J. A. Komenský: Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stát se hlupákem ****************************************************************************************** * J. A. Komenský: Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znam hlupákem ****************************************************************************************** Dne 28. března uplyne 419 let od narození Jana Amose Komenského. Jaká je jeho pozice v sou a co by Komenský říkal na dnešní společenskou situaci? Zeptali jsme se komeniologa Mgr. To Ph.D. Na konci března si tradičně připomínáme výročí narození J. A. Komenského. Pro Čechy je stá osobností. Jaká je ale jeho pozice a ohlas v jiných evropských zemích? Pro Čechy je Komenský bezpochyby jednou z národních ikon, ovšem se vším, co k tomu přísluš je kromě poučeného zhodnocení a ocenění někdy i nekritický obdiv, jindy naopak přehlížení zaznívajících jen jako velmi „vzdálené hlasy“[1]. Jako společnost máme mnohdy Komenského z každý jen přelétne očima a už léta si neprohlíží. Kolik je u nás Komenského institucí, nám ulic! Zájem o Komenského jako osobnost se vždycky obnoví při významném výročí (mimořádný b pohledu v poslední době rok 2007, kdy uplynulo 350 let od vydání souboru Opera didactica o se objeví nějaká nová zajímavá skutečnost (vzpomeňme na kauzu tzv. Rembrandtova obrazu Kom druhou stranu, Komenský je v současné době cílem nových vědeckých pohledů, které jej zařaz kontextu evropské vzdělanecké elity (korespondence s dobovými intelektuály), nesmírně zají také například nové pohledy na jeho vztah k tehdejším revelacím, tedy k mystickým proroctv ukazuje Komenského jako vrstevnatou osobnost, pevně zakotvenou v dobovém myšlení. Oba póly celkové interpretace Komenského. Pohled na Komenského je tedy dle mého mínění rozvrstvený způsobu pojímání Komenského: jako dobového intelektuála nebo jako mramorové bysty. Podobně je tomu v zahraničí. I tam existují instituce, které se chápou různých vnějších ko existuje spediční firma, která nese název Comenius, i tam se devět škol nazývá školami Kom jako vědní obor je celosvětový fenomén. Jedna z největších společností, zabývajících se Ko (Comenius Gesselschaft) a z Německa také pocházejí mimořádně významní komeniologové: Klaus Schadel. Z Francie pochází mimo jiné mladý komeniolog Daniel Larangé, v Evropě se Komenský z řady dalších států: z Polska, Velké Británie, Nizozemí, Švédska, Norska či Ruska; ale ta Itálie. Komeniologie se ale rozvíjí nejen v Evropě: komeniologická centra jsou v Kanadě či například v Japonsku nebo Jižní Koreji. Komenský tedy jako intelektuální osobnost bezpochyby došel celosvětového vědeckého uznání zájmu, pro mě zůstává ovšem otázkou, jak je to s obecným povědomím o Komenském. V tomhle k obávám, že stojíme právě před tou „ikonou“ hovořící neznámým jazykem. Moje kolegyně Lenka na mezinárodním projektu Jan Amos Komenský jako místo paměti. Bude jistě nesmírně zajímavé obraz Komenského postupem doby, bortících a rodících se režimů a s proměnou samé společnos Které Komenského myšlenky na vzdělávání jsou v současnosti stále aktuální a které by naopa školství neuspěly? Obecně se říká, že Komenský je zakladatel moderní pedagogiky. Metodologicky vzato jistě: j rovného vzdělání pro všechny, bez ohledu na věk, pohlaví či národnost, princip postupného konkrétního a postupování k abstraktnímu, ohromující projekt systému na sebe navazujících bezpochyby ukazuje, že stále jdeme cestou, kterou jsme se kdysi vydali v jeho intencích. A se zapomíná na to, že pro Komenského byla na prvém místě výchova náboženská a z toho logic kvality mravní. Lze tvrdit, že celá jeho pedagogická soustava, ba celé jeho myšlení a dílo lepšímu poznání a přijetí Boha – stačí prozkoumat jeho českou Didaktiku: „cíl člověka jest blahoslavenství“. Přehledně je to vidět i na jeho nejmonumentálnějším díle ze závěru život poradě: vzdělání je pro něj základ, na kterém stojí společenské uspořádání a náboženství. extrahuje z Komenského jen jeden plán – „profánně“ pedagogický, didaktický apod. – poněkud upravujeme, aby odpovídal modernímu pojetí. Takový nebyl! Ovšem tím jsme myslím přesně u z dokážete si představit, že požadavek nadřazení náboženské výchovy pedagogové prosazují na školách? V současné společnosti je to spíš úsměvný či ostře kritizovatelný nesmysl. Dosazu jen mravnost (možná spíš snažíme se dosazovat), ale pokud ji vyžaduje zase jen člověk, res společnost, je to veličina značně ovlivnitelná. Nicméně neztratili jsme tím sám základ vzd Komenského „harmonii“? Titulní list Informatoria (1632) Na druhou stranu většina Komenského myš vyžadována. Kdo si projde Didaktiku, po při četbě Informatoria školy mateřské s vývojová stadia dětského psychického vý přístup. Z konkrétních požadavků uveďme vzděláván „v rozum lidský, osvícenost, v planý výhonek. Že se má všemu od počá se učení má dít s poznáním, že touha po a hravě, že pedagogové mají vnímat dife nejsou stejného založení. Výmluvný je K výuku cizích jazyků, jednak na úroveň v V prvém bodu se snažíme, v druhém podnikáme pramálo. Komenský měl ovšem ještě větší nároky měli vybraní studenti ovládat čtyři jazyky, a to češtinu, latinu, řečtinu a hebrejštinu, a ještě nějaký další vernakulární, tedy národní jazyk: jmenuje italštinu, francouzštinu a ně znovu aktuální je myslím Komenského zdánlivě samozřejmý požadavek učit se na analogiích a reálného světa: na oblacích, rostlinách, zvířatech nebo hodinách. Říkám to v souvislosti s a mozaikovitým způsobem poznání moderního člověka: málokdo získává vědomosti svým vlastním alespoň objevným studiem; většinou směřuje první cesta k wikipedii nebo internetovému vyhl je právě cesta, před kterou Komenský varoval. Je to jen abstraktní poznání, realita se kvů Pro Komenského byla ovšem takovým „nebezpečím“ kompendia, florilegia a podobné knihy: tedy encyklopedie atd. Jeho vlastní metoda spočívala v důkladném a pozorném, soustředěním čtení vytváření vlastního fondu poznatků, které vystaví, řečeno s Komenským, „chrám poznání“. Národní ekonomická rada vlády představila vizi, podle které by učitelům stačilo jen bakalá a pedagogický kurz. Vy sám budoucí pedagogy vzděláváte. Myslíte si, že je tato doba dostač požadavky na učitele měl Komenský? Tohle je zásadní koncepční otázka a není pro mě, literárního historika, na ni právě snadné Přestože koncepce vzdělání pedagogů se měnila, vzdělanost národa s tím mnohdy nesouvisela. že zmíněná změna koncepce vzdělání učitelů patří k negativním signálům vztahu českého stát vzdělávání, prestiž učitelského povolání by tímhle rozhodnutím alespoň určitě nestoupla. Komenský sám ovšem s nějakou školou pro pedagogy nepočítal, pro něj měly být preceptory „o vybrané, pobožné, vážné, rozumné“, tedy v podstatě bez nějakého požadavku na konkrétní vzd jistě šlo o vzdělání univerzitního typu, pedagogické zaměření neexistovalo). Důraz kladl n respektive rodiny, která měla dítěti dát mravní základ, se kterým by přešlo k preceptorům, procházelo dalšími stupni vzdělání, zvláštní význam měla škola latinská, která měla být pr již konečná a navštěvovat ji měli žáci od 12 do 18 let. Ptáte-li se na požadavky na učitele, trochu to odlehčím a ocituji půvabný popis pedagoga, s ohledem na vztah k žákovi uvedl Komenský v sedmnácté kapitole české Didaktiky: „Precepto li k mládeži vlidní, ochotní, otcovští, žádným způsobem jich od sebe, slovem, ani přísným neodhánějící, ale raději všelijakou přívětivostí k sobě vábící, laskavě s ními někdy proml slibující tež neb dávající někdy žemličku, ořech, jablko, knižku etc.; item jestliže někdy pohladí, políbí, popěstují, rodičům po nich něco vzkáží, někdy k sobě vezmou, nějaké malov instrument jiný etc. ukáží: a tak sumou k discipulum svým, jejich věku, vtipu, povahám for získají je sobě snadně.