Návrat v osmi krocích. Selma Muhič Dizdarevič o projektu CSEYHP ****************************************************************************************** * Návrat v osmi krocích. Selma Muhič Dizdarevič o projektu CSEYHP ****************************************************************************************** Boj proti sociálnímu vyloučení mladě bezdomovecké populace etnických menšin a přistěhovalc společnosti a způsoby návratu do běžného života jsou tématy projektu CSEYHP, který je souč programu EU pro vědu a výzkum. Na projektu (2008 – 2011) se podílel badatelský tým Fakulty studií UK. Jeho hlavní řešitelka Mgr. Selma Muhič Dizdarevič, Ph.D., vedoucí Katedry Studi společnosti FHS UK, se podělila o podrobnosti. Jakým způsobem se do projektu zapojil váš badatelský tým? Mgr. Selma Přes kontakty, které jako vyučující mám a díky tomu, že jsem zapojena do mezináPh.D., vedo specializací je spíš sociální vyloučení přistěhovalců a organizace občanské spoobčanské sp mi zdálo zajímavé, protože u nás, na rozdíl od jiných zemí zapojených do tohoto projektu, procento bezdomovecké populace z řad právě z přistěhovalců, to není tento případ. Takže js tento projekt společně a ono to vyšlo. Kolik zemí je do projektu zapojeno a podílí se na ně pouze univerzitní badatelská pracoviš Vedle České republiky na projektu pracují také Velká Británie, Holandsko a Portugalsko. Un pracoviště jsou z Univerzity Karlovy, z Portugalska a London Metropolitan University; v Ho institut, který je obdobou příspěvkové a veřejné výzkumné instituce, která není přímo zamě spíš na poskytování poradenství státu. Zřejmě jste sledovali určitý vzorek bezdomovecké populace. Jak velký byl, v jakých lokalit metodami jste pracovali? Používali jsme různé vědecké přístupy. Jedním z nich jsou rešerše literatury, kde se ukazu je literatury a výzkumů na téma bezdomovectví málo a už vůbec ne pokud jde specificky o cí mladých bezdomovců, totéž platí pro bezdomovkyně, i když ty jsou možná o něco víc prozkoum dělali klasický terénní výzkum, to znamenalo najít v každé zemi 54 mladých bezdomovců a s hloubkový rozhovor, takže evidentně to nebyl kvantitativní výzkum, s každým jsme si povída Zvláštností tohoto projektu bylo, že do něj byli zapojeni spolu-výzkumníci, což je metoda, jen v některých oblastech výzkumu, například u dětí. Spolu-výzkumníci jsou lidé, kteří dří bezdomovci, byli v téže situaci a překonali ji. A my jsme je vyškolili a oni pak s nimi dě Takže měli s bezdomovectvím přímou osobní zkušenost a dostali se k nim tak blízko, jak se vzdělanému člověku nemůže podařit? Přesně tak. Už jen tím, že s nimi mluví jazykem, který jednak používají mladí lidé, a naví žijí na ulici, přes porozumění některým souvislostem, které nám nemusí být hned zřejmé, ta důvěra obou stran byla jiná. To ale neznamená, že je to metoda, která by se hodila na všec se běžně používat. Protože rozhovory dělali lidé, kteří nemají akademický výcvik, musela s spousta věcí, třeba otázka nebyla jednoznačná nebo nevěděli, jak zareagovat a tak dál. Co tato unikátní spolupráce přinesla vašemu badatelskému týmu? Pro nás to bylo velmi zajímavé, protože jsme získali od těchto spolu-výzkumnic, byly to je zpětnou vazbu. Pro ně to zase byla obrovská zkušenost dostat se do úplně jiné sociální sku byli naši výzkumníci, dělat výzkum spolu s námi a poznat jiné vztahy, protože ačkoli se zd jednu společnost, tak tato společnost opravdu není pro všechny stejná. Ony si určitým způs kvalifikaci a získaly nové dovednosti. V některých zemích jako například v Portugalsku neb jim dokonce vydávali certifikáty potvrzující, že postoupily výcvikem, aby to mohly uvést v jsme dělali hloubkové rozhovory se zástupci občanské společnosti, kteří s bezdomovci pracu se nám udělat 12 velmi rozsáhlých rozhovorů, kdy se nám tito lidé svěřovali s problémy, kt s těmito skupinami mají ať už to byla spolupráce se státem, způsoby financování nebo otázk nastavení politiky k mladým lidem a zvlášť k sociálnímu vyloučení. A zde se ukázalo, že v prevence tohoto jevu není ideální, dokonce by se dalo říct, že úplně chybí. Je částečně za prevence drogové závislosti anebo určitých kriminálních aktivit, ale problém bezdomovectví sociální politiky státu nepromítá. Ze strany expertů často zaznělo, že u bezdomovců u nás kultura závislosti. Co to znamená? Znamená to, že u nás existují organizace, které poskytují pouze služby, jak jeden z těchto trochou nadsázky popsal: ráno se nají v Armádě spásy, odpoledne v Naději a osprchují se ně tohle mají jakoby zajištěno, ale nemají motivaci se z toho dostat, jsou pouze pasivními př umožňuje tato politika. Na druhou stranu to ale neznamená, že nemají život strašně těžký - jídla denně a jednou za čas se osprchovat - to je způsob života, po kterém nikdo netouží. opravdu vyloučení ze společnosti. Co je nejvíc diskriminuje na trhu práce? Je tu několik nepříznivých faktorů, které působí dohromady. Nejen že jsou vyloučení, ale n kolikrát i funkčně negramotní. Umí sice psát a číst, ale nerozumí například vyplňování for se shánění zaměstnání neobejde a tak dále. Zejména mladí bezdomovci mají další velký probl nikdy nepracovali, takže nemají právo ani na nějaké sociální dávky. Mezi největší potíže, hledání práce překonávat, je to, že u nás se pro jakoukoli činnost vyžaduje čistý trestní z expertů například uváděl, že sehnal svým klientům práci - dohled nad skládkou, kde se je věci, nebylo tam nic cenného a nikdo to nechtěl dělat, ale i v tomto případě byl požadavek rejstřík. Takže tito lidé, dokud se jim to nevymaže, nemají na trhu práce šanci. Jaké jsou hlavní příčiny sociálního vyloučení mladých lidí? Nejsou to oni sami, kdo tak ch to prostě „nějak samo“ stane? Existuje malá skupina squoterů, která tento způsob života bere jako určitou formu protestu establishmentu, ale většinou je to po nějaké době přejde a mají se kam vrátit, takže tohle zajímavá skupina. K bezdomovectví vede souhra mnoha okolností. Jednou z nich je institucio je u nás dlouhodobě problematická. Až teď v roce 2011 máme jednoznačný verdikt soudu, že n děti z rodin kvůli chudobě, což jsme tady v ČR dělali - ne proto, že rodič je špatný, ale výkonný na trhu práce, čímž se nadělá ještě větší paseka, protože děti přijdou o to nejdůl o zázemí rodiny - a to jim žádné peníze nikdy nemohou vynahradit. Druhým faktorem jsou rod třetím, závažným faktorem je drogová závislost. Zatímco u starších bezdomovců je to většin mladších to jsou drogy a všechno, co s tím souvisí. Jaká je skladba bezdomovců u nás? Převažující skupinou jsou starší bezdomovci, mladí jsou menšina, ale důležitá z toho důvod lidmi lze ještě pracovat nebo existuje jistá naděje, že se změní, zatímco u starších bezdo spíš snažíme pracovat s následky. Ještě bych chtěla zdůraznit, že v rámci této skupiny jsm bezdomovectví v rámci romského etnika, protože je to velmi specifické, takže nemá smysl pr etnika zkoumat podle stejného vzorce, protože tady je rozdíl mezi těmi, kdo mají domov a k je to celá rodina, je potřeba problém zkoumat jinak, čili jsme se zaměřili na většinovou p se ale říct, že obecně jako skupina je romské etnikum u nás bezdomovectvím velmi ohroženo. Liší se tato skladba v mezinárodním srovnání? To je velmi zajímavé, a výsledek našeho výzkumu to potvrdil, že v jiných zemích existuje p procento bezdomovců pocházejících z přistěhovaleckých komunit, třeba černochů ve Velké Bri u nás jsou to v naprosté většině Češi, tedy příslušníci většinové společnosti, takže pro n problém najít lidi, kteří nejsou příslušníky majoritní společnosti a aby byli mladí. Když tyto dvě podmínky, výběr se vám zúží, takže my jsme stanovený vzorek nedodrželi a vysvětli ne že bychom selhali, ale protože je to specifikum východní a centrální Ev ropy. Máme spíš národnostními menšinami, což v západoevropských zemích už nepřichází v úvahu, oni mají nov ne. My nejsme schopni nějakým způsobem vyřešit problémy se starými komunitami, se kterými prostor po staletí. Jaké výsledky projekt přinesl? Výsledky opravdu nelze stručně shrnout, jsou to tři roky bádání a vědecký projekt málokdy jednoznačným výsledkem; naopak jde o to vykreslit zkoumaný problém opravdu se všemi detail několik zajímavostí. V poslední fázi projektu jsme testovali dva modely. Jeden vznikl v Holandsku a jmenuje se a pak jsme testovali další, který vznikl ve Velké Británii, Model včasné intervence. Cílem zjistit, jaká metoda by byla nejvhodnější pro jejich návrat do společnosti. Pro zdejší nez bylo zajímavé, že součástí holandského Modelu osmi kroků je specifický software navržený p s tímto problémem, v Holandsku tento software sdílí 70 procent organizací v neziskovém sek umožňuje jednak srovnávání výsledků a také sdílení informací o klientech pod podmínkou, že organizace jsou za to sdílení odpovědné. Nás okamžitě napadá otázka zneužívání osobních da o úrovni vzájemné důvěry této společnosti. Sdílení softwaru na druhou stranu zabraňuje tom experti, že tito lidé jsou jako klienti vykazováni v různých organizacích a všude vlastně začátku - kdes byl, co se ti stalo, jakou jsi měl rodinnou situaci a tak dále. Otázkou je, se klient registruje, jestli jako jeden klient, který takto prochází jednotlivými organiza jako víc klientů, ale hlavně pokaždé musí začít znovu od nuly, zatímco když existuje sdíle ví se, že s tímto klientem se už pracovalo, je podchycen v evidenci a dá se s ním pracovat nemusíte všechny informace zjišťovat znovu a můžete řešit jeho skutečný problém. Ne každá stejný přístup a pro někoho se hodí taková práce pro někoho jiná. Jakých je těchto osm kroků? Je to osm oblastí, které se sledují - bydlení, vzdělání, rodinné vztahy a další oblasti ja zdraví ať už fyzické nebo mentální, protože to je jeden ze společných problémů všech bezdo mají mentální problémy, které buď nejsou diagnostikované, nebo se s nimi nepracuje vůbec; života vede k tomu, že člověk může mít neviditelné, ale přesto velmi vážné problémy. Další vztah mladých bezdomovců k sociální síti; protože nemají rodinu, která by je podpořila a s počítat, musí si vytvořit nějakou alternativní síť. A tam je zase velký problém, který se v oblasti služeb poskytovaných bezdomovcům. Ty využívají hlavně starší bezdomovci, takže t často využívat nechtějí, aby s nimi nemuseli být. Když je člověk mladý, tak bez ohledu na extrémním způsobem života, bezdomovectví zprvu není zas tak vidět, zatímco u těch starších oni na nich vidí jakoby svou budoucnost a nechtějí s nimi být spojováni, protože to je opr stigmatizace. V Holandsku to řeší tak, že mají úplně oddělené ubytovny, práci a vůbec všec péče je zaměřen odděleně na mladé lidi, kde je větší naděje, že dojde k změně jejich život A stojí mladí bezdomovci o reintegraci? To se nedá říct jednoznačně. Kdybyste se jich otevřeně zeptala, můžete dostat odpověď ano být vůbec relevantní. Spíš než ptát se takto přímo, přemýšlela bych s ním o následcích bez se zeptáte - stojíš o reintegraci - , klidně může říct ne, ale když se ho zeptáte - chceš chceš mít domov, chceš mít práci, chceš si zvýšit vzdělání? -, tak tam už můžete dostat po Je to opravdu velmi pomalá, náročná práce. Zmínila jste specifickou situaci v České republice, která se týká etnického složení bezdom bezdomovectví v jednotlivých státech, kromě komfortu a úrovně jim poskytovaných služeb, ne je, bez ohledu na místo, kde bezdomovci žijí? Realita jejich života je všude stejná - přežívání na ulici, shánění jídla a různých prostř přežití, zdravotní problémy a tak dále. To, co se v jednotlivých zemích liší, jsou zkušeno státu a majoritní společnosti. Velká Británie a Holandsko mají s problémem bezdomovectví d zkušenost, v Portugalsku zase díky specifickým podmínkám mají větší roli rodiny a částečně což u nás není. Tím pádem ve Velké Británii a Holandsku existují už po několik desetiletí které tento problém podchycují, ale i v nich se situace mění podle politiky státu v konkré např. za doby vlády Margaret Tacherové se v extrémní míře škrtly finance na podpůrné a soc dnes je tam velká míra chudoby a stratifikace společnosti. To samé hrozí i Holandsku, prot jako u nás jsou velmi populární rozpočty, které škrtají výdaje pro všechny zranitelné skup Pak se liší složení bezdomovců, jak už jsem řekla. Jestliže je ve Velké Británii a v Holan přistěhovalců, v Portugalsku mají svou romskou skupinu, která se do bezdomovectví určitým To jsou tedy ty hlavní rozdíly – politika jednotlivých států a vybudovaná síť institucí, k problematikou zabývají. V Holandsku žádní mladí bezdomovci na ulici skoro nejsou, ubytovac mladé lidi existují a na ulici jsou opravdu jen ti, kteří je nechtějí využít. U nás se toh nezletilý člověk musí být podle zákona umístěn v nějakém zařízení, pokud není v rodině, al života klidně může skončit na ulici, protože je u nás málo sociálního bydlení. A nakonec bych zmínila i rozdíly z čistě akademického pohledu. Díky tomu, že bezdomovectví státech dlouhodobě sledováno jako problém, klade se značný důraz na jeho výzkum i různé mo které vznikají ve spolupráci s občanskou společností. Co bude s výsledky vašeho výzkumu dál? Konkrétně v ČR je potřeba přeložit všechno, co jsme vyzkoumali, a to se pak bude nějakým z dál. I na nás je, abychom výsledky své práce propagovali. Nedělám si iluze, že na jejich z budou měnit parametry politiky státu k problému bezdomovectví, nicméně výsledky projektu b v doporučeních a protože to je projekt Evropské komise, také ona je bude distribuovat do r institucí. Děkuji za rozhovor. Mgr. Selma Muhič Dizdarevič, Ph.D. je vedoucí Katedry studií občanské společnosti Fakulty společnosti, sociologické, politologické a antropologické teorie pro občanský sektor a vyb (Marie Kohoutová)