Dušan Drbohlav: Doporučuji více vzájemné informovanosti, spolupráce a porozumění. Jak se Česko otevřelo světu. ****************************************************************************************** * Dušan Drbohlav: Doporučuji více vzájemné informovanosti, spolupráce a porozumění. Jak se světu. ****************************************************************************************** Výzkumné centrum GEOMIGRACE, které působí na Katedře sociální geografie a regionálního roz Přírodovědecké fakulty UK, vydalo pozoruhodnou publikaci Migrace a (i)migranti v Česku: Kd přicházíme, kam jdeme? Knihu, ale především migrační situaci České republiky přibližuje ro kolektivu autorů Doc. RNDr. Dušanem Drbohlavem, CSc. Kdybyste měl stručně popsat migrační realitu České repubDoc. RNDr. Dušan Drbohlav, CSc., se změnila v posledních 20 letech s otevřeností hranic, Katedra sociální geografie a podnikání a financí ve spojené Evropě? regionálního rozvoje PřF UK Migrační realita Česka se dramaticky změnila díky porevolučním hlubokým politickým a ekonomickým proměnám. Mezi lety 1948 až 1989 bylo tehdejší Československo izolovanou zemí, která v podstatě neznala normální proces mezinárodní migrace a standardní mezinárodní migranty. Z hlediska imigrace se omezovala na spíše omezený příliv pracovníků, učňů a studentů ze spřátelených socialistických zemí, kteří se však většinou neintegrovali do tehdejší společnosti. Emigrace pak byla reprezentována tehdy nelegálním opuštěním státu (z politických, ale částečně též ekonomických důvodů). Po revoluci se země poměrně rychle proměnila v zemi tranzitní a imigrační. V dnešním Česku legálně pobývá cca 400 tisíc migrantů, mnozí z nich se úspěšně integrovali práce. Přicházejí jak migranti z Východu – aktivní zejména v manuálně náročných profesích i podnikatelé), tak v menší míře i imigranti z vyspělého západního světa, obvykle vysoce v zastávající intelektuálně náročné posty. Stejně tak čeští občané svobodně cestují v zahran dovolené, jiní tam krátkodobě či dlouhodobě pobývají pracovně. Svět se prostě Česku otevře otevřelo světu. Ve vaší knize se zabýváte migračně „saldově ztrátovými“ a „saldově ziskovými“ zeměmi v sou změnami ekonomické a sociální vyspělosti zemí. Mohl byste vysvětlit tyto pojmy a co je pod migračně ztrátového nebo ziskového salda země? V knize snad potvrzujeme význam a smysluplnost použití konceptu tzv. migračního cyklu, kte přerod, resp. výrazný posun charakteru země z tzv. „saldově emigrační“ (tj. počet imigrant než počet emigrantů) na zemi „saldově imigrační“ (imigranti převyšují emigranty). Tento ko znovuobjeven a rozpracováván v rámci výzkumného projektu IDEA (6. rámcový program Evropské jsme se mohli za Česko podílet i my, členové výzkumného centra GEOMIGRACE ustaveného pod K geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Daná m se odehrává ruku v ruce s hlubokými politickými a následně socioekonomickými a demografick Transformace probíhá v souladu s obecnějším modernizačním procesem, resp. posunem od indus postindustriální společnosti, avšak ve srovnání s vyspělým západním světem u nás značně op kvůli dědictví komunismu. V rámci daného konceptuálního rámce, na pomyslné vývojové ose př možné Česko zařadit někam za startovní čáru v „imigračním pásmu”. Na druhé straně však výs jasně potvrdily, že Česko je dnes výrazně dále než např. Polsko nebo Maďarsko.    