“ Takový ideální učitel je možná přáním i mnohého současného žáka, Pasáž "Přídavek" z Informatoria školy mateřské (1632) Komenský řekl: „S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy, bez knih nebývá učený ve škole.“ a také „Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však zna hlupákem.“ Současná vláda navrhuje zvýšit u knih DPH, což jistě sníží jejich dostupnost na dětmi či studenty. Hrozí nám, že se staneme národem hlupáků? Tohle je další negativní signál, který vyvolává oprávněné obavy koncepční směřování našeho DPH se sice mění, ale signál zůstává stejný: špatný. Oba zmíněné citáty pocházejí z projev libris, který Komenský proslovil na začátku svého pobytu v rákocziovském Sarospataku v lis Ten projev je nesmírně zajímavý: popisuje hodnotu knih i způsob, jak z nich vytěžit duchov Jako citát by se z něj mohly vzít i další sentence, jež by si možná měl mnohý současný ign druhu nechat vytesat nad vjezd do svého příbytku, například tuto: „Knihy ho totiž mohou př tužby, nikoliv zlato a stříbro.“ K ničemu by podle Komenského nebyl rozum, kdyby nebylo kn vážit si knih více než zlata a chovat je jako poklad. Kromě úcty je třeba knihy číst, aby v nich zakopané byly vykopány, aby se dostaly na denní světlo a užívalo se jich.“ Zvýšení je podivným gestem vůči společnosti: „Nezáleží nám na tom, aby se česká knižní kultura roz tak okatě dává náš stát najevo, jak je mu lhostejná česká knižní kultura, dává také najevo vzdělání; nechejme stranou to, že důraz na vzdělání je samozřejmou součástí volebních prog volbách a že i ve volebním období se vlády zaštiťují péčí o vzdělání. Skutky jsou opačné: podivný útok na vědu, stále nevyřešený; teď je to facka knižní kultuře. Pak ale také toto Komenského tvrzení opravdu otevírá cestu hloupnutí české společnosti. A dovolme si ocitova uvedeného citátu: „A to je urážka Boha Stvořitele, který chce, abychom byli jeho obrazem.“ Která z prací Komenského patří k vašim nejoblíbenějším a proč? Já jsem orientován literárně, mám proto pochopitelně rád Komenského spisy, kterým se říká umělce“. Je jich víc, působivý je cyklus Truchlivý, mám rád Komenského veršované dílo, něk ale instinktivně cítím, že na předních místech stojí dva spisy, které jakýmsi prstenem obe celý Komenského život. Na jedné straně je to Labyrint světa a ráj srdce, zdánlivě známé dí ne zcela vysvětlené, na druhé straně emotivní Unum necessarium, spis, kterým se Komenský v života hájil před útoky a shrnul v něm své tužby i svá zklamání. Obě díla spojuje motiv la v prvém Komenský labyrintem v postavě Poutníka prochází a zažívá fascinující zážitek, v dr smířeně popisuje labyrinty, kterými během svého života sám prošel. Labyrint světa je dle m autobiografický popis Komenského mystické zkušenosti obratu v asi nejtěžším období jeho ži šesté kapitoly, kterou končí cesta Poutníka světem a ze světa, mně stále běhá mráz po záde Všudybud a Mámení, jej opustili, a osamělý Poutník pocítí větší náklonnost ke smrti než k se „přes kraj světa“, aby zahlédl osud člověka. Zhrozen nihilistickým poznáním, zhroutí se větu, která je v české literatuře myslím ojedinělá: „Ach Bože, Bože, Bože; Bože, jestliže smilůj se nade mnou bídným!“ Je to zároveň modlitba i invokace, je to prvé oslovení Boha v Je to bod obratu, konverze. V tomto okamžiku pochopíme, že pravým průvodcem Poutníka byl B oslovení, kterého se nakonec dočkal. Kdyby se ovšem nedočkal...? (Lucie Kettnerová)