Kurz pro lyžování zdravotně postižených byl bohatý na zážitky ve všech ohledech ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Když jsem se v září přihlásila na kurz lyžování pro zdravotně postižené, neměla jsem ponět kurz, který se bude svými dojmy natolik vyjímat ze všech kurzů, kterých jsem se v rámci st zúčastnila. Tento kurz byl opravdu výjimečný. Nejen svým zaměřením a obsahem. Ale také setkáním se spo lidí, jejichž postižení je nedonutilo opustit hrací pole. Naopak, všichni tito lidé se s o vervou pustili do boje. Mohli zůstat se svým postižením doma v křesle, kde by eliminovali Ale to neudělali. Přes všechny překážky, které si „my zdraví“ ani neumíme představit, se d energii a vůli dostali až na konec vytyčeného cíle. Na konec, který představuje radost z l každého sjetého kopce. A za to jistě patří veliké poděkování panu doktoru Hrůšovi, který se neoblomně snaží rozší lyžařů s postižením, ale i jejich kvalifikovaných doprovodů. A i přes vynaloženou energii nadšením strhnout ostatní. Lyžaře hostila Husova bouda Kurz pro lyžování ZP, na kterém byla zároveň možnost usilovat o získání licence instruktor konal na již tradičním místě, Husově boudě v Peci pod Sněžkou. Chata ležící na sjezdovce j upravena.  Navíc je zde velmi milý a ochotný personál, což je velmi důležité pro lidi s po už znají jejich potřeby a jsou za každých okolností připraveni vyhovět jejich požadavkům. Obsah výuky byl rozdělen na tři části. Na lyžování vozíčkářů, nevidomých a amputářů. Možno jízdu na monoski, biski, dualski, jízdu s klapkami na očích, lyžovat jako amputář by bylo výjimečným zážitkem. Ale to, co všemu dodávalo pocit autentičnosti, byla právě přítomnost některé ze zmiňovaných postižení. Když jsem první den pozorovala Lukáše, jak na monoski krájí carvingové oblouky na černé sj jsem obdivem. Při pohledu na vzdalující se malou tečku si najednou uvědomíte obrovské úsil předcházet tomu, než poprvé Lukáš sjel sjezdovku takovým způsobem. Myslím tím úplně od zač oči na nemocničním lůžku, potom co zjistil, že už nikdy nebude moci hýbat nohama… Vyzkoušet si, jak jezdí lidé s handicapem Když si sednete do monoski a poprvé sjedete kopec bez cizí pomoci, je to úžasný pocit. Ale uvědomíte, že to je jen malý úsek toho, co musí zvládnout člověk nechodící.  Už jen přesed stabilního vozíku na monoski, kde se bez opory neudržíte, aniž byste spadl do sněhu. My js jízdu na biski, dualski, což jsou lyže upravené pro lidi s těžkým postižením. A na závěr k předvést svou dovednost samostatně ovládat monoski. K veliké radosti každého z nás, se to Lyžování amputářů pro nás, jako pro instruktory lyžování, nepředstavovalo nijak výraznou p jedné lyži není díky zvládnuté technice nijak náročná. Ale učit se od začátku lyžovat pouz a zvládnout techniku tak, jako byste jezdili na obou, je pro mě nepředstavitelné. Kluci, k kurzu byli, měli sice protézy, ale jezdili lépe než 95 % lyžařů, které jsme pozorovali na Lyžování nevidomých Do lyžování nevidomých nás zasvětil pan doktor Belšan. Pan doktor Belšan přišel o zrak po let, kdy měl možnost svět vnímat vlastníma očima. O to více bylo jeho vyprávění o životě v a pro nás přirozenější. Uvědomit si, jaké nástrahy obyčejného každodenního života najednou přijdou. Mě velmi zaujalo zjištění, jak je pro nevidomého člověka obtížné se ve společnost najíst. Když před vás někdo předloží knedlo, zelo, vepřo, ukrojíte si kus knedlíku, k němu vidličku odpovídající porci zelí a na závěr si ukrojíte trošku masa. Nebo v opačném pořadí Nevidomý se pomocí vidoucího slovní instrukcí zorientuje, co má na talíři. Potom si ukrojí buďto ho ukrojí moc, že ani nestojí za to jej kousat. Nebo mnoho, že se ani nevejde do pus najdete maso a nastane obdobný problém s tím, že krájet maso je ještě namáhavější. Ale zpátky k lyžování nevidomých. Zkoušeli jsme si sjezdování s klapkami na očích, stejně na vleku. Je dobré si vyzkoušet všechny úkony jako nevidomý, protože vám to poté pomůže v Zajímavé zjištění je, jak brzy člověk ztrácí rovnováhu potom, co dojde k prvnímu skluzu, b nějaký pevný bod v okolí. Práce traséra Ale nejkrásnější mi přišla práce traséra na běžkách. Mnoho nevidomých má od narození nauče techniku běžné bipedální lokomoce, chůze. Všimněte si vytočených špiček do stran, zakloněn díky používání hole není přirozený střídavý pohyb paží a nohou. Přesně tak jdete vy, když snažíte se pohybovat v prostoru. A mnozí nevidomý tak chodí celý život. Je proto běžné, že velmi poškozený pohybový aparát, a to jen z používání běžného pohybového stereotypu. Běžky ideálním nástrojem k nápravě. Špičky bot jsou fixovány do roviny, v záklonu jet nemůžete, spadli, díky hůlkám využíváte střídavého pohybu paží a nohou. Většina z nás si určitě myslí, že nejdůležitější je umět správně instruovat nevidomého, ab stopě, aby nespadl ve sjezdu, aby se vyhnul překážce. Omyl. Nejdůležitější je nevidomému z vaše dojmy z krás přírody kolem a ucelit mu tak obraz prostředí, ve kterém se pohybuje. K tváří od slunce přidat popis ozářených vrcholků stromů a odrážející se paprsky slunce na p Pan doktor Belšan měl Krkonoše ještě v jasné paměti v obrazech ve své mysli. Bylo o to zaj jsme se dostali do míst, která jsem už já neznala tak dobře, a naopak pan doktor zasvěcova si, co vše se změnilo od té doby, kdy všechno viděl na vlastní oči. A když potom jdete dál požádá, zda byste nemohli na chvíli na tomto místě zastavit a poslouchat bublání horské by stoupnete, zavřete oči, posloucháte… a najednou si připadáte strašně nedůležitě… Myslím, že přítomnost na podobném kurzu by prospěla každému zdravému člověku. Ale „zdravém Honza Potměšil, člověk se strašně krásnou duší a obdivuhodnou vnitřní sílou, se kterým jsm možnost trochu času strávit: „My máme možná viditelné postižení. Ale mnozí z lidí kolem ná třeba naoko „zdraví“, mají nějakou bolest na duši, v hlavě, která je mnohem horší, než naš postižení.“ Snad by spousta lidí nalezla, v současném světě velmi pozbytou, pokoru. Pokoru k životu. A výjimečnost lidí s postižením a jejich nasazení ve sportu si uvědomili výjimečnost vlastní každodenního konání. Pavlína Hakenová, studentka 1. ročníku navazujícího magisterského studia v oboru tělesná v specifickými potřebami, FTVS UK