ven. Vyběhli jsme z budov, vrávoráme, smějeme se, je to v podstatě legrace; a jak se tak fotíme, lidi kolem mě si najednou sedli, protože začal další otřes a bylo těžké držet rovnováhu. Ptal jsem se - proč si sedáte? – a oni – no přece abychom nespadli - tak jsem si taky sedl. Pořád to ještě bylo jako cvičení CO, civilní obrany. Japonci mi potom z žertu psali, že jsem velmi disciplinovaný, že jsem skončil přednášku je zemětřesením. Chvíli po zemětřesení začala ze země prosakovat voda, místy i tryskat, tvořilo se bláto, t vidíte, prosakuje dlažbou. Člověk si uvědomí, že vlastně neumí fotit zemětřesení, většinou jaká to byla hrůza, ale tak to úplně není. První momenty mohou vypadat relativně nevinně, že jsem byl asi 250 km od epicentra zemětřesení. Kanda University komplex, pěšky od hotelu asi za 30 minut Takže žádný adrenalin? Jak vůbec vypadá kampus Kanda University v Chibě? Když to tak vezmu, japonské zemětřesení jsem zažil asi v nejlepší situaci, v jaké se dá ze Nejvyšší budova kampusu je dvouposchoďová, mrakodrapy jsou někde jinde, takže je to v zása když jsme byli na kampusovém chodníku a vrávorali jsme, byl to velmi zvláštní pocit, proto se země pod vámi rozlomí nebo se propadnete, protože půda opravdu klesla. Ještě ke všemu j ale i hotely směrem k moři v širokém pásu, kde je všechna půda v podloží navezena na úkor desítky let. A v hotelu, kousek od moře, jsem bydlel v 19. poschodí. A kdyby vás to zastihlo ve spánku v 19. patře? Tak se nestane nic, budova se jen kýve. A také jsem tam spal ještě jednu noc po zemětřesen otřesy byly velmi časté a byly i tu noc. Během těch následujících dnů, co jsem v Japonsku víc než stovka, některé i hodně silné, ale i kdyby to bylo v jiných hotelích ve 4. poschod je to jedno, budova se stejně chvěje. Je pravda, že když jsem se ten den po zemětřesení vr výtahy nejezdily a musel jsem do 19. poschodí pěšky a na chodbách jsem viděl, že místy opa Hotely jsou ale stavěné tak, že vydrží. jiná perspektiva, pohled z 19. poschodí hotelu New Otani Tohle je oblast, kde jsem bydlel, byznys centrum v Makuhari, kterému Japonci říkají World moderní super hotely 20 let staré, před tím tady nebylo nic, jen moře Japonská zahrada v Makuhari, kousek od mého hotelu - čtvrteční idyla Jak se to vyvíjelo dál? Pracovníci administrativy nás začali informovat o tom, co se děje, a rozdávali malé cedulk všichni mohli zaregistrovat, což je rozumné; udělali seznam všech, kteří tam byli. Nikdo n shromaždišti v centru kampusu byla za pár hodin zima, setmělo se a tak nás poslali do velk nám rozdávat pokrývky, jídlo, pití a taky roušky na ústa, které se v Japonsku vůbec hodně organizátoři toho mého pobytu fotili a pořád to byla ještě legrace. Jeden japonský kolega Jiří, to bude krásná fotka, budeš moct říkat, že tihle všichni přišli na tvou přednášku... Ale tihle lidé, a hlavně studenti, pak v té aule spali, a to už asi nebyla velká legrace. promítalo na centrálním plátně hlavní vysílání japonské televize, takže jsme asi po dvou t už viděli, jak to vypadalo v oblasti přímo zasažené zemětřesením. Brzy lidé také zjistili, telefonovat, protože nešly mobily, a jak tedy shánět informace o blízcích a příbuzných?. O taky informovali, že nejezdí vlaky a zase to bylo vážnější. Například tahle mladá žena při přednášku z Hirošimy, tj ze vzdálenosti několik set km, nebo přijeli z Tokia, což je 30 km dostat nazpátek. Tahle kolegyně šla 2 hodiny pěšky ke svým přátelům, protože nesehnala mís komplexu, který měl dohromady kapacitu několik tisíc lůžek. A tenhle mladý muž přiletěl na přednášky do Sappora, pak do Tokia a přijel i na tu poslední do Chiby, a tam se taky ocitl domů. Napůl v žertu jsem řekl, že mám vlastně dvoulůžkový pokoj a že může jít se mnou na h 19. poschodí), a on nakonec opravdu šel a rád. Najednou to byla kritická situace. Byli jsm od Tokia, ale on se nemohl dovolat své rodině, která tam bydlela, zda jsou všichni v pořád ke svým rodičům do jiného města - Nagoya, což je několik set km od Tokia , jestli by se ne ženou, a jim se to z té větší dálky paradoxně podařilo. Nakonec fungovalo spojení do Tokia hotelu a tak asi v jednu v noci mluvil se svou manželkou. A pak se nám podařilo na pár hod však byl přerušen jedním opravdu silným následným otřesem a připomínám – byli jsme na 19. Tak tady už to vypadá poničeně. To je maximální viditelná škoda, kterou tu zemětřesení způsobilo. To není oblast zasažená zásadě Tokio, takže můžete mít představu, jak to vypadalo asi 250 km