Profánní umění možná ani neexistuje. Rozhovor s Norbertem Schmidtem ****************************************************************************************** * Profánní umění možná ani neexistuje. Rozhovor s Norbertem Schmidtem ****************************************************************************************** 30. 5. 2011; autor: Marie Kohoutová, rubrika: Rozhovory & portréty „Opravdové umění, pokud nemá být spotřebitelským zbožím okamžiku, nemůže vznikat bez vážný opravdového hledání a zápasu uvnitř člověka. Umělecký proces je možná určitým druhem spiri cestou člověka... Umění je kultura kladení otázek, pochybování, určitě i kultura zdravé pr kultura naděje. Na druhou stranu: explicitní náboženskost není zárukou kvalitního umění,“ Mgr. Norbert Schmidt, architekt a redaktor revue Salve, o vztahu teologie, architektury a roku 2009 působí také jako vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakult Jedním z prvořadých cílů, které si klade CTU, je vytvoření mezioborové diskusní platformy kultura-náboženství.“ Znamená to, že u nás takový prostor pro zasvěcenou diskusi o těchto nebo si ji představujete jinak? Ano, tak jsme to před pěti roky cítili. Chyběl nám nějaký pevnější rámec, v kteréNorbert S současného umění a spirituality mohly kontinuálně klást. Samozřejmě, že tu máme vKatolické instituce, které se těchto otázek sem tam dotknou, ale postrádali jsme mimo jiné znalost a toho, jak se o těchto věcech přemýšlí u našich sousedů. S profesorem Rethmannem, s kterým roce 2007 založili, jsme měli od začátku jasnou představu, že musí jít o opravdový dialog, opravdových prvotřídních teologů a na druhé opravdových prvotřídních umělců. To, čemu se d křesťanské umění“ - z jistého hlediska velice problematický pojem – tedy necháváme princip našeho zájmu. Proto se i naše centrum jmenuje Centrum teologie a umění, a ne například centrum teologie centrum křesťanského umění. Řekl jste, že Vám chyběl kontakt se zahraničím. S kterými zahraničními institucemi se vám navázat? Naše aktivity se zrodily v okruhu dominikánského teologického časopisu Salve, který vede s arcibiskup. A v okruhu pražské Akademické farnosti u Nejsv. Salvátora. Na obou místech je i mimo český kontext samozřejmostí. Důležité setkání bylo jistě to s Prof. Mennekesem, kte v Kolíně nad Rýnem svou dnes již legendární Stanici umění sv. Petra. Tam hostil takové svě jako Anishe Kapoora, Cindy Shermannovou, Jamese Lee Byarse či Eduarda Chillidu. S panem Dr Zahnerem z mnichovské DG jsme připravili a vydali v nakladatelství Triáda výbor z uměnověd Guardiniho O podstatě uměleckého díla. K tisku se chystá ve spolupráci s kolínským muzeem zároveň německé vydání sborníku o tomto zcela ojedinělém muzeu, jehož budovu navrhl Peter tak v pařížském Coll?ge des Bernardins jsme navrhli a pomohli zorganizovat rozsáhlé debatn otázkami předávání paměti nejen v postkomunistické společnosti. Nově jsme v kontaktu i se z Rakouska... Musím ale říci, že nám nejde o množství různorodých jmen osobností a institucí. Akcí dělám Snažíme se totiž navázat dlouhodobější spolupráci tam, kde cítíme, že se jde do hloubky. N se dokonce díky této „metodice“ přerodily do opravdových přátelství. A jsem velice rád, že Katolické teologické fakulty tento „mnišský“ způsob naší práce podporuje. Spolupracujete i s českými institucemi? Jistě, vedle pražské Akademické farnosti nyní například velice úzce spolupracujeme s domin podporujeme nový projekt Dominikánská 8, místo vzdělání a kultury při klášteře sv. Jiljí. krásného barokního refektáře v samém centru Prahy bychom rádi pokračovali především v deba zajímavými aktuálními knihami a literaturou. Připravujeme i dvě konference o sakrální arch se částečně odehrají zde a částečně v prostorách naší fakulty. Tyto a další aktivity budou i studentům v rámci nového povinně volitelného předmětu, cyklu výběrových přednášek s názv teologie.       Jaké závažné procesy na zmíněné ose umění, kultury a náboženství se v současnosti odehráva V rovině teoretické bych rád zmínil především posun v hodnocení celého umění 20. století, vnímáno donedávna skoro jen optikou sekularizační teorie a jeho náboženské stránky se vytě nastal až v osmdesátých letech, kdy reinterpretaci započala výstava Wielanda Schmieda Zeic - Geist der Avantgarde. Po ní následovalo několik desítek dalších přehlídek a publikací. J opravdu velkých událostí týkajících se tohoto tématu byla výstava v pařížském Centre Pompi Traces du Sacré v roce 2008. Náboženství, či možná přesněji různé druhy hlubší či mělčí sp totiž podstatnou součástí tvorby předních umělců té doby. Dílo takového Josepha Beuyse je dokonce skoro nepochopitelné. Umění samozřejmě nastavuje zrcadlo dobovým událostem, takže najdeme i zde více příkladů reflexe vztahu náboženství, společnost a násilí.    V praktické rovině se mi zdá, že přece jen pomalu – pro někoho určitě příliš pomalu - začí přesvědčení, že pro církev je důležitější vysoká kvalita uměleckých či architektonických d nějakém novém gotickém, nazarénském, či beuronském umění. Tyto umělé pokusy totiž vždycky Projevují se v současném umění i reflexe extremismu, závislostí či náboženské manipulace? Abych nemluvil jen o terorismu a islamistech, tak bych jako jeden příklad za mnohé uvedl n Muzeu umění kolínské arcidiecéze Kolumba, která nese název Noli me tangere! Nedotýkej se m citát, slova, kterými se vzkříšený Kristus obrací k Máří Magdaleně. V této výstavě jde o c mezilidských vztahů. Do tohoto kontextu v několika dílech zaznívá i téma zneužívání menšíc bolestné téma zneužívání dětí kněžími v katolické církvi, které minulý rok tak otřáslo prá Kde manipulace lidmi vůbec začíná? Co ji umožňuje? Jak se bránit? Jaké jsou její skryté mo distance potřebuje každý opravdový vztah? Tyto a podobné otázky procházejí celou výstavou. umění může přispět i k vypořádání se s velice obtížnými životními situacemi. Může ukázat š fatálních selhání. Umění může působit jako procházka na ostrém vzduchu velehor.  CTU pořádá, jak píšete na svých internetových stránkách, „liturgické a umělecké intervence v sakrálním prostoru.“ Jak taková spolupráce s umělci v kostele konkrétně vypadá a co je j cílem? Úvahy o současném umění a náboženství musí být zakořeněny ve znalosti současného evropskéh a široké mezioborové teorii. Stejně tak se právě v případě umění neobejdete bez konkrétníc a „experimentů“. Celá naše aktivita u Nejsv. Salvátora je zasazena do rámce dynamického už v chrámovém prostoru. Navazujeme zde jak na staleté zvyky, jako bylo zakrývání, či zavírán oltářních obrazů, tak i na současnou praxi dočasných uměleckých intervencí do veřejného pr samozřejmě věc riskantní, která potřebuje hlubokou znalost prostoru, jeho významů a zárove čas na dialog s umělci. Ale myslím, že všechny naše drobné intervence, ke kterým tak velko umělci jako Vaclav Cigler, Adriena Šimotová, Jindřich Zeithamml či Stanislav Kolíbal, ukaz umění může duchovně obohatit kostelní prostor a jeho návštěvníky. A chrámový prostor naopa rozeznít  dosud méně zjevné roviny. Z posledních projektů bych zmínil hudebně-vizuální pro Tanec světla, který připravil Petr Nikl, Jiří Stivín a další na Noc kostelů, která se usku 27. května. Zájem CTU se kromě čistě odborných náboženských otázek, jakou jsou reflexe nad závěry II. koncilu a stará i nová liturgická hudba, zaměřuje i na architekturu, literaturu a moderní plnohodnotné umění vznikat bez vztahování se k něčemu vyššímu, ať už tomu říkáme Bůh, Neko jinak? Myslím, že opravdové umění, pokud nemá být spotřebitelským zbožím okamžiku, nemůže vznikat otázek a opravdového hledání a zápasu uvnitř člověka. Již skutečný umělecký proces je možn spirituality, duchovní cestou člověka... Umění je kultura kladení otázek, pochybování, urč zdravé provokace, ale i kultura naděje. Na druhou stranu: explicitní náboženskost není zár umění. Staří scholastikové dobře věděli, že krásu nelze redukovat na pravdu a dobro. Umění následků redukovat na nauku či morálku. Krása je samostatná transcendentní kategorie, jede atributů Božích, který se už nedá převést na nic jiného. Umění má smysl i samo v sobě. Kaž umění je svým způsobem duchovní, má svůj spirituální, chcete-li náboženský rozměr. Možná n profánní umění, i kdyby ho dělal třeba přesvědčený marxista, vlastně ani neexistuje. Možná sakrální a profánní umění zavádějící... To jsou zajímavé otázky, o kterých nás v CTU baví Děkuji za rozhovor. Ing. arch. Mgr. Norbert Schmidt (*1975) je architekt a redaktor revue Salve. V současné do především s ateliérem Prof. Ladislava Lábuse, kde se mimo jiné podílel na rekonstrukci fun domu do Řevnice (Architekt 1-2/2007) nebo Hanspaulka Nové vily (Architekt 3/2007, Česká ar (společně s Petrem Uhlíkem, 2004) a rekonstrukci krypty kostela Nejsvětějšího Salvátora v Nejsv. Salvátora také na podnět Friedhelma Mennekese upravil presbytář. Zajímá se i o prob i populárních časopisech jako ERA 21, Reflex, Salve, Stavba, Teologie & Společnost, Zlatý Studie o sakrální architektuře, CDK, Brno 2010. Od roku 2009 působí také jako vedoucí Cent [ URL "http://www.ctu-uk.cz"] ).