Invaze jsou složité, predikce tudíž obtížné. S Vojtěchem Jarošíkem a Petrem Pyškem o problému zvaném biologie invazí ****************************************************************************************** * Invaze jsou složité, predikce tudíž obtížné. S Vojtěchem Jarošíkem a Petrem Pyškem o pro biologie invazí ****************************************************************************************** Skupina badatelů z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a Botanického ústavu AV ČR s let na mezinárodním projektu výzkumu biologických invazí DAISIE, který kromě mnoha důležit jejich  souvislostí se může stát jedinečným nástrojem při ochraně životního prostředí v gl Za českou stranu jsou hlavními řešiteli projektu Prof. RNDr. Vojtěch Jarošík, CSc., zástup Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a Doc. RNDr. Petr Pyšek, CSc. z Botanického úst zástupce ředitele a vedoucí Oddělení ekologie invazí. V současné době působí na Novém Zéla „Nový Zéland je pro invazního biologa zemí zaslíbenou...“ Čím je ojedinělý evropský projekt DIASIE a kolik zemí či vědeckých pracovišť se ho účastni rozdělen? Projekt DAISIE byl ojedinělý v tom, že shromáždil v té době existující informace o biologi jediné databáze, kterou postupně analyzujeme a získáváme o invazích řadu poznatků, které s regionech zjistit nelze. Unikátní byl i v tom, že pokryl invazní organismy v celé šíři, tedy rostliny, houby, bezob i obratlovce, a to ve všech typech prostředí – v suchozemském, sladkovodním a mořském. To spolupráci mnoha lidí, kteří do té doby pracovali spíše odděleně podle svých specializací, vytvořilo mnoho cenných kontaktů a spolupráce pokračuje i po skončení projektu. Podílelo s institucí z 15 zemí, za Českou republiku byl partnerem Botanický ústav Akademie věd, ale m spolupracovníků z celé Evropy, takže třeba monografie shrnující výsledky projektu má téměř Stěžejní částí projektu byla tvorba databáze, další části tvořilo vypracování podrobných s nejvýznamnějších invazních druzích Evropy a mapování jejich rozšíření, vznikla také zmíněn či databáze expertů zabývajících se invazemi a důležitou součástí byly již analýzy dat a z publikace ve vědeckých časopisech. zleva: Prof. Doc. RNDr. Petr Pyšek, CSc., Botanický ústav AV ČR, vedoucí Oddělení ekologie invazí, Prof. RNDr. Vojtěch Jarošík, CSc., zástupce vedoucího Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK Jaké výsledky projekt přinesl a jak ovlivní celoevropský/světový přístup k ochraně životní Díky DAISIE víme, že v Evropě je okolo 11 000 druhů nepůvodních organismů a zavlékání pokr se zrychluje. Většina z nich sice nijak neškodí, ale ta menší část, která ano, velmi ovliv typy evropských ekosystémů. V jedné práci jsme například shrnuli ekologické a ekonomické d ukázali jsme, že míru zasažení jednotlivých zemí lze dobře popsat úrovní jejich ekonomiky. sloužit jako model pro spolupráci v ostatních částech světa, protože problém invazí je sku a je nutno jej řešit na mezinárodní úrovni. Výsledky DAISIE posloužily jako vědecký podkla připravované evropské strategie přístupu k invazním druhům. Mají biologické invaze nepůvodních rostlin a živočichů také nějaké pozitivní aspekty? Nepochybně, i když bychom v tomto kontextu použili spíše slovo introdukce – lidstvo je záv flóře a fauně, vezměte si například potravní produkci, většina základních plodin u nás nen samotné invazi, tedy nekontrolovatelném šíření, už toho mnoho pozitivního nenajdeme. Dokážete si jednotlivé části světa představit bez zavlečených nepůvodních druhů? Byla někd nebo bylo by něco takového vůbec možné? U nás byla krajina naposledy prosta nepůvodních druhů před začátkem neolitu a je asi jasné takovému stavu si nikdo představit nedokáže, ale hlavně, nikdo o to ani neusiluje. Konec k rozšíření rostlin a živočichů se měnily vždycky a druhy se šířily do nových území. Problém tyto procesy nabraly působením člověka obrovských rozměrů a intenzity. Nejde o to vymýtit druhy, řada z nich by nám i v současné přírodě chyběla, protože jsme na ně zvyklí a vnímám přirozenou součást; je třeba ujasnit si priority a soustředit se na ty druhy, které opravd které nechceme – vytlačují původní druhy, přetvářejí krajinu, mění základní funkce ekosyst lidské zdraví apod. S těmi ostatními se dá vcelku dobře žít. Důležité je také vytvořit úči by omezil zavlékání na nezbytně nutnou míru, tady se otevírá řada možností v oblasti kontr zboží, soustředit se na nebezpečné cesty zavlékání,  monitorovat výskyt nových druhů a ryc v případě, že se jedná o druh nebezpečný, mít kvalitní, dobře organizované a rychle přístu zvyšovat povědomí veřejnosti. V invazích stejně jako třeba v medicíně platí, že prevence j levnější než léčba.  Je možné vyčíslit škody, které druhy zavlečené do jiného prostředí způsobí? A když už se t kolik peněz evropské státy na boj s těmito invazemi vynakládají? V jaké oblasti je situace nepůvodních druhů závažnější - v oblasti druhů rostlinných nebo živočišných? Odhadů, kolik nás invaze stojí, je celá řada, jedna často citovaná studie odhadovala, že n tisíciletí spolykaly invaze každoročně pět procent hrubého globálního produktu. Pro nás je nejzajímavější nedávný údaj, zčásti založený právě na datech z DAISIE, že invaze stojí kaž unii téměř 13 miliard euro. A to je ještě zcela jistě konzervativní odhad, protože jen pro činí odhad 1,7 miliardy liber. Jednotlivé odhady se samozřejmě liší podle metody výpočtu a ale ať už jsou ta čísla přesná více či méně, je nepochybné, že se jedná o obrovské částky. kulturní, nevratné škody, spojené třeba s vymizením určitého druhu, v nich zpravidla započ protože v podstatě není jak je vyčíslit. A nedá se říci, že by závažnější důsledky mělo za či živočichů; to záleží na konkrétním druhu, oblasti, specifických podmínkách. Mají větší vliv na zavlečení invazivních druhů cestování a doprava nebo klimatické změny? Zcela určitě cestování a doprava, ale hlavně obchod a ekonomické ukazatele obecně. Klimati výhodnější podmínky pro určité konkrétní druhy, ale je pravděpodobné, že jiné zase ustoupí změněné podmínky nebudou vyhovovat. My se ale při tom, jaký budou mít klimatické změny vli zatím pohybujeme spíše v oblasti odhadů, protože invaze jsou složité, závisí na řadě fakto jsou tudíž obtížné.  V současné době pobýváte na Novém Zélandu. Podílíte se na mezinárodním výzkumném projektu projekt, tedy pokračování vašeho výzkumného projektu z UK? Náš pobyt tady není v rámci žádného oficiálního projektu, je hrazen z prostředků Praemium nám umožňují pokračovat ve spolupráci s bývalým koordinátorem projektu DAISIE, profesorem který zde pracuje v centru zaměřeném na invazní druhy. Zpracováváme data, pracujeme na pub probíráme možnosti dalšího výzkumu, ale jezdíme i na exkurze, protože Nový Zéland je pro i zemí zaslíbenou. V čem se organizace vědecké práce na NZ liší od evropské? Zásadnější rozdíly jsme nezaznamenali, ale vzhledem k výše zmíněné náplní činnosti jsme se nepídili. Do jaké míry poznamenalo vaši práci zemětřesení, které před měsícem postihlo NZ? Zemětřesení bylo vskutku nepříjemným zážitkem, trochu nás zdrželo, protože jsme museli řeš spojené s přesídlením z Christchurch, kde jsme bydleli, přímo do Lincolnu, ale vzhledem k pro postižené lidi a celé město tragédii, by bylo až nemístné si jakkoli stěžovat. My jsme Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová)