Více takových zapálených bláznů. Pocta Jiřímu Stanislavu Guthovi-Jarkovskému ****************************************************************************************** * Více takových zapálených bláznů. Pocta Jiřímu Stanislavu Guthovi-Jarkovskému ****************************************************************************************** Sportovní veřejnost si v tomto roce připomíná 150. výročí narození Jiřího Stanislava Gutha (1861 - 1943), doktora filosofie, spisovatele, překladatele a neúnavného propagátora a org sportovního života, bez jehož vzdělání, rozhledu a činorodosti by Češi hned v samém začátk tak významné místo jednoho ze zakladatelů novodobých dějin olympijského hnutí. Jeho životn mohla být jedním z příkladů potvrzujících, že osudu, který je člověku určen, se nelze vyhn ten ho dostihne často podivuhodnými způsoby, aby ho přivedl na tu jeho „správnou“ cestu. M dokreslujících zrození nového olympijského ohně nabízí následující rozhovor s PhDr. Franti CSc. z Olympijského studijního a informačního centra Českého olympijského výboru, který o přednáší na Katedře kinantropologie, humanitních věd a managementu sportu FTVS UK. Jak se stane, že z osobnosti s takovým zázemím, jaké měl Jiří SPhDr. František Kolář, CSc. Jarkovský, bude člověk, který koncem 19. století zakládá olympijské hnutí? Úplnou náhodou. Podle mě za všechno může cestovatelská vášeň Jiřího Gutha, jak se až do roku 1920 jmenoval. Hrozně rád cestoval. Když začal studovat, univerzita se rozdělila na českou a německou a on byl „prvním“ promovaným doktorem filosofie. Při promoci byli dva, ale protože ten druhý byl od K, stal se on prvním doktorem filosofie. Také si vždycky nechával říkat „pane doktore.“ Po skončení školy byl vychovatelem v knížecí rodině Schaumburg-Lippe a kníže ho se syny poslal do Ženevy. Tam s nimi začal cestovat po okolí. Moc ho to bavilo, jenže neměl peníze, a tak sháněl různá stipendia. Například v roce 1890 od spolku Svatobor a odjel do Anglie a do Irska. V roce 1891 zjistil, že vyšel výnos o mod výchovy na středních školách a že součástí tohoto výnosu je nabídka stipendia těm, kteří b zkoumat, jaké metody se používají, aby byla tělesná výchova přitažlivější a měla větší efe to zalíbilo a o stipendium požádal. Protože uchazečů moc nebylo, dostal ho a odjel do Paří výchově přitom neměl velké ponětí. Byl sice přispívajícím členem Sokola, což se ve vlasten patřilo jaksi samo sebou, ale nikdy necvičil. Naopak, s hrůzou vzpomínal, jak ho mladí pán donutili, aby na hřbetě koně jel s nimi až do Kostelce nad Orlicí a zpátky, protože chtěli maminku. Ve svých pamětech píše, že z toho byl zničený déle než týden! Takže ke sportu žád A v Paříži se stal zapáleným amatérským teoretikem sportu? Když přijel do Paříže, vyhledal svého přítele Františka Drtinu, který na Sorbonně studoval sociologii, a ten mu poradil, že v Paříži existuje člověk, Pierre de Coubertin, který se t zabývá teoreticky. Jiří Guth nelenil a Coubertina vyhledal. Snad proto, že byli vrstevníci oka a tím začalo jejich celoživotní přátelství. Pierre de Coubertin ho dokonce vzal na dvě zkoušel nové metody. Guth o všem sepsal dlouhou zprávu, ve které přiznal, že z těch 6 týdn vídeňská vláda, se celých 10 dní zabýval tématem tělesné výchovy a pak že cestoval po Fran roce 1891. Dalším důležitým mezníkem byl rok 1889, kdy se v Paříži konaly první mezinárodn závody, na které přijeli i čeští Sokolové. Nejdřív z nich sice všichni měli legraci, proto krojích, zpívali a předváděli české vlastenectví, ale pak při závodech obsadili první tři byl jimi nadšený a říkal - tohle je příklad zdravého národa a toho, jak mají lidé pěstovat výchovu, aby byli zdatní, otužilí a tak dále – a najednou přes Sokoly začal získávat vztah Takže díky Sokolům a Coubertinově nadšení se z Gutha-Jarkovského stal sportovní funkcionář nevěděl jak? Když Coubertin připravoval kongres, na kterém byly obnoveny olympijské hry, obrátil se na poradil, koho na kongres z Čechů pozvat. Guth mu poslal několik jmen, hlavně Českou obec s starostu a náčelníka, kterými byli Jan Podlipný a Josef Scheiner, a pak ještě některé spor v Roudnici nad Labem nebo Spolek pro pěstování her české mládeže. Ovšem kromě Gutha nikdo totiž netušil, co z toho bude. Guth vzpomínal, že ani jeho nenapadlo jet do Paříže, protož cestu do Malé Asie, a tak poslal jen pozdravný dopis. Coubertin, když mu ve velké aule Sor všechno schválili, říká - ale pánové, teď jsme si odhlasovali, že obnovíme olympijské hry, Představil jim několik nápadů a mezi jinými také ten, že je třeba založit instituci, která nejen o organizaci olympijských her, ale i o jejich propagaci, aby se svět dozvěděl, co to jsou a jaké mají mít ve společnosti poslání. Tou institucí se stal Mezinárodní olympijský v něm chtěl mít i někoho z Čechů, protože ho fascinovali Sokolové, ale… „Coubertin neznal mě,“ jak Guth sám říkal. Olympijské hry se pokoušeli obnovit i jiní, přesto se to podařilo až Coubertinovi. Bylo to napětí, které hrozilo přerůst ve válečný konflikt, které nakonec nejsilněji ze všech podpo mírových sportovních her namísto her válečných? Coubertina fascinovala antická myšlenka míru - ekecheiriá. Uvědomme si, že zvláště koncem mezi Francií a Německem obrovské napětí vyhrocené na obou stranách a on si říkal, že olymp být prostředkem, kde se mladí lidé budou setkávat a poznávat se, a že když někoho znám, je do něho střílet. Navíc, oproti jiným Coubertin přišel s tím, že principu antických olympij boji o vítězství, nejvíc odpovídá moderní sport, který je na rozdíl od ostatních tělovýcho které existovaly v 19. století, postaven na stejném principu. Jak se tedy Jiří Guth dostal do víru olympismu? Coubertin ho pozval na první novodobé olympijské hry do Atén a tam už Guth přijel. K tomu hezká historka. Guth, aby neměl problémy ve škole, kde učil, nesměl zanedbávat výuku. Jenž který byl latinář a řečtinář, vždycky snil o tom vidět staré Řecko a antický Řím, ale nikd nepodařilo. A teď když měl jeho učitel možnost jet do Řecka, tak řekl - aspoň vy se tam po byl opravdu velkorysý přístup. V Aténách tam Guth poznal, co jsou olympijské hry. Byla to už na těch prvních hrách byl ceremoniál předávání medailí, vyvěšování vlajek a hraní hymen fascinovalo! Najednou si uvědomil – kdyby sem přijeli čeští sportovci a takhle zazářili, l se o českém národě něco dověděli. Když pak o aténských olympijských hrách referoval v časo „Vítězství Čechů by pro poznání malého národa bylo nesmírně důležité. Já vím, proti umění, vědám nějaký sport nic neznamená, ale k zahození to není.“ A pak končí větou, že „pro Čech se olympijských her jen zúčastnit, pro ně je důležité zvítězit“. Tím zcela obrací údajný v Jak se Guthovi-Jarkovskému dařilo prosazovat myšlenky olympijského hnutí doma v Čechách? Guth se pro olympijské hry nadchl a rozhodl se, že založí instituci, která by se starala o Mezinárodní olympijský výbor, jenom v českém měřítku. Ale kromě jeho dvou mladých přátel, Rössler-Ořovský a Václav Rudl, na to nikdo nereagoval. Přesto se postupně dostali do styku kteří rozvíjeli český sport. Právě polovina 90. let 19. století znamenala jeho obrovský ro různé sportovní kluby. Jednotlivé sporty se bouřlivě rozvíjely a občas se ani nevědělo, ja dělat. Byla tu snaha překládat pravidla sportovních disciplín. Na jaře 1897 se tito nadšen založili Českou atletickou amatérskou unii, která fungovala jako ústředí všech sportů a sp Gutha zvolili do čela. A Jiří Guth, který se rád nechával zvolit, protože byl hodně ješitn atletickou amatérskou unii začal organizovat české olympijské hnutí. Připravovaly se hry 1 obrátil na zástupce všech sportů, jak nahlížejí na účast českých sportovců v Paříži. Oni ř tím účelem 18. května 1899 ustavili Český výbor pro hry olympijské v Paříži 1900. Jenže na 1900 to vypadalo, že se hry konat nebudou, a tak se domluvili, že výbor bude existovat i n stálý, nikoliv dočasný, a že jeho úkolem bude nejen šířit olympijskou myšlenku, ale i repr sport navenek. A tady vidíme dvě fáze činnosti Gutha v olympijském hnutí. Ta první je do r se zaměřil na propagaci Čechů a českých sportovců a bojoval za to, aby na olympijských hrá samostatně. V okamžiku, kdy olympijské hry nabíraly obrovského respektu a získávaly celosv si toho ale všimly i vládní úřady v Rakousku a vyvinuly silný tlak proti tomu, aby Češi vy samostatně. Takže použily politickou páku... Nástupcem trůnu byl František Ferdinand a jemu solí v očích byl rakousko-uherský dualismus ukázalo, že v olympijském hnutí existuje dokonce trialismus! Ba co víc, ukázalo se, že v M olympijském výboru není žádný Rakušan! Nejdřív vládní úřady zkusily žádat, aby Coubertin G vyloučil, protože nezastupuje suverénní stát. Na to měl ale Coubertin připravenou teorii t geografie, podle které právo na sportovní samostatnost mají nejen suverénní státy, ale i n natolik vyspělé, že mohou vystupovat samy za sebe. Vytvořil ji už v Aténách v roce 1896, k zasedání MOV jednalo o tom, že je třeba vytvořit nějaké nižší řídící články, a kdy se vedl diskuse, jestli to bude na základě mezi-národním, nebo mezi-státním. Guth pochopitelně pro mezi-národní. Měl kliku, protože ho podpořil i Švéd Viktor Balck. Přišel s tím, proč by No žijící v unii se Švédy - kteří jsou sportovně hodně vyspělí, nemohli startovat sami za seb kteří tehdy byli součástí carského Ruska. A Guth se přidal s tím, že Rakousko-Uhersko je t národů a že by samostatné zastoupení měli mít Rakušané, tedy rakouští Němci, Maďaři, Jihos A když to všechno takhle pěkně vyjmenoval, přidal se k nim i Coubertin. Neznám důvod, proč miloval Čechy. I později, když se začal věnovat historii, věnoval Čechům několik článků a dojme, jaký k nim měl vřelý emocionální vztah. S jakými dalšími problémy, kromě organizačních a politických, se potýkaly začátky novodobé hnutí? Politické tlaky začaly až později. Kromě prvních olympijských her v Aténách byly ty druhé Coubertina fiaskem. Byly pořádány jako součást světových výstav v Paříži a v Saint Louis a výstavní výbor. Coubertinovi se v Paříži nepodařilo prosadit svou koncepci a distancoval s z toho neobyčejně zklamán, že vlastní národ mu podrazí nohy, a přišel se podívat, až když a udělali týden hlavních sportů. Šlo mu hlavně o setkání mládeže, o to, aby všichni sporto v jednu dobu, ať je to plavec, cyklista nebo gymnasta, aby spolu zápolili na poli sportu a spolu. Coubertin tvrdil, že sport je neobyčejně demokratický, protože na startu mají všich podmínky, že se jedná o čestný boj a navíc při něm nejsou žádní mrtví. Na konci si můžou p spolu do kavárny nebo do Buloňského lesíka. Jenže pořadatelé, aby to bylo zajímavější, záv celou dobu výstavy od května až do října a to se mu nelíbilo. Další hry v roce 1904, to by ještě větší šok. Původně je mělo pořádat Chicago, ale to se jich vzdalo. A tak se hry stal světové výstavy, která byla uspořádána v Saint Louis ke sto letům od koupě Lousiany od Nap organizační výbor hry degradoval ještě víc tím, že kromě soutěží bílých sportovců, nadřaze souběžně hry tak zvaně méněcenných národů. To se Coubertinovi už vůbec nelíbilo, protože t diskriminaci, kterou on chtěl překonávat. Navíc v roce 1906 řecká vláda začala pořádat vla olympijské hry, které měly být připomínkou 10. výročí obnovení olympijských her. Pro Coube porušení čtyřletého cyklu. Navrch k tomu na rok 1908 byly hry přiděleny Římu a ten se jich chvíli zřekl. Naštěstí ho zastoupil Londýn a na rok 1912 se pořadatelství ujal Stockholm, velice vyspělá. Hry v roce 1906 Coubertin sice do smrti odmítal, ale reálně to byla obrovs řecká vláda poslala všem státům peníze, aby mohlo přijet co nejvíc výprav a aby to bylo co Najednou se obnovil duch roku 1896. Angličané hrám vtiskli skutečně sportovní ráz a olympi se tím, co se rozvíjí až do dneška. Co na osobnosti Gutha-Jarkovského obdivujete nejvíc? Do roku 1914 se věnuje hlavně Čechům, ale po 1. světové válce vstupuje velice výrazným způ mezinárodního olympijského hnutí, protože v lednu 1919 se jako nejbližší spolupracovník Co generálním sekretářem MOV, což byla druhá nejvyšší funkce. Dodnes se do tak vysoké funkce žádný Čech nedostal. Narostlo jeho renomé, podílel se na tvorbě první Olympijské charty, k úpravami existuje dodnes, byl členem první exekutivy. V roce 1925, když Coubertin odstoupi funkce, učinil tak i Guth, vlastně už Guth-Jarkovský. Ale oproti Coubertinovi zůstal člene smrti. Na druhé straně zatímco v mezinárodním prostředí jeho renomé rostlo, v domácím pros klesalo. Do čela sportovních svazů přicházeli mladí muži. Bylo to v období, kdy vláda hlav Benešovi olympijské hry podporovala a financovala cesty sportovců do Antverp, Paříže a do Noví funkcionáři najednou viděli tok peněz, které by mohli využívat pro sebe. Guth, kterém bylo 60 let, už nechtěl do sporů vstupovat, a poté, co mu zemřela manželka, rezignoval na jen na zasedání MOV. Ve 30. letech byl doma hodně kritizovaný za to, že prosadil, aby se Č zúčastnilo her v Berlíně, když tady vzniklo dost silné hnutí proti zneužití her a za jejic Abych se ale vrátil k vaší otázce. Je těžké říct, co na něm obdivuji. Na jedné straně byl sportovec žádný. Nikdy třeba nejel na zimní olympijské hry, protože neměl rád zimu a chlad na ty letní. Jediné hry, kterých se nezúčastnil, byly v Los Angeles, kdy už se cítil starý peníze. Na druhou stranu je třeba říct, že měl pověst loajálního a spolehlivého člověka, k před úřadem. Přes to všechno, když vídeňská vláda prosadila do Mezinárodního olympijského vnučky císaře Františka Josefa I., obávaného Otto Windischgrätze, velkého elegána a světák vzdorovat. Byl neuvěřitelně pracovitý a měl neobyčejnou šíři zájmů. Dosud jsme mluvili jen o olympijském hnutí, ale ke Guthovi neodmyslitelně patří i jeho lit překladatelské dílo, i když dnes už ho zná jen málokdo. Člověk si říká, jak to vůbec mohl takovém organizačním vytížení, pracovních cestách přes kontinenty, bez televize, bez inter Je pravda, že jeho literární dílo se v současnosti už číst nedá, ale když vezmete, že čítá položek, je to úctyhodné. Sám byl na svou literární práci velice pyšný. Překládal, jak sám pro peníze. Do českého prostředí ale uvedl Karla Maye, i když jeho dílo považoval za liter známá je jeho práce v Klubu českých turistů, a to je další činnost Jiřího Stanislava Gutha kterou je třeba ocenit. V roce 1915 převzal vedení po svém předchůdci a válka pochopitelně utlumila. Ale své nejslavnější období měl Klub českých turistů v polovině 20. let, kdy zač chaty, rozhledny, budoval trasy v pohraničí a hlavně začal s památkovou péčí. Klub českých