Svět slaví Mezinárodní den dětské knihy ****************************************************************************************** * Svět slaví Mezinárodní den dětské knihy ****************************************************************************************** 2. dubna uplyne 206 let od narození melancholického pohádkáře Hanse Christiana Andersena. paměť se v tento den připomíná po celém světě už od roku 1967 Mezinárodní den dětské knihy pohádkách, ale i o dalších autorech literatury pro děti jsme si povídali s PhDr. Věrou Bro katedře české literatury Pedagogické fakulty UK přednáší mj. i literaturu pro děti a mláde Hans Christian Andersen je považován za jednoho z největších světových pohádkářů. Jeho poh zrovna určeny pro malé děti – na to jsou příliš smutné a někdy až hororové. Jak vlastně k Andersen = symbol pohádek došlo a víme, proč jsou jeho pohádky tak neobvyklé? Hans Christian Andersen je skutečně jedním z nejkreativnějších světových pohádkářů – Hans vlastní výrazný autorský vklad nad pietním přístupem k lidové tvorbě, k folklóru, kteroku hodnotu začali vnímat už raní romantikové a který obrozenská kulturní hnutí jednotlivých n vlastní svébytné národní filozofie i  historicity. V pohádce např. bratři Grimmové viděli odraz dávných mýtů, obroušených či dokonce pokřivených ústním předáváním. A pokud jde o dr pohádkových syžetů, či jejich „hororovost“, pak jsou Andersenovy pohádky jen jejich slabým první na folklorních syžetech či jen motivech výrazně stavěly. Stačí si vzít do ruky někte pohádky Boženy Němcové, která lidové syžety už více rozvíjela po svém. Co je pro Andersenovu vlastní poetiku nejpříznačnější a co se pozná na první pohled, je me smutek, který jste zmínila, ale i ironie v pohledu na reálný chod světa, v němž berou za s jeho hrdinů. Je jedno, jestli je to malá mořská víla, statečný cínový vojáček, ošklivé káč seschlý vánoční stromek, který nepochybuje, že opět  zazáří ozdobami a svíčkami – než ho r kamen. Romantický rozpor světa a srdce se tu nese v nejrůznějších polohách a fakt, že Ande prvních začal do postav svých pohádek  obsazovat obyčejné neživé věci,  na tom nic nemění, rozdíl od evropských romantiků, z nichž řada také psala původní autorské pohádky, Andersen dopomohla i hovorovost jazyka a vypravěčská bezprostřednost. V Čechách byl poprvé přeložen vydání v roce 1863, a i když ke konci století byl jeho styl často puristicky upravován a d v jeho textech tlumila některé motivy, stále byl vnímán jako vzor původní autorské pohádky Když už mluvíme o malých čtenářích či posluchačích, pak některé jeho příběhy skutečně vyža nadhled. Není ale řešením Andersenovy texty mrzačit, nivelizovat jeho způsob vyprávění. Na běžně prodávané knížky, kde je text na druhém místě, až po obrázcích, obvykle z dílny Walt např. princ a mořská víla nakonec stejně vezmou).    Občas bývá zmiňováno, že on ale nechtěl být považován za pohádkáře, pohádky nepovažoval za tvorbu. Je to tak? Nemyslím si to. Ano, pokud se podíváme na jeho života běh ( mého života), pak vidíme, že zpočátku toužil prorazit hlavn i básník. Domnívám se, že právě pohled básníka a dramatika první (od roku 1835 vycházely v sešitech vždy před Vánocemi přehlédnout. Je však také pravda, že řada ze série jeho 156 povídce, často s řadou symbolů. Také od roku 1843  až po 70 na rozdíl od těch starších Pohádek vyprávěných dětem. Zacíl Se jménem Andersena je spojena ještě jedna akce pro děti – knihovny pořádají Andersenovu n přiblížit, co je to za akci? Na to by bylo lepší se zeptat v Klubu dětských knihoven SKIP, který Noc s Andersenem, jak oficiálně jmenuje, zpopularizoval a rozšířil po stovkách knihoven v Čechách i na Moravě. J na podporu dětského čtenářství, kdy děti nocují v knihovnách, ale než se uloží k spánku, č soutěží, malování, setkání s pohádkovými bytostmi z dětských knížek, ba tam, kde je to mož ilustrátory či herci, kteří literaturu pro děti interpretují v médiích. Samozřejmě se tu h – tak taky celá akce začala. Klobouk dolů před knihovníky, Noc s Andersenem vnímají jako j celoroční práce s dětským čtenářem, ne jako izolovaný efektní počin. Samozřejmě, že prožít dobrodružnou noc v knihovně má své kouzlo, dokonce takové, že, jak j někdy kapacita dětského oddělení nestačí. Pokud vím, letos se v knihovnách spí z pátku 1. 2. 4. Na Noci s Andersenem  je také úžasné, že z Uherského Hradiště, kde knihovníci ten ná postupně expandovala do řady knihoven v Evropě i v zámoří – údajně se třeba čte i v Sydney I v české literatuře najdeme díla určená dětem, která některé děti jen obtížně zvládaj. Má Karafiátovy Broučky. Určitě to však není kvůli způsobu Karafiátova vyprávění. To je naopak při své dodnes ohrom jednoduchosti a přístupnosti i velmi malým dětem tak vjemově bohaté, že je to až s podivem se pasáže, dané tady střídáním ročních období, mnohostrannou smyslovost stupňují a posiluj Uvědomila jsem si to nedávno, když jsem o Broučcích psala větší studii a znovu je několikr náhodou právě tato útlá knížka, první opravdu autorská pohádka v české literatuře, způsobi na konci století, kdy byla, sedmnáct let po svém vydání, „objevena“ autory z Masarykova ok Volání po tom, aby estetický rozměr byl v literatuře pro děti vnímán jako důležitý výchovn našlo konkrétní argument. V kontextu dobové produkce pro děti Broučci zapůsobili jako zjev že byli vnímáni jako výchovně laskaví, přestože se nevyhýbali žádným neobvyklým životním s tom, že tehdy se jimi nemyslela smrt, ta patřila k životu, ale rozpaky budilo spíše milost jeho nezdařené námluvy s Verunkou, a také detaily z rodinného života, včetně narození jeho životní zkušenosti poslední problémy naprosto smývají a zbývá jen ten definitivní odchod n celé rodiny – a poslušnost Bohu a řádu věcí. Z historického kontextu víme, že poslušnost byla hlavní dětskou ctností a např. v dobových „výstražných povídkách“ se umíralo daleko častěji a krutěji. Ale to je argument pro dospěl Záleží tedy na rodiči, který předčítá. Ten své dítě zná nejlíp, ví, co unese, co mu může z Jen připomínám, jak téma smrti postupně přestává být tabu i v nové české literatuře pro dě o konci života začalo více mluvit v celé společnosti.  Úpravy textu, které jsem měla v ruc jen opět poškozují jedinečnost Karafiátova stylu. Jeho kvality mimochodem ocenil Gustav Ga recenzi, která roku 1893 ke Karafiátovým Broučkům přitáhla pozornost nejširší veřejnosti, „je to knížka znamenitá, možno říci snad nekrásnější květ naší české literatury dětské. Bá rozvahou lze nazvati českým Andersenem, nota bene!“                  Autorem, jehož naopak miluje už druhá generace dětí, je Václav Čtvrtek, který by se v těch 100 let. V čem je kouzlo jeho pohádek? Ty nejznámější, zpopularizované zvláště televizními Večerníčky, buď po svém, s humorem sit motivy z tradičních českých pohádek a jejich příznačné lidové hrdiny (pohádky o loupežníku o tom, jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni, o formanu Šejtročkovi), další, o lesních Vochomůrkovi, o víle Amálce a žabce Márince, o Makové panence a motýlu Emanuelovi vytvářej pro Čtvrtka platí, že jeho vypravěčství je jednoduché a přitom nezaměnitelné, vrostlé do n osobité. Na Václava Čtvrtka letos zaměřili svou pozornost i odborníci a připravili mezinárodní konf ní bude řešit a kdo bude mezi účastníky? Program se teprve sestavuje v organizačním centru, které má hlavní stan (jak jinak) v Knih Čtvrtka v Jičíně, nechci předjímat.  Důležité je, že nejde o nějakou nárazovou a pietně la Čtvrtkova výročí: v Jičíně už řadu let prokazují, jak dovedou literární odkaz autora, kter dítě v době první světové války žil u svého dědečka (a Jičín zpopularizoval svým pohádkový Rumcajsem), přiblížit živě a kreativně. Proslulá je třeba akce na konci prázdnin Jičín měs na kterou se sjíždějí děti se svými rodiči, v průběhu roku pak dílny s literárními náměty pro učitele. Čtvrtek psal nejen pohádky, ale i příběhy ze života dětí, divadelní hry, byl rozhlasovým pracovníkem, řada jeho pohádek je díky televizi i rozhlasu spojována s konkrét hereckými interprety. Zvláště díky médiím je populární i v zahraničí. To všechno umožňuje postavit program ve značné šíři, mezioborově, a jičínští se o to s dal spoluorganizátory snaží. Že vedle města na programu i doprovodných akcích participuje řada organizací od Ústavu pro českou literaturu přes Památník národního písemnictví po Pekařovu jen potěšující a jsem ráda, že se organizační práce od samého počátku účastní i moje domov literatury Pedagogické fakulty UK.     (Lucie Kettnerová)