od epicentra. Tully´s Coffee A tohle je Tully´s Coffee. Tam jsem si ve čtvrtek dával kávu, teď byla neděle a já si vůbe kávu dát, prostě v celém byznys centru Makuhari nebylo kde. „Steak house - zavřeno, děláme To je pro Japonsko a Japonce, myslím, symptomatické. Většina obchodů byla v neděli, ale zč zavřena, ale oni jsou vevnitř a uklízejí popadané omítky, lustry, podlahy, dělají vše pro nejdřív fungovalo. V jaderných elektrárnách Fukušima také dělají co můžou. Celá situace měla zvláštní dynamiku. Zemětřesení bylo v pátek odpoledne; bezprostředně po zásadě nikdo nic nevěděl, lidé přežili, otřepali se, probíhala evakuace a bylo to jako cvi dočasně nešly mobily a nejezdily vlaky, ale všude ještě bylo hodně jídla. V neděli je živo umrtvený. Přišlo pondělí - nejdepresivnější den, alespoň v Chibě. Začala omezení elektřiny osvícené jen z poloviny, po zemětřesení už bylo trochu uklizeno, ale foukal silný vítr, kt prach ze schnoucího bláta, a do toho nejednoznačné zprávy o problémech jaderných elektráre 250 km - začala vleklejší krize, která trvá doteď. Nikdo neví, co bude. zavřené nádraží Makuhari na trati do Tokia - je pondělí Jak o japonském zemětřesení informovala zahraniční média, tedy i ta naše? Jak které médium, ale všeobecně se to zbytečně dramatizuje. Přijel jsem ve středu asi v pů pustil jsem si BBC. Ráno jsem šel na kávu a přečetl si Mladou frontu dnes a musím říct - n ve Fukušimě měla MFD své reportéry, i v ohroženém pásmu, novináři uváděli reálné hodnoty r na nich samotných byly po jejich krátkém pobytu naměřeny, nepsali žádné nesmysly, byla to Lidové noviny psaly ten den o událostech v Japonsku víceméně jako bulvár. V Japonsku, prot neumím, mě se světem spojovalo BBC World Service, které jsem měl puštěné na hotelech, ale mí přátelé psali, že stupeň nebezpečí Fukušimy v BBC snižují. A doporučovali mi Al-Džazíru její anglické vysílání. Na BBC občas pozvou experta a jeden z nich jim přímo ve vysílání ř lidi a že jak musí 24 hodin denně vysílat, že události zbytečně dramatizují. Jak se změní, jestli to nezní příliš nadneseně, životní perspektiva člověka, který zažije Myslím, že se nijak radikálně nezmění, i když teď jsem toho plný, ale jak člověk chodí po s lidmi, mám pocit, že tady to moc lidí zas až tak příliš nezajímá. Vědí, že se něco děje, Japonci to mají pod kontrolou, a moc pozornosti tomu nevěnují. Syn mi na to řekl – vždyť j daleko, pořád máš někde něco, bylo zemětřesení na Haity, v Chile, tsunami v Thajsku, to by museli zbláznit, kdyby to nějak enormně prožívali. Takže pokud v tom nejsou přímo zaangažo nezajímá. Ale musím říct, že třeba tady na filozofické fakultě se o mě zajímali, protože v tam, a opravdu moc jsem ocenil, co pro mě zahraniční oddělení fakulty udělalo. Už v pátek fakultě věděl, že mám zrušený sobotní let do Londýna a začali mi shánět novou letenku na p jsem rychle udělat rozhodnutí, pondělí se mi zdálo být za dlouho a nakonec jsem byl moc rá odletět v úterý. Bylo to všechno velmi rychlé a hodně neuvěřitelné, z ničeho nic, před pár všemu ještě smáli, pak mí japonští známí a přátelé nemohli odjet, zatelefonovat si, neměli byl bez letadla. Jak se fakulta spojila s vámi? E-mailem. I když byly výpadky proudu? Výpadky proudu byly organizovány až od pondělí. Společnost TEPCO, protože bylo jasné, že e to v té nové situaci nedá utáhnout, rozdělila oblast kolem Tokia, což se týkalo asi 50 mil 5 zón a oznámila, že např. v zóně, kde jsem já byl, bude přerušená dodávka energie v čase 18,20-22,00; ale to bylo až v pondělí, protože v pondělí měla začít průmyslová výroba. To, bylo v pátek odpoledne, byla svým způsobem docela dobrá věc. Týden jakoby logicky proběhl, co se vyrobit mělo, ještě v pátek dopoledne - a pak přišlo zemětřesení. Čili sobota neděle nevadily, ale v pondělí začaly výpadky. Takže z fakulty mi napsali mail, jestli jsem na př páteční noc byl, a už mi nabízeli letenku na pondělí, ať se rychle rozhodnu. Ale já nevědě zda zde budu moct zůstat déle, a tak jsem se rozhodl o nějakou hodinu později a letenka na nebyla, byla až na úterý, a to se mi zdálo taky za hodně dlouho. Ale sama vidíte, jak to p jak se to vyvíjí, lidé mají problém odletět z Tokia, vysílají se speciály. Prostě jsem odl ráno, jak se říká za 5 minut 12. Jak to tam vypadá dneska, nevím. Když jsem se po příletu Britové už varovali své občany, aby do Japonska nelítali, Francouzi totéž, a naopak vyzýva aby Japonsko opustili. Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová)