Jak jsem předskakoval Goranu Bregovićovi, držiteli Ceny prezidenta festivalu ****************************************************************************************** * Jak jsem předskakoval Goranu Bregovićovi, držiteli Ceny prezidenta festivalu ****************************************************************************************** 5. 7. 2011, autor: JAKUB ANDĚL, rubrika: Studenti Reportáž Tancuj, nebo zmrzneš! Mrholení a zima zalézající za nehty se pokoušely o zaplněné letní kino. Ovšem neuspěly. Z a jeho kapely sálala horkokrevnost s takovou intenzitou, že nebylo pomyšlení na odchod. Fe se navíc úspěšně infiltroval do zázemí koncertu. Jako redaktor a zároveň člen první z jeho totiž většinu večera viděl zevnitř. V šatnách panuje trochu balkánská atmosféra, všichni jsou srdeční, ale taky tvrdí a důsled kuci! Dobry, dobry!“ potřese si s námi pravicí manažer Bregovićova orchestru s pronikavým rázně kráčí dál. Je o hlavu menší než my, ale rozhodně bych na sebe nevsadil, kdyby měl ně Muzikanti na sebe temperamentně pokřikují a bodyguardi nikoho nepustí o krok dál. I pošest pásku pro vstup do šatny. Tancuj, nebo zmrzneš Goran přijíždí na poslední chvíli. Před kinem už se tlačí dav diváků, ale na pódiu se ješt vystoupeními kapel přemisťuje desítka přesně pracujících chlapíků aparaturu na označená mí Goodfellas mizíme a nastupuje Gipsy.cz. Zbytek koncertu už sleduju z ochozu, kde si vychut zvuk. Hlavní koncert před desátou večer uvede neokázale sám Bregović  s modelkou Taťánou Kuchařo odhalují benefiční charakter večera. Ještě předtím převzal hudebník z rukou Jiřího Bartošk festivalu. Ovšem žádné protahování. Krátké poděkování sponzorům a pak už jen nesmlouvavý r umca. Bregović se svým Svatebním a pohřebním orchestrem otvírá dupavou půlhodinkou. Diriguje maš žestí, jemných smyčců a především temperamentních vokálních sborů. Všemu v čele stojí sám kytarou, tradičně vsedě, uprostřed celého zvěřince. Zdánlivě rozvrzaná dechová sekce překo nejrůznější kudrlinky. Nedává vám šanci – buď povolíte v kolenou a rázem se pohupujete se dalších, nebo vám vytroubí mozek z hlavy. Ďábelské, ale přesto odzbrojujícím způsobem upřímné a radostné. „Tancuj, nebo zmrzneš!“ po muž, který v náručí natřásá spokojené mimino. Pohřební sonáta Třicetiminutové „svatební“ víření střídá půlhodinka „pohřební“. Sbor mohutných chlapáckých i šišky na okolních stromech, když do ztišené atmosféry (na kterou si mimochodem Bregović skoro minutu) spustí táhlé smuteční chorály. Počasí se přidává a umocňuje atmosféru bušení plachet deštníků. Po dvou hodinách střídavého křepčení a lkaní se blíží finále. Jazyková bariéra se tenčí, „ je poměrně široce srozumitelná a koneckonců i pokřik „do boju“ není Čechům tak úplně cizí: kold Kalašnikov. Ju nou, gajs in Sarajevo ofn kery gans. Bat ju olso sej do boju, du ju?“ huláká do pauz a vříská spolu s pěvci v krojích. Bregović přidá ještě dvacet minut „umcání končí o půl jedenácté balkánsky okázalým ohňostrojem. Ústřední hrdina už tou dobou spokojeně sedí rozvalený v bílém gauči, jediném kusu nábytku šatně, s unaveným, leč nakažlivě pozitivním úsměvem, který neodkládá snad ani ve spánku. „ zima, je mi líto muzikantů i lidí. Ale zahřáli jsme se, ne?“ prohodí a opět se zasune do g Jižanský temperament navštívil uplakané Vary, a jak se zdá, vyšel ze souboje vítězně. Hned rána se totiž opatrně vrátilo i letní počasí. Autor článku, který vyšel 5. 7. Ve Festivalovém deníku, absolvoval žurnalistiku na FSV UK.