Které rizikové procesy migrace v globalizovaném světě a v migraci, která probíhá v Evropě, nejrizikovější? Předně se přikláním k názoru, že celkové zisky pramenící z migračních pohybů a pobytů imig hostujících společnostech převáží jakákoliv potenciální rizika. Příkladem důvěry v tuto fi být např. Spojené státy americké – rozhodně nikoliv nepoučené svojí imigrační tradicí, kte cíleně, pomocí své migrační politiky, trvale diverzifikují etnickou strukturu své populace za nejrizikovější strategii z hlediska migračních procesů v současném globalizovaném světě pokračující a ještě umocněné obecné migrační uzavírání se vyspělého světa před světem méně Tlučení na zavřená vrata pevnosti vysněného světa (který přijímá jen určité malé kasty nov strany “chudých migrantů” může podle mého vyústit do skutečně vyhrocených konfliktů. Tím n druhé straně propagovat úplně volný přístup pro všechny… Jde o hledání a nalezení určitého kompromisu, rozhodně by však mělo dojít k posílení a větší systematizaci různých forem roz tím o pokus potlačit existující silné “push” faktory migrace v mnoha zaostalých oblastech Je trend migrační politiky od otevřenosti a přijímání migrantů, po regulaci a silné omezen emigrantů, až po cílené zpětné „vysídlení“, tj. navrácení, do jejich původních domovských dotované ze státních peněz, chránění pracovního trhu před cizí pracovní silou a vlastního sociálního zabezpečení a podpory před zátěží přílivu migrantů nezvratný? Tento trend nemusí být nezvratný. Jde především o to, že vyspělý svět, zejména mnohé člens jsou již dnes, ale budou mnohem více v budoucnu, vystaveny procesu demografického stárnutí fertility a rostoucí střední délky života). Ten s sebou mimo jiné přináší proměnu populačn s dopady na trhy práce, které budou jak z hlediska kvantity, tak kvality postrádat určité segmenty. Je otázkou s dnes vysoce nejistou odpovědí, nakolik tyto ztráty budou schopny bo kompenzovat zvýšením produktivity své práce s pomocí nových “know-how”, “high-tech” atd., budou ztráty nahrazovány nabízející se vhodnou zahraniční pracovní silou. Mimo jiné, určit spíše ve svém dopadu omezené aktivní politiky náboru cizí pracovní síly (po krachu politik 60. a 70. let minulého století v Evropě v podstatě nepředstavitelná iniciativa) se od počá století začaly nově objevovat především ve vztahu ke kvalifikovaným pracovníkům (ale nejen některých zemích EU, Česko nevyjímaje. (Poznámky: Česko: Do roku 2000 přistěhovalí definováni na základě trvalého pobytu, od 2001 cizinci s vízem nad 90 dnů a od 2004 i cizinci s povolením k přechodnému pobytu. Maďarsko: přistěhovalé po 1 roce pobytu, kteří zároveň vlastní dlouhodobé pobytové povolení. Polsko: trvalých povolení k pobytu a povolení k pobytu na pevně stanovenou dobu.) Jaké migrační procesy se nedaří dostat pod kontrolu států - ČR a EU? Nelegální přistěhoval ekonomické aktivity přistěhovalců? Přesně tak, stát není v mnoha směrech schopen zvládat neoprávněné pobyty cizinců, ale zejm neoprávněné ekonomické aktivity. Jde jak o problém kapacit, organizace celého systému a fu kontrolních mechanismů v rámci stávajícího legislativního prostředí, tak o nastavení vhodn legislativních norem. Klasickým příkladem je v tomto smyslu dlouhodobá neschopnost státu d vyřešit např. tzv. “Švarc systém” podnikání, v rámci kterého se na hraně legality a neoprá desetiletí pohybují tisíce cizinců. Důvodů existence tohoto neblahého stavu je mnoho. Nicm problémy s neoprávněnými aktivitami migrantů mají vlastně všechny vyspělé imigrační země a řešení je v nedohlednu. Neoprávněné ekonomické aktivity cizinců jsou totiž, zdá se, zabudo podstatě moderního kapitalismu – viz např. neustálá poptávka po levné a flexibilní (často cizí pracovní síle z řad podnikatelských kruhů...  Jsou však také procesy, které by Česko – jde zejména o vybudování mnohem spolehlivějšího systému evidence emigračních proudů či m integračního procesu cizinců v Česku. Komunity novodobých exulantů se soustřeďují zejména do velkých, případně menších měst. Je taková chráněná před migračními procesy třeba jen tím, že „monitoruje“ život jednotlivců, se říká, do talíře? Jak se pak imigranti jako skupiny, případně jednotlivci, na vesnici in Je známou skutečností, že imigranti do bohatších cílových zemí obvykle přicházejí přes nej osídlení, kde se také v největší míře usazují. Souvisí to především s množstvím příležitos ale také s větší anonymitou prostředí, než nabízí venkov. Současně s tím koncentrace cizin etnika či ze stejné země ve velkém městě umožňuje rozvíjet jejich vzájemné intenzivnější e sociální vazby, stejně jako psychologickou podporu a určitou sílu v semknutosti vůči možné majoritní populace. Česko v tomto není výjimkou, a proto integrace cizinců do ryze venkovs zatím není masivním fenoménem, není na tomto poli ještě moc zkušeností. Jak se změnily postoje české/evropské majoritní společnosti vůči migrantům? Tuto otázku nelze krátce zodpovědět. Na jedné straně máme v EU země, které jsou vůči imigr vzájemnému kulturnímu dialogu obecně přívětivější (jako např. Velká Británie, Švédsko, Dán Irsko, ale např. i Španělsko), na straně druhé existují ty méně přívětivé zejména mezi nov zeměmi EU (např. Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko...). Postoje se však někdy v závislosti na faktorech mění, jako např. pravidelné zhoršování postojů vůči imigrantům v době vzrůstajíc problémů. Česká společnost patří v daném ohledu k těm spíše méně přívětivým, nicméně se zd tak jako i v některých dalších zemích, potvrzuje tzv. „kontaktní hypotéza”, že se totiž s zkušeností s migrací a zvýšenými kontakty majority s cizinci postoj majoritní společnosti částečně zlepšuje. I když zde nejde o jednoduchý a lineární vztah.  Podle vrcholných evropských představitelů politika multikulturalizmu selhala. Jakou politi „všeho druhu“ byste evropským státům včetně Česka doporučoval, aby byla k potřebným a lide nejpřátelštější, ale zároveň aby se nenechala zneužívat? Ano, tvrzení o selhání multikulturalizmu zazněla nedávno z nejvyšších míst mimo jiné z Něm Británie. Nejde však o nic nového. Kdo sleduje migrační realitu, respektive průběh integra cizinců v Evropě, jasně vidí, že nejenom prosazovaný „multitukulturní” model, ale i primár model nefungují. Selhal i ten, který umožňuje přístup cizincům spíše pouze dočasně, navíc do jediného společenského sektoru - na trh práce. Dnes neexistuje spolehlivá a úspěšná for při níž by se cizinci bezproblémově zařadili do majoritní společnosti ku prospěchu všech z Rýsuje se určitá nová cesta, na kterou mnohé země přecházejí – tzv. model občanské integra určitou toleranci kulturních specifik cizineckých menšin majoritou, avšak doprovázenou abs přizpůsobení se některým základním parametrům majoritní společnosti – zejména základním ho legislativě, naučením se jazyka majority a celkovým zorientováním se v životě, historii a hostující společnosti. Jde tedy logicky, jako ostatně ve všem v životě, o hledání a nalézá Radikální postoje na jakékoliv straně vedou do pekel. Osobně doporučuji v případě řízení i imigračních skupin do majoritní společnosti mnohem více vzájemné informovanosti, spoluprác Ač to zní jako fráze, funguje to, jenom musí obě strany chtít! Děkuji za rozhovor. Dušan Drbohlav a kol.: Migrace a (i)migranti v Česku: Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdem © Sociologické nakladatelství Slon, Praha, 2010 Autoři : Dušan Drbohlav, Lenka Medová, Zdeněk Čermák, Eva Janská, Dita Čermáková a Dagmar Doc. RNDr. Dušan Drbohlav, CSc., působí na Katedře sociální geografie a regionálního rozvo Jeho specializací je behavioralní geografie a geografie obyvatelstva, se zvláštním zřetele republice. Výzkumné centrum GEOMIGRACE [ URL "http://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/geomigrace"] (Marie Kohoutová)