zříceniny rozpadávajících se hradů a je třeba říct, že to nedělal naivním nadšeneckým způs si přivedl odborníka, který posoudil, co zakonzervovat, co s tím dělat, jestli do toho vůb ne. To je období, které není příliš vidět a o kterém se ví málo. Mě nejvíc zaujala jeho ob činnost, kterou stíhal při zaměstnání, a všechno dělal jako dobrovolník, za nic z toho nem Jak moc se vzdálila praxe dnešního olympijského hnutí od myšlenek Coubertinových? O společ olympijské hnutí už bojovat nemusí. A přesto je něco, co by velmi potřebovalo - víc kultur gentlemanství? Myslím si, že by mu prospělo, kdyby se snížil počet sportů, protože některé sporty mi přip na hlavu. Například? Například akrobatické lyžování. Ale i jiné věci. Nedávno jsem měl docela zajímavou diskusi to potom, co Martina Sáblíková upadla na mistrovství světa a ještě si dojela pro bronzovou - všechna čest k jejím výkonům a tréninkové píli, ale v tomto sportu je konkurence velmi m si, že v atletice, když upadnete ve finále na MS, nemáte už absolutně šanci na žádnou meda Takže si myslím, že by bylo dobré sporty zredukovat. Ale hlavně! Snažíme se říkat, že olym politické, ale ony jsou politické od samého počátku. Vadí mi, že se z olympijských her stá obchod a na obchod se klade větší důraz než na sportovní výkony, které jsou jen prostředke dalších a dalších peněz. Nevím, jestli s tím jde něco dělat. Je ještě v tomto propletenci politiky a byznysu možný návrat ke Coubertinovým ideálům olym Než nastoupil Juan Antonio Samaranch, olympijské hry v podstatě krachovaly na tom, že se s ideály konce 19. století. Ale za sto let se společnost přece jen vyvinula, proto Samaranch druhou největší osobnost po Coubertinovi v historii mezinárodního olympijského hnutí. Tak někdejší antickou myšlenku přizpůsobil konci 19. století, tak Samaranch ji přizpůsobil mod Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál, podle mého názoru od nástupu Jacquese Roggeho, současnéh Mezinárodního olympijského výboru, směřuje k rozmělnění. Vznikly Olympijské hry mládeže, E mládeže… Myslím, že tím se olympijské hry devalvují. Na druhé straně proč mám rád olympijs na nich můžete vidět sportovce ze států, kteří by se jinak na mistrovství í světa nedostal počet. Takže na sjezdovém lyžování vidíte Íránce, Mongola, Keňana a nevidíte tam patnáct R nebo zástupců jiných alpských zemí. Coubertin, jak jste o tom hovořil, podporoval myšlenku národních sportovců. Je tato myšlen v dnešním světě a bere ji ještě vůbec někdo v potaz? Sportovní svazy, kluby i státy si kup kteří pak reprezentují stát, se kterým kromě peněz nemají nic společného. Musím říct, že s tím olympijské hnutí začalo už po roce 1914, když při přípravě Olympijské vyměněn princip mezi-národní za princip mezi-státní. Po válce, když vznikal Československý výbor, tak nevznikal jako výbor zastupující české sportovce, ale sportovce všech národnost území Československa, takže od roku 1919 i české olympijské hnutí respektuje tento státní pak čeští Němci v roce 1936 chtěli na olympijských hrách samostatné zastoupení, v tuto chv vyhovovalo, že mají svůj stát a nepovolili to. Ale jinak máte pravdu, že to dochází do neu absurdit, ale bohužel to odpovídá vývoji společnosti a míšení v globalizačním kotli. Jestl zastoupení budoucnost nebo jak se to bude nadále organizovat, neumím předpovědět. Vaše poslední věta k Jiřímu Guthovi je? Ke Guthovi? Více takových zapálených bláznů, kteří o sportu skoro nic nevědí, ale nakonec celou svou duší. Děkuji za rozhovor. Program konference věnované Jiřímu Stanislavu Guthovi-Jarkovskému [ URL "http://iforum.cun IFORUM-10719.html"] (Marie Kohoutová)