Jazyková politika? Ta také rozhoduje, zda se na pracovní poradě bude mluvit česky, anglicky anebo oběma jazyky ****************************************************************************************** * Jazyková politika? Ta také rozhoduje, zda se na pracovní poradě bude mluvit česky, angli jazyky ****************************************************************************************** 29. 6. 2011; autor: Marie Kohoutová; rubrika: Rozhovory & portréty Do 24. června 2011 trvala čtyřdenní mezinárodní doktorandská letní škola multilingvismu, k spolupořádaly Ústav lingvistiky a ugrofinistiky, Ústav germánských studií a Katedra středo studií FF UK. O tom, že zkoumání mnohojazyčnosti v Evropě a jejích sociálních, kulturních souvislostí má mimořádný význam, svědčí podle doc. PhDr. Jiřího Nekvapila, CSc., zástupce lingvistiky a ugrofinistiky FF UK, i situace v samotném etnicky a jazykově relativně „vyči Ve svém úvodním projevu jste zmiňoval termín Prdoc. PhDr. Jiří Nekvapil, CSc., lingvistická škola. Co tato škola znamená a jakzástupce ředitele Ústavu lingvistiky soudobého projektu o multilingvismu? a ugrofinistiky FF UK Pražská lingvistická škola byla jednou z nejvýznamnějších strukturalistických škol první poloviny minulého století, byla něčím, co opravdu vešlo do světové jazykovědy. I když zdůrazňovala nejen výzkum struktury jazyka, ale i analýzu jeho funkcí, sociálním aspektům se příliš nevěnovala a hlavně se nezabývala sociálními makroproblémy souvisejícími s existencí mnohojazyčné společnosti typu meziválečného Československa. Takže dnes se v zásadě chápeme toho, co nám naši předchůdci nechali k prozkoumání. Training Institute in Multilingualism Research tedy navazuje na Pražskou školu a všímá si nebyly v popředí jejího odborného zájmu. Jak jste byli konkrétně zapojeni do evropského pr jehož rámci letní škola mnohojazyčnosti vznikla? Tento rozsáhlý projekt 6. rámcového programu Evropské komise, jehož se účastnilo 9 evropsk byl členěn do čtyř tematických oblastí: mnohojazyčnost a identita, mnohojazyčnost a jazyko mnohojazyčnost ve vzdělání a mnohojazyčnost a ekonomika. Multilingvismus v ekonomických ko hlavním tématem pražského týmu. Dnes to konkrétně vypadá tak, že provádíme terénní výzkum podniků, jako je např. automobilka Hyundai v Nošovicích, kde nás fascinuje masivní přítomn specifičností, ale v rámci projektu LINEE, který skončil na podzim minulého roku, jsme se především česko-německými nadnárodními podniky, jako je Siemens. Zajímalo nás postavení a němčiny, angličtiny a češtiny; v automobilce Hyundai zase samozřejmě postavení angličtiny, to zde s češtinou a s korejštinou. Ale všechno souvisí se vším, tedy i tematické oblasti projektu LINEE. Ekonomika je napříkl s jazykovou politikou, ať už je explicitně deklarována nebo se mlčky předpokládá. Bez jazy nadnárodní podnik těžko obejde. Musí být například jasné, na jakém typu pracovní porady se může či nemůže, kdy je přípustná jen angličtina, nebo alternativně němčina, za jakých okol jazyky mohou nějakým způsobem kombinovat atd. Jazykovou politiku musí mít i stát, a to v oblasti vzdělávání – to znamená, které jazyky b závazně učit. Jak si podle vás Česko stojí v této oblasti? O výuce cizích jazyků se v České republice teď vedou rozsáhlé diskuse, bohužel v tom smysl druhý jazyk je zbytečné. Místo aby se v duchu evropské jazykové politiky podporovala výuka (minimálně dvou vedle mateřského jazyka), dává se u nás prostor názoru, že všechno lze ome angličtinu; říká se tomu politika „English only“. Samozřejmě tohle není nic, co my bychom škole podporovali. Je třeba prosazovat například to, aby se lidé učili i jazyky svých sous důležité i z ekonomických důvodů, protože má úplně jiný účinek, když se zákazníkem mluvíte Podíváte-li se na region, kde žijeme, jsme obklopeni němčinou, nejdelší hranici máme s něm obyvatelstvem, takže němčina je velmi důležitá, ale nejen kvůli ekonomickým vztahům, ale i vztahů sousedských a mezilidských. Nelze ignorovat ani polštinu a slovenštinu. Podle vás je charakteristické, že se Češi problematikou mnohojazyčnosti příliš nezabývali. Meziválečné Československo bylo sice mnohojazyčné, ale jazykovědci to víceméně ignorovali. území dnešní České republiky po roce 1945 v určité míře etnicky homogenizovalo, a tím i ja proti tomu působily jiné demografické trendy). Homogenizační tendence byla podstatně posíl státu v r. 1993 – Slovensko a s ním hodně i slovenština šly pryč. Nezapomeňme i na to, že byla tendence nějak se zbavit Romů. Nepřítomnost sociální a kulturní pestrosti jde často r nepřítomností rozmanitosti jazykové. Není divu, že se pak pozornost odborníků přesunuje na Oproti tomu typicky multilingvní evropskou společností je Švýcarsko. Není to úplná náhoda, evropského projektu o mnohojazyčnosti LINEE byli Švýcaři. Pro ně je několik jazyků běžnou každodenního života. Česká společnost je a v poslední době byla převážně monolingvní, i kd že tato situace se postupně mění, protože zejména po roce 1989 sem přichází čím dál tím ví Člověk by spíš uvažoval, že my jako malý národ užívající malý jazyk bychom měli mít k mnoh blízko a ve vlastním zájmu se dalším jazykům věnovat co nejvíc... Ano, ale jednak jsme jen relativně malý národ a čeština není zas až tak malý jazyk (vždyť mluvčích!). Druhá věc je to, že Češi si na to zvykli a považují za důležité umět cizí jazy jimi, ale ve smyslu mezinárodních dorozumívacích prostředků. Němčina se v Česku do roku 19 víc než angličtina, pak se to obrátilo, ale Češi se němčinu učili jako mezinárodní jazyk, teď učí angličtinu, aby se ve světě domluvili. Ovšem jiná věc je etnicky jakoby „vyčišťovat“ území, nepodporovat, ba dokonce přímo či nep menšiny a nevyužívat přirozených jazykových zdrojů, které tady jsou. Prostě se jazyky učit Zmizelo to, co bylo v prvorepublikovém Československu hodně běžné, ona přirozená jazyková se chodilo na handl do německy mluvících oblastí do německých rodin a kdy „čeští Němci“ za česky mluvících oblastí. Teď se Češi učí jazyky bohužel hlavně ve škole. Děkuji za rozhovor. více o konferenci [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-11182